Obraz Doriana Graye

19.06.2020

Dokonce i po deseti minutách od dočtení jsem stále musela sedět a přemýšlet, co jsem to vlastně přečetla.
Příběh je 10/10 - originální, úžasně vymyšlený a worldbuilding byl prostě wow. Postavy 11/10, Dorian je tak dobře napsaný, že bych se jím nechala i zabít. Henry je bůh sarkasmu a rad, je vidět že Dorian se svým temným směrem nasměroval z části sám, ale Henry mu výrazně pomohl, hlavně na začátku.
Mimochodem ship Dorian x Basil byl nejlepší ze všeho a nikdo mě nepřesvědčí jinak

17.06.2020

Jedna z knih, na kterou nejste asi nikdy připraveni a ve které vidí každý po každém dalším přečtení něco nového, jiného... Jako u jedné z mála knih vidím její význam v seznamu maturitní četby. Není jednou z těch často opěvovaných knih, ale je jednou z těch těžko pochopitelných... Absolutně nic bych v knize neměnila, pouze četla pořád a pořád dokola...

13.06.2020

Kniha se četla velmi dobře a plynule, vyjma rozsáhlých popisných pasáží o Dorianových sbírkách. Dílo je jedinečné, marně hledám podobnost s nějakou jinou publikací, ale to je nejpíš i záměr dekadentní literatury a Oscara Wilda obzvlášť. Ve všech třech hlavních postavách jsem viděl kousek z Oscara Wilda, především jejich projevy, myšlením a charakterem. Zároveň většina aforismů, které vycházely z úst Henryho, jakoby mluvily přímo z Wildovy duše. Za mě velmi povedené dílo, jen škoda těch zdlouhavých popisných pasáží.

02.06.2020

Tuto knihu miluji , skvělá práce autora, trošku mě zarazilo když jsem četla o ženě doriana, jak se k ní choval

25.05.2020

Tuhle knihu doporučuju číst pouze pokud mate duši čistou jako sníh. Já ji mám černou jako od kávy a Oscar Wilde mě nutil celou dobu cítit tu odpornou hnilobnost...

20.05.2020

Moje nej a vždycky bude..

04.05.2020

"Basil Hallward je tím, kým si myslím, že jsem já; lord Henry je tím, kým si svět myslí, že jsem; Dorian Gray je tím, kým bych rád byl – třeba v příštích letech." Takto se vyjádřil autor o svých postavách.

Mám jednu neřest a tou je dekadentní literatura... Je to odporné, ale co mám dělat, když je to tak dobře napsané?

Kniha se mi četla dobře(Až na vyjmenování Dorianových sbírek). Nejlepší postavou pro mě byl lord Henry, velmi mě bavily jeho povrchní myšlenky a přímočarost. Zápletka byla velmi originální a přišlo mi že Oscar WIlde do knihy dal i něco ze sebe, protože jsem si ze začátku říkala jestli se nakonec nestane něco mezi tou trojicí lorda Henryho, Doriana a Basila. Což by odpovídalo tomu že sám Oscar Wilde byl dost pravděpodobně homosexuál a v knize to bylo mírně poznat. Nedokázala jsem se nerozplývat nad jazykem a ani nad celkovým dějem. Vím že tento komentář o knize není moc směrodtný a ani moc na úrovni, ale vysvětluji si to tak, že se mi kniha opravdu líbila a nejsem schopna se vzdát svého nadšení.
Knihu doporučuji včem kteří mají rádi klasiku jako je třeba Austenová atp.

23.04.2020

"Mám rád muže, kteří mají budoucnost, a ženy, které mají minulost."

Obraz Doriana Graye je je velice zvláštní dílo. Z knihy, zvláště ze druhé poloviny, jsou silně znát znaky dekadence, přerod od romantického narůžovělého začátku knihy k úpadku a rozpadu charakteru je až děsivý. Kritický realismus v podání Wilda je podmanivý, kritika tehdejší společnosti srší z úst hlavních postav ob stránku a to dává knize skutečný nádech tehdejší doby. Dílo reflektuje to nejhorší z Londýna z pozdní viktoriánské éry a dívá se hluboko do duše Oskara Wilda. Právě Wilde píše jako bůh, popisy a dialogy jsem si užíval, ale nejvíce na mne zapůsobily úvahy a moudra lorda Henryho. Dorian byl sice velmi zajímavou postavou, ale právě tento děsivě inteligentní požitkář mne zaujal nejvíce a já si užíval každou jeho myšlenku. Kniha jako taková je skvělá, je ale k ní nutné si něco zjistit a nastudovat, jinak vám to zanechá v hlavě nemálo otazníků.

Když jsem později nad knihou přemýšlel, napadlo mě, že když se Henry a Basil bavili o obrazu, Basil řekl, že dal do portrétu Doriana Graye sebe, mohl mít Wilde na mysli sebe. Také v teto knize odrážel své nitro, duši.

19.04.2020

Zřejmě nedokáži ocenit autorovo dílo, jelikož neznám filozofii, kterou vyznává lord Henry.
Myslela jsem si, že bude dílo k něčem víc, než o touze nestárnout. Bohužel zklamání.
Krásu tohoto díla jsem nanalezla.

16.04.2020

Tentokrát jsem šla do čtení s jediným očekáváním: bude to asi v pohodě. A bylo to PERFEKTNÍ! Nemohla jsem se odtrhnout od čtení. Je to poutavé, zábavné, napínavé a tak trochu i strašidelné. Spousta věcí k zamyšlení, zajímavých citátů i cynických poznatků. Za mě rozhodně plný počet :-)

Dielo pôsobí temným dojmom, pretkané zvrhlosťou a vyvyšovaním nízkych pudov človeka. Nie je divu. Oscar Wilde bol zednár, preto myšlienky v tejto knihe sú plné hnusu. Čo od zednára môžeme čakať?! Táto kniha by bola odpadom, keby bola napísaná v časoch filozofie. Ale v časoch, kedy bolo potrebné začať stavať nový svet (NEW AGE), postavený na nízkych živočíšnych pudoch a zvrhlých myšlienkach, je Oscar Wilde ako zednár, svojou dobou vysoko presadzovaný. Umelo sa dá hociaký spisovateľ vytiahnuť hore, ak má za sebou mocnú a bohatú sebranku. Wilde ma presvedčil v tejto knihe o tom, že patril k spodine ľudstva, napriek jeho známostiam a spoločenskom postavení.

31.03.2020

Temné dílo o nicotě života, když je bez vřelosti a lásky. Je zde skvěle vykreslené ponuré prostředí viktoriánského Londýna a postav z vysoké společnosti. Dále big up za náznaky homosexuální orientace některých postav, který, na dobu, ve kterém byl román psán, je velice obdivuhodný.

29.03.2020

Je mi líto, ale prostě nejde jít výš. Nejde. 1. bod je za myšlenku a konec (pozor lehký spoiler!) "mládí a krása vám můžou pomoct, ale jinak jsou stejně na hovno" a 2. bod za občasný vtípek či zajímavou větičku. Víc ta kniha pro mě nemá. Nevím jestli bohužel, nebo bohudík. Prostě nemá.
Naprosto nepříjemný hlavní hrdina a jeho dva přiteplalí kámoši taky nijak nevzbuzují čtenářovy sympatie. Už po první kapitole jsem se musel při čtení zvlášť ošívat - bavili se tam tři dospělí týpci a neustále padala slova jako "okouzlující, ladný, půvabný, sličný, líbezný, báječný, rozdurděně" a když pak jeden z nich řekl: "Celého jste mě popletl..." tak už jsem šel do kolen - to bylo asi jako Belmondův Bruno Ferrari ve Zvířeti - parodie na homosexuály, bohužel však od autora rozhodně nezamýšlená.
Stejně tak je evidentní, že autor by se rád viděl v poloze lorda Henryho, který o sobě neustále rád tvrdí, jaký je zkažený a rád to slyší, když to pořád o něm někdo říká a všechno mu vadí, vše kritizuje a neustále trousí bonmot za bonmotem - v jednu chvíli už jsem si připadal jako na nějaké stránce laciných rádobyvtipných a rádobychytrých citátů. Stranou jeho kritiky samozřejmě nemohly zůstat zejména ženy (ty jsou tady pomlouvány neustále a vykreslovány jako to nejhloupější stvoření na světě), manželství, církev a náboženství, slušnost a starost o praktické věci atd. Závěrem snad tedy jen pár ukázek, které nebyly z nejhorších a stály mi za zapsání...
"Svědomí a zbabělost, to je ve skutečnosti jedno a totéž, Basile. Svědomí je firemní název toho podniku."
"Vždyť přece hodnota nějaké myšlenky nemá naprosto nic společného s upřímností člověka, který tu myšlenku vyslovuje."
"V tom zuřivém boji o pouhé bytí toužíme mít v sobě něco, co nepomíjí, a proto si plníme hlavu veteší a fakty a bláhově doufáme, že tak se tu udržíme."
"Ale já nechci peníze. Ty chtějí jen lidi, kteří platí účty."
"Milý hochu, žádná žena není geniální. Ženy jsou pohlaví ozdobné. Nikdy nemají co říct, ale říkají to roztomile. Ženy představují vítězství hmoty nad duchem, zrovna tak jako muži představují vítězství ducha nad morálkou."
"Ta příšerná ženská paměť! To je něco děsného! A jak vyloženě mdlého ducha to prozrazuje! Měli bychom do sebe vstřebávat barevnost života, ale nikdo by si nikdy neměl pamatovat jeho podrobnosti. Podrobnosti jsou vždycky všední."

22.03.2020

Moc jsem si od toho nesliboval, a hle, na tu dobu super prokreslená psychologická sonda do duše člověka, který ji prodal "vyšší moci" za možnost být nekonečně mladý, krásný a ve společnosti patolízalské anglické aristokracie tím nejeoblíbenějším

22.03.2020

2020/11
Konečně jsem Obraz Doriana Graye přečetla do konce (rozhlasovou hru, kterou jsem doteď poslouchala, můžu taky vřele doporučit). Oscar Wilde je za mě jeden z nejlepších autorů vůbec a Dorian zase jeho nejlepší dílo. Tohle se prostě nedá dostatečně vynachválit.
Baví mě to vykreslení zkažené společnosti, rozdílnost postav: Basil, který s tím neměl nic společného, okouzlující a cynický lord Henry (označení Princ Paradox je rozhodně na místě ;)), krásnej Dorian a vývoj jeho osobnosti, a samozřejmě obraz.

Normálně lidem v komentářích ty ochutnávky z knihy necpu, ale tady je výjimka:
• „Já nikdy nevím, kde je má žena, a má žena nikdy neví, co dělám já. Když se setkáme – a tu a tam se přece jen setkáváme – vypravujeme si s nejvážnější tváří nejnesmyslnější historky.“
• „Ten tvůj cynismus, to je jen a jen póza.“
„Být přirozený, to je vskutku jen a jen póza, a to ta nejprotivnější, kterou znám.“
• „Smích není špatný začátek přátelství a určitě je to pro ně daleko nejlepší zakončení,“ řekl mladý lord a utrhl si jinou sedmikrásku.
• „Říká věci, které mě rozčilují: dává mi dobré rady.“
• „Mám raději lidi než zásady a jedince bez zásad mám raději než cokoli jiného.“
• „Zbožňuji prostinké požitky. Jsou posledním útočištěm složitých povah.“
• Lze odpustit člověku, když dělá něco užitečného, pokud se tomu neobdivuje. Když dělá člověk něco neužitečného, lze ho omluvit jen tehdy, když se tomu nesmírně obdivuje. Veškeré umění je zcela neužitečné.

12.03.2020

absolutně geniální...

11.03.2020

Celá kniha byla prosáklá gay citem zleva doprava, nic proti. K "obyčejnému" sci-fi horor příběhu mi to pořád nějak nesedělo a hlavně přišlo zbytečné. Nedalo mi to a přečetla si o autorovi. Aha. Henry byl zajímavá postava a svými jemnými psychopatickými pobídkami dovedla pro svoje pobavení zviklat kdekoho, případně v hrdinovi probudit jeho pravou sociopatickou osobnost. Takže v celé té zvrhlosti bylo možno sledovat cosi přitažlivého.

07.03.2020

Kniha nedostála své pověsti. Děj se soustředí hlavně na vylíčení podivných zkažených názorů prostřednictvím dlouhých monologů lorda Henryho a dále pak na hříchy Doriana Graye, tyto části jsou celkově málo zajímavé. Úvodem je protkáno očekávání homosexuálního vztahu, toho se však kniha vůbec netýká a je to ke škodě, protože následné Grayovy heterosexuální vztahy jsou nevěrohodné. Trochu napětí kniha nabrala snad až u námořníka. Obrazu, po kterém je kniha pojmenována, se celkově týká vlastně jen malá část knihy.