Obraz Doriana Graye

25.02.2019

Obraz Doriana Graye je takovou temnou romantikou. Pokud nejdříve zhodnotím vydání, nejvíce se mi líbí to z roku 1999 . Kniha je naprosto nadupaná úžasnými myšlenkami, filozofií a při jejím čtení se vezete na jedné velké emocionální horské dráze. Když si dovolím srovnání s nejnovější filmovou verzí, pak se přiznám, že by se mi líbilo i v knize. Morální procitnutí díky dceři přítele se však nekoná. Místo toho nastoupí spravedlnost osudu a Dorianova zoufalost. Vynikající dílo.

24.02.2019

Vůbec jsem netušila, o co jde, což je samozřejmě ostuda, ale byla jsem příjemně překvapená.

22.02.2019

Dílo nabité řadou filozofickým pojednání a zajímavých myšlenek, ke kterým Wilde často z děje sklouzává. Výborně je dle mého názoru vykreslen životní styl anglické smetánky a aristokracie. Mírně nudným byl prostředek knihy, kdy probíhají časové skoky a detailní popisy trávení Dorianových let nezřízeným hédonismem, v závěru díla se děj však opět rozjíždí a právě akorát vrcholí.

Obraz Doriana Graye, román, který zdaleka ne každému padne do chuti. Samotný příběh a myšlenka celé knihy mají obrovskou hloubku, kterou navíc prohlubuje úžasný autorův cit pro jazyk. Popisné pasáže vás zavedou do ateliéru prosluněného odpoledním zlatavým sluncem, či se ocitnete v podzimní mlze, která dělá malou uličku Londýna ještě tajemnější, než sama o sobě je. Autor dokáže popsat přesně to, co vnímám ve světě - všemožné barvy a vůně, které vytváří ojedinělou atmosféru každého momentu v životě. Přečtením této knihy prožijete něco tak hluboce, jak někteří lidé ani nikdy nic nepocítí.

"Život je otázka nervů, žilek a ponenáhlu budovaných komůrek, v nichž se ukrývá myšlenka a sní vášeň. Můžete si nakrásně představovat, že jste v bezpečí, a myslet si, že jste silný. Ale náhodný barevný odstín v pokoji nebo na jitřním nebi, zvláštní voňavka, kterou jste kdysi miloval a jež vyvolává prchavé vzpomínky, řádek ze zapomenuté básně, na který jste znova narazil, pár taktů z melodie, kterou už dávno nehrajete - na takových věcech, to vám říkám, Doriane, závisí náš život."

Co mě na románu okouzlilo asi nejvíce, je právě jeho atmosféra. Vždy, kdy si na knihy s tak silnou atmosférou vzpomenete, pocítíte v sobě jakousi "ochutnávku" atmosféry z knihy. Zůstane ve vás zakořeněná. Wilde vás donutí v průběhu čtení se zamyslet nad sebou samým. Při čtení jsem přemýšlela nad smyslem života, hříchem, krutostí, smrtí, ale i láskou a krásou. Emocí, které se uvnitř mě prostřídaly, bylo mnoho. Wilde rozuměl světu, lidské nedokonalosti, manipulaci, sobectví, ale i kráse a umění. Wilde dokázal jemně a dokonale popsat to, jak je člověk nedokonalý v kontrastu s dokonalostí umění.

"Poznání by bylo osudné. Kouzlo je právě v nejistotě. V mlze je všechno podivuhodné."

Na závěr bych jen chtěla dodat, jak podivuhodná je lidská představivost. Když jsem teď knihu četla podruhé, ocitla jsem se v úplně stejném letním ateliéru s otevřenými dveřmi na zahradu, jak před několika lety. Nevím, zda na tom má podíl bohatý a okouzlující jazyk díla, či tomu tak jednoduše je. Každopádně navrátit se do světa Doriana Graye nebude nikdy špatná volba pro místo na přemýšlení...

12.02.2019

O.Wilda mám zafixovaného hlavně jako autora pohádek a divadelních her, a i jeho jediný román mi obojí připomíná - pohádkový motiv a přehršel bryskních, cynicky duchaplných dialogů. Ráda jsem si doplnila literární vzdělání o tento klasický kousek, ale ryze subjektivně mi až tak nesedl...asi jsem čekala podle námětu hluboký psychologicko-morální ponor na téma krásy těla a duše, a místo toho byla spíše umlácená sbírkou aforismů.

12.02.2019

Skoro škoda ze kniha byla tak krátká

07.02.2019

Jak už jsem se dočetl níže! Nesmrtelná kniha. Klasika, která je byla, je a bude dobrá...

06.02.2019

Napájen obrazem - svým odrazem. Kvete narcis, pyšný Adonis. Žít, žít věčně. Nerozloučit se. Věk nehnat časem. "Jsem smilný bonviván, opovážlivý požitkář rozkoše. P/r/ůvodce pekel duše. Ďábelský pokušitel. Stavu celibátu vyzyvatel. /Těch nepočitatelně otisknutých polibků na mileneckých tělech./ Hurikán - utěšitel." Zastavte to trny zarudlé, temnotou napadené, tepající krvavé srdce.

04.02.2019

Kniha se samozdřejmě nečte lehce,ale na tehdejší dobu opravdu dokonale popsaná postava dětinského,naivního a předčasně vyspělého člověka,který se postupně mění v učebnicový případ pro psychiatra..A nutno dodat,že v dnešní době takových rádo by dokonalých lidí je spousta a manipulátorů v podobě lorda Henryho taktéž! V knize je spousta krásných citátů a o to je krásnější.

04.02.2019

I po více jak deseti letech, co jsem ji četla poprvé, je stejně výborná jako tenkrát. Takto se poznají nesmrtelné knihy.
Jen těch bonmotů by tam mohl Oscar cpát méně, špatně se čte, když si každou dvacátou větu chcete zapsat...

01.02.2019

Gejzír nesmrtelných myšlenek, jež dokázal autor vychrlit v relativně krátké době svého tvůrčího rozmachu, Obraz Doriana Graye nevyjímaje, by vystačil všem současným pisálkům na celý život. Škoda, že se totéž, alespoň co se mistrovství slova týče, nedá říci o překladateli. Leč dehonestoval bych dílo i autora, kdybych nedal plný počet a doporučení.

30.01.2019

Super klasika, která nikdy nezklame.

26.01.2019

Podle mě jeden z těch slabších kousků, bohužel. Do čtení jsem se musela sem tam i nutit, forma psaní a sdělení je jak na houpačce - jednou nahoře, jednou dole. Co oceňuji, tak je příběh samotný - po přelouskání si přeci jen člověk řekne, že je to originální, strašidelné a zapíše se Vám do podvědomí. Vícekrát ale ne :)

23.01.2019

Srdcovka jako žádná jiná.

22.01.2019

Tak jsem si zas , při tomhle čtení, trochu potrápila dušičku . Docela jsem přeskakovala stránky při popisování nepodstatných , rozvláčných detailů.
Neskutečně mě štval manipulátor lord Henry. Mám z tohoto čtení takový divný pocit, jako bych četla něco, co mi mělo být zapovězeno a za trest, že jsem knihu otevřela , se mi četla tak těžko. A výsledek? Přesto že občas nuda, občas vztek, ve finále- vlastně dobré čtení, opravdu dobré, vlastně výborné.

21.01.2019

„Duši dovedou vyléčit jenom smysly, zrovna tak jako smysly dovede vyléčit jenom duše.“

Povinnou četbu mého syna bych občas přirovnala k takové soukromé čtenářské výzvě, která mu ovšem dává pořádně zabrat :-). V rámci jejího, ne úplně dobrovolného, plnění, jsem mu domů přinesla z knihovny Obraz Doriana Graye (co si budeme povídat, je to poměrně útlá knížečka, pro mého syna velké plus :-), a když už ležela doma na polici, neodolala jsem a jak jinak, než že jsem ji ještě navečer znovu přečetla, takže vlastně musím poděkovat téhle vypsané „čtenářské výzvě“ od paní učitelky češtiny, že mi ji pěkně „přihrála“ :-).

To jen tak na okraj, jak se mi do rukou dostal příběh, který vyvolal ve své době obrovské pozdvižení, označili ho za neřestný, nemravný a kazící vkus.

A jak jsem ho viděla já? ... jako příběh, který hned od prvních slov fascinuje svou extravagancí, vábí úžasnými popisy barev, vůní, dýchá z něj vzrušení a zvědavost, touha po objevování neprobádaných tajů smyslových požitků, křičí z něj odvážné aforismy, paradoxy a úvahy o umění, lásce, životě i smrti ...

„Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je vzdát se mu. Odolejte mu, a vaše duše onemocní dychtěním po tom, co si sama zakázala...“

Oscar Wilde umí útočit na čtenářovy smysly ... okouzlí vás krásou drahokamů, omámí vůní šeříků, orchidejí či růží, ... dá vám okusit příchuť přepychu a exotických dálek. Stručně řečeno, nabídne vám snad všechna pokušení a rozkoše ... nabídne vám příběh – jako oslavu požitkářství (naprosto čistého hédonismu ... odevzdání se pokušení a rozkoši, která je omamná a nakažlivá, a navíc, jako jediná je prý pravdivá,... „dusíme-li totiž v sobě pudy, budou nás zevnitř stravovat, odříkáním a sebezapíráním potlačujeme svou přirozenost a hromadíme v sobě jen zlobu“).

Oscar Wilde ale taky umí útočit na čtenářovu mysl ... donutí vás pátrat v ní po otázkách svědomí, či dobra vs. zla ... donutí vás totiž položit si otázky, zda je to lákavé ... poznat všechny rozkoše, které život nabízí, užívat si života plnými doušky, bez ohledu na morálku? ... vidět jediný smysl života v hledání krásy a nových vzruchů?

Co si budeme povídat, teorie lorda Henryho zaujme a lákavá se zdá být, takže samozřejmě, i nakažlivá. Proto čtěte pozorně příběh Doriana Graye, ukáže vám, co vše se může stát, když je teorie lorda Henryho uvedena do praxe. Co totiž zbývá na světě člověku, který poznal vše? ... zůstane jen nuda, nic vás pak už nemůže vzrušit ani zaujmout. Myšlenky, které zpočátku vypadají tak nevinně, dokážou uvedené v život, ... zničit.

PS: Oscar Wilde umí útočit taky smyslem pro humor, a ten lorda Henryho, mi byl docela sympatický :-) ...

„Zbožňuji prostinké požitky,“ řekl lord Henry. „Ty jsou posledním útočištěm složitých povah. Ale nemám rád scény, leda na jevišti. Vy dva jste nemožní, oba dva! Rád bych věděl, kdo to definoval člověka jako živočicha rozumového. To je nejukvapenější definice, jaká kdy byla vyslovena, člověk je všechno možné, jenom ne rozumová bytost.“
...
„S tou věrností se toho taky nadělá!“ zvolal lord Henry. „Vždyť v lásce je to jen a jen otázka fyziologická. S naší vůlí to nemá pranic společného. Mladí lidé chtějí být věrní, a nejsou; a staří chtějí být nevěrní, a nemohou; více se o tom říct nedá.“
...
„Ošklivci a hlupáci to mají na tomto světě nejlepší. Ti si mohou klidně sedět a jenom zevlovat na hru. Nevědí sice nic o vítězstvích, ale nepoznají ani porážky; aspoň toho jsou ušetřeni. Žijí tak, jak bychom měli žít všichni, nerušeně, lhostejně a bez úzkosti.“

18.01.2019

Moja osobná biblia.

16.01.2019

Oscar Wilde je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, ale zrovna Obraz Doriana Graye považuji za slabší.

09.01.2019

Úžasný příběh, nesmírně silný a poutavý. Stejně krásná je i stejnojmenná píseň od Vlasty Třešnáka, která hodně dobře vystihuje pocit, provázející mě při čtení této knížky … "… pohladil palcem mne a okraj sklenky - zvedl ji jak by si připíjel s oblohou - jak by chtěl opít Všehomíra - až by z té výšky dostal závratě - on, sotva stál na nohou - vypadal vznešeně vypadal uboze - človíček s dírou na patě schopný tak vraždy - nebo básně připíjí obloze! - kam jste se malíři v tu chvíli poděli? - ulice za dveřmi kamsi ujížděla - Dorian naskočil a - dveře se za ním zavřely - vyběh jsem za ním s paletou - a hledal v městě do samého rána - chtěl jsem mu ukrást třemi tahy - staletou tvář svého Doriana - marná snaha barvy na paletě - šedé je olovo šedý je cín - vše co jsem nakrad na celé světě - byl jen Dorianův stín - kdyby chvíli nesmlouvavě postál - vím že namíchám barvu, kterou mládne - takhle nepevně v rukou držím stín - plátno, na něm nic veškeré a žádné