Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/3182/mid_obraz-doriana-graye-WGD-3182.jpg
4
6818
6818
Příběh s utopickými prvky se odehrává v 19. století v Londýně. Jediná rozsáhlejší próza Oscara Wilda předvádí na fantastickém příběhu aristokrata, jemuž kouzelná moc propůjčila věčnou krásu a mládí, rozpor mezi morálkou a estetickým prožitkem - zatímco Dorian Gray zůstává stále dvacetiletý, jeho dokonalá podoba na plátně stárne a ohyzdí se podle toho, kolik dívčích srdcí zlomil a kolik nadějných mladíků přivedl do zkázy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , AlpressOriginální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Kniha, kterou jsem si vybrala na maturitě :)
Děj byl však trochu nezáživný, bez jakýchkoliv kladných postav.
Kniha, ve které jen těžko najdete kladnou sympatickou postavu, snad jen malíř Basill Halward připadá v úvahu, všechny ostatní postavy jsou ze své podstaty zlé, stejně jako kniha samotná. Postava ze všech nejzlejší a nejzkaženější je samotný Dorian, který pod vlivem hedonistického Lorda Henryho „sejde na scestí“, veden svou samolibostí a lhostejností začíná páchat čím dál tím ohavnější činy, což se podepíše na postupném rozkladu jeho duše.
Dostavily se u mě safryš rozporuplné pocity. A budu se snažit hodnotit bez ohledu na Wildovy směry jako správný formalista.
Co se musí nechat, je skvělá kritika aristokratické společnosti. Pokrytectví, povrchnost a hédonismus (uznávání Američanů - to jsou teda móresy). A nejvíce ze všeho se mi jeví tahle kniha jako sexistická. Ženy jsou popisovány výhradně z vnějšku a chování Henryho i Graye ke všem ženám (především Henryho výroky se jeví jako úplný spouštěč feminismu) je nepřípustné. A tohle všecko je skvělý, kritika šlechtický třídy, fajn.
Postavy jsou taky dost poštrachaný. Málokterá postava v dějinách literatury je nanervylezoucí jako lord Henry. Mluva v aforismech, v nichž si mnohdy (dokonce i v jedné větě) protiřečí, je rafinovaná manipulativnost na n-tou. Ale co mi hlava nebere, je snad konstantní stav jeho psychologie. Za 18 let bych čekal menší vývoj.
Basil i Gray, byť jsou morálně pokřivení, jsou už jen oběti manipulace a bezmezné touhy/nihilismu. Fokalizace na Grayovi umožnila výborný rozvoj psychologie, to ne že ne.
Naprosto nedostačné je odůvodnění Grayových "menších zločinů" ze zatuchlých částí Londýna. Vzhledem k tomu, že nižší společnost je v knize naprosto opomíjena, jsem se těšil alespoň na popis darebáctví - a vono jen pár stran.
Musím pochválit aluze (zejména na Shakespeara) a upřímně mně i zajímaly Dorianovy sbírky. Co mě ale fakticky nezajímalo, byly tlachy a cancy šlechtické společnosti, z nichž nebylo pověstnou nic vykutáno. Tady bych to vyškrtal, neboť i aforismy Henryho byly po čase dost monotónní.
Oceňuji námět a baví mě představa, že tohle pobouřilo hafo snobů ve viktoriánské Anglii, ale ve výsledku jsem čekal víc, než mi bylo od Wilda namalováno.
Bohužel jsem nedočetla. Velmi těžko se to četlo kvůli zastaralému jazyku, dlouhým, nudným popisům nerelevantních věcí. Děj plynul strašně pomalu.
„Vybírám si přátele podle zevnějšku, známé podle charakteru a nepřátele podle kvalit jejich intelektu.“
Příběh o mladém, krásném a neodolatelném šlechtici, který vyřkne přání „Kéž bych já byl stále mladý, a obraz zestárl! I duši bych za to dal!“. Jak si přál, tak se stalo. Roky ubíhaly a Dorian Gray vypadal stále mlád, zatímco obraz se měnil.
Obraz Doriana Graye jsem četl několik let zpět a popravdě jsem si z něj pamatoval hodně málo. Nyní jsem se k němu vrátil v rámci povinné četby k maturitě a rozhodně jsem tomuto dílu porozuměl více, než při prvním čtení. Líbilo se mi podívat se do Viktoriánského období a číst o tom, co šlechtici běžně dělali a čeho byli schopni se dopustit. Ale i přesto jsem se u knihy místy nudil a pasáže o Dorianově sbírce kamenů a gobelínů jsem pouze přeletěl očima. Pokud jste tedy tohle dílo ještě nečetli, tak bych vám ho doporučil, protože rozhodně stojí za pozornost!
Velikán anglické literatury nezklamal ani tentokrát. Jedno z děl, které člověka chytne za srdce.
Jedna z mála opravdu dobrých knížek, které jsem před lety četl povinně na střední škole. Oscar Wilde se stal tehdy mým oblíbencem a vydrželo mu to až doposud.
O pádu jedné lidské duše. Vlastně nejedné. A o tom, že pýchu lze i vidět (velká pravda!). Tuto knížku čtu cca od svých patnácti dokola, mám ji moc ráda.
Doporučuji také k poslechu starou českou rozhlasovou hru téhož jména s vynikajícím Jiřím Adamírou v roli lorda Henryho.
Na tuhle knihu jsem se opravdu hodně těšil, v minulosti jsem po ní chtěl sáhnout už několikrát. Nakonec na ni přeci jen dozrál čas a... jsem zklamaný. A navíc jsem zklamaný z toho, že jsem zklamaný. Opravdu jsem si přál, aby se mi to líbilo. Sliboval jsem si od toho tématu temný příběh, který mě pohltí už po pár stránkách. Možná, že ten příběh temný byl, ale já jsem si přes ty sáhodlouhé popisy a dialogy ani nestačil všimnout. Chápu, že styl, jakým je kniha napsána, je právě tím, proč ji tolik čtenářů miluje. Mě však jen nudil. Od začátku jsem knihu odkládal a neměl chuť v ní pokračovat. Neustále jsem doufal, že se to zlepší. Za zhruba poslední třetinu knihy jsem vděčný, protože mě alespoň trochu bavila a nepatrně zvýšila mé mínění o celé knize. Zbytek byl úděsný. Pokud zrovna nejsou popisovány detaily koberců (u kapitoly 11 jsem to vážně chtěl vzdát), má lord Henry Wotton proslov plný svých chytrých a neomylných názorů na fungování světa. Omlouvám se všem milovníkům tohoto díla, ale asi pro mě ještě nenazrál čas. Možná si někdy tuto knihu přečtu znovu a bude se mi líbit. Prozatím však musím konstatovat, že Obraz Doriana Graye není pro mě.
Dokonce i po deseti minutách od dočtení jsem stále musela sedět a přemýšlet, co jsem to vlastně přečetla.
Příběh je 10/10 - originální, úžasně vymyšlený a worldbuilding byl prostě wow. Postavy 11/10, Dorian je tak dobře napsaný, že bych se jím nechala i zabít. Henry je bůh sarkasmu a rad, je vidět že Dorian se svým temným směrem nasměroval z části sám, ale Henry mu výrazně pomohl, hlavně na začátku.
Mimochodem ship Dorian x Basil byl nejlepší ze všeho a nikdo mě nepřesvědčí jinak
Jedna z knih, na kterou nejste asi nikdy připraveni a ve které vidí každý po každém dalším přečtení něco nového, jiného... Jako u jedné z mála knih vidím její význam v seznamu maturitní četby. Není jednou z těch často opěvovaných knih, ale je jednou z těch těžko pochopitelných... Absolutně nic bych v knize neměnila, pouze četla pořád a pořád dokola...
Kniha se četla velmi dobře a plynule, vyjma rozsáhlých popisných pasáží o Dorianových sbírkách. Dílo je jedinečné, marně hledám podobnost s nějakou jinou publikací, ale to je nejpíš i záměr dekadentní literatury a Oscara Wilda obzvlášť. Ve všech třech hlavních postavách jsem viděl kousek z Oscara Wilda, především jejich projevy, myšlením a charakterem. Zároveň většina aforismů, které vycházely z úst Henryho, jakoby mluvily přímo z Wildovy duše. Za mě velmi povedené dílo, jen škoda těch zdlouhavých popisných pasáží.
Tuto knihu miluji , skvělá práce autora, trošku mě zarazilo když jsem četla o ženě doriana, jak se k ní choval
Tuhle knihu doporučuju číst pouze pokud mate duši čistou jako sníh. Já ji mám černou jako od kávy a Oscar Wilde mě nutil celou dobu cítit tu odpornou hnilobnost...
"Basil Hallward je tím, kým si myslím, že jsem já; lord Henry je tím, kým si svět myslí, že jsem; Dorian Gray je tím, kým bych rád byl – třeba v příštích letech." Takto se vyjádřil autor o svých postavách.
Mám jednu neřest a tou je dekadentní literatura... Je to odporné, ale co mám dělat, když je to tak dobře napsané?
Kniha se mi četla dobře(Až na vyjmenování Dorianových sbírek). Nejlepší postavou pro mě byl lord Henry, velmi mě bavily jeho povrchní myšlenky a přímočarost. Zápletka byla velmi originální a přišlo mi že Oscar WIlde do knihy dal i něco ze sebe, protože jsem si ze začátku říkala jestli se nakonec nestane něco mezi tou trojicí lorda Henryho, Doriana a Basila. Což by odpovídalo tomu že sám Oscar Wilde byl dost pravděpodobně homosexuál a v knize to bylo mírně poznat. Nedokázala jsem se nerozplývat nad jazykem a ani nad celkovým dějem. Vím že tento komentář o knize není moc směrodtný a ani moc na úrovni, ale vysvětluji si to tak, že se mi kniha opravdu líbila a nejsem schopna se vzdát svého nadšení.
Knihu doporučuji včem kteří mají rádi klasiku jako je třeba Austenová atp.
"Mám rád muže, kteří mají budoucnost, a ženy, které mají minulost."
Obraz Doriana Graye je je velice zvláštní dílo. Z knihy, zvláště ze druhé poloviny, jsou silně znát znaky dekadence, přerod od romantického narůžovělého začátku knihy k úpadku a rozpadu charakteru je až děsivý. Kritický realismus v podání Wilda je podmanivý, kritika tehdejší společnosti srší z úst hlavních postav ob stránku a to dává knize skutečný nádech tehdejší doby. Dílo reflektuje to nejhorší z Londýna z pozdní viktoriánské éry a dívá se hluboko do duše Oskara Wilda. Právě Wilde píše jako bůh, popisy a dialogy jsem si užíval, ale nejvíce na mne zapůsobily úvahy a moudra lorda Henryho. Dorian byl sice velmi zajímavou postavou, ale právě tento děsivě inteligentní požitkář mne zaujal nejvíce a já si užíval každou jeho myšlenku. Kniha jako taková je skvělá, je ale k ní nutné si něco zjistit a nastudovat, jinak vám to zanechá v hlavě nemálo otazníků.
Když jsem později nad knihou přemýšlel, napadlo mě, že když se Henry a Basil bavili o obrazu, Basil řekl, že dal do portrétu Doriana Graye sebe, mohl mít Wilde na mysli sebe. Také v teto knize odrážel své nitro, duši.
Zřejmě nedokáži ocenit autorovo dílo, jelikož neznám filozofii, kterou vyznává lord Henry.
Myslela jsem si, že bude dílo k něčem víc, než o touze nestárnout. Bohužel zklamání.
Krásu tohoto díla jsem nanalezla.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1992 | Lady Fuckingham / La Rose d'Amour |
Na kráse je přitažlivé to, že je pomíjivá. Jak bychom si ji jinak mohli vážit? Slavný příběh člověka, který ztratí svou duši, aby neztratil půvab, je explicitní demonstrací toho, co dělá s jedincem zlo.