Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34864/bmid_obraz-doriana-graye-Y5l-34864.jpeg
4
6920
6920
Příběh s fantastickými prvky se odehrává v 19. století v Londýně. Krásného Doriana Graye portrétuje malíř Basil Hallward, který je Dorianovým vzhledem uchvácen a naivně si myslí, že sličný mladík je a vždy bude ztělesněním dobra. Uzavřený malíř se přátelí s lordem Henrym, ten je povahově zcela jiný. V každé společnosti je Henry ozdobou, oslňuje hlubokomyslnými úvahami, nemá žádné morální zábrany. Na bohatého sirotka Doriana, původně stydlivého a nezkaženého mladíka, má Henry zničující vliv. Také před nadaným malířem rozpřádá neuctivé teorie o zbytečnosti portrétování. Portrétovaný člověk stárne, kdežto obraz zůstává nepříjemným svědectvím o ztraceném mládí. Doriana ta představa poleká natolik, že si přeje, aby místo něho zestárl jeho obraz.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Mladá fronta , OmegaOriginální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Má nejoblíbenější kniha od mého nejoblíbenějšího autora. Jednou za rok si ji přečtu a stále mě nepřestala bavit. Anti-hrdinové spojení s anglickou atmosférou a klasickým Wildeovým stylem mě prostě baví. Motivy pravé anglické detektivky ke konci už jsou jen třešnička na dortu
Krásná studie hédonismu. Příběh funguje skvěle – ačkoliv je založen na jednoduché myšlence, zůstává až do konce poutavý, a navíc je stále velmi aktuální. Wilde si rovněž vyhrál s každou větou, text krásně jiskří. Navzdory tématu je kniha překvapivě vtipná, o což se stará především lord Henry, který představuje enormně odpudivou studnici sarkastických citátů. Je ale pravda, že ten všudypřítomný cynismus, perverznost a krutost vůči ostatním nakonec člověka přece jen trochu unaví. Takže jsem autorovi velice vděčný, že tu knihu napsal, ale vlastně se až tolik nedivím, že hned několik recenzentů navrhovalo, aby ho za ni zavřeli.
Obraz Doriana Graye stojí za pozornost i kvůli tomu, že existují tři verze – první je rukopis, který Wilde odevzdal, druhou text, který vyšel v časopise Lippincott's Monthly Magazine a kde byla bez jeho vědomí provedena řada změn, třetí pak opět zpracoval sám Wilde, ale kromě rozšíření text také po velmi nepřátelské reakci tisku mírně cenzuroval. Když se spisovatel později ocitl před soudem pro přečin proti mravopočestnosti, obžaloba všechny tři verze srovnávala a zaměřovala se právě na tyto úpravy, což autorovi nijak nepomohlo (ačkoliv těžiště procesu bylo samozřejmě jinde).
„My dear boy, no woman is a genius. Women are a decorative sex. They never have anything to say, but they say it charmingly. Women represent the triumph of matter over mind, just as men represent the triumph of mind over morals.“
Oscar Wilde tu nevytvořil jen obyčejný příběh, ale rovnou vrcholný monument estetismu, umělecký útok na smysly a nervy! Tento příběh o krásném mladíkovi, jehož tvář zůstává mladá a nepoznamenaná hříchy, zatímco jeho portrét nasává všechno špinavé a zkažené, je jako tajemný lektvar – stačí ho jen ochutnat, a už vás pohltí úplně.
Dorian Gray, ten neodolatelný krasavec a zároveň morální had v ovocném sadu viktoriánských hodnot, se vám okamžitě vryje do paměti. Je to postava, kterou chcete nenávidět, ale zároveň ji chápete a trochu ji litujete. Wilde tu z něj udělal zosobnění krásy i zkázy, ztělesněný mix absolutního kouzla a neskutečné prázdnoty. Dorianova tvář je dokonalá jako socha, ale jak se časem zamilovává do své vlastní krásy, jeho duše začne praskat pod tíhou egoismu, závislostí a bezcitnosti. A Wilde? Ten ho vede s potměšilou radostí jako zlomyslný loutkař a užívá si, jak jeho hrdina propadá temnotě.
A pak je tu Lord Henry, postava, jejíž každá replika je tak brilantní, že máte chuť si ji přepsat a pověsit na zeď. Tenhle ďábelský filozof, vždy připravený na cynickou poznámku a absurdní teorii, je snad nejlepším přítelem i největším pokušením, které by Dorian mohl mít. Každá jeho věta je perla – Wilde tu prostě vytvořil chlapíka, co je víc citátová banka než skutečný člověk. "Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je mu podlehnout," praví. No, kdo by se s ním přel?
A samotný obraz, ten tichý svědek Dorianova morálního rozkladu? To je vskutku umělecké dílo ve více smyslech. Wilde s tímto obrazem dokázal geniálně propojit svět krásy a ošklivosti, dobra a zla, přetvářky a pravdy. Jakmile obraz začne nést následky Dorianových rozhodnutí, jste svědky fascinující proměny, která je až děsivě konkrétní, přestože se odehrává jen na povrchu olejových barev. Je to ohromující metafora – obraz, jenž starne, zatímco Dorian zůstává nedotčený, je ostrou připomínkou toho, že v každém z nás dřímá skrytý Dorian, kterého nevidíme, ale přesto tam někde je.
Wildeův styl psaní je třešničkou na tomto zvráceném dortu. Každá věta je ladně vytesaná, zářící ironií, vtipem a ostrou elegancí. Wilde si tu s jazykem pohrává jako virtuos, bez slitování hraje na tóny temnoty, krásy a neřesti. Jeho věty jsou elegantní jed, který vám pomalu proniká pod kůži, a když dočtete, máte pocit, že jste byli svědky něčeho zakázaného, a přesto nádherného.
Obraz Doriana Graye je mistrovské dílo, které se nezastavuje jen u příběhu o krásném mladíkovi a jeho podivném obrazu. Je to kniha o lidské slabosti a touze, o lásce k povrchnímu a zároveň o strašlivém strachu z toho, co se skrývá uvnitř. Wilde nám nenásilně, ale brilantně ukazuje, jak může vypadat pravá tvář našeho "já," když ji necháme volně plavat v oceánu vlastních ambic a touhy po moci.
Zkrátka, Obraz Doriana Graye je kniha, která vás láká svou krásou, oslní svým intelektem a nakonec vás udeří na citlivé místo – až si možná sami položíte otázku: Kdybych měl vlastní portrét, co by asi o mně prozradil?
Jedna z nej knih povinné četby pro střední školy. Propracovaný psychologický román mě chytil od první stránky. Oceňuji magičnost, napětí, gradaci příběhu. Za mě stojí za to.
Kdysi jsem tuto klasiku začala číst, ale nedočetla ji a odložila. Ale furt jsem si říkala, že bych si jí měla přečíst. Nakonec jsem si ji poslechla jako audio a "dočetla" do konce. Tato klasika mě nijak neuchvátila, o čemž svědčí to, že málokdy knihu odložím nedočtenou. Ale zpracování jako rozhlasová hra bylo výborné, asi proto jsem vydržela do konce. Zajímavé bylo, jak pod vlivem Henryho se z vyjukaného mladíčka Doriana stává nafoukaný spratek, otázkou zůstává, zda-li v něm ta zkaženost byla a Henry jí jen pomohl na svět a nebo zda-li se Henrymu povedlo mistrovské dílo, a to zrození zkaženého člověka..
Snad z žádné knihy jsem si nevypsal tolik citátů (zejména, ne-li výhradně od lorda Henryho), a nebýt úmorně nezáživné 11. kapitoly aneb hudba, kameny, koberce, roucha..., dám patrně plný počet hvězd.
Každý tu postavu zná, téměř nikdo nezná její původní předlohu. Nevím co je zajímavější, jestli kniha, nebo příběh kolem jejího vzniku a následky jaké mělo její vydání na autora. Jednu hvězdu ubíram za ty nekonečně dlohé úvahy o kobercích.
Zaujímavá kniha od Oscara Wildea. Maliar Basil je fascinovaný mladučkým Dorianom a jeho portrét sa stane dokonalým dielom. Dorian, ten blonďavý krásavec, sa neskôr dostáva pod zhubný vplyv lorda Henryho. Pomaly, postupne čítame o jeho skutkoch, ktoré z neho robia horšieho a horšieho človeka. Prečo sa z neho stalo monštrum? A dá sa to ešte napraviť? Kniha je písaná pútavo, udržiava napätie až do konca. Zároveň je tu pekné vykreslenie prostredia i spoločenských očakávaní. Výborný román s mnohými otáznikmi, ktoré vyvoláva.
Román v sobě obsahuje hororové prvky (s gotickým nádechem) a faustovské téma. Zachycuje umělecké pohnutky dekadence i homosexuality, proto byla kniha po svém vydání mnohými odsuzována. Dnes je považována za jeden z pilířů moderní literatury, je jí ovlivněno mnoho dalších děl. 85%.
(SPOILER) Vždy mě bavila otázka, zda vlastně Dorian byl zkažený v duši nebo se nechal zkazit? Podle mě se nechal zkazit. Měl nevinnou naivní duši, ale společnost (lord Henry) ho prostě zkazila. Knížka je ultimátní must-have, protože je opravdu k zamyšlení a všichni bychom se měli rozhodnout, na které straně stojíme, v této otázce. Zjistíme tím docela dost o vlastním charakteru.
(SPOILER)
4,3/5 Trochu těžší četba, nejen pro svůj barvitý sloh. Hlavně ale pro tu nálož filosofie, myšlenek, odkazů přímých i skrytých... Dopřála jsem si luxus knihu přečíst, aniž by mě honily termíny, maturita či cokoliv. Nemyslím si, že knihu dokáže každý plně pochopit, na to je v ní až příliš skryto. Stejně tak se každému nemusí líbit a ne každý ji dokáže ocenit. Ačkoliv jsem klasiku nikdy neměla příliš v lásce, a mé plnění povinné literatury dle toho vypadalo, musím říci, že na této knize něco je. Něco znepokujujícího. Mladík, sirotek, Dorian Gray potkává umělce Basila, jenž se do něj zamiluje a zpodobní jeho nevšední zjev do portrétu v životní velikosti. Příběh má mnoho vrstev a my je postupně odkrýváme a s nimi poznáváme i to, co se z Doriana stalo pod vlivem umělcova přítele lorda Henryho. Něco čím by nikdo nechtěl být a tak vlastně celou dobu tušíme, jak to skončí. Jsme tedy ochuzeni o moment překvapení. Můžeme dumat, co za to mohlo. Zda Basil a jeho vyzdvihování krásy, zda lord Henry a jeho filosofie života anebo bláhová "láska" k dívce z nižších vrstev, jež ho hloupě zbožnovala či krutý a zlý Dorianův příbuzný, který tou dobou sice již hnije v hrobě, přesto jehož geny v Dorianovi dřímají a skrývají se v něm i vzpomínky na mizerné dětství, kdy byl odloučen od jakékoliv lásky a odříznut od vztahů s vrstevníky. Kniha je ovšem psána tak, že člověk Doriana nijak moc nelituje a vlastně nelituje ani první "obět" jeho ješitnosti, jeho první lásku, herečku Sibylu.
Co k tomu říct více, je to jistě zajímavá sonda do duše, a ne ani tak postavy, jako i samotného autora a jeho doby. Přesto se mi zdá, že k dokonalosti ještě krapet schází.
Osobně mi např. vadilo, že poznámky resp vysvětlivky, jimiž kniha končí a jež v mém vydání měly skoro 20 stran, byly až na konci knihy a nikoliv průběžně dávkovány pod čarou. Rozhodně se mi nechtělo se neustále zastavovat v ději, seznamovat se s neznámými pojmy a ještě navíc listovat až na konec.. To by ale neměla být závada originálu. A ta nejdelší kapitola, jež pojednávala o tom, co vše Dorian obskurního studoval, shromažďoval a čím se obklopoval, ta se pro mnohé méně trpělivé jedince může stát prubířským kamenem, kdy dočíst či nedočíst se stane tou hlavní otázkou, důležitější než filosofie samotného díla a života.
Obraz Doriana Graye jsem poprvé četla asi v 16 letech kvůli škole a to byl podle mě kámen úrazu. Pamatuji se, že se mi to extrémně nelíbilo a hrozně mě to naštvalo. Knize jsem dala asi 2 hvězdičky, protože se mi nelíbilo jak to bylo napsané, nelíbily se mi postavy a zklamal mě konec, protože to, na co jsem se celou knihu těšila se odehrálo v jednom malém odstavci.
Teď po letech jsem se tomu rozhodla dát znovu šanci, protože přeci už jen mám víc načteno a jsem starší. Vybrala jsem si i jiný překlad a měla jsem přečteno asi za 3 dny a jo, líbilo se mi to o dost víc a zklamaná už jsem nebyla. Lord Henry, který hraje roli ďáblíka na Dorianově rameni mě sice štval pořád stejně, zato Doriana bylo zajímavé sledovat. Jediné co mě nebavilo byla ta jedna kapitola, kde se popisují šperky, gobelíny atd.
Mohl se Dorian Gray ještě polepšit nebo už bylo příliš pozdě? To už se ani nikdy nedozvíme.
#everyone is simping for Dorian
Krásná kniha! Úchvatně napsaná, četla se rychle a několikrát přišel zvrat, u kterého jsem musel knihu zavřít a na chvíli se zamyslet.
Jedna z nejlepších klasik, kterou jsem kdy četla. Naprosto skvěle vykreslený psychologický vývoj postav.
Mladý Dorian co by nezkušený, milý, hodný muž přijíždí do Londýna. Zde se seznámí s lordem Henrym, který ho provede cestou poznání a uvědomí si, že mládí a krása není navždy.
Jedno se Oscaru Wildovi upřít nedá. A to, jak bravurně zná společnost své doby a jak dokáže "ducha své doby" vyjádřit literárně. Kniha ve mně při čtení budila různé, často i protichůdné emoce. Zejména postava lorda Henryho - v jednu chvíli jsem byl pobaven jeho komentáři, aby mě vzápětí rozčilovala jeho všetečnost. Co se týká postavy Doriana Graye, střídaly se ve mně emoce vzteku a lítosti. Wilde dokáže vytvořit dramatickou atmosféru napětí, zejména v poslední části knihy. Musím se ale přiznat, že třeba v kapitole XI, která překlenuje období 20 let, jsem se zoufale ztrácel. I tak představuje kniha nevšední čtenářský zážitek. Za mě 95 %.
Bojovala som, bojovala, lebo som čítala po anglicky a na výške pre štúdium, a toto teda nie je angličtinársky čitateľský čajíček, aspoň teda pre moje znalosti slovnej zásoby a schopnosti udržať pozornosť, robiť si literárno-kritické poznámky, premýšľať viac nad rozborom než nad "o čom to preboha je, keď sú tie slovné spojenia tak zložité a popisy kvetnaté" (buďte milostiví ku mne, čítala som originál mrňavým písmom a pod tlakom termínu), nakoniec som si blahoželala, že som do zvládla :D Ale Wilde za to rozhodne nemôže!
Tentokrát jako audiokniha, podnětná a provokující aforismy Henryho Wottona, které mě s přibývajícím věkem iritují stále víc.
Nevím, proč jsem čekala spíš pohádku, epiku o ďábelském kouzlu s obrazem, kterou vlastně znám z filmu o Lize výjimečných. Většinu obsahu knihy ale tvoří polemika. Samozřejmě o lidské duši a lidském chování, o následcích našeho počínání, o kráse, lásce, neřesti a čistotě. Poprvé a rovnou tolikrát jsem o povaze četla, že by byla "mělká" a ani po dočtení knížky si nejsem jistá, jak přesně si to vyložit.
Další dvě hlavní postavy, Henry a Basile hrají v ději alegorické role ďábla a anděla sedících každý na jednom rameni Doriana Graye. Díky nim je pro úvahy spojka k cnostem a neřestem, k umění jakožto krásnu nebo filosofii anebo k veřejnému vs. tichému životu.
Slova ani nemohou popsat, jak moc je tohle jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, fakt že jo.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1919 | Slavík a růže |
Miluji Oskara Wildea a kniha Obraz Doriana Graye byla v mládí moje první schůzka s autorem.
Byla pro mě tehdy úžasná a děsivá, něco, s čím jsem se do té doby nesetkala.
Později jsem četla knihu pana Balzaca Šagrénová kůže, téma je podobné.
Viděla jsem Wildeovy divadelní hry a četla všechny jeho knihy, moc se mi líbil Zločin lorda Arthura Savila, Zápisky ze žaláře, Strašidlo cantervillské a Pohádky.
Ale na Obraz Doriana Graye vzpomínám s nostalgií jako na svou první lásku.
Dnes si mohu jen představit, jak by asi vypadal můj portrét se všemi prohřešky, deziluzemi, ztrátami a vším co život přináší.
Viktoriánskou společnost nesoudím, nesoudím ani Dorianův pád až na dno.
Vždyť i my jsme svědky toho, co dokážou dnes provádět "vyvolení" za zhůvěřilosti a na rozdíl od Doriana za své řádění nezaplatí......