Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464834/bmid_obraz-doriana-graye-MHx-464834.jpg
4
6838
6838
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1915 , Akademické knihkupectvíOriginální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Jedním slovem - perfektní. Po přečtení jsem měl jakési "Dorianovské" období, které kdo nečetl nepochopí. Dokonce se z ní stala první kniha, kterou jsem četl v jiném jazyce.
Mám z knihy velmi rozpačité pocity (zvláště poté, co mě navnadilo zdejší vysoké hodnocení). Námět zajímavý, ale pro mě nezáživně zpracované, některé pasáže mě vyloženě nudily a trápila jsem se s nimi. Zajímalo by mě, zda by stejná kniha měla tak vysoké hodnocení, pokud by jí napsal "pan Novák" a ne Oscar Wilde :-).
Nebýt zdlouhavých popisů v některých kapitolách, bylo by to bez chyby. Wilde uměl dokonale popsat společnost, jeho výroky jsou nadčasové. Oblíbená kniha a jedna z nejlepších v povinné četbě.
Oscar Wilde byl autorem především divadelních her a Obraz Doriana Graye je jeho jediným románem. Jde však o nadčasový román, který zapadá do období viktoriánské éry, ale svůj odkaz odevzdává dodnes. Je ukázkou toho, jak zrádná a slepá může být krása, hon za mladostí a požitkářstvím. Pokud dáte člověku peníze a moc, začne si hrát na boha, ztrácí skutečné hodnoty a záleží mu jen na hmatatelných věcech. Jsou to věci, které dokážou změnit i tu nejčistší duši. Dorian Gray počas svého života ochutnával bohatsví, ale zakusil i příkoří bídy. Nenáviděl pokrytectví vyšší společnosti a ta mu to dávala náležitě pocítit.
Dorianova životní cesta by se dala nazvat obětí života za život. Obětoval ten krátký - čistý a krásný život smrtelného člověka za věčný, no v konečném důsledku však hříšný a smutný život. Krása mu přinešla vše, po čem toužil, ale vybrala si svou daň v podobě zohyzděné duše.
Ale co kdyby jsem měli každý svůj portrét jako naše zrcadlo? Jaký by to byl pohled?
Tato kniha má v sobě spoustu mouder, které vychází především z úst lorda Henryho, který má opravdu skvělé postřehy. Nikdy jsem se s podobnou knihou nesetkala, vypsala jsem si spoustu pasáží, ke kterým se určitě budu vracet. Není divu, že je v povinné četbě. Na této knize jde krásně vidět, jak se mění doba, ale lidé ne.
Nebýt jedné kapitoly, která byla až přehnaně dlouhá a nesmyslná, by to bylo skoro dokonalé dílo.
Dorianův obraz je pozlátko, pro příběh odvíjený na pozadí neznamaná víc než slova na stránce.
Má to něco do sebe, když si můžu říct, že čtu přes sto let starou knihu a ona není poplatná jen své době, má co říct, a snad se mohu osmělit tvrdit, že vypovídá více, než většina knih současných. A Dorian Grey mě navíc přesvědčil o tom, že román jehož dějovou linku na svých bedrech nese antihrdina, mě také může čtenářsky uspokojit, aniž mě k neúnostnosti dráždí antihrdinova povaha, jak se mi stalo např. u knihy Spolčení hlupců, nebo u filmu Vlk z Wallstreet. A pravděpodobně vědět předem, že se po celých 250 stran budu muset opět potýkat s člověkem, resp. hned dvěma postavami, jejichž necharakterovost ve mě opětovně rozvlní obsah žlučníku, asi bych se do Wilda nikdy nepustil. Musí se však nechat, že postavy, tak jak to ve správném románu chodí, mají svůj charakterový vývoj, nebo je jejich skutečné nitro čtenáři postupně odhalováno, takže vždy se v dálce leskne světélko naděje o nápravě, nebo nám onu vizi člověka dobrého, kterou nabudeme hned na začátku, autor postupně ukrajuje. No jo, dynamika je k nezaplacení (i obecně). Nevěděl jsem však, co mě v románu čeká a tak jsem skočil do čtenářské temné tůně po hlavě, rukama pohladil dno lidské ješitnosti, abych se následně mohl vynořit a nadechnout se čerstvého vzduchu Wildova epického slohu a rozmazaným pohledem se nechat oslňovat zářivými aforismy lorda Henryho.
Jsem také rád tomu, že Wild v románu vykreslil téma, které už pozoruji delší dobu na lidech kolem sebe, ale především na lidech mediálně propíraných, tedy jak se křivý způsob život a především necharakterovost skutečně promítá do tváře člověka. A nepochybuju o tom, že tomu tak skutečně je. A buďme rádi za tuto zákonitost, protože budeme-li citliví, už jim nepomůže ani drahý oblek, ani nás neobalamutí sofistikovanou mluvou. Oscare díky, že jsi tento poznatek stvrdil svým skvělým románem.
Přece jen je znát, že je to kniha z 19. století, takže oslovit dnešního čtenáře je dost náročné. Přispívá tomu i zvolený překlad - kniha vydaná v roce 2013 vychází z původního vydání v Praze v roce 1915, což sice zachovává autenticitu doby, ale ubírá na působivosti textu... Přiznám se, že jsem byla již alergická na slovo rozkošný, které se vyskytovalo na každé stránce i vícekrát.... Myšlenka knihy je ale nadčasová a chápu, že v době svého vzniku mohla být tato kniha považována za "revoluční".
Mě tato kniha nebavila. Dlouho jsem dloumala nad tím, čím to bylo, že mě nenadchla, ale na nic pořádného jsem nepřišla.
Ze začátku jsem měl problém dostat se do děje knihy, ale s postupnou proměnou hlavní postavy v monstrum jsem se dokázal přimět k pokračování a vychutnal jsem si přerod mladého, krásného, ale naivního a tím pádem snadno zmanipulovatelného Doriana v jednu z nejodpornějších bytostí literatury. Až na jednu či dvě zbytečně zdlouhavé kapitoly jsem si knihu nakonec velmi vychutnal.
No žádná sláva.Docela dobře vystihl jak byl Dorian ovlivněn lordem Harrym.Znovu určitě číst nebudu.
Potkají se homosexuální malíř, šovinistické prase, mladý narcis a plkají spolu o ničem. Ne, to není začátek anekdoty, ale můj pocit z první poloviny knihy. Pokud měla být postava Henryho provokující, tak se povedla, hnul mi tedy pěkně. Pokud měla popisovat mistrného manipulátora, tak se nepovedla. Nevěřila jsem mu to. Rádoby vzletný sloh mě neokouzlil. Pokud měla kniha nastínit prázdný život aristokratických povalečů, tak zůstala na půl cesty. V těch nudných kecech se ztrácela jakákoliv myšlenka a atmosféru jsem nenašla vůbec.
Druhá polovina knihy po letech, je o stupeň zajímavější. Postrádám zde ale postupné chátrání Dorianovy duše. Postrádám popis toho, jak se stalo, že na své přátele měl tak zhoubný vliv. Ničil je schválně? Místo toho se dozvíme, jaké měl doma hudební nástroje, drahé kameny a gobelíny.
Oceňuji popis Dorianova zvrhlého uvažování a sem tam, nějakou zajímavou myšlenku. Samozřejmě i tehdy originální námět. To je asi všechno.
Ať si jsem klidně za ignoranta, ale tahle klasika mě neokouzlila. Ve své době jistě vzbudila spoustu emocí. Já mám ale pocit, jako bych četla prvoplánově provokující dílko.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1992 | Lady Fuckingham / La Rose d'Amour |
Knihu jsem se pokoušela číst již kdysi dávno a to jsem to vzdala. Tentokrát jsem vytrvala a neprohloupila jsem. Obraz Doriana Graye je příběh, který je notoricky známý. Výborná postava je lord Henry, který skvěle zapadá do celého příběhu. Občas jsou nudné pasáže, které svádí k přeskočení (popisování hudebních nástrojů a cetek co Dorian sbírá), ale jinak má knížka grády a netrpělivě očekáváte co se bude dít dále. Konec knihy celý příběh o zhýralé duši výborně zakončil.