Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484985/bmid_obraz-doriana-graye-NOC-484985.png
4
7056
7056
Krásný mladý šlechtic Dorian Gray se spřátelí s malířem Basilem Hallwardem, který je Dorianovým vzhledem naprosto uchvácen. Začne svého přítele portrétovat, v průběhu této práce ale Dorian Gray podlehne vlivu malířova přítele, lorda Henryho. Ten Dorianovi vnukne myšlenku, že obraz zůstává věčně krásný, zatímco jeho model stárne a chátrá. Dorian proto zatouží, aby místo něho samotného začal stárnout jeho portrét. A tak zatímco si Dorian zachovává stále pohlednou tvář, na jeho obraze se začne podepisovat jak postupující věk, tak každý Dorianův hřích… Román se sice odehrává se v prostředí Londýna viktoriánské doby, svojí kritikou sebestřednosti, samolibosti a lhostejné povrchnosti se ale jistě dotýká i dnešní společnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , 1400Originální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Každý ten příběh známe. Zhýčkaný mladík z vyšší společnosti, Dorian Gray, se stává hlavním protagonistou příběhu o světě plném konzumu, povrchnosti a hříchu. Hýčkán svým okolím a veleben pro svoji krásu a mládí, se nechává snadno ovlivňovat pokryteckým lordem Wottonem. Nakonec vyřkne své pošetilé přání zůstat navždy mlád a svůj obraz odsoudí k strastem lidského údělu stáří. Román nás zavádí k faustovskému tématu o zaprodané duši. Zatímco Goethe hledá pro Fausta smysl života skrze lásku, Wilde a jeho hlavní hrdina nalézají vyšší uspokojení v požitku pocházejícím skrze naše smysly. Stejně jako Goethe zanechává v minusti svého hlavního hrdiny jasně patrné hříchy, Wilde jim dává ještě daleko hmatatelnější a tělesnější váhu. Nakonec je tím největším trestem pošetilého Doriana samotná možnost spatřit nevidoucí složku sebe samého, totiž obraz své vlastní hnilobné duše. V pokrytecké touze po očistění se rozhodne pro destrukci obrazu a nakonec umírá on sám. Něco ale přece jen utkvělo na svém okolí a zůstalo nezdolně žít dál. Bylo zasaženo příliš mnoho lidí. A tak se choroba zvaná pokrytectví nese generacemi dál a dokud bude na světě člověka, bude tu i onen tvor zvaný pokrytec.
"Lord Henry se dosud nevrátil domů. Chodil vždycky pozdě, ze zásady; jeho zásadou bylo, že přesnost je zloděj času."
Nuda, šeď, přeskakoval jsem celé stránky, nic mě na tom nebavilo, dočteno se zapřenim. Knihu bych doporučil jedině největšímu nepříteli! ;-)
Jsem ráda, že jsem si knížku po letech opět přečetla. Víc jsem si uvědomila, jak skvěle je napsaná. Při prvním setkání s ní a zejména s názory Henryho Wottona jsem byla o něco mladší než Dorian, ale stejně naivní a nezkušená. Věřte tomu nebo ne, vážně mě Henry pletl stejně jako jeho. Prostě jsem nevěděla, co si mám myslet. Teď po letech, byť jich neuplynulo tolik, ale přesto dost na to, abych dostatečně poznala svět, jsem se nad Henryho názory někdy usmívala a někdy uznale pokyvovala hlavou a někdy jsem je prostě odsoudila. Obraz Doriana Graye se mi líbil už napoprvé, ale teprve teď, když jsem si naplno mohla vychutnat celý příběh a všechny jeho myšlenky, bez obav, co dalšího pro mě matoucího Henry řekne, jsem objevila skutečnou krásu knihy, ke které se za svůj život určitě ještě mnohokrát vrátím.
Velmi zajímavý příběh, jenž svého čtenáře nutí k neustálému přemýšlení. Postava lorda Henryho je dokonalost sama. :-)
najvacsi dojem na mna urobili trefne poznamky sira Henriho, kazda jeho veta je perla
Fascinující kniha i pro dnešního čtenáře, který je už zvyklý na ledacos. Vůbec se nedivím, že s ní měl Wilde ve své době takové problémy.
Naprosto dokonalá kniha jen člověk opravdu musí vnímat co čte .. chvilkama je nutno se zamyslet co tím Wilde myslel :)
Kniha mě velice zaujala, měla jsem ji přečtenou velmi rychle. Některé pasáže nebyli přesně pro mě alenelituji, že jsem si knihu přečetla.
Vynikající moralizující kniha popisující rozklad duše,která má jen smyslové senzace a plytké filosofování, díky kterému si může si dovolit absolutně vše,ale nic ji nepřinese naplnění. Dorian Gray je více či méně v každém z nás. Oscar Wilde to pochopil a musel tento odkaz zanechat lidstvu v předvečer první světové války.
musím uznat, že celkový dojem po letech zanechávají hlavně dvě části knihy...představení Doriana a vznik jeho obrazu, jeho pozvolný úpadek a všechny ty zvrhlosti, co provádí lidem kolem a nakonec jeho konec. No dobře, tak teda tři části knihy :)
Stred mezi knihou a filmem by byl naprosto dokonaly. Kniha byla sama o sobe uzasna, nicmene mi tam chybelo trochu pestrejsich detailu, kterych bylo zase naopak ve filmu nespocetne. Az na par naprosto nudnych casti (koberce a podobne), ktere jsem preskocila, se mi to cetlo prijemne a behem dvou dnu jsem mela docteno. :)
Obraz Doriana Graye jsem četla, protože jsem ho měla v povinné četbě. Kniha mi dech nevyrazila, ale zároveň nemůžu litovat času, který jsem strávila jejím čtením. První polovina knihy mě bavila trochu víc, ale na celé knize se mi líbilo, že jsem se měla pokaždé nad čím zamyslet. A že Vás kniha přesně tohle přinutí..přemýšlet. :)
Ovšem jednou mi stačilo a ke knize už nejspíš nebudu mít potřebu se vracet.
Dává hodně podnětů k přemýšlení, jen ty popisné pasáže byly občas k nevydržení.
Jedna z mych nejoblibenejsich knih vubec. Ma vsechno, co takova kniha ma mit: pribeh, vtip, pouceni, duvod k zamysleni... Proste Oscar Wilde!
Kniha, kterou lidé budou milovat nebo nenávidět. Příběh se mi líbil, i mě to bavilo a přikláním se spíš ke skupině lidí, kterým se kniha líbila. Ale musím přiznat, že pasáže, kde se na 10 stránkách popisovaly různé přehozy apod, jsem přeskakovala (ačkoliv v jinde bych to asi nikde neudělala).
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1919 | Slavík a růže |
Dorain Gray (lépe řečeno Oscar Wilde) mě zpracováním poněkud zklamal. Znala jsem hlavní dějovou linku (kdo by ji neznal) a snad proto mi některé pasáže působily takové utrpení, jelikož jsem se těšila na ono fantastické rozuzlení, na vnitřní sžírající a zohavující konflikt... Jenže místo toho jsem v úvodu musela protrpět nefalšovanou "bromanci" (že muž opěvuje ženu, to mě příliš nezaráží, ale óda muže na muže - třebaže čistě kamarádská ? - mě děsí), později zase výčet Dorianových zálib během jeho života prostoupeného krásou i ošklivostí (tvoření vůní, sbírání kdejakého harampádí, hraní na hudební nástroje...). Na druhou stranu ale nemůžu hodnotit vyloženě špatně, anžto Wilde i zde prokázal břitkost svého jazyka (zejména jedovatými poznámkami lorda Henryho) a schopnost napsat autentickou slovní přestřelku. (I to ale může zklamat: místy mi připadalo, že dialogy jsou do díla "vlepeny" čistě pro efekt, aby se uplatnil nějaký vydařený bonmot, bez ohledu na funkčnost v rámci příběhu. Nakonec jsem to autorovi ale přece jen odpustila. :-)) Takže ve finále z toho pan Gray vylezl s odřenýma ušima a průměrným hodnocením. Škoda převeliká, protože na tenhle čtenářský zážitek jsem se těšila několik let.