Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
„Jediný půvab minulosti je v tom, že je to minulost.“ Oscar Wilde
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , TympanumOriginální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
Interpreti: Ivan Lupták
více info...
Přidat komentář
Bohatý jazyk, skvelé spoločenské aj filozofické postrehy, má to svoju hĺbku, chápem odkiaľ pramení všeobecné nadšenie pre toto dielo. Osobne mi však až tak nesedí, mám radšej temnotu Londýna vo svete Sherlocka Holmesa než Doriana Graya :)
S knihou Obraz Doriana Graye jsem se matně setkala již na základní škole. Bylo to dílo, které jsem znala velmi povrchně- ať už z různých přirovnání, popisů nebo přísloví. Přečíst si tuto klasiku jsem se odhodlala až nedávno, kvůli školním požadavkům. A musím říci, že ani trochu nelituji. Zamilovala jsem si ji od začátku do konce. Podškrtala jsem si snad všechny řádky a odnesla si mnoho. Pokud se někdo rozmýšlí, jestli stojí za to po ní sahnout- Tak rozhodně ano!
Tohle je bezpochyby jedna z mých dvou oblíbených knih. Když jsem ji četla česky, tak mě tak dostala, že jsem ji pak četla i v angličtině a nyní jsem si ji přečetla znovu a musím říct, že mám na ní zase jiný názor. Dílo je nadčasové a koncepcí spadá do skupiny Prokletých básníků, kte kteří spatřují krásu v ošklivosti. Jedná se zde o "dell'arte" neboli "umění pro umění". I kdybych tuhle knihu četla vícekrát nikdy mě nepřestane fascinovat! Tak silně útočí na lidské smysly, že mi někdy bylo až nevolno. SPOILER! Dříve jsem postavu Doriana Graye obdivovala a kdyby to bylo možné chtěla bych vést jeho život, ale to bylo tím, že jsem si ho idealizovala. Nyní, když jsem si knihu četla jako dospělá jsem jím opovrhovala a kdybych ho potkala v reálném životě, tak bych z něj měla i strach. Tohle je jedna z mých dvou oblíbených knih. Říkala jsem si, ale že kdyby tam nebyla snaha o nápravu hlavního hrdiny, tak by by ji nejspíš nebyla. I když to bylo spíše "hlodání" jeho svědomí, proto se ho rozhodl "zabít", jenže svědomí nezabiješ...
DOPORUČUJI.
Skvela kniha! Pribeh na me udelal jeste vetsi dojem nez jsem si myslela ze na me udela. Doporucuju precist.
Tak...co říct:) Ze začátku jsem se do knížky nemohla a nemohla začíst,ale pak jsem se od ní zase nemohla odtrhnout a chtěla vědět jak to vlastně skončí...Skvěle napsaná kniha pana Spisovatele,a můžu říct že se k ní určitě zase vrátím,a rozhodně si knížku pořídím i do své vlastní knihovničky:)
Oh dear. Dorian Gray mi připomněl, proč mám tak ráda Wildeovy divadelní hry. Vtipné, provokativní, fascinující, a přitom nutí k zamyšlení. Co věta, to perla.
Víc než postava Doriana mě zaujal Henry Wotton. Svým naoko lehkovážným, a přitom paradoxně mnohdy moudrým přístupem k životu. A jako varování, že na to, abychom někomu fatálně změnili život, někdy stačí jen nešťastně mířená slova.
Opravdu krásné čtení. I když byl příběh Doriana zajímavý, nezlobila bych se, kdyby Oscar napsal knihu o Henrym Wottonovy a o jeho názorech... Často mě až zaráželo, jaké má filosofické a hlubokomyslné myšlenky
Knihu jsem vzala do rukou s velkými rozpaky. I při prvních několika stránkách jsem přemýšlela, jestli má cenu číst dál. Ale nedala jsem se a četla. Až jsem byla překvapena, jakým směrem se děj ubíral a co všechno se zde stalo. Skvělé čtení, ke kterému se budu vracet a co mě obohatilo. Jen bych vynechala soupis gobelínů a drahokamů. Tato kapitola byla velice nudná.
Geniální kniha, nad kterou musí člověk přemýšlet. Ať hodí kamenem, kdo je bez viny a má svědomí čisté. Dorian byl zkažený manipulativní krasaveček, který si až pozdě uvědomil to, co v životě napáchal a zaplatil za to vysokou cenou. Malinko víc se mi hnusila postava Henryho, který si z Doriana udělal hračku, kterou ovládal k obrazu svému.
Líbí se mi podobnost s běžným životem, kdy si také přijímáme myšlenky a názory jiných lidí a je jen na nás, jak s nimi naložíme.
Nalezla jsem v této knize spoustu zajímavých myšlenek, které si odnesu do dalšího (lepšího) života.
Super příběh nutící člověka k zamyšlení, děj je však dle mého názoru poněkud rozvláčný. Nemám ráda zbytečně detailní popisy, nicméně někomu může právě toto vyhovovat. Přesto hodnotím velmi pozitivně, kniha ve mě zanechala hlubokou stopu. Člověku běhá mráz po zádech, když si uvědomí, jak lze někoho zmanipulovat, změnit.
Dlouho jsem si tuhle knížku chtěla přečíst, ale nějak jsem se k ní dlouho nedostala. Když se objevila v knížkách k maturitě byla to jasné volba. Jsem ráda, že mě konečně něco donutilo si ji přečíst.
Četla jsem Obraz Doriana Graye někdy na prvním stupni základní školy. Tenkrát jsem moc nepochopila, oč v té knize vlastně šlo, takže jsem po dotčení měla podivně smíšené pocity. Pamatuji si ale, že ve mně zanechal náznak okouzlení, možná to bylo tím, že má poněkud hororový nádech. Vrátila jsem se k němu až nyní, v sedmnácti letech. Jsem za to ráda, protože po druhém přečtení této knihy jsem si jista tím, že (přestože se mi zdála kniha místy velice mělká a fádní) tento příběh není zařazován do povinné četby zbytečně (narozdíl od mnoha jiných titulů, které měly být, dle mého názoru, dávno zapomenuty).
Oscar Wilde je jeden z těch autorů, kteří se opravdu UMÍ vyjádřit. Pokud se něco skrývá za napsanými slovy, pochopíte to. Pokud mluví přímo, nevyjadřuje se dvojsmysly. Na malém prostoru popíše proměnlivost lidského charakteru i osudové zvraty, navíc to svede tak, že při čtení proklínáte světce a litujete hříšníky. Obraz Doriana Graye je toho příkladem.
Fantastická kniha! Perfektní postavy, příběh, styl psaní...prostě všechno. Jedna z nejlepších, co jsem četla.
Kniha se mi líbila, ale četla se mi docela špatně. Popisné pasáže na mě byly někdy až moc detailní a zdlouhavé. Jednou bych si jí chtěla přečíst znovu, ale asi v jiném období mého života, kdy na knihu budu mít klid a čistou hlavu. :)
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
1999 | Obraz Doriana Graye |
2005 | Jak je důležité míti Filipa |
1999 | Lady Fuckingham |
2004 | Strašidlo cantervillské |
1919 | Slavík a růže |
Kniha se mi moc líbila, jen tam občas jedna z postav měla tendenci mluvit hrooozně dlouho, až čtenář pomalu zapomněl, proč něco takového říká. Taky mi trvalo se do knihy začíst, ale po překousnutí první půlky knihy jsem se jakž takž do děje dostala. Ač byl smutný, konec se mi líbil moc. Byl neobvyklý, smutný , ale přesto vás moc nerozesmutňoval.