Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Román známého anglického dramatika řeší některé mravní otázky společenských vztahů na sklonku minulého století v Anglii. Mladý boháč a zhýralec, člověk neobyčejného tělesného půvabu, zjišťuje stopy vlastního nezřízeného života na tváři svého portrétu, zatímco jeho zevnějšek zůstává ušetřen jakýchkoliv změn. Až do tragického rozuzlení příběhu podléhá čtenář vybroušenému dialogu, sleduje autorovy duchaplné sentence a kritiku společenského šosáctví a cynismu. Předmluva: "Oscar Wilde, poslední romantik" - Zdeněk Vančura.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1958 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
Zvláštní dílo, zvláštní autor, ale špatné to není. Možná se k tomu budu muset v budoucnu vrátit, abych si utvořila pevný názor, jestli se mi to líbilo nebo ne.
Miluji bezpočet bonmotů, které jsou roztroušeny v dialozích, to je pro mě hlavní deviza románu. Morální poučení a kritika společnosti jsou pěkně zakomponovány do příběhu. Při každé četbě se nesmírně bavím, už teď se těším na další přečtení.
Pro tuto knihu jsem se rozhodla proto, že mě velmi zaujalo téma knihy. A dílo mě v nejmenším nezklamalo. Kniha byla čtivá, až na pár popisných pasáží, u kterých jsem měla skoro tendenci je přeskočit.
Hned první stránky byly nesmírně zajímavé a čtivé; čtenář se tu seznámí se všemi třemi hlavními postavami. Každá z nich byla něčím výjimečná a jiná. Henry byl úplným opakem Basila a Dorian stál úplně mimo ně, ovšem jen do okamžiku, než se seznámil s Henrym. V knize byl zpočátku Dorian vykreslován jako úplný ideál dokonalého člověka, ale i on je jen člověk a dokáže být sveden na tu špatnou stranu. Pro Doriana bylo fatální událostí v životě právě ono setkání s Henrym, který pro něj představoval něco nového a lákavého, čehož se Dorian chytil a tím se vlastně nevědomě přivedl do záhuby. Tady je krásně vidět, jaký vliv může mít člověk na toho druhého a když ví, jak na něj působí a jaký vliv na něj má, může toho využívat, i ve svůj prospěch. Dorian se po nějaké době snažil chovat tak, jak si myslel, že je podle Henryho správné a řídil se hlavně jeho radami. Nemyslím si ale, že s ním Henry chtěl manipulovat ve špatném smyslu. Doriana ovlivňoval svými úvahami o životě a pomohl mu uvědomit si, že mládí nelze ničím nahradit a že stejně jednou pomine. Odkrýval mu postupně tajemství života. Také mu pomohl mít ze života potěšení a ve všem vidět to krásné. Závěr knihy mě byl nečekaný a hodně zajímavý.
Řešily se tu celkem složité životní otázky. Bylo vidět, že Oscar Wilde ví, o čem píše, a že životu rozumí. Skrze tohle dílo se lidem snaží přiblížit tajemství života a uvědomit si, co je v něm důležité. Krása a mládí pro něj byly vším. Obraz Doriana Graye je dílo plné úžasných filosofických úvah, které dávají smysl a čtenáři určitě mají co říct. Mimo jiné je to kniha o vlivu lidí na druhé a snadné manipulaci, jak v dobrém tak špatném smyslu, ale také o umění, kráse a jedinečnosti.
Dílo je rozhodně nadčasové a na mě hodně zapůsobilo. Považuji to jako takové varování před lidmi a co se může stát, když se jimi člověk nechá zmanipulovat (ve špatném smyslu). Kniha se mi vážně moc líbila, jak díky svému originálnímu námětu, tak díky postavám či myšlenkám. Oscar Wilde mi otevřel oči a způsobil, že se na svět teď dokážu dívat i z jiného úhlu pohledu.
Prostě luxus. Na čtení této knihy jsem se moc těšila a i přes vysoká očekávání mě v nejmenším nezklamala. Příběh má zajímavý námět a děj až na pár pasáží plyne. Velmi se mi líbil starší jazyk a spousta filozofických dialogů. Knihu jsem četla v rámci maturitní četby, ale příběh znám už z filmu, který jsem viděla jako malá, a přečetla bych si ji i tak.
Plné hodnocení nedávám pouze kvůli několika pasážím, které se hrozně táhly. Jinak je příběh skvělý.
Čekala jsem větší dekadenci. Chvíli mi i trvalo, přivyknout si na jazyk, kterým je kniha psaná. Kapitolu 11 doporučuji přeskočit, ta se číst nedá. Nejvíce se mi ale líbila samotná myšlenka, co všechno se podepisuje na lidské tváři.
Zajímavý námět, ale nějak jsem se nemohl začíst. Místy tu bylo na můj vkus moc aforismů či myšlenek, které mně byly dost vzdálené. Celkově jsem čekal víc.
Tahle knížka mi prostě nějak vůbec nesedla... A to jsem se opravdu snažila. Ale po přečtení cca 50 stránek jsem "čtení" vzdala. Myšlenka je skvělá to musím pochválit ale způsob, jakým je knížka napsaná mě osobně nesedí a u děl jako je tohle usínám...
Dočteno, ale přeskakovala jsem stránky... Příběh jako takový je zajímavý, ale dalo by se to smrsknout na 60 stránek ;-) Znova se ke knížce asi nevrátím.
Musím se přiznat,že mi trvalo tři měsíce než jsem to dočetla. Podle mého názoru obrovská nuda.
Krásný jazyk, krásný příběh, ovšem rozhodně jsem z toho nebyla tak nadšená jako všichni v mém (ne)okolí. Někde uprostřed mě to přestalo bavit, do čtení jsem se nutila a u toho se nudila. Potom se to zase maličko rozjelo, ale zkrátka ten vrchol byl na začátku a pak už to šlo z kopce. Kniha za přečtení stojí, ale....ale.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla teď, ve 13. Kdybych ji četla dříve nechápala bych. A kdyby později tak by se mi to moc nelíbilo. Ale neskutečně mě štvala věta: Vrhnul se na pohovku...
Pro me tezko hodnotilne, protoze jsem si odvykla cist dila podobneho stylu. Takze to udelam nasledovne:
+: 1.) Napsano krasnym jazykem
2.) Zajimavy napad pribehu
3.) Dobre ponauceni, co si ctenar odnese, ze kazdy se musi se svym svedomim vyrovnat a
poprat sam
- : 1.) Dej plyne straaasne pomalu, autor se casto venuje popisu na nekolik stranek
2.) Neustale filozofovani, mnohdy v podstate o nicem, dialogy me kolirat nebavily
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
1999 | Obraz Doriana Graye |
2005 | Jak je důležité míti Filipa |
1999 | Lady Fuckingham |
2004 | Strašidlo cantervillské |
1919 | Slavík a růže |
Líbil se mi příběh.