Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243/bmid_obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-kSJ-243.jpeg
4
1805
1805
Od dvacátých do padesátých let prožívá svůj příběh od mládí snaživý a podnikavý muž, který touží po bohatství, po lásce a uznání ve své profesi a poznává život od vybrané společnosti a velkého světa po věznění a osamocení v opuštěném pohraničí, kde končí jako cestář. Existenciální téma autor nepojímá tragicky. Hlavnímu hrdinovi samota umožňuje zbavit se touhy po majetku a uznání, zbavit se lpění na nich a dojít ke svérázné, prosté filozofii života, kde se hořkostí a samotou platí za požitek krásy a svobody.... celý text
Přidat komentář
Také jsem při prvním čtení této knihy sotva dýchala a velmi opatrně obracela stránky, neboť před rokem 89 vyšla oficiálně pouze v Jazzové sekci. Působila tehdy na mě jako zázrak, zjevení, odvážný pohled na válku. Až jako dospělá jsem si při opakovaných čteních teprve užila nádhery Hrabalovy češtiny. A dlouho očekávaný film - ten mě docela zklamal, i když mi bylo jasné, že tuto knihu nelze zfilmovat - podobně jako Příliš hlučnou samotu.
Je zajímavé, jak jsme jako čtenáři různí. Někomu se Král vůbec nelíbil, někdo řekne no dobrý. A pak jsou lidé, kteří jsou z Krále na větvi, mezi ty patřím i já. Krále jsem poprvé četl v 87r. A to velice zvláštním způsobem. Přepisovali jsme ji na koleji plzeňské techniky na stroji. Přesněji na asi 3-4 strojích, takže každý dostal "kus" a vytvářel pomocí průklepáků (papír A4 o nízké gramáži, čili tenký) a kopíráků asi 10 kopii najednou. Byl sem jeden z přepisujících a až za 2 týdny od přečtení jednotlivých stránek, které jsem přepisoval já osobně, jsem se dostal k vlastnímu kompletnímu výtisku. Kniha měla na rozdíl od jiné Hrabalovy prózy nějaké problémy s tzv.indexem, nebyla ani v knihovnách, bolševikovi se nelíbila. Mne ovšem naprosto uchvátila, četl jsem ji snad 10x, po revoluci ovšem už v běžné tištěné podobě. Těžkopádná složitá souvětí jsem nikdy při četbě nevnímal, stavba knihy je taková, že člověk musí vědět co bude dál, byť tuší, že hl.protagonista není žádné dítě štěstěny Podle mne jsou tam fantastické nezapomenutelně silné odstavce. Vůbec i stavba celého románu je u Hrabala ojedinělá, v žádné další jeho próze jsem se s ní již nesetkal. Podle mého osobního názoru Hrabal jako mistrný vypravěč spojil dohromady několik vyslechnutých lidských příběhů, které mohou být i skutečné. Ale to je další příběh, který si autor odnesl sebou na věčnost. ...A film? Ach bože...slabý odvar, po všech těch letech čekání, než se dohodne Menzel s Kachyňou, kdo Krále natočí,...takové zklamání. A zrovna u Menzla, který jinak Hrabala uměl.
Kniha se čte lehce, text je až primitivní, ale popisy jsou velmi zdlouhavé, což mi často vadilo. Přišlo mi, že v knize není moc děje a všechno se hrozně pomalu přesouvá z místa na místo. Čekala jsem toho trochu víc, jak od hrdinů, tak jsem čekala trochu zajímavější děj. Nemůžu ale říci, že by kniha byla špatná, avšak z pohledu jiné knihy, "Ostře sledované vlaky", z které jsem byla nadšená, se díla moc srovnávat nedají. Čekala jsem víc, ale bohužel.
Já jsem z této knihy nadšená! Zajímavý příběh, celkově se mi kniha četla moc dobře, neodradil mě ani Hrabalův styl psaní.
Nepatřím k fanouškům stylu psaní pana Hrabala - přiznávám se bez mučení. Ta dlouhá souvětí mi vadí neskutečným způsobem. Ztrácím se v textu i v jeho smyslu. Naštěstí tu byl slušný příběh, který mě donutil knihu dočíst, ale pana Hrabala už ne.
o kousek blíž Hrabalovi.není to tak dlouho co jsem dočetla Ostře sledované vlaky a téměř do konce díla Obsluhoval jsem anglického krále jsem v autorovi viděla materialistickýho blba co vidí v ženské jen kus masa, avšak někde hluboko v sobě s duší romantika. Zaujal mě styl jakým píše, složitá souvětí, kdy nejkratší věta má alespoň půlku stránky. líbily se mi Hrabalovi inscenace, to jakou fantazií dílo žilo. občas jsem si sice něco musela přečíst i dvakrát, ale rozhoddně je to jedna z knížek, která mě potěšila, Myslela jsem si že hlavní "hrdina" snad nikdy neprozře nad zbytečností a proto se mi poslední kapitola četla jedním dechem a knihu jsem zavírala s tím příjemným pocitem čisté hlavy a poklounou panu Hrabalovi.
Lidstvo je potomstvo blbé, zlé a zločinné. Nedovolí vědět a vidět.
pár let zpátky jsem četla Slavnosti sněženek, které mě od Hrabala odradily.. teď jsem mu dala druhou šanci a byla jsem mile překvapena.. přestože nemám ráda souvětí přes celé strany a dlouhé kapitoly, bylo to čtivé, až na konec, který mě nudil..
Knihu jsem bohužel nedočetla, těžko jsem si zvykala na Hrabalův zvláštní styl psaní. Možná někdy příště ...
Možná mě někteří ukamenují, ale ta kniha se mi nelíbila. Neříkám, že bych v ní nenašla pasáže, kdy pobavila, dejme tomu, ale prostě mám ráda "inteligentní" postavy, Dítě tady byl vyloženě za idiota, nehledě na to, že byl bezcitný, neprojevoval žádné emoce - zkrátka byl osobou, která něco chladně a jasně popisuje. A já nutně v knihách potřebuju emoce.
Hrabal je jistě dobrý autor, ale jeho osobitý styl psaní mi nesedl, kniha mi přišla nepřehledná, kolikrát jsem se musela vracet.
Kdoví, možná, že za několik let budu mít jiný názor, že to teďka pro mě prostě není a knihu ohodnotím jinak.
Moja druhá kniha od Hrabala a som nadšená. Hlavný hrdina je hlúpučky pikolík s veľkými ambíciami, stíhaný jedným neúspechom za druhým. Pohltil ma jeho príbeh a cesta životom, ktorá nikdy nedopadla úspešne a aj napriek tomu sa nevzdával a nehľadal vinu v druhých. Veď on obsluhoval Habešského cisára.
knihu jsem odčetla jen díky tomu, že jsem ji měla v povinné literatuře k maturitě - vůbec mě neoslovila
Ano, i mně ze začátku na této knize hodně vadil styl, jakým je psaná. Skoro žádné odstavce, dlouhá souvětí na několik stránek. Připadalo mi to únavné, občas jsem se v textu ztrácel. Jako by mě autor nutil číst dál a dál bez přestávky, bez zamyšlení nad tím, co jsem právě přečetl. Vzhledem k tomu, že nemám rád, když mě kdokoli k čemukoli nutí, měl jsem trochu problém toto překousnout. Časem jsem si ale na originální styl psaní zvykl a začal jsem spíše vnímat obsah než formu (která je sice svým způsobem spontánní, ale pořád proti ní mám výhrady :-) ). A proti tomu krásnému návalu poetiky, úžasného příběhu, krásně popsaných scén, nádherné myšlenky a výborného humoru nemůžu absolutně nic napsat. Příběh číšníka/milionáře/cestáře je úchvatný, včetně vnitřního vývoje jeho postavy až k nemateriálnímu a klidnému závěru života. Zobrazení jeho pohledu na zásadní události moderních českých dějin je vtipné, originální a úžasně poutavé. No, rozhodně budu ve čtení Hrabala pokračovat, zdá se, že opravdu jde o jednoho z nejlepších českých autorů. "Jak to vím? Vždyť jsem obsluhoval anglického krále..."
Výborně napsané, Hrabalův osobitý styl psaní vás nenechá knihu odložit. Zfilmovaná verze kopíruje téměř doslova knihu, ale ta je přeci jen o fous lepší.
celkem nic moc....Dočetla jsem ho skoro do konce, ale pak jsem knížku musela vrátit a zvažuji zda si ji dát k maturitě do seznamu či ne
Četla jsem ji kvůli povinné četbě a každý říkal,že je to nuda atd.,ale začlo mě to bavit a pochopila jsem,že povinná četba nemusí být vždycky nuda :D
Hrabal.. No přelouskala jsem to, protože to mámv četbě, ale jinak bych to asi sama od sebe nečetla..
Velmi osobitá kniha.
Ze začátku mi dělal trochu problém onen styl psaní - ztrácela jsem se ve větách, které přesahovaly několik stran. Ovšem nakonec jsem si zvykla a upřímně - dost se mi ten způsob zalíbil. Je přímočarý, ojedinělý a příjemně ironický.
Bavil mě i odlišný úhel pohledu na válku, i když je tam přitom tak výstižně zachycena. Ovšem nezajímavější se všeho je samozřejmě proměna hlavní postavy - je zajímavé sledovat, jak někomu myšlenky jako puzzle postupně zapadávají do sebe.
Nejdříve jsem viděla film, který mám velmi ráda, a i po přečtení knihy tvrdím, že je výborný. Ano, kniha je obsáhlejší, zajímavější a všobecně lepší, ale přesto si myslím, že zfilmovaný je ten příběh dobře.. :)
Štítky knihy
zfilmováno 20. století Československo
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Prostě má druhá oblíbená, až na ten smutný konec, mám ji i mluvenou panem Mrkvičkou a je to paráda, ještě že jsme toho pana Hrabala měli, škoda že je klasik naší literatury považován za "otravnou povinnou školní literaturu"