Oceán na konci uličky
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365564/bmid_ocean-na-konci-ulicky-3QN-365564.jpg
4
1152
1152
Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to. Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich uličky. Nejmladší z nich, Lettie, tvrdila, že jejich rybníček je oceán, přes který sem připluly za staré země. Její maminka říkala, že si to Lettie nepamatuje správně, protože to bylo dávno, a stará země se stejně potopila. A Lettiina babička tvrdila, že se mýlí obě, protože si starou zemi nemohou pomatovat. Taky říkala, že skutečná stará země se nepotopila, ale vybuchla.... celý text
Přidat komentář
Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu je (rutinně) dobře napsaná, ale na druhou stranu je takříkajíc 'o ničem'. Děj je velmi triviální, nicméně na hrůzostrašnosti mu to nijak neubírá.
Když sečtu klady a zápory, vychází mi z toho průměr, což je na Gaimana slabé, nicméně jednu hvězdu navíc tomu dávají ilustrace. Ty jsou sice temné stejně jako celá kniha, ale posouvají ji přesto o jeden umělecký stupeň výše.
První kontakt s autorem a mě příběh nepoložil na lopatky ani nevyvolal extrémní emoce. Neseděl mi hlavní hrdina a to ani při vzpomínce na vlastní dětské vnímání.
Je tu někde dole názor, že to je pohádka pro děti 8+. To za mě rozhodně ne. Nechtěla bych to v osmi číst.
Scéna s "ópérkou" při intimní chvilce s otcem nepatří (pokud možno) do dětského světa.
Srovnání s Malým princem kulhá na obě nožky.
A už vůbec nechci zapomenout na Aslana :o)
Tři hvězdy za vypravěčské řemeslo si autor rozhodně zaslouží. Četlo se to zprvu hodně dobře. Na druhé straně už v počátcích fantazií jsem se ztrácela a přišel mi divný překlad nebo skladba vět.
Nejvíc to zde za mě vystihl Fenomenal. Pěkně o fantazii píše esma, ale vše má své hranice a kontury. Trochu mi překážely i větičky typu "Muže potřebujeme jenom když chceme, aby se narodili další muži."
Ano milary, je to hodně za hranou!!
3/1
(SPOILER) 75% - Jak je to u Neila Gaimana zvykem, on dokáže stvořit parádní kulisy příběhu a výborné vedlejší postavy, které by čtenář rád pronásledoval i přes oceán na konci uličky ve snaze se o nich dozvědět něco víc. Těmito postavami jsou zde kamarádka hlavního hrdiny Lettie (a její matka a babička stará snad jako sám svět či vesmír), která ho vezme s sebou na výpravu do světa mimo naše obvyklé sféry zahnat zlo, jež se probudilo k životu, když nájemník rodičů hlavního hrdiny spáchal kvůli penězům v jejich autě sebevraždu. Protože začít se v noci dusit mincí v krku opravdu nechcete. Mise se ale nezdaří a jak už to tak bývá, zlo náhle útočí z mnohem větší blízkosti, než by kterýkoli hlavní hrdina chtěl, i kdyby mu bylo víc než sedm let. Protože náhle mohou být nepřítelem i ti, kteří by vám měli poskytnout ten největší pocit bezpečí. Hlavní hrdina mi ale moc neseděl, na jedné straně byly jeho pocity dítěte, které bere smrtelně vážně i ty nejpodivnější zážitky, jimž by dospělí prostě odmítli věřit, popsány opravdu věrohodně, ale na druhé straně on byl vlastně jen pozorovatel nedobrovolně zatažený do nepěkné bitvy dobro-zlo, ve které by byl ochoten se snad i obětovat, což jsem mu s ohledem na těch sedm let nějak nedokázala věřit. Z Uršuly mě tedy ale mraz doteď:-)
Už je to hezká řádka let, co jsem se prostřednictvím Gaimana seznámil s tehdy ještě černobílým Sandmanem, Americkými bohy, Koralinou či Hvězdným prachem. Podlehl jsem tehdy zvláštnímu autorovu vyprávění, kouzelnému, poetickému a místy děsivému zároveň.
Oceán na konci uličky nezklamal a položil mne zcela na lopatky dokonalým vyvoláním emocí, které budou doznívat ještě dlouho.Popis setkání sedmiletého chlapce s násilím v realitě a mimo ni je zvláštním způsobem neuvěřitelný a přitom, pokud si vzpomeneme, jak jsme v dětství vnímali svět kolem sebe, pravdivý.
Zkrátka, strašidelná pohádka, co se mi moc líbila. Dávám sedm hvězd!
Báječně děsivé. Dokonale tajemné. Musím přiznat, že jsem se chvílemi trochu bála. No prostě náš klasický a všemi milovaný Gaiman.
Výborné prepojenie dvoch svetov. Reálneho sveta a detského fantasy sveta. Detského fantasy sveta, kde sa chlapcove nočné mory stávajú skutočnosťou a útechu hľadá u rodiny
Hempstockovcov. Hlavnou oporou je 11 ročné dievča Lettie, ktorá ma na záhrade tajomné jazierko nazývané Oceán.
Od Gaimana mám už niečo prečítané, a tento príbeh patrí medzi tie lepšie. Jednoduché, krásne a hlavne dokonalé čítanie. U Gaimana sa človek málo kedy popáli. Teším sa na ďaľšiu jeho tvorbu.
Oceán na konci uličky je kniha, která ve mně zanechala spoustu otázek, ale přesto jsem po dočtení věděl, že je výjimečná. Mám rád knihy, které všechno neprozradí do nejmenšího detailu a nechají tak nést část příběhu samotného čtenáře. Můžete se v tom dál pitvat, číst mezi řádky a stále nacházet něco nového.
To co Gaiman předvádí na těch zhruba sto osmdesati stránkách je neskutečné! Vyvolává emoce od radostných a hřejivých, až po děsivé a bolestné. Celému tomu vévodí naprosto bezchybná, pohlcující atmosféra. Dočkal jsem se dosud nepoznaného zážitku ze čtení. Vážně!
Neil Gaiman se mi tímhle titulem dostal do ruky poprvé a hned mi ukázal, že nepotřebuje mnohostránkové romány, aby mě dostal do kolen. Smekám, tohle je skvost!
Knihu jsem schroustl opravdu rychle (taky je krátká), a bavila mě dost, ač jsem leckdy nepochopil o co vlastně jde :-) Ale typický Gaiman s roztodivnými nápady.
Kniha se mi moc líbila. Strhla mě atmosféra. Jakmile jsem se začetla, přerušila jsem četbu ostatních rozečtených knih a četla jen to. Bylo to takové hodně bezvýchodné a zoufalé, ale zároveň poutavé tak, že jsem knihu nemohla pustit z ruky. Líbilo se mi prolínání reality a toho druhého světa. Jak to pěkně zapadalo.
Kniha nie je pre každého, ale keď Vás osloví je jedno koľko Vám je rokov, podobne ako v "Malom princovi" si každá generácia nájde to svoje.
Moja prvá kniha od Gaimana a doslova som ju prečítala za pár hodín. Bola som po nej pár hodín úplne odrovnaná. Prečo? Pretože kniha nebola len pre deti, ale aj pre dospelých. Skrývala v sebe hrozbu, nešťastie a problémy, ktoré útočia na každého z nás, či sme deti alebo už veľkí. Kniha bola metaforou a totálne ma navnadila prečítať si od tohto autora ešte viac.
(SPOILER)
"Byla bouře, byla blesky, byla dospělý svět se vší jeho mocí a všemi tajemstvími a vší tou hloupou, bezděčnou krutostí..."
Těšila jsem se na opětovný návrat do Gaimanova mytologií prolezlého světa, takže, hned jak jsem objevila Hempstockovu farmu a její svérázné, laskavé a moudré obyvatelky, které jsem si okamžitě zamilovala a nekriticky je začala obdivovat :-), věděla jsem, že to bude další zajímavý knižní výlet.
Mé tušení pan Gaiman v žádném případě nezklamal, a tak jsem si další z jeho příběhů užila, přestože se tentokrát z příběhu vyklubalo vyprávění, ve své podstatě velmi smutné ...
Začalo to tak, že se probudily "věci, které by měly zůstat spát" (poznáte to okamžitě, stejně, jako hlavní hrdina, malý sedmiletý chlapec, další v sérii dětských osamělých hrdinů, se kterými se v Gaimanových příbězích můžete seznámit) ... "jako dítě jsem nebyl šťastný, i když, čas od času jsem byl spokojený, víc než kdekoliv jinde jsem žil v knihách", ... a pak už následuje pohádkový příběh, ve kterém je možná víc násilí, než byste očekávali; je to příběh, dost sugestivně vyprávěný, o strachu a o samotě, kde děti a dospělí vidí svět úplně jinak a kde dospělé ani moc nezajímá, nebo spíš, nechtějí myslet na to, co si myslí jejich děti, a nebo jsou přesvědčení, že to ví líp, tedy příběh o tom, jak rodiče, někdy nevědomky, každopádně častěji než by byli ochotní si přiznat, ničí dětem jejich sny, touhy či přání ... a teď nemluvím o přáních materiálních, ale čistě o dětské duši, kterou nikdo neposlouchá, a které nikdo nenaslouchá.
Možná ze všeho nejvíc je to pak příběh o tom, když najednou domov není bezpečným místem, o tom, když zlo a nebezpečí číhají nikoli venku, ale uvnitř, v místech důvěrně známých, které až do té chvíle vytvářely bezpečný přístav, což je pro dítě zjištění, které dokáže otřást celým světem.
Příběh, který tedy budete číst je, navzdory úžasně vykreslenému fantastickému světu tam venku, hlavně příběhem sedmiletého osamělého chlapce, který sice domov má, ale necítí se v něm v bezpečí a rodiče jsou příliš zaměstnaní na to, aby si toho byť i jen všimli, natož, aby s tím něco dokázali udělat ...
.... pozor, spoiler ...
... ale protože se jedná o příběh téměř pohádkový, končí tak, jak mají správné pohádky končit ... po zdolání cesty plné překážek, jsou zlé bytosti zahnány tam, kam patří ... :-).
PS: možná si říkáte, chválí a ve výsledku 3 hvězdy? ... Hned od počátku mi dojem z příběhu, bohužel, trochu kazil hlavní hrdina, nebo, abych to upřesnila, podle mě nešťastně zvolený věk hlavního hrdiny. To, že sedmiletý chlapec přečte celý komplet Letopisů Narnie, jsem ještě uvěřila, nad tím,že se dívá na Mission Impossible, jsem jen zakroutila hlavou, ale to, že jeho myšlenky se chvílemi ubírají cestami malého dítěte, které se bojí potmě a se zavřenými dveřmi spát (což je v sedmi letech, zvlášť vzhledem k okolnostem, v pořádku) a chvílemi uvažují nad téměř filozofickými problémy (zaobírajíc se myšlenkami, s kterými by nejeden dospělý měl problémy :-), jsem uvěřit prostě nedokázala, a v příběhu mě to skoro iritovalo, být náš hrdina ve věku minimálně nejmladší Hempstokovic "dobré víly" :-), vše by možná daleko víc sedělo a bylo podstatně uvěřitelnější (jak jsem říkala, i vzhledem k okolnostem příběhu) ...a tohle bych dokázala bez problému přehlédnout u prvotiny, ale u takhle zkušeného autora?
Čítala som od Gaimana Amerických bohov a tí ma vôbec neoslovili. Spontánne som sa rozhodla dať mu šancu ešte s touto knižkou, pretože bola krátka a anotácia aj ukážka ma zaujali. Ako to vystihnúť? Je to lepšie ako Americkí bohovia, ale podobne surealistické. Autor nedáva dôraz na príbeh, ale na atmosféru. Podarilo sa mu skombinovať pocity pohodlia v dome prívetivých farmárok s nadprirodzeným dianím v živote malého chlapca. Odpovede však nedostaneme nijaké a vlastne celý príbeh je len na úrovni sna, z ktorého sa preberiete a napriek silným emóciám nemá pre život nijaký význam. Okrem tohto mi ešte vadila priveľká vyspelosť hlavného hrdinu. Po väčšinu príbehu mal sedem rokov, ale na prváčika v škole prejavoval pozoruhodnú odvahu, rozvahu, psychickú odolnosť a sčítanosť. Prejavy, ktoré mal, by som neraz čakala najskôr u dvakrát takého starého hrdinu.
nedočetla jsem, divný něco jako harry potter, ale slabota, cosi o asi čarodějnicích, fantasy?
Příběh je poutavý a autor má dar tak výborně popisovat a vykreslovat, že se opravdu cítíte být součástí toho kouzelného světa. Skvěle tam vnímáte teplo domova u Hempstokových na farmě i strach při toulkách tajemnou přírodou na hranici reality. Pro čtení je ale potřeba mít trochu otevřenou mysl a hodně fantazie. A taky myslím, že na ni musí mít člověk náladu. Mně se ale trefila skvěle. Knížka je útlá a čte se jedním dechem, byla to taková krásná poetická jednohubka pro děti i pro dospělé, kteří se do dětství rádi vrací.
Prectete si to. Prectete si to, pokud jste porad trochu dite, pokud porad vite, jaky to je, mit strach ze tmy, z nestvur, ktery v noci ozivaji, pokud si porad pripadate trochu jako to maly dite, co si musi po spatnym snu rozsvitit lampicku. A pokud verite, ze teplo a laskavost a dobry jidlo dokaze zahnat vsechno zly, a pokud mate ci porad hledate nebo cekate na nekoho, komu se da bezmezne verit :) Jo, a taky pokud vam i v dospelosti dospelacky veci pripadaj nesmyslny. No a taky pokud vas uklidnuje, kdyz vam v posteli vrni kocka ;)
Keďže ma tak recenzie a mienky nastavili, čítala som tak nejako pod vplyvom ezoterična. Ale potom som sa triezvo obzrela a - keď sa z ouperky vykľuje otcova milenka a otec v snahe utajiť skutočnosti dokonca topí vlastného sedemročného syna vo vani, potom aj jazierko pre kačky za domom sa mení na oceán a svet dieťaťa na niečo podobné ako Narnia, všetci zlí ľudia sú bosorky a prízraky s tajomnými silami. Ešteže na konci ulice je dom, ktorý obývajú tri generácie žien, ktoré chlapcovi poskytnú útočisko, dobré jedlo a v jeho predstavách ho nadprirodzene ochránia pred temnými bytosťami. Hrozne rada by som bola čítala knihu, kde by boli rozpracované tieto tri osoby - starká, matka a jedenásť ročná dcéra - vnučka. Z knihy mám poznačený citát:
"Detstvo mi nechýba, ale chýba mi to, ako som si vedel nájsť potešenie v drobnostiach, zatiaľ čo sa svet okolo mňa rozpadal na kusy."
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti dětství horory městská (urban) fantasy příšery, monstra Locus Poll Award (ocenění) fantasy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2007 | Koralina |
Tohle je tak zvláštní kniha..chci říct,je skvělá,ale.. prostě zvláštní.Kdo četl třeba autorovu Nikdykde nebo Koralínu ví, že Neil Gaiman má svůj vlastní osobitý styl a jeho fantazie je doslova bezbřehá.A na této knize je to obzvlášt znát.Nemůžu si pomoct,ale na mě ten příběh působil chvílemi až.. já nevím,jako metafyzická abstrakce,což jen dokazuje jak výborný spisovatel Gaiman je.Jen si ještě dovolím poznámku.. Zajímalo by mě, jestli jsem jediný,komu Hemptostockovic rodina připomněla Bábi Zlopočasnou, Stařenku Oggovou a Toničku Bolavou-čarodějky z pera dalšího mistra fantasy,Terryho Pratchetta.Majstrštyk!