Inheritance
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110686/bmid_odkaz-dracich-jezdcu-inheritance-RGT-110686.jpg
4
3205
3205
Odkaz Dračích jezdců / Odkaz Dračích jazdcov série
< 4. díl >
Inheritance je čtvrtou knihou ze série Odkaz Dračích jezdců, kterou napsal Christopher Paolini. Neuplynulo mnoho času od doby, kdy byl Eragon pouhým klukem z chudé farmy a Safira jen modrým kamenem ležícím v hlubokém lese. Nyní se situace změnila. Eragon je dračí jezdec a zabiják stínů a Safira mocný drak, který spolu se svým jezdcem letí vstříc k definitivnímu vítězství nebo záhubě. Osud celé země spočívá na jejich bedrech. Životy tisíců lidí závisí na tom, jak si v poslední bitvě povedou. Celé dlouhé měsíce výcviků i bitev mohou všem přinést naději a život, ale stejně tak i bezednou propast ztráty, smrti a zatracení. Ten nejtěžší zápas je stále ještě čeká. Galbatorix. Budou muset najít veškerou sílu k tomu, aby svedli tuto poslední bitvu. Jestli tentokrát neuspějí, je vše navždy ztraceno. Další šance už nebude. Eragon a Safira spolu dokázali dojít dál, než se kdokoliv odvážil vůbec doufat. Ale teď musí svrhnout zlého krále z jeho trůnu, zbavit násilím zmítanou zemi tyrana a nastolit v Alagaesii znovu právo a řád. Není velká šance, že se jim to podaří. A pokud ano, jakou cenu budou muset zaplatit?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Fragment (ČR)Originální název:
Inheritance, 2011
více info...
Přidat komentář
Byla napínavá, hodně zajímavé srovnání s Eragonem, je znát jak autor prochází jistou proměnou, ale líbily se mi všechny díly. Paolini má zkrátka nějaký přirozený talent či co.
asi nejlepší ze všech čtyř. na člověka čekalo jedno překvapení za druhým, pořád se něco dělo...
Kdyby se autor nesnažil "splnit" normu skoro 700 stranek /díl udělal by líp. Opravdu hodně mě nebavila první polovina tohoto dílu - popisy dobývání jednotlivých měst mi přišly zbytečné a odrazovaly mě od dalšího čtení, což mě trošku mrzelo, protože způsob završení hlavních dějových linek se mi líbil. Sice jsem měla občas problém s některými postavami - Nasuada mi občas hodně pila krev a Arya jako dračí jezdec mi už přišlo moc... ale i tak tuto knihu považuji za důstojné zakončení série o dračích jezdcích.
Ehm... docela mě mrzí, že jsem knihu (míním teď celou sérii) nečetla v patnácti, nejspíš bych dala hvězdiček 5. Bohužel ve svých 24 letech nejsem schopná překousnout některé zápletky, některá rozuzlení, některé postavy (možná by stačilo nastudovat si trochu té psychologie, aby postavy byly více přirozené) a už vůbec ne ty pokusy o rozebrání některých etických a filozofických otázek. A přiznám se, že mi bylo téměř až zle, jak všechno skončilo dokonale idylicky dobře (zde velké poděkování autorovi, že si ponechal trochu soudnosti a neudělal z Eragona a Aryi pár). Na druhou stranu, jak už jsem zmínila, být o těch deset let mladší, nejspíš si to všechno náramně užiju.
Kniha má sice hodně stran (což miluju :) částmi sice zdlouhavá,ale díky těmto zdlouhavým pasažím mám dokonalou představu co se přesně dělo v knize, jak osoby vypadaly a pod. Doufám že se někdy dočkáme pokračování :)
A je konec. To byla první věta, která mě napadla, když jsem knihu dočetla. Už nebude žádné dobrodružství s Eragonem a se Safirou.... kniha se mi nádherně četla, musím říct, že se mi tento díl líbil asi nejvíce ze všech čtyř :))
Díl, který se mi líbil skoro tak, jako ten první. Dokonce jsem i rozvleklý konec po závěrečné bitvě skousla bez problémů, protože ani mně se nechtělo ještě s Eragonem loučit. :-)
Už se těším až si přečtu :) Kamarádka stále čte dokola a nechce mi ji pučit :D
Tak a mám to po letech konečně za sebou. Snad jen ze setrvačnosti jsem si přečetl i poslední díl Odkazu dračích jezdců, obětoval jsem tomu dva večery a pak ještě jedno ráno na ten příšerně utahaný závěr po finální bitvě. Jak se říká: kde není očekávání, není zklamání. A já vskutku nic neočekával a tudíž nemohu být zklamaný. A jak na mě závěrečný díl série působí? Trochu rozporuplně. Na jednu stranu jsem docela rád, že Paolini průběžně zlepšuje své spisovatelské dovednosti, na druhou stranu, na tom ještě není zdaleka tak dobře, aby se úplně obešel bez otřepaných klišé, zbytečné rozvleklosti a nesoudržnosti příběhu a zejména pak některých hloupých, předvídatelných, nebo nesmyslných, nereálných rozuzlení, či chronickému "happy-endismu". Od samého začátku jsem přesvědčen, že napsat kvalitní sérii takových rozměrů, jako je Odkaz dračích jezdců, je prozatím nad jeho síly a Inheritance mě o opaku rozhodně nepřesvědčilo.
Co oceňuji je, že se Paolini pokouší napravovat některé své chyby, jako například to, že se snaží trochu diferencovat od sebe ploché osobnosti svých postav, jejich role už sem tam není tak prvoplánová a dokonce se snaží odstranit trochu schizofrennosti v jejich chování, to zejména pokud jde o Eragona. Když o tom tak přemýšlím, měl si Paolini vybrat jako hlavního hrdinu svého příběhu Murtahga, v posledních kapitolách se mu totiž povedlo docela rozvinout do o něco větší hloubky jeho osobnost a vymyslet jeho životní příběh, který by dobře napsaný nemusel být tak často nudný. Jsou tu další věci, které mě trochu rozlaďují, zejména mi vadí, že postavy jako třeba Galbatorix mají povahu takovou, s níž by to ve skutečnosti nedotáhli na pozici, v níž jsou.
Co mi vadí je již zmiňovaná rozvleklost knihy a vůbec celé ságy. Nemohl jsem čekat, že tomu bude jinak. V knize Eragon se sice Paolini tolik nerozepisoval o historii a kultuře národů svého fiktivního světa, jen zabředával do popisů krajinných scenérií a měst, ale od Eldestu už to bylo jasné, že si jen málokteré tajemství svého světa hodlá nechat pro sebe. Jenomže poslední dvě knihy se hemží i spoustou odboček od hlavní dějové linie, jejichž význam jsem nějak neodhalil, nevím třeba proč vypravěč tak podrobně sledoval osudy Rorana, jejich přínos pro příběh je jen mizivý. Nevím, proč bylo třeba podrobně se věnovat popisu dobývání každého města a lítému boji, zbraním..., nevím, proč bylo potřeba se rozepisovat o některých dalších událostech po finální bitvě, obětovat dalších sedmdesát stran jen proto, že je autorovi líto tak kvapně po dvanácti letech psaní opustit svůj svět. To není racionální, jako Eragonův styl uvažování v těchto kapitolách.
A nakonec, co mi vadí asi nejvíc: Struktura a stylistika knihy. Krátké kapitoly byly už v předchozích knihách, ale nepřipadá mi, že by jednostránkové, dvoustránkové, nebo třístránkové kapitoly byly zrovna ukázkou spisovatelské zručnosti, když by jejich obsah určitě šlo přilít k jiné. Zároveň jsem si všiml, že někdy celé "dlouhé" kapitoly jdou shrnout do jednoho, dvou odstavců, občas i do jediné věty. Kdyby se děj trochu přepracoval v o něco dynamičtější a propracovanější komplexní celek, tak by z nynějších šesti set sedmdesáti dvou stran mohla mít knížka jen něco kolem dvou set padesáti, pokud bychom pak zmenšili písmo (ale na druhou stranu chápu, že cílovou skupinou jsou děti od dvanácti let), pak bychom se dostali tak na necelé dvě stovky. Konec konců, celá tetralogie by se dala přepsat zajímavějším, čtivějším a napínavějším způsobem na takové dva díly. No a nakonec je tu poznámka k překladu: Více synonym!
Zakončení sagy Odkaz dračích jezdců se mě osobně libíl. I když pro mě tam byly otravné kapitoly tykajici se Rorana. To však nemění nic na tom že knížku jsem přečetla jedním dechem a byla jsem nadšená. Určitě si po čase přečtu všechny dily znovu :)
Většina lidí si tady stěžuje na zdlouhavost knihy. Nevím proč. Já ji zhltla jedním dechem. Například souboj mezi Eragonem a Galbatorixem byl naprosto úchvatný. Paolini má schopnost všechno krásně popsat ale aby tenhle komentář nepůsobil příliš idealisticky, nelíbily se mi části, ve kterých je Roran - nevím proč ale tyhle úseky mě hodně nudily....Celkově ale Odkaz Dračích jezdců miluju, takže dávám 5 hvězdiček ;)
Souhlasím, že to bylo zdlouhavé, místy nudné. Moc jsem nepochopila krátký souboj s Galbatorixem - když se na něj čekalo takovou dobu - a pak ještě dalších x desítek stránek po závěrečném souboji. Jak již zde někdo uvedl - pasáže s Roranen byly více než nudné a chybělo vykreslení postav Angely a Murtagha. Když byl Paolini Na Plovárně s M.Ebenem, tak přislíbil pokračování, kde se bude více věnovat Angele, tak uvidíme. Jinak celkově se mi tato sága líbila, ale Eragona již žádný jiný díl nepřekonal.
Méně užvaněné než poslední dva díly a více akce. Já na celou sérii koukám jako na pohádku, takže jsem se závěrem celkem spokojená.
Zaplať pánbůh, že jsme se nedočkali úplného happy endu, to by bylo hodně pitomé.
Napsat po závěrečné bitvě ještě cca 70 stran, se prostě nedělá a z dobrých důvodů! To si může dovolit pouze Tolkien a ani od něj to nebyla kdovíjaká pecka.
No Tolkien a Kulhánek :-)
Celá série se mi líbila, i když někdy mi přišlo líčení některých událostí příliš zdlouhavé a napětí pak, alespoň pro mě, trochu polevovalo. U Inheritance mě proto příjemně překvapilo, že mě kniha vtáhla do děje lépe než některé předchozí díly a druhou polovinu kniky jsem přečetla snad za dva večery. Plno zajímavých zvratů, které jsem mnohdy nečekala. Jen mě mrzí, že jsem se nedozvěděla víc o bylinkářce Angele, stále jsem čekala, čím mě příběh ještě překvapí a ono nic :)
Bohužel, ale tahle kniha je žumpa pro děti do 13let (nanejvýš). Oproti pravým fantasy knihám jako je Eddingsova sága Elenium, Martinova Píseň ledu a onhně, Gemmellovou Drenejskou ságou (nebo jakoukoli jinou ságou tohoto autora), či novinkám jako jsou Abercrombieho nebo Rothfussovo knihy je to jenom špatně vykreslená, nudná, předvídatelná a naivní pohádka, u které nevíte zda se máte smát či plakat. Ságu jsem dočetl jenom z povinnosti a kdo se rozhoduje zda ji začít číst !Nečtěte ji! ušetříte spoustu peněz a budete mít na jiné lepší a levnější fantasy, ktrých je na trhu fůra. Tímto se omlouvám Paoliniho příznivcům, ale prostě psát neumí a doufám, že to zabalí a neztrapní se rošiřováním téhle "fantasy" ságy.
Mezi knihami série Odkaz dračích jezdců je znatelný pokrok, jak v jazykové stránce, tak u jednotlivých postav. Každá bytost postupem času začala žít svůj vlastní příběh, který pak se všemi ostatními vytváří nádhernou ságu. Ovšem i proto se zdají být některé pasáže trochu nudné a zdlouhavé, někdy až moc, stejně, jako sama tetralogie. Děj je protkán obrovskou sítí drobností a detailů, které do sebe v konečném konceptu perfektně zapadají. Z původně snadné, snad i běžné zápletky, se vyklubal velmi pozoruhodný svět. Maličkosti z první knihy měly význam dopadající prakticky až do závěru série.
Závěr nemám ráda, byl v jistém slova smyslu tragický, pro mě. Ale lepší, než ohraný happy end (jako na příkald v Harrym Potterovi)
Všem fanouškům fantasy opravdu doporučuji.
Atra estrení ono thelduin, Paolini-vodhr!
Sé onr svedar sitja hvass!
Začínat to od půlky, je to za pět.
Nevím zda to bylo mým mládím, upadající kvalitou knih, či něčím zcela jiným, nicméně pravda je taková, že můj prvotní zájem velikosti draka se s druhým a třetím dílem přetavil spíše na fanouškovskou setrvačnost a po absolvování několika kapitol dílu posledního jsem knihu dokonce na několik měsíců nemilosrdně odložila. Na konec se však vše v dobré obrátilo a já vzplanula novým zájmem, skoro jako za mlada. Děj byl pro mě přesto z větší části nezáživný a zdlouhavý. Těch čtivých kapitol bylo nepoměrně méně, ale zase byly tak dobré, že mi tu občasnou nudu vynahradily. Začnu u těch negativ: 1)Vidlák Roran je sice silný, statečný a chytrý jako liška, ale číst po desáté, jak zabil nepřítele tuhle, vykryl ránu támhle, zranil se tady, tady a tady, mě zkrátka v takovém množství do varu válečných vřav nedostává. (Podezřívám pana spisovatele, že nám možná až příliš pečlivě studoval knihy o technikách válečnictví.) 2) Charaktery hlavních hrdinů jsou dost ploché. Všichni mají v podobném poměru velký smysl pro povinnost, vůli drtící skály, jsou hrdí, moudří a máloco je zlomí. Vím, hrdinové takoví mají být, ale chybí mi tu vlastnosti, které by z nich udělali plastičtější, více uvěřitelné osobnosti. 3) Nemám ráda Aryu, ta holka je snad robot :) 4) Zato mám moc ráda Murtagha, takže bych ho zvládla klidně ve větší dávce a i když se mi závěr knihy svým melancholickým vyzněním a určitou tragikou zamlouvá, nepovažovala bych za děj degradující, kdyby se tu objevilo více té Murtagovsko-Nasuadovské vaty. Sakra Paolini, to tě nechala holka, že jsi takový lásce nepřející bručoun? :). Na druhou stranu se mi vážně líbí velká dávka realismu, která je v knize obsažená. Od kouzel, která mají svou logiku, přes věrohodně působící bitvy, politické pletichaření až po hořké sdělení, že s velkou mocí nepřichází velká jízda jako spíš velká zodpovědnost a že po každé bitvě, i té rozhodující, stejně nastane nový den s novými povinnosti. Chápu, že jako několik let čekající fanoušci máme právo předpokládat, že se konečné zúčtování odehraje v epickém formátu, ale mě se to zamlouvalo jak to bylo. (I když teda Šruikan dostal na frňák dost snadno to je fakt.) Dost jsem si užila těch pár překvapení: Vejce, způsob zabití Galbatorixe-ženiální, Murtagh s Nasuadou, urgalí hry :D, Aryina ještěrka... Kecám, zrovna tohle bylo jasný :). Konec taky řadím ke kladům a to i přes to, že pro mě představa, že můj oblíbený vesánek, odchází žít téměř mnišským životem ze země, kterou jsem za ta léta začala považovat za svou, není snadná. (Vim, Angela nás varovala ale stejně...) Sečteno a podtrženo: I přes tu nevyváženost děje mě to dokázalo chytiti za srdíčko, vyvolat emoce a připomenout pocity, které jsem zažívala coby pub před léty při čtení Eragona, takže u mě dobrý.
Štítky knihy
draci elfové kouzla trpaslíci americká literatura pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Serie se mi líbila, každý díl lepší a lepší. Když jsem dočetla, bylo mi smutno a chtěla jsem další díl. Určitě se k němu jednou vrátím!