Odpusť mi, Leonard Peacock
Matthew Quick
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314681/bmid_odpust-mi-leonard-peacock-gDs-314681.jpg
4
645
645
"... kľúčové je urobiť čosi, čo vás v mysliach normálnych ľudí navždy vyčlení z priemeru. Čosi, čo zaváži." Dnes má Leonard Peacock narodeniny. Dnes si vloží do školského batoha pištoľ P-38 - zbraň istého nacistického dôstojníka, ktorú zdedil po starom otcovi - a zastrelí svojho bývalého najlepšieho priateľa a potom seba. Už sa nevie dočkať. Ale najprv musí povedať zbohom štyrom priateľom, na ktorých mu záležalo: svojmu susedovi Waltovi posadnutému Humphreym Bogartom; spolužiakovi Babackovi, husľovému virtuózovi; veľkej kresťanke Lauren, do ktorej bol tak trochu zaľúbený; a herr Silvermanovi, ktorý ho na strednej škole učí o holokauste. Leonard sa s každým z nich porozpráva a postupne - ako hodiny tikajú a prichádza okamih pravdy - odhalí svoje tajomstvo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Forgive me, Leonard Peacock, 2013
více info...
Přidat komentář
I přes to, co se chystá hlavní hrdina udělat, tak si mé sympatie získával s každou otočenou stránkou. A dle mého názoru vůbec nebyl divný, ale spíše hodně přemýšlivý člověk. Příjemně se to četlo, ale na konci mě osobně čekalo zklamání.
Celkové hodnocení 70%
Hodně zvláštní kniha, u níž mám velký problém v tom, že mi hlavní hrdina byl od začátku nesympatický a příliš se to nezlepšilo. Leonard mi přišel jako rozmazlený floutek, který na sebe chce za každou cenu upozornit, a ačkoli jsem ho chápal, jeho řešení v podobě vraždy spolužáka a sebevraždy mi nepřišlo úplně nejlepší, ale budiž. Quick si zvolil trošku experimentální styl psaní, který mi úplně nesedl, resp. jsem nechápal jeho význam, což má samozřejmě na celkové hodnocení vliv taky. Kritizované poznámky pod čarou mi naopak nevadily, přišly mi oživující a zajímavé a vzhledem k tomu, že by se to do děje nehodilo, jsem je přivítal. Je spíš škoda, že potenciál není úplně využit a mnoho postav (učitel, Walt a zejména matka) tu nedostávají víc prostoru, protože by bylo zajímavé se o nich něco dozvědět. Oceňuji notně černý humor, který mám rád a vůbec to, že i přes vážné téma byla kniha celou dobu odlehčená a nechyběl v ní humor a sarkasmus. Pozitivem je i čtivost a svěží styl, díky kterému je kniha hned přečtena a nejsou v ní žádné "zbytečnosti" a jde se hned k věci, takže není dlouhá. Škoda, že konec nebyl trochu lepší a uzavřenější, protože ten zvolený mi přijde jako lehký alibismus, kdy se autorovi nechtělo konkrétně uzavírat, ale nechal Leonarda vlastně točit v kruhu - otevřené konce mi nevadí, v tomto případě by si ale uzavření zasloužil. 60%
Přečteno jedním dechem. Neskutečně poutavá a velmi sympatická kniha i přesto, že téma o kterém se zde píše není zrovna lehce stravitelné. Opravdu jsem si u této knihy říkal jak moc by se mi líbilo, kdyby kniha byla třikrát tak delší. Musím přiznat, že mě konec, nebo spíš zakončení trochu mrzelo, ale to bylo asi tím, že jsem to chtěl prostě jinak a to se autorovi moc vytknout nedá. Perfektní četba. Na knihu jako je tato člověk narazí jen jednou za velmi dlouhou dobu.
Krásná kniha, nadchla mě ve všech směrech. Úžasné letní počtení. Vražda, sebevražda, budocnost i tvrdá realita, nádhera :-)
Přečteno za jeden den! U takových knih jako je tato je mi vždy hrozně líto, když ji dočtu.
Skvělý, úžasný. Knížka k zamyšlení.
Určitě překvapilo. Moc se mi líbil autorův styl psaní, zvlášť u popisu moderního umění jsem se mohla potrhat smíchy. Kniha ale samozřejmě není jen veselá a postupně se naráží i na ty temnější věci...
Kniha, kterou si musíte přečíst. Kniha, která Vás pohltí. Kniha, na kterou budeme stále myslet. Brilantní kniha...
Naprosto skvělá knížka, začetla jsem se do ní hned na začátku a jedním dechem jsem jí přečetla až do konce :) Je to dojemný příběh o samotě a nezištné pomoci která se jen tak nevidí....
"Můžeme být zároveň lidi i zrůdy, máme v sobě obojí."
Milý Leonarde,
chtěla bych Ti říct hned několik věcí. První z nich je, že přestože se Ti asi nelíbí, že používám velká písmena, když Tě oslovuji, a bude Ti to připadat "überdementní" a "überkonzervativní", budu to dělat dál. A chceš vědět proč? Protože bych řekla, že tím se od mnoha mladých lidí dnešní doby odlišuji. Kdo by se ještě v době facebooku a esemesek obtěžoval s dopisem a natož s dopisem, ve kterém osobu oslovuje s projevenou úctou? Řekla bych, že přestože na mém oblečení je občas nějaká ta módní značka vidět, a ne na všechno mám pevný názor (ale snažím se dělat si ho!) , nejsem úplně "überdementní". Co si o tom myslíš Ty, Leo?
Také bych Ti chtěla říct, že s Tebou naprosto souhlasím v jedné věci - i v těch nejhorších věcech lze najít špetku dobra. Víš, milý Leo, dal jsi mi opravdu hodně. Ve chvíli, kdy jsem začala číst jsem si Tě oblíbila. Okamžitě. Bez zaváhání. Způsobil to asi nějaký mozkový zkrat nebo snad vnitřní přesvědčení, ale Tvé vyprávění je jedno z nejlepších, jaké jsem kdy četla. Vážně. Plné nechuti a opovrhování, a zároveň plné naděje na lepší život. Věříš, že budeš žít lépe, než ty stovky a tisíce lidí, kteří nenávidí svou práci? Věříš v to? Já ano. A doufám, že Ty taky, protože jestli ne, moc by jsi mě zklamal.
Leo, budu muset končit. Jít bojovat za lepší svět. Jít bojovat za sebe samu, a za svou budoucnost. Myslím, že by se Ti to líbilo. Taková malá a bezvýznamná holka, která jen ráda trošku provokuje tím, že je jen trochu jiná. Ani bys nevěřil, jak málo stačí...
" A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.." (a tohle sem píšu přesně proto, protože vím, jak moc to nesnášíš
S vážnou úctou ke světu, nikoli k lidem v něm, Emma
Tak nějak nechápu, proč to patří mezi bestsellery, za mě utrpení to vůbec dočíst :-(
Nevím jak bych tuhle knihu popsala, příběh byl neotřelý, zajímavý a styl psaní byl takový mírně oddechový, ne nějak náročný. Rozhodně bych tuto knihu doporučila...to je bez debat, jen ji prostě nedokážu popsat.:)
Kniha překvapivě opravdu čtivá narozdíl od některých s podobnou tématikou. Ubírám hvězdičku jen za pro mě nezakončený příběh. Bylo mi z toho celkem smutno.
Zvláští že i přes téma které tato knížka má je oddychová. Možná to je jen můj pocit nebo jsem se s Leonardem ztotožnil natolik že tato knížka na mě působila oddychovym dojmem a navíc je velmi čtivá a překvapivě jsem se párkrát i usmál. ( 23.6.15 až 3.7.15 )
Škoda, že tam byl takový nezajímavý konec na tak zajímavou knížku. Ale bylo to poprvé, kdy jsem se těšil, až se hlavní hrdina zastřelí. Opravdu. Ale nepřičítám to jako chybu Matthewu Quickovi, vlastně nikomu. Prostě se zastřelit mi stejně jako Leonardovi přišlo jako nejlepší východisko. S poznámkami pod čarou jsem se zatím setkal jen v odborné literatuře, a tak to v beletrii působí velice zvláštně. Ostatně celá kniha je zvláštní. Ale to já jsem taky, takže se mi to moc líbilo. Já mám ty "jiné" lidi v knížkách radši než vyloženě kladné postavy. Skvěle napsáno s některými věcmi, nad kterými je nutno se pozastavit a popřemýšlet nad nimi. Děkuji za tuto knihu, při mém vlastním psaní mi byla inspirací.
Nejvíce mě zaujal začátek (cca do 110 strany), potom už to bylo slabší, konec mi přišel nedodělaný.
Je to zvláštní.... napsané dobře, čtivé, inteligentní... ale podle mě v tom příběhu je víc, působí to na mě nedodělaně, chybí mi nějaký konkrétnější výsledek, Leonard má určitě k danému tématu ještě hodně co říct...
Leonarde,
tady Candide, tvoje přítelkyně.
Jenom ti chci říct, že nejsi sám. Že jsem v tom s tebou. A rozumím ti.
Nevzdávej to, prosím tě.
S láskou, tvoje přítelkyně
C
Tahle kniha je prostě...ach...co říct než jiného, než tohle: ať už jsem si hloupě myslela cokoliv, nejlepší knížku za rok 2015 jsem docetla právě teď a lepší už číst nebudu. To vím už teď, na 100%.
Miluju Leonarda, miluju Matthewa, miluju každého, díky komu jsem možnost číst literární skvosty MQ. Na mě nezvykle moc lásky najednou, ale to není moje vina. Za to může tenhle dokonalý spisovatel.