Odvaha byť neobľúbený
Koga Fumitake , Ičiró Kišimi
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482065/bmid_odvaha-byt-neoblubeny-KVa-482065.jpg
4
85
85
Pri čítaní medzinárodného bestsellera z Japonska sa stávame svedkami rozhovoru medzi nešťastným mladým mužom a múdrym filozofom, ktorý nenútene odkrýva princípy individuálnej psychológie Alfreda Adlera. Muži počas piatich večerov debatujú o základných životných situáciách a hľadajú odpoveď na nadčasovú otázku: Ako byť šťastný? Odvaha byť neobľúbený je prístupný, hlboký a mimoriadne múdry sprievodca životom.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2021 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Kirawareru Júki / 嫌われる 勇気, 2013
více info...
Přidat komentář
Dlouho jsem přemýšlela, jak toto hodnocení pojmout, abych nebyla příliš kritická. Nicméně v průběhu čtení jsem se musela nutit nepřeskakovat a vlastně to celé i dočíst.
Adlerovské pojetí jako takové je celkem zajímavé, místy velmi hloubavé, dokonce i podněcující. Plynulost a přirozenost dialogů však značně narušuje studentovo přihlouplé opakování toho, co předtím řekl profesor; papouškování konců vět navozuje dojem stupidního žáčka, nikoliv důstojného oponenta přemýšlivému filozofovi. Kvalitou rozhovorů si tak publikace v ničem nezadá např. s dílem Úterky s Morriem, a kdo měl to štěstí strávit čas s touto povedenou knihou od Mitche Alboma, ten zaručeně srovnávat bude.
Velice doporučuji, pokud jste otevřeni změnám a zajímá vás seberozvoj.
Příjemné čtení s moudrými myšlenkami, které zároveň rychle uteklo :D.
Filozof: Tak tedy se vší opravdovostí tanči své okamžiky tady a teď a žij upřímně. Nehleď do minulosti a nedívej se do budoucnosti. Žij každý úplný okamžik, jako bys tančil. Nemusíš s nikým soutěžit a nepotřebuješ dávat své cestě konkrétní cíle. Pokud tančíš, ono tě to někam zavede.
Vůbec mi nevadila forma rozhovoru. Má to svůj důvod, protože mladík defacto zastupuje čtenáře, který by se ptal obdobně, když by mu tvrzení filozofa nebyla jasná. Ale jako celek to bylo trochu otravné. Vše se opakovalo snad stokrát. S některými věcmi naprosto souhlasím, ale spíš to jsou taková obecná fakta. Určitě ne něco, co si teď přečtu, prozřu a lusknutím prstu změním celý život. Co mi hodně vadilo, že mladík stále nesouhlasí, rozčiluje se a remcá a pak na konci během vteřiny otočí, všechno chápe a souhlasí. Kniha se mi celkově spíše nelíbila.
Názov je veľmi zaujímavý, a tak som sa na knihu veľmi tešila. Žiaľ, som veľmi sklamaná. Jediné, s čím súhlasím, je, že nežijeme preto, aby sme napĺňali očakávania druhých (ale tým som sa riadila aj doteraz) a že väčšina problémov vyplýva z medziľudských vzťahov a pomohlo by, keby sme sa toľko nemiešali do vecí druhých.
S čím vyslovene nesúhlasím, je, že sebaprijatie môžeme dosiahnuť len tak, že budeme prospešný iným. To podľa mňa úplne odporuje tomu, že nemáme žiť podľa očakávaní iných. A vôbec sa to nehodí k názvu - lebo keď z vás iní majú prospech, budú vás mať istým vypočítavým spôsobom radi, pretože kto by neobľuboval niekoho, z koho má nejaký úžitok?
Celkovo ma kniha veľmi nebavila, dookola sa tam opakovalo to isté - najprv to povedal filozof, potom to zopakoval mladík a potom zas filozof. A potom sa to do konca knihy zopakovalo ešte párkrát.
A to, ako mladík na konci z ničoho nič uznal, že filozof má pravdu - to čo malo byť?! Len tak, akoby bolo vynechaných pár kapitol ich diskusie. Asi mi niečo uniklo, lebo mňa filozof nepresvedčil.
Velmi dobrá kniha. Někoho by mohl odradit styl, jakým je napsaná - tedy formou rozhovoru mezi filosofem a mladým mužem, ale díky tomu kniha dokáže efektivně čelit protiargumentům své teorie.
Obsah knihy je napsán poměrně jasným a srozumitelným jazykem. Osobně mě ale velmi zaujala myšlenka teleologie a naprosté popírání traumatu. Poprvé mě tvrzení o neexistenci traumatu opravdu šokovalo. Jak si někdo může dovolit vyvracet něco takového? Ale čím hlouběji jsem se nad tím zamýšlela, tím mi ta myšlenka připadala méně absurdní. Adlerova teorie tímto výborně vysvětluje, proč jsou minulostí někteří lidé tolik ovlivněni a jiní nikoliv. Proč někteří uchopí špatné zážitky jako příležitost k růstu, zatímco jiní jako doživotní výmluvu, proč nemohou ve svém životě nic změnit. Co ve mně však vyvolává jisté pochybnosti je, nakolik se tato teorie dá uplatnit na děti. Do jaké míry je dítě zodpovědné za své chování, když se jeho mozek a celé tělo ještě vyvíjí? Do jaké míry by se daly na dítě celkově uplatnit myšlenky teleologie?
Myslím si však, že se ve výsledku jedná o dobrou knihu, která nabízí svěží náhled na život a návod, jak jednoduše rozmotat někdy složitý uzel mezilidských vztahů. Věřím, že může spoustě lidem pomoct, protože nabízí jasné pilíře, o které se lze v těžkých životních situacích opřít. Zároveň dodává velký pocit svobody. Někdo by sice mohl oponovat, že je obtížné uvést myšlenky knihy do praxe, ale kdy není? Všechny nové myšlenky je obtížné uvést do praxe. To však neznamená, že nestojí za to, to aspoň zkusit.
Veľmi dôležité myšlienky na ktoré by som sama prišla možno o ďalších 20 rokov, tak prečo sa neposunuť rýchlejšie?
Spousta zajímavých myšlenek a pohledů na život a chování lidí. Každý si z této knihy něco odnese, snad tedy odvahu...
Rýzných rozvojových a motivačních knih jsem přečetl pomalu detítky. Tato je jiná. Chytřejší, lepší, hlubší, opírá se o vědecké psychlogické základy, chtěl bych jí číst znovu. Adler? Ano, to jméno znám, ale na základě této možná skutečně převratné knihy jsem zakoupil další díla této osobnosti. Ono to skutečně dává smysl.
O Adlerovi jsem nevěděl. Jeho filozofie staví na hlavu společensky zažité principy Junga a Freuda. On je v podstatě takovým Platonovym pokračovatelem.
V této knize vedou diskuzi filozof a “nepolíbený”mladík.
Je zde spousta opakujících myšlenek, což je vy výsledku moc dobře. Když budete mít otevřenou mysl, dostanou se i k vám. Pamatujte “šťastní můžete být tady a teď”.
Rozumím tomu, že člověk, kterému filozofie tohoto typu není blízká, si přečtení moc neužije. To naštěstí nebyl můj případ. Nemohu říct, že bych se shodovala se vším, ale některé principy si do mého každodenního života přebírám.
Zaujala mě část o oddělování úkolů - opravdu bych řekla, že někdy na sebe dáváme zbytečnou emocionální zátěž, která vlastně ani nepřísluší nám. Nebo s tím, že je nám příjemnější uchovávat se v determinovaném vidění světa, než abychom připustili to, že nám to slouží pouze jako výmluva pro nečinnost a zachování věcí v takovém stavu, jakém jsou.
Opakovaly se myšlenky? Ano, ale nevadilo mi to. Často se totiž opakovaly v menší obměně a za nových scénářů. Také se mi líbila autorova snaha čelit protiargumentům, i přesto, že ne vždy úplně uspokojivě.
Co naopak neoceňuji byla až přehnaná snaha vykreslit mladíka jako člověka vzdělaného, místy to působilo dost na sílu.
Obecně jsem si však čtení užila.
Kniha se mi hodně líbí, pěkně se čte, ale některé výrazy mě nepříjemně rušily. Nakonec jsem nevydržela a koupila jsem si anglický originál. Moje podezření se potvrdilo. V originále je například často používáno slovo superior, které je povrchně překládáno jako nadřazený. To kontextu neodpovídá, mnohde je s ním v rozporu. Existuje mnoho vhodnějších variant překladu tohoto slova, sladěných s obsahem a záměrem, než to jedno slovo, které vyhledá google překladač. Je to dost škoda.
Víceméně všechno už znám a vím a s některými věcmi nesouhlasím:). Jakože nemáš chválit. Ráda chválím. Tečka.
Btw, já nechci být mudrcem, alespoň ne v tomhle životě, já chci vlastně opak. Já chci cítit všechny pocity a plně si je uvědomovat a prožívat. Chci být plná života a podle toho jednat a vychutnávat si fyzický život. Když budu toužit po duchovním životě, tak se nebudu převtělovat do fyzického, že. Děkuju, že jsem na to musela přijít takhle obráceně:P.
Moja prvá prečítaná kniha tohto typu. Na začiatku ma forma rozhovoru medzi filozofom a mladíkom nadchla, neskôr ma celkom štvala. Chápem, prečo si autori zvolili túto formu, ale zároveň to nebolo úplne domyslené, pretože argumenty mladíka proti filozofovi často absolútne postrádali logiku XD Proste oponoval za každú cenu. Inak ma ale myšlienky prezentované v tejto knihe zaujali a rada by som si prečítala ešte niečo podobné :) Ideálne teda v inej forme.
Mladík sa baví s filozofom. Mladík je zmätený, prehnane emocionálny, nelogický, neovláda sa, každú chvíľu kričí, často nejde mu o samotnú pravdu, ale o to, aby filozofa zhodil. Filozof je zas prehnane pokojný, ústretový, pevne si stojí za svojou „pravdou“ (ktorú opakuje tak často, až je z nej akási mantra), nikdy nezvyšuje hlas. Ku komu by ste sa hneď od začiatku podvedome priklonili? Tento nepomer a manipulácia čitateľom je len prvá z mnohých výhrad, ktoré mám k tejto knihe.
I keď sa jednotlivé závery často zhodujú s mojimi vlastnými názormi (napr. „Není důležité, co člověk zdědil, nýbrž co s tímto dědictvím učiní.“), nesúhlasím s argumentami a cestou, akou sa filozof k záverom dostane. Celá jeho filozofia je až chorobne individualistická, maniakálne všetko zjednodušuje, ale hlavne – nedá sa spochybniť a stáva sa z nej akási sektárska ideológia. Ak s niečím nesúhlasíte, vráti sa vám to ako bumerang. Buď ste to nepochopili, alebo to zbytočne komplikujete, prípadne ste zapletení v tzv. vertikálnych vzťahoch a nežijete vlastný život.
No a celkový záver? Pointa? Kam to celé smerovalo? Život nie je cesta. Život nemá smer. Život nemá cieľ. Život je súbor nespojitých bodov. Úspech je len náhoda. Nesnažte sa nikam smerovať, budete iba sklamaní.
To je záver autorov. Môj záver? Táto kniha nie je cesta. Táto kniha nemá smer. Táto kniha nemá cieľ. Táto kniha je súbor nespojitých kravín. Jej úspech je len nehoda. Nesnažte sa ju čítať, mohol by vám odumrieť mozog.
Podrobnejšie v recenzii.
Kniha přibližuje čtenáři principy filosofie A. Adlera jednoduchou a srozumitelnou formou. Musím přiznat, že jsem si to fakt užívala a četla jsem hodně pomalu. Kniha se zařadila mezi několik málo děl, která chci mít ve své knihovničce, protože se k ní určitě budu vracet.
Výborná kniha. Velmi často ji doporučuji svým klientům (jsem psycholog) a pomohla hodně i mně. Nenechte se odradit, že není napsaná příliš ladným jazykem a občas to působí, že se autoři opakují (je dobré knihu číst pomalu a opravdu graduje!). Kniha velmi prakticky shrnuje poznatky Alfreda Adlera (současník Freuda). Adlerova psychologie je dodnes základem psychologického poradenství i většiny self-help literatury. Adler dává srozumitelný návod, jak můžeme žít. Tento návod není banální - pomáhá člověku osvobodit se z područí druhých a zároveň se nestat "hajzlem", který myslí jen na sebe. Pomáhá člověku pochopit, co je náš úkol a co je úkol druhých lidí a taky vysvětluje, jak si můžeme "zvolit" být šťastní. Životní spokojeností a psychologií změny se zabývám zhruba 10 let a až v této knize jsem opravdu pochopil, co to ta "volba spokojenosti" znamená. Že to není žádný zázrak, ale rozhodnutí a pak mnoho kroků k tomu směřujících. Jedna z nejsilnějších myšlenek je, že Adler se neptá: proč je váš partner tak hnusný, ale proč jste vy s tak hnusným partnerem. Neobviňuje nás, ale zároveň ukazuje náš podíl na našich problémech. To, že se k nám nechová partner s respektem je sice špatné, ale ještě horší je, že se tomu nepostavíme a ještě více špatně je, že když partner nereaguje na naše protesty, že partnera (minimálně na čas) neopustíme a trpíme dále. Adler ukazuje, že můžeme být i ve vězení svobodní. Že v každé chvíli si můžeme volit lepší život. A už jen díky lepšímu směru se nám může ulevit, ač jsme po hlavu ve srač.. V tomto ohledu jde o jednu z nejvíce pozitivních knih co znám. Kašlete tedy na špatný překlad (četl jsem i anglickou verzi, ze které je kniha přeložena a ta se čte ještě hůře. Japonsky neumím, tak nemůžu hodnotit originál). Aleš Neusar (neusar.cz)
Skvělé myšlenky zabalené do spousty vaty. Stačí si přečíst obsah jednotlivých kapitol a popřemýšlet ...
Skvělá kniha, která hodně inspiruje a působí na čtenáře postupně. Líbí se mi celý koncept rozhovoru, kde učitel zasvěcuje nevěřícího tak, aby se brzy stal jeho žákem. Na druhou stranu, některé pasáže nejsou tak zajímavé a někomu může vadit, že je kniha takto koncipována, neboť spousta dobrých pouček se ztrácí v dialogu hlavních postav.
Kniha mě na první dobrou zaujala, ale po přečtení mi přijde taková neslaná/nemastná. Doufala jsem v nějaký hlubší směr, zamyšlení nad nějakým problémem, ale až na pár střípků jsem toho moc z knihy neodnesla.