Ojoj
Robert Fulghum
Niekoľko postrehov z oboch strán dvier chladničky. Svieže, duchaplné úvahy, na aké sme už zvyknutí z Fulghumových knižiek, nás rozveselia a možno aj doedú k zrelým úvahám.Vidíme sa ako v zrkadle. keď stojíme pred chladničkou a uvažujeme, čo z nej vybrať, väčšinou v noci, keď je všade tma a ticho a nikto nemá šancu nás vyrušiť. Vtedy sme sami sebou. Vchutnávame si nielen jedlo, ale aj danú situáciu. Koľko ich vôbec v živote je?: Ojoj? Fulghum ich znova šarmantne predvádza a približuje - takíto sme a takto sa nepoznáme.... celý text
Přidat komentář
Ach jo, to je filosofie problémů s měřítkem. Ach jo je životní styl všech rozvedených mužů v šedých bytech. Ach jo, to je slovo, která se nepřekládá, které není definovatelné, ale ať ho vyslovíte jakkoli, kdekoli a kdykoli...všichni vždycky vědí, co to znamená. Ach jo je prostě mezinárodní jazyk smutného odpoledne, ach jo, je brzké ráno po prohýřené noci a ach jo je často i celý život.
Přemýšlím o tom, že si vymaluji pokoj na žluto. Ach jo.
Krátká a inspirativní povídání z Fulghumova života, u kterých mi občas ani nedává smysl, jak se dostal například k holubům, když začátek byl o rozdělávání ohně v kamnech. To ale vůbec nevadí, protože lechtivá moudra na vás čiší z každé stránky. No prostě tohle patří ke skvělým počteníčkům. Úžasné postřehy, Fulghum má vlastní styl psaní a jede si po svém. Doporučuji :)
Skvělé, skvělé, skvělé! Fulghum opět nezklamal. Baví mě jeho styl vyprávění a jak ho poslouchám i čtu docela dokola, tak si na něj dost často v průběhu dne vzpomenu. Vždy mi také připomene, že život musíme brát s nadhledem a že všechny jeho výzvy musíme přijímat s úsměvem. Pokud k tomu ještě přidáme fakt, že nejprve je dobré se zeptat sami sebe, jestli je to, co právě řešíme problém nebo jen naše nepohodlí, pak musíme být na světě o něco víc rádi a o něco lehčeji se nám dýchá, teda alespoň mně. Děkuji, Fulghume!
Z této knihy nejsem moc nadšená. Poslouchala jsem ji jako audio ve výborném pojetí pana Vladimíra Čecha. Přesto jsem se často přistihla, že nevnímám a neposlouchám. Příběhy jsou občas zajímavé, přesto mě ale nenadchly, dokonce mě zklamaly. O tomto spisovateli jsem hodně slyšela, těšila jsem se na humor. Byla jsem ale zklamaná. Možná i proto, že od pastora bych očekávala jiné chování. Vím, že příběhy vypráví s nadsázkou, ale lhaní, naschvály, podvody podle mě k životu takového člověka nepatří. Možná to vidím až přehnaně a ostatním se příběhy líbí, mě ale nenadchly. A to se pan Čech opravdu snaží.
Fulghum má v úvodu pravdu. Knihu nelze přečíst naráz, je dobré ji číst po "kouskách". Nejvíc mě v této sbírce dostala povídka o psech, resp. o fence Gydě. Také se mi líbilo, jak lidé neradi zpívají nahlas :-) Patřím k nim :-)
Krátká zamyšlení a postřehy ze života. Malá, útlá knížka, která se skvěle hodí do kabelky a za jízdy v dopravním prostředku si můžeme s R. Fulghumem zlehka zafilozofovat. Napadlo vás třeba někdy, o čem vypovídají dveře ledničky? Při čtení knížky jsem měla pocit, že mě autor pustil do své hlavy a mohla jsem v přímém přenosu sledovat tok jeho myšlenek. Oceňuji hlavně Fulghumův životní nadhled.
"Ach jo", povzdechnu si smutně pokaždé, když zmateně přehazuji poslední stránku Fulghumových knížek z jedné strany na druhou a naivně hledám imaginární pokračování.... Knížka, která humorným způsobem přivádí čtenáře k zamyšlení.... Na konci si nepřipadáte jako kdybyste právě dočetli knihu, ale jako kdybyste ukončili telefonát se svým nejlepším a dlouholetým přítelem, kterému s radostí na konci řeknete: tak zase někdy příště ;)
"Těm nejkrásnějším věcem je třeba věřit, abyste je spatřili." Miluju knížky člověka, který je schopný to nejkrásnější vidět každý den všude kolem sebe. Přesto, aby v dnešním světě nebylo té nádhery moc a nezačala se přece jenom zajídat či zavánět falší, je dobré číst tuhle knížku postupně, prokládat klidně jinou literaturou a pak se vrátit zpátky do téhle přívětivé, usměvavé náruče.
Ach jo - skvělá knížka, u které se pobavíte, zamyslíte, zavzpomínáte na svoje zážitky a zjistíte, že na tom vlastně nejste vůbec tak špatně :)
Fulghumovy povídky jsou prostě k popukání.
Taky si říkáte, že to je přesně to co Vás potkalo?
Proč tedy všichni nepíšeme takové povídky...
Každé mé čtenářské setkání s Fulghumem prostě vždycky končí stejně-neurazí, nenadchne.
Jedno super odpoledne. Oddychovka do autobusu, či nudného odpoledního vyučování.
Škytavka, Ledničkoví fanatici a Mizera Budík Gene...prostě to co nás v životě potkalo,potká nebo s čím se setkáváme denně..Myšlenky, humor, trapné situace, nějaké problémy, to všechno zažíváme a jsou to věci, které k životu patří. Dík za to, že se o takové zážitky s námi pan Fulghum dělí, aspoň víme, že na to nejsme sami :D. Skvělé čtení,skvělé postřehy.. Svět není vždycky růžový a někdy si prostě řekneme "Ach jo!", ale stejně se tomu pak zasmějeme.:)
Ledničkové postřehy, které rozjasnily můj vesmír svou myšlenkovou čistotou a naučily mě říkat "ach jo" jen tehdy, kdy je to skutečně vhodné.
Přečetl jsem si tuto publikaci a jsem s jejím obsahem nesmírně spokojen. Je to návod, který mně naprosto vyhovuje, autorovy myšlenky a nápady jsou pozoruhodné a většinou jsou blízké mému naturelu. Je nutné, aby si každý čtenář dal příjemnou práci a přečetl ji podrobně. Současně jsem si dnes-t.j. 16.10.2017 vyslechl rozhovor spisovatele s moderátorem na Seznamu.cz