Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489603/bmid_okamziky-stesti-ajE-489603.jpg
4
4857
4857
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Moje první setkání s Hartlem a celkem zklamání. Čekala jsem od toho věčně rozesmátého pána stejně rozesmáté dílko, ale bylo to spíš smutné čtení plné nepřízní osudu a neveselých zvratů. Kniha je hodně dlouhá a druhá polovina z pohledu dalšího sourozence se už z části opakovala. Nebavilo mne to ani jako audiokniha. Kdybych ji četla ručně, tak nejspíš hojně přeskakuji odstavce.
Začala jsem číst od Jáchyma. Pořád jsem čekala, kdy se to bezduché plácání rozjede. Nerozjelo se. Humor než vtipný mi přišel trapný. Nechápu, jak autor může být tak oblíbený. Jeho mužské postavy myslí jako muži, ale ženy autor vykresluje velmi nevěrohodně. Dělá z nich bezduché figuríny. Mám z toho pocit, jako by autor měl nějaký nevyřešený problém se ženami. Ve všech jeho knihách jsou úplně ploché a myslí spíš jak chlap než jako ženská.
Začala jsem číst od Jáchyma, jehož příběh mi, nutno přiznat, připadal příliš depresivní. Veroničin díl mě bavil více, ale celkově děj obsahoval až nepřirozeně mnoho podivných náhod...Přišlo mi však zajímavé, že to, co jednomu člověku přijde jako banální záležitost, druhému obrátí život vzhůru nohama. To, co jednomu přináší radost, druhému může přinést bolest...Přečtení rozhodně nelituji, ale těžko říct, jestli se ke knize budu chtít někdy vrátit.
Patrik Hartl píše oddechové knihy, a proto ho mám ráda. Fajn nenáročné čtení k vodě, na výletě do vlaku... Ale okamžiky štěstí? To už bylo trochu moc. Neuvěřitelný, nereálný až skoro hloupý příběh o ničem. Na autora jsem ale nezanevřela a číst ho budu dál, doufajíc, že tohle byla výjimka.
Kniha mě ze začátku nadchla a hltal jsem stránku po stránce. Bohužel čím jsem se v příběhu propracovával dál, začaly se objevovat překombinované zápletky, které knihu srážely na úroveň "hloupé telenovely". Samotné zakončení příběhové linky Jáchyma mi knihu tak zhnusilo že jsem s příběhovou linkou jeho sestry ani nezačal.
Na autora jsem ale nezanevřel a začal jsem se čtením jeho další knihy: "Prvok, Šampón, Tečka a Karel". Přiznám se že když jsem na prvních stránkách opět narazil na autorův oblíbený motiv nevěry, tak hojně a nesmyslně využívaný v Okamžikách štěstí, tak jsem měl sto chutí knihu zahodit. Na knihu jsem ale nezanevřel a pokračuju v ní dál a zatím spokojeně.
Zajímavý nápad, bavilo mě, že jsem se některé detaily dozvěděla až z druhého románu, ale obsahově trochu předimenzované, ale jako oddechovka, proč ne
Příběh byl čtivý ale strašně předimenzovaný a těžko uvěřitelný, vztahy až nemožně propletené. Tato kniha se mi líbila asi nejméně ze všech knih od Hartla.
Už dlouho jsem měla v plánu si přečíst nějakou z knih od v současnosti velmi známého autora Patrika Hartla, takže když jsem měla možnost přečíst si tuto, neváhala jsem. Zaujalo mě, že je to vlastně dvojromán, u kterého si my čtenáři můžeme vybrat, z jaké strany chceme začít číst. Já jsem jen tak bez přemýšlení začala příběhem Veroniky a jsem ráda, protože mě asi bavil i víc a četl se mi rychleji než příběh jejího bratra Jáchyma. Mrzelo mě, co se stalo jejich rodičům, protože to musí být šílené. Ačkoli mi Veronika byla sympatická a překvapovalo mě, co všechno zvládá skrz vysokou školu, práci a její dceru, nějaké její rozhodnutí jsem tak úplně nechápala a přišlo mi, že si to občas dělá těžším sama. Jáchym, i přesto, že mi přišlo, že vlastně občas neví, co od života chce, na ni byl v každé situaci hodný a bylo moc pěkné, jak ji pomáhal, celkově se mi líbilo, jak jako sourozenci drželi při sobě a vždycky tam byli pro toho druhého. Taky se mi líbilo, jak u Veroniky a Jáchyma bydleli jejich kamarádi a spolužáci z vysoké, protože myslím, že to tak vyhovovalo všem. Zajímavé bylo, jak se při čtení druhé části (u mě té Jáchymovy) začaly příběhy propojovat a zapadat do sebe, ačkoli konec Jáchymovy části mě překvapil, ale líbil se mi. I když to byla moje první přečtená kniha od Hartla, určitě to nebyla poslední a až zase bude možnost, nějakou si určitě zase ráda přečtu. Ačkoli je to jen “obyčejný” román ze života, tak mě bavil a u příběhu se dá dobře odpočívat, takže za mě ano!
Začala jsem Veronikou. Tuto část jsem přečetla opravdu rychle. S Jáchymem už to bylo trošku horší. Nejspíš proto, že ten příběh čtete vlastně znovu, i když jiným pohledem. Ale je tam i spousta nového, takže to tak špatné nebylo.
Začala jsem Jáchymem a bavil mě tedy víc než Veronika. I když každý měl svou část příběhu o které druhý nic nevěděl, byl pro mě druhý příběh už jen takové dojasnovani, co se dělo, když se Jáchym nedíval. Před tím jsem četla Nejlepší víkend a líbil se mi víc. Přišel mi víc reálný. Jáchym s Veronikou žili jak na kolotoči a stihli toho za pár let, co by jiní žili celý život. A závěr už je jen taková nereálná souhra náhod. Zároveň mi během čtení neseděly nějaké detaily v sledu událostí. Jakoby Jáchym a Veronika v příbězích toho druhého nebyli totožní.
(SPOILER)
Kniha mě v knihovně upoutala svou obálkou a tak jsem se do ní pustila. Jako - kdysi mladá holka, co se chystá říct rodičům. že místo studia bude rodit, jsem se v pocitech Veroniky hodně viděla. Naštěstí mně rodiče stáli za zády a sledovali a pomáhali, jak jen to šlo. Chvilkami jsem Veroniku obdivovala, jak vše zvládá, chvilku jsem nechápala a zlobila se, ale část Veronika jsem zhltla na první dobrou. Ale u Jáchyma - možná proto, že jsem zažila dospívání dvou kluků, období věčného porovnávání s okolím ( u kluků to nejsou šminky a oblečení, ale technika a to hodně drahá technika) jsem občas neměla daleko k pomyslné facce Kubovi, protože i já svým klukům občas takovou nečekanou probírací facku uštědřila- no, skoro by to v dnešní době bylo na sociálku- tak u Jáchyma jsem čtení trochu přeskakovala. Možná proto, že jsem těm klučičím problémům až tak nepřišla na kloub...
SAmozřejmě nehodnotím to, jak mladá holka zvládne školu( matematikou fakultu:-))))) ), čerstvě narozené mimčo, firmu a hází tisícema kolem dokola - to je dost nereálné, ale napsané je to hezky.
Asi jako většina čtenářů jsem začala Veronikou, jejíž příběh mi přišel víc rozpracovaný. Jáchymova story v USA a na výletní lodi mě moc nezaujala.
Velice oddechové čtení. Nejdříve jsem začala číst příběh Veroniky, myslím, že opačně by mě to asi odradilo. Ale na každém z příběhů jsem si našla něco, co mě zaujalo a nakonec jsem se do příběhů s chutí začetla.
Místy mi přijde styl psaní jednoduchý i nereálný. Ale nápad určitě dobrý. :)
Hezky čtivý románový příběh :-) Zajímavé je vyprávění ze strany Veroniky i Jáchyma.. Nejdříve jsem četla příběh z pohledu Veroniky a to bylo asi dobře :-) Opačně by se mi to asi hůř dávalo dohromady.. Ale to je jen můj náhled :-) Je to takové lehké odpočinkové čtení.. :-)
Šílenství kolem Patrika Hartla mě nechávalo dlouhou dobu hodně vklidu. Chtěla jsem je jakkoli vyhnout všem předsudkům autorovi, jeho postavám i kadenci příběhu. Vybrala jsem si tedy zajímavě zpracovanou knihu ze dvou stran. Což je tedy asi jediné, za co dávám autorovi hvězdičky. Příběh Jáchyma, kterého jsem četla jako druhý, jsem už vyloženě přetrpěla. Absolutně nesourodý popis postav, vnímání žen (pouze prsaté a krásné). Popois rande, popis vzájemných pocitů, popis těhotenství mužem. Pro scénář večerního filmu asi vpohodě, ale jinak si to haló kolem tedy pořád nedokážu vysvětlit. Ale asi to prodává :)
Já nahodile začala číst příběh Veroniky a musím říct, že být tomu jinak, asi knihu nedočtu. Příběh Veroniky mě držel v napětí, tak jak to mám u knížek ráda. Celkem mi přišlo, že se tam toho děje nějak víc, příběh má spád. Veronika coby hrdinka mi byla taky sympatičtější, celkově toho nesla na bedrech víc a zvládla se s tím popasovat, někdy hůře, jindy lépe.
U Jáchyma jsem chvílemi podupávala nohou, kdy to začne být tak zajímavé jako u Veroniky, a bohužel jsem se toho nedočkala. Jáchym mi byl taky seděl trochu méně, celkově na mě působil jako neustále pofňukávající dítě, neschopenpřevzít zodpovědnost za svoje štětí, radost, úspěchy, neustále se ohlížející za Veronikou. Chvílema jsem měla chuť s ním zatřást, aby se konečně probral. Příběh Jáchyma byl pro mě zdlouhavější, fádnější a ve finálě i nudnější.
Moje tretie stretnutie s Patrikom Hartlom, opäť plná spokojnosť, vedel som už, čo mám asi čakať. Klasický vzťahový príbeh rozprávaný z pohľadu Jáchyma a z pohľadu jeho sestry Veroniky.
Mám velmi ráda tento styl psaní. Patrik píše vše úplně takových českým způsobem, podá to jako ledabylý fakt a přitom to ma v sobě tolik emocí.
Tato kniha není narozdíl od Malého pražského erotikonu tak vtipná, ale je podobně koncipovaná. Zaměřila se na jednu rodinu, teda vlastně na děti, protože jim rodiče umřeli, a ti vyprávějí svůj život až dojdou ke štěstí. A to je čeká pořádná dávka eskapád.
Strašně mě to bavilo a pořád jsem musela číst, ale mám pocit, že do těchto pohodových knih se musí člověk docítit.
Příjemná oddechovka na zkrácení dlouhé chvíle. Začala jsem Jáchymem, možná proto mi Veroničin příběh přišel jako shrnutí. Navíc jsem měla pocit, že vyprávění z ženského pohledu autorovi tolik nejde. Ale kniha byla čtivá a já se k ní ráda vracela :).
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Zajímavé pojetí. Velmi. Mám knihy p. Hartla fakt ráda :)