Olga
Bernhard Schlink
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400907/bmid_olga-HQw-400907.jpg
4
382
382
Příběh lásky na pozadí dramatických německých dějin od konce 19. století do sedmdesátých let 20. století. Olga je sirotek z chudých poměrů, Herbert syn venkovského statkáře, oba se vymykají venkovskému prostředí, v němž vyrůstají, a právě jejich jinakost je sblíží. Nadaná a cílevědomá Olga se stane učitelkou, Herbert vyráží do světa, aby přispěl k velikosti Německa. Bojuje v koloniálním vojsku v Africe a pro slávu Německa chce probádat Arktidu. Na polární expedici se po něm slehne zem. Olžina láska k Herbertovi však přetrvá až do její smrti, přestože vyznává opačné ideály než Herbert, velké Německo ji děsí. A když zemře, její láska a tajemství se promítají až do současnosti.... celý text
Přidat komentář
Úžasně vystavěná kniha, která pomalu plyne, a přesto je v ní místo pro překvapení.
Prvne jsem videla Predcitace v televizi. Kate Winslet byla bajecna, pribeh me zaujal natolik, ze jsem vyhledala informace o autorovi, precetla Predcitace ( mnohem lepsi, nez film) a v knihkupectvi se vyptala na dalsi Schlinkovy knihy. Olga ( i ja jsem Olga) byla prvni volba.
Olgu jsem docetla s nadsenim. Vse se mi na knize libilo, rozdeleni do tri dilu, ruzne formy vypraveni. Zkratka nadhera. Aspon za me.
Jo, jedina vytka pani prekladatelce. Königsberger Klopse nejsou kralovecke knedliky.
Příběh velké lásky navzdory osudu. Nádherně vykreslená psychologie hlavních postav, snadno uvěřitelný příběh s lehkým nádechem reálnosti (Herbert Schröder skutečně žil). Zároveň zajímavý pohled nejen na dějinné události v Německu, ale i na ženskou emancipaci a lidskou touhu po seberealizaci a hledání svého místa ve světě. Rafinovaně zvolený vypravěčský postup vtahuje čtenáře stále hlouběji do příběhu a postupně mu odkrývá důvody, pohnutky i následky činů hlavních hrdinů. Jako byste si prohlíželi album se starými fotografiemi, které jste našli na zaprášené polici v zapadlém antikvariátu.
Spisovatel sleduje osud zvláštní Olgy a německého chlapce Herberta. Hrdá Olga je žena se slovanskými rysy v obličeji, její příběh sledujeme už od dětství, od věku dvou let až po její smrt. Byla sirotkem, vychovávala jí babička, neměly spolu dobrý vztah. O to víc se dívka upne k chlapci z bohaté rodiny. Herbert byl také specifickou osobností, voják, který měl toulavé boty a v průběhu života cestoval po celém světě. Zamilují se do sebe už v dětství a jsou celoživotní láskou. I po jeho smrti mu učitelka Olga píše dopisy, i když mu už nemůžou dojít. Všechno se motá kolem historie Německa a kolem netypického vztahu dvou lidí. Příběh je psaný v krátkých větách bez zbytečných popisů, o to víc vynikne historie Německa v 19. a 20.století. Jednoduché věty, žádné těžko stravitelné filozofování. Líbilo se mi to. Moc.
Na to, jak se mi líbil předčítač ve filmové verzi, mě tohle trochu zklamalo. Příběh byl pěkný, to ano, ale jaksi nepřitahoval , ke čtení se mi nechtělo vracet. Konečná část - čtení dopisů byla pro mě nejvíce zajímavá a smutná :-(
To byl tak zajímavý příběh. Nebyl depresivní, necítila jsem u toho přehnané emoce, že bych byla na Herberta naštvaná, cítila vůči Olze nespravedlnost a podobně, bylo to velmi lehce podané. Na konci knihy jsou dopisy od Olgy, které bych klidně zařadila v průběhu příběhu, ale ani na tom konci nedělají škodu. Určitě si to přečtěte, chybu neuděláte.
Nevím, jestli je chyba, že jsem nečetla Předčítače, který je tu často zmiňován. Autorův styl není špatný, čtivě popisuje jeden ženský život, jen je to takové chladné vyprávění a místy zase až moc idylka... Samostatné ženské hrdinky mám ráda, ale tady se to nějak mísilo - její svobodomyslnost a současně taková oddanost tomu jednomu... Ale žila si podle sebe, překonala a dokázala mnohé, jen to hezké se jí dostalo spíš od cizích lidí, jak se to někdy stává. Závěrečná část s dopisy, ve kterých se čtenář dozví další detaily Olžina života, mě nenadchla tím hromadným umístěním na konci příběhu (ani nevím proč). Ocenila jsem zeměpisně-historické dobové informace v pozadí.
Ač slabá knížka, tak plná myšlenek. Dle mě trochu slabší než Předčítač, ale to je asi ovlivněno filmem a hlavním představitelem :-))
Emocionální dějiny (plus mínus) dvacátého století ve třech částech s odlišnou perspektivou. Pevná a milující Olga, Herbert zírající do pustiny, bloudící Eik. Důsledný Ferdinand, zvídavá Adelheid, zapomenutá Viktorie. Zima, dopisy a sounáležitost bez konce. Krásné, křehké, jiné než Předčítač. Díky.
příběhově možná ještě silnější než proklamovaný Předčítač, německá historie v kostce na pozadí, v popředí trošku standardní román o lásce a nepochopení okolí, ale opět parádně napsané v první osobě, čte se to samo
malé a veľké dejiny sa v tejto knihe stretajú v jednej osôbke, ktorej jednoduchý ale pravdivý pohľad na svet, mi prosto učaril. Výborne vystavaný román. Hoci v tretej časti, písanej vo forme dopisov bez odpovede, sa už nič veľmi nerozplietlo. A absentovalo mi rozuzlenie Herbertovho príbehu. inak poctivá práca.
Experimentálnější forma, než jsem u Schlinka zvyklý, ale určitě zajímavé. Nicméně mi u něj sedí více přímočařejší styl jako u Předčítače.
Smutný příběh o nenaplněné lásce,kniha se mi četla dobře....Ale na to jak byla knížka vychvalovaná tak za mě jsem trochu zklamaná...Něco mi v tom příběhu chybělo...
Olga byla zklamání. Jenže tak je to asi dost často, když si nejdříve člověk o knize přečte pochvalné ódy. Jako člověk neznalý do detailu německých dějin jsem si neužila ten tok dějin na pozadí, nechávalo mě to chladnou, nedokázalo vtáhnout a tím pádem byl celý Olžin příběh poloviční, notabene, když se tam nestaly žádné kdovíjaké eskapády. Neodnesla jsem si ani nějakou myšlenku, natož hlubší. Dopisy na konci mě nerozněžnily, ač jsem jinak velmi náchylná si kdykoliv s radostí začít cucat kapesník. Další díla autora ale určitě zkusím.
Štítky knihy
přátelství historie, dějiny láska ženy německá literatura venkov Německo tajemství války učitelé, učitelky, pedagogové Výmarská republikaAutorovy další knížky
| 2009 |  Předčítač |
| 2019 |  Olga |
| 2022 | Vnučka |
| 2021 | Barvy loučení |
| 2017 | Letní lži |
Zvoleno pro letošní ČV – kniha, která má stejný název, jako je jméno hlavní postavy. Nějak jsem totiž neměla po ruce jinou vhodnou knihu. Jinak by se tímto nepříliš obsáhlým románem dala splnit i další témata, např. kniha, ve které hraje důležitou roli dopis, anebo kniha, která je vyprávěna retrospektivně (to sice platí jen pro část knihy, ale asi i to lze uznat).
Musím říct, že jsem si zpočátku lámala hlavu nad tím, co na knize její nadšení čtenáři vidí. Začátek s osiřelou Olgou a jejím nuceným stěhováním k babičce mi připadal slibný, pak mi ale kniha nějakou dobu připadala přeslazená a neskutečně mě rozčiloval Herbert, který byl zahleděný hlavně do sebe a svých velkých, ale naprosto nerealistických cílů. Olze jsem ovšem přála štěstí – a ono to na první pohled dopadlo jinak. I když kdoví... Tahle silná, vzdělaná a inteligentní žena se dokázala vyrovnat s mnoha ranami osudu a vždy vykonat ještě něco dobrého pro své okolí.
Ač jsem dokázala alespoň zčásti odhadnout, jak to bylo s Eikem a jak s pomníkem na konci knihy, přece jen o mnohé překvapivé momenty nebyla nouze. To, že Olžiny dopisy jsou řazené až na konci knihy, se mi nejdřív, při prvním listování knihou, také nelíbilo, ale nakonec jsem pochopila, že to byl asi nejlepší způsob, jak čtenáře napínat až do závěrečného rozuzlení.
Nakonec dávám plný počet hvězdiček. Kromě poskládání příběhu tak, že do sebe nakonec vše krásně zapadne, se mi líbilo i zařazení historických reálií (včetně skutečné historické postavy Herberta Schrödera). Sympatická mi byla nejen postava Olgy, ale i Ferdinand, vypravěč poslední části příběhu.