On
Clare Empson
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445657/bmid_on-R1E-445657.png
3
55
55
Za vším stojí on. Catherine oněměla. Stala se svědkem něčeho tak znepokojivého, že ztratila hlas – před svým manželem, dětmi i přáteli. Doktoři tvrdí, že odpověď se skrývá v minulosti. Catherine musí začít u něj. U Luciana. Své životní lásky, se kterou se seznámila na univerzitě. Lucian ji zatáhl do elitního kruhu bohatých a hýřících přátel; jedné noci se ale všechno zhroutilo a Catherine jej opustila, čímž navždy poznamenala jeho život. I po šestnácti letech ji myšlenky na něj neustále pronásledují, a když se s ním nečekaně opět shledá, jiskra znovu zažehne plamen lásky. Ale před tím, co se stalo tenkrát před lety, neutečou, a tak se jejich životy opět převrátí vzhůru nohama, tentokrát s katastrofálními následky.... celý text
Přidat komentář
Kdyby se kniha nehodila do Výzvy, tak ji odložím. Táhlý, nudný příběh. Nesympatické hlavní postavy.
Kniha me hodne natahla, abych si ji precetla, ale nemohla jsem nrjak zkousnout to stridani 3 dejovych linek a jeste z pohledu jejiho a jeho. Ale zvladla jsem to. Precteno a musim si ze by sla vymyslet zajimavejsi zapletka nez toto. I po tom jsem se stale tesila az zjistim co se ji stalo, ze musela na psychyatrii a ztratila rec. Konec me prekvapil i zarmoutil zaroven. Myslim, ze kdyby misto stitku thriler dali psychologicky roman tak udelali lepe.
Na knihu jsem se hodně těšila, ale musím říct, že mě dost zklamala. Když pominu tři dějové linie co se střídají, tak mě kniha vůbec nebavila a nemohla jsem se začíst, takže jsem to po několika stránkách vzdala, protože jsem se do čtení musela hodně nutit. Určitě jsem od této knihy čekala něco jiného. Kdo ví, třeba se časem ke knize vrátím, ale spíš asi ne. Možná jen neumím ocenit tento styl psaní a typ knih
Velice čtivá kniha, ale většina postav mi byla vlastně docela nesympatická..
A za mě je to spíš takovej babskej román a ne psychologický thriller, jak je uvedeno na obálce.
On
Na tuhle knihu jsem se dost těšila, protože anotace zněla naprosto skvěle. Vážně. Postupným otáčením stránek jsem dostávala od knihy ale dokonale něco jiného, než jsem tak trochu čekala a chtěla zároveň. Opravdu dost škoda. Zavádějící. Jediné, co se tomu nemůže zkraje vytknout je čtivost. Ať už ten příběh je jakýkoliv, čte se to dobře a dokonce jsem místy měla problém se odtrhnout. Něco, co je vlastně trochu zvláštní, ale není možné tu knihu zavřít. Pohled na příběh je rozdělen do dvou pohledů a třech časových úseků. Nevadilo mi to a neměla jsem s tím žádný problém, naopak, to dělalo knihu zajímavější na vyprávění. Za takové rozdělení příběhu jsem byla pro. Každopádně kniha jako celek je poněkud zvláštní - podruhé, protože ona vážně je. Perou se ve mě protichůdné emoce, to co se stalo s postavami a jak se vyvinul celkově děj.
Hlavní hrdinku Catherine poznávám z již zmíněných několika pohledů, vlastně jsem proti ní nic neměla, dlouho jsem jí akceptovala a možná i litovala. Nejspíš jsem nerozuměla tomu, jak se nakonec rozhodla - jakou životní cestou se vydala, ale proč ne. Určité pochopení by se vlastně našlo. Jenže, když jsem se blížila konci a po dočtení samotném jsem na ni byla možná kapku naštvaná, protože toho tolik zmařila, zkazila. Tohle všechno na mě padlo až potom. Proč se vdávala a žila "svůj" život, když ho vlastně nežila a především byla jinde s někým jiným? Sobecké. Neskutečně. Jejího manžela Sama jsem ve výsledku litovala, že si z něho Cat udělala jen něco, co jí mělo pomoci - nástroj. Nebrala ohled. Nedívala se dopředu anebo nechtěla. Líbilo se mi, jak jí je oddaný a tolik jí miluje, ačkoliv si to nezasloužila. Trpěl tím spíš Sam. I když, přesto všechno, čím byla, jak se zachovala, to neměla dvakrát lehké a pěkné zároveň. To, že byla slabším jedincem a odnesla to, bylo dost smutné.
Druhý hlavní hrdina Lucian (netradiční, ale hezké jméno) měl vážně zvláštní způsob života a "zvláštní" přátelé. Ale tak, každý to má nějak a každý je nějaký. Nebylo to díky bohu o tom, že by se mi protivili. Lucian byl jako Cat - nevadil mi, sledovala jsem jeho chvíle života a (stejně jako Cat, jsem si k němu nevytvořila nijaký vztah - bohužel) dokázala jsem ho akceptovat. Jenže na tom byl hůř než Cat samotná. Ano, trpěli oba, každý svým způsobem. Ano, každý se trestal - každý svým vlastním způsobem. Ano, promarnili bez sebe tolik času, ačkoliv k sobě mnohé cítili. Ano, snažili se fungovat dál. Jenže... Luciana mi bylo prostě líto. O mnoho víc než Cat. Zničila ho před patnácti lety a zničila ho teď. Definitivně. O to horší. Ten chlap byl vlastně nevinným, a přesto za to draze zaplatil - takový paradox. Rozesmutnilo mě to.
V mnohém hrál roli Jack, nejlepší kamarád Luciana, napodobitel a sketa v jedné osobě. Parchant. To první bych ještě chápala, ale to další? Přehnal to. Byla to jistá forma nemoci? Nebylo to normální natož zdravé. I když to byla ve výsledku záporná postava, nijak zvlášť jsem k němu necítila antipatie.
Ten příběh byl sice celkem dobře sestaven a relativně i napsán, dokázal mě překvapit a obecně zaujmout, ale byl možná zbytečně dlouhý, trochu bych to zkrátila. Ta omáčka, která to natahovala byla o ničem - i když musím uznat, že to nebylo vyložené nudné -, nebo o tom, že kdybychom to nevěděli, absolutně nic by se nestalo. Info, které by nedostalo ani plus ani mínus body. A znovu, což si neodpustím, ten příběh byl poněkud divný/zvláštní. Mám z toho takový pocit. Těžko pojmenovatelný.
V rámci hodnocení to musím dát na 3,5*, protože to bylo podivné, ale čtivé dílo. Bylo to něco, co jsem nečekala, protože jsem měla vážně odlišnou představu. Vážně víc než průměr, ale nic, čemu bych měla dát čtyři hvězdy. A co se týče doporučení - nejednoznačné. Každý opět musí vědět sám, zda se do toho pustit. Má to své plusy i mínusy. Každého "zodpovědnost". Takže asi tak. :)