Opatství Northanger
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35982/bmid_opatstvi-northanger-gX2-35982.jpg
4
1201
1201
V mondénních anglických lázních Bath bývaly v době Jane Austenové mladé slečny uváděny do společnosti, aby se obrousily a pod dohledem matinek získaly žádoucí partii. Hrdinkou příběhu je Catherine, dcera venkovského fafáře, upřímné, bezelstné, radostné stvoření, které se v nezvyklém prostředí vedle vítaných radovánek setká i s nejednou nástrahou. Ačkoliv má hlavu popletenou hrůzostrašnými gotickými romány, tehdejší oblíbenou dívčí četbou, a často vidí i v úkazech zcela běžných romantické drama, nakonec jí bystrý rozum ukáže správnou cestu a s milou Catherine, jak jinak, všechno dopadne šťastně.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , AcademiaOriginální název:
Northanger Abbey, 1818
více info...
Přidat komentář
Komu připadají knihy Jane Austenové nudné a naivní, doporučuji knihy Jo Nesboa. :) Mně osobně poklid společenských románů Jane Austenové spolehlivě pohladí po duši, a to speciálně v případě, že jsem zcela vyčerpaná jakoukoli knihou zmíněného severského grafomana. :) Opatství Northanger není Pýcha a předsudek, snad je to i nudné a naivní, ale přesto se mi to líbilo.
Po Pýše a předsudku váhám mezi Northangerem a Emmou, která že si vybojuje 2. místo v "Top Austen" a nejspíš to přeci jen bude to opatství. Emma je knížka také milá, ale je spíš ironicky laskavá, zatímco tato kniha z pera velké Jane je ironická přímo jedovatě a to já nemůžu neocenit.
Jednou jsem četla o vzpomínkách jejích příbuzných, kteří popisovali, jak Jane často sedávala ve společnosti v koutě, dělala si poznámky z rozhovorů kolem sebe a tiše se u toho pochichtávala. A přesně takový duch pobavení se nese i celou touto knihou.
Moce se mi kniha líbila a věřím tomu, že to nebude poprvé ani naposled, co jsem ji četla. Z počátku nebyla pro mě moc přitažlivá ale postupem čtení si mě získala. Moc mě bavilo číst rozhovory tehdejší doby. Nejroztomilejší slovo "vyčinila jsem si". To mě fakt dostalo. Nevím, proč si dnes říkáme musím si vynadat. Vyčinit je lepší. Austenová nezklamala a dokonce mě nadchla pro čtení Záhad Udolfa, o kterých tam často píše. Nejsympatičtější postavou mi byl Henry. Až jsem si nakonci říkala, jestli ho není škoda, když se dal dohromady s Cathrine ale láska je láska. Stejně jsem v ní nedoufala.
Tak mě kniha mile překvapila, vzhledem k nízkému hodnocení. Postavy se mi líbili, až na pana Thorpa, kterého bych asi umlátila - a to konkrétně dvakrát za jeho přehnanou aktivitu, jen aby měl Catherine pro sebe. Catherine se mi jako hlavní hrdinka moc zamlouvala, ničím mě nevytáčela. Sice byla trochu naivní, ale podle mě se vždy rozhodla dobře. Bylo by fajn potkat v dnešní době takovou milou osobu. Zajímavé i bylo, jak to nakonec dopadlo s Isabellou. Hodnotím tedy velmi kladně.
Tuhle knihu hodně příznivců Jane Austen nečte zrovna s nadšením, ale musíme si uvědomit, že je to její úplně první kniha (i když byla vydaná jako poslední) a ona teprve zkoumá jaká by měla být hlavní hrdinka, jak by se měla zachovat v určitých situacích atd. Pokud si toto uvědomíme, tak se pak ta kniha i jinak čte a já osobně mám mladou a naivní Catherine hrozně ráda.
Já se asi budu lišit v hodnocení, ale mě Northangerské opatství nenadchlo. Dočetla jsem, ale abych řekla pravdu, s velkým sebezapřením. Čekala jsem trochu spád a nějakou zápletku, ale nedočkala se.... takže dávám za 2... a to je co říct, protože J. Austenová je moje velká favoritka.
Já vím, proč jsem se téhle Austenové beznadějně vyhýbala. Maminka říkala, že se mi to nebude líbit. Jistě - jsem od přirody ranař a infantilně debilní strojová naivita Catherine mi lezla na nervy. Fandila jsem Thorpovi a ostrouhal. Náznaků bylo víc než dost. Chvílemi jsem měla pocit, že se gloriolou ověnčená Jane spletla.
No co už - je to dívčí románek, ale podruhé ho číst nebudu. Stále ale vypravěčsky a dějově nad průměrem. Zaslouženě za tři a půl.
Sice je to slavná Jane Austen, která je jinak ztělesnění vážnosti, ale tahle knížka mě pokaždé rozesměje k slzám. Tak skvělá parodie prostě autorce jen přidává body. Už samotný koncept: že číst příliš mnoho knih může být pro člověka špatné (obzvlášť když se jedná o literaturu pochybné úrovně) je prostě geniální!
Pokud to porovnám s ostatními knihami této autorky přijde mi nějak slabá, co do příběhu zase tolik ne, ale její hlavní hrdinka je zoufale naivní.
Mám zde velký problém, nesympatická hlavní hrdinka. Zatímco u ostatních románů Austenové jsou hlavní hrdinky něčím výjimečné(chytré, krásné, bláznivé), Catherine je obyčejná. To by ani nijak nevadilo, ale ona je vyloženě hloupá, a mě to moc nesedí. Když toto pominu, tak je kniha pěkně čtivá. A konec, kdy Henry říká jak se do Catherine zamiloval je originální a vzhledem k vlastnostem hlavní hrdinky i pochopitelné. Než jsem četla kniha, viděla jsem filmové zpracování a to se mi líbilo, poté jsem zjistila, že je přesně podle knihy.
Kniha me zklamala po moji premiere Pýchy a predsudku, tato kniha mi prisla velmi naiivní a v podstate bylo naprosto jasne jak to dopadne..jen sem chvili v nejakem nedorozumneni myslela ze stary kapitan Tinley zacina namlouvat jeji mladou kamaradku slecnu Thorpe, to me to alespon na chvili prislo vtipny :D.
V dobe, keď som príbeh čítala ma veľmi oslovil, lebo korešpondoval s mojou situáciou :D dnes mám naň trošku triezvejší pohľad, ale stále ma očaruje.
Na jednu stranu, děj ani hlavní postava nedokážou nabídnout nic nového. Takže jak jsem byla například nadšená z Marianny a hlavně Emmy u stejné autorky, Catherine je prostě jenom hodný, milý a laskavý stroj. Od příběhu jsem sice chvíli očekávala takovou trochu PaP zápletku, kdy se z Thorpa vyklube hlavní hrdina, ale tím (bohužel) po celou dobu zůstal Tinley.
Na druhou stranu, těch narážek, co tam Jane nadělala, to je opravdu potěšení číst a to silně pochybuju, že jsem našla sotva polovinu. Jistě jsem se u většiny nechala naivně tahat za nos. Tak například:
Chci ohledně něho dodat pouze to - u vědomí, že pravidla románové kompozice zapovídají uvádět postavy, které nemají s příběhem nic společného - že to byl právě onen pán, jehož nedbalý komorník zapomněl v hostinském pokoji svitek účtů za prádlo, když jednou pobývali delší část na Northangeru, čímž mou hrdinku vehnal do jednoho z jejich nejodvážnějších dobrodužství.
Moje první kniha od Austenové. Ocenil jsem humorný, někdy až jemně cynický nadhled nad tehdejší dobou a zvyklostmi, i otevřené soupeření s tehdejšími milostnými a romantickými románky, avšak co je to platné, když děj mne nevtáhl, hlavní postava mi byla tak nějak ukradená, a neustálé popisy s minimem dialogů snižovaly jakoukoliv moji další možnou schopnost se do děje nějak vcítit.
Milé odpočinkové dílko skvělé autorky, nenadchne ani neurazí. Na rozdíl od jiných knih autorky, hlavní hrdinka není zrovna velký charakter :)
Tak, jedna naivnejšia z Austeniných kníh, ale nemôžem inak ako päť hviezdičiek. Katuška je mladučká, priemerne inteligentná, ale ako inak, nakoniec všetko dobre dopadne.
Opravdu moc povedená knížka. Vše, co jsem od Jane Austen přečetla, se mi líbilo, něco víc, něco míň. Tady je to případ toho víc. Vůbec jsem se nenudila, zhltla jsem ji za jedno odpoledne. Krásně zde vynikne ten ironický pohled autorky na tehdejší dobu a občas jsem se až musela nahlas smát některým hláškám. Rozhodně je to na rozdíl od některých ostatních příběhů této autorky méně dramatické a více "komediální".
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika lázně georgiánská Anglie gotické romány regentská Anglie anglické romány klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Tentokráte mi přišlo, jako by autorka byla mnohem více ironická a kritická ke společnosti, než v jiných knihách. Vypsala se z nějaké obzvlášť hořké zkušenosti ? Kdo ví.
Samozřejmě nechybí krása slova, romantický příběh, dokonce nechala hrdinku opět šťastně zvítězit, ale za tím vším jsem vnímala určitou tíhu, únavu a bolest. Budu si muset najít, v jakém období života tato kniha vznikla.
Přesto, nebo právě proto, je to znovu úžasné čtení.
...........
" Nechme na kriticích, ať si po libosti znectívají výtvory fantazie a nad každým novým románem mlátí prázdnou slámu o škvárech , pod nimiž teď úpí tiskařské stroje. Buďme si navzájem oporou, vždyť se nám ubližuje. Třebaže naše výplody poskytly lidem větší bohatství nelíčeného potěšení než díla kteréhokoli jiného literárního souručenství na světě , žádné snažení není vystaveno takovému opovržení jako romanopisectví."