Opatství Northanger
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/862/bmid_opatstvi-northanger-W6R-862.jpg
4
1193
1193
V mondénních anglických lázních Bath bývaly v době Jane Austenové mladé slečny uváděny do společnosti, aby se obrousily a pod dohledem matinek získaly žádoucí partii. Hrdinkou příběhu je Catherine, dcera venkovského faráře, upřímné, bezelstné, radostné stvoření, které se v nezvyklém prostředí vedle vítaných radovánek setká i s nejednou nástrahou. Hlavu má popletenou hrůzostrašnými gotickými romány, tehdejší oblíbenou dívčí četbou, a často vidí i v úkazech zcela běžných romantické drama.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , Daranus , RozmluvyOriginální název:
Northanger Abbey, 1818
více info...
Přidat komentář
Zpočátku jsem se velmi dobře bavila Catherininou naivitou a nechutnymi manipulacemi některých postav, ale nějak nedošlo k uspokojivému zakončení po vygradování děje.
Jane Austenová psát uměla, když pominu složité popisy citových pochodů postav, ve kterých jsem se ztrácela, a popis opatství, který byl pro mě tak vyčerpávající, jako bych s postavami po všech těch zahradách, sklenících a pokojích chodila celý den taky, nemůžu knize upřít lehkost a nadhled. Ale jinak se vůbec neblíží dílům jako jsou Pýcha a předsudek, nebo Rozum a cit, v těch bylo i něco navíc. Tady jsem si vzpomněla, jak jsem ve třinácti letech nějakou dobu hltala dívčí romány, jen jsem se tentokrát ocitla v jiném století. Bylo to příjemné oddechové čtení na víkend, ale znovu už knihu číst nebudu. Dávám tři a půl hvězdičky.
Kdyby to nebyla součást letošní čtenářské výzvy, dávno bych to odložila. Byla to první knížka od Jane Austen, co jsem četla, a určitě taky poslední.
Tato kniha mě jenom utvrdila v tom, že já a Jane Austenová prostě nebudeme kamarádky. První polovinu jsem protrpěla, do čtení jsem se nutila a na postavách mi absolutně nezáleželo. Přišlo mi, že v romantické lince úplně chyběla chemie a hlavní hrdinka mi přišla neskutečně naivní. Co ale oceňuji je vývoj hlavní hrdinky, protože ke konci se konečně začala chovat jako logicky smýšlející lidská bytost.
Pro mě je Pýcha a předsudek nejlepší kniha této autorky, Oceňuji ovšem opět její přesné vyjadřování a to charakteristiku postav v souvislosti dění v určitých situacích.
Catherin, dcera venkovského faráře se dostává do společnosti různých lidí v anglických lázních Bath. Je zde ukázka její prostoty a naivity z dosavadního života a výchovy, ale autorka popisuje její dozrávání. Setkává se s různými lidmi, pozná, jak zamilovanost, ale hlavně i intriky, faleš a ironii. Je jen na ní, zda se obklopí těmi správnými lidmi.
A v tom vidím, jak je autorka mistryně vyjádřeného slova .
Milý a príjemne ironický román o istej slečne Catherine, ktorá postupne zistí, že existujú aj hrôzyplnšie veci než stredoveké opátstva, točité schody, polnočné búrky a vŕzgajúce podlahy – a totiž niektorí ľudia. Súrodenci Isabella a James sú skvelým dôkazom toho, že sa menia len dobové kulisy, no nie charaktery, a ešte viac dokazujú autorkin ostrovtip pri hodnotení a opisovaní manipulatívnych a falošných ľudí. Dokonca by som povedala, že ich vytvorením prekonala samu seba (aspoň mne sa teda zdalo, že taká Isabella je ešte vyšší level duševnej mrzkosti ako napríklad Fanny z Rozumu a citu či pán Collins z Pýchy a predsudku). Škoda, že ostatné postavy boli skôr mdlé, na čele s hlavnou hrdinkou. Tá síce obstála ako obraz naivnučkej a nevinnučkej slečny, ktorá sa prvýkrát vyberie do veľkého sveta, ťažko si ju však asi obľúbiť podobne ako životom viac podkutú a duchaplnosťou obdarenú Elizabeth Bennetovú či Elinor Dashwoodovú. To ma však neobralo o čitateľský zážitok a pôžitok (a v závere aj o miernu radosť z očakávaného happy endu).
Dřív bych knížku označila za slaďák. Líbí se mně však, že tento "slaďák" odmítá intrikány a sama autorka taky, takže mu dávám plný počet bodů. Pýcha a předsudek i Rozum a cit se mně však líbily víc.
Za sebe hodnotím jako nejslabší knihu úžasné Jane Austenové. Pomalý a táhlý rozjezd, málo dotažené dialogy postav i samotná romantická zápletka, která by stála za lepší vykreslení.
Jsem zklamaná, asi nejslabší kniha, kterou jsem od autorky četla. Ani mě žádná postava z knihy nepřirostla k srdci.
Poté, co jsem se letos vrhla na doplnění znalostí z klasických děl (nějakou tu dekádu po maturitě), trošku jsem se tohoto díla bála, jelikož mě zatím nic moc neoslovilo.
Každopádně jsem velmi mile překvapená, protože se to četlo strašně dobře a dost to odsýpalo.
Když to vezmu kolem a kolem, děje tam je hodně pomálu, ale jako ironicky napsaný způsob života tehdejší doby hodně povedený.
Situace mi přijdou v knize vyhnané do extrémů, aby bylo vidět nesmysly, které se od žen žádají. Tedy upřímně doufám, že je to opravdu poukazání na pěstovanou hloupost žen (ale ve své podstatě i mužů) a že tohle nebylo myšleno vážně.
V celém příběhu jsem nenašla vyloženě sympatického hrdinu, právě proto, že mi přišli všichni přehnaně hloupí a naivní, ale díky myšlence, že je vše ironické, jsem si příběh užila.
Nebylo to zas tak stoprocentně čtivé jako jiné knihy Austenové, ale i tady musím ocenit literární styl. Prostoduchá hrdinka, prostoduchý text. Je to skvělý způsob, jak navodit správnou atmosféru a dostat čtenáře ke správnému chápání postavy.
I v tomhle případě se mi víc líbí filmové zpracování, které se nebojí být poněkud explicitnější. Ale zase ta útlocitnější knižní verze perfektně odpovídá výše zmíněnému souladu povahy hrdinky se stylem textu.
Liší se od jiných autorčiných knih převážně tím, že zde mi ani tolik nezáleželo na hlavním páru a kdy bude Catherine vyznána láska. Mnohem víc jsem se zajímala o její přítelkyně, Isabellu a slečnu Tilneyovou. Hlavní hrdinka v průběhu knihy dospívá, začíná být obezřetnější co se přátel týče a konečně se naučí, že její laskavosti a přátelství nemůžou být všichni hodni.
Za sebe můžu říct, že to není zrovna nejpovedenější kniha od této proslulé autorky. Nicméně pořád to bylo celkem příjemné čtení. Začátek byl podle mého názoru trochu suchopárný, ale druhá půlka už se četla o něco lépe. Trochu mi u Catherine vadilo, že se nechala tak snadno obalamutit neupřímným lichocením a přeslazenou přátelskostí Isabelly Thorpové, která byla očividně falešná. Ale při její naivitě a nezkušenosti se to možná vlastně dalo očekávat. Sama Catherine si párkrát docela naběhla. Z celé knihy se mi asi nejvíce zamlouvali sourozenci Tilneyovi (Eleanor a Henry).
Kniha samozřejmě nese prokazatelně rukopis své autorky s mnoha ironickými postřehy a občas vtipnými scénami (hlavně pátrací "hororové" scény z Opatství), nicméně se ani zdaleka nevyrovná jejímu zřejmě nejslavnějšímu dílu - Pýcha a předsudek.
Slabší z knih od Jane Austen, ale pořád dobré. Jen ty postavy mi prostě k srdci nepřirostly. Oproti Pýše a předsudku nebo Rozumu a citu je to slabota.
Styl, kterým je to napsané, mám moc ráda a četlo se to dobře. Ale postavy mi prostě nějak neseděly. Pořád mám jakou nejlepší postavu od Austinové zažitou Elisabeth a tu u mě žádná jiná nepřekoná. Catherine jsem na chuť nepřišla a kolikrát mi svým uvažováním spíš lezla ne nervy.
Príbeh sa mi páčil. No je ho potrebné hodnotiť očami tej doby. Autorka dokonale vykresľuje postavy románu. Z rôznych postáv a ich činov a správania, si dokážeme vziať ponaučenie. Autorkyne zmýšľanie vás núti zamyslieť sa, nad danou situáciou, prečo daná postava urobila to čo urobila a prečo to urobila. Catherine prišla do Bathu, ako naivné mladé dievča, no domov sa vracia ako rozhodná, už nie naivná mladá dáma. Hanry bol rozvážny a dokonalý džentlmen. Izabellu by sme v dnešnej dobe nazvali vypočítavou mrchou. Slušnejšie prirovnanie mi nenapadá. A Thorp slizký namyslenec, ktorý sa po uražke jeho ega, držal vety "keď nebude moja, tak ani jeho". Aj napriek rôznym intrigam a prekážkam, príbeh končí štastne, takže nemám mu čo vytknúť.
Dostala jsem chuť si připomenout jeden příběh od autorky kterou miluju. Její díla vždy zaberou a potěší.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika lázně georgiánská Anglie gotické romány regentská Anglie anglické romány klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Northangerské opatství je mou třetí knihou od Jane Austen. I když jsem byla s autorčiným stylem psaní seznámená, pár drobností mě stále překvapilo. Třeba podobnost mezi charaktery z předchozích počinů, a to především ve způsobu, jakým se dívají na svět. Catherine se mi jako protagonistka líbila a často jsem se v ní viděla, což mi čtení zpříjemňovalo. Bylo také hezké vidět, jak se v průběhu změnila a dost dospěla.
Co se mi nicméně líbilo nejvíce, byl fakt, že je v příběhu přátelství postaveno o něco výš než láska, což byla příjemná změna.
Myslím, že román nejspíš neosloví tolik čtenářů jako autorčiny další tituly, ale přesto bych mu dala šanci, pokud máte rádi komedie odehrávající se na zajímavých místech. Vydáte se totiž do anglických lázní v Bathu a věřte, že se na ono místo budete chtít poté vydat.