Opravdová láska
Robert Fulghum
Krátké milostné příběhy, které populární autor vybral z příspěvků svých věrných čtenářů.
Přidat komentář
Sbírka milostných příběhů:
" Můj nejdražší Harry. Nenávidím tě, nenávidím tě, nenávidím tě. Tvoje milující Edna."
k této knize se vždy ráda vracím, nikdy na jeden nádech, to by bylo opravdu moc emocí najednou :) ale je úžasné vědět, že tam venku na každého někdo čeká, ať láska na celý život nebo jen na pár okamžiků, každá stojí za to!
na mna moc sladke....nieco na sposob slepacej polievky pre dusu-....po case si z tej knihy okrem pocitu ze to bolo az prilis dojemne a romanticke, nepamatam nic...
Řekla bych, že sedí "anotace", že některé z těch příběhů jsou neuvěřitelné! Co člověk nezažije, to považuje za nepravděpodobné. Osobně věřím na lásku mezi mužem a ženou, která je na duchovní rovině, prostá fyzického kontaktu, i když spousta lidí tvrdí, že mezi mužem a ženou nemůže být "jenom" přátelství. Když si přečtete tuto knihu, budete mít pocit, že možné je úplně všechno... a každý prožívá své. K smíchu a vysmívání není NIC.
Láska na první pohled, která vydrží celý život i láska trvající jen pár minut. To vše život přináší. A R. Fulghum si dal práci s tím, aby tyto skutečné příběhy posbíral a vložil do své knihy. Díky němu i ve ve chvíli, kdy se nám zdá, že už jsme od života vše dostali, si při čtení zamilovaných příběhů uvědomíme, že láska je všude kolem nás a nezáleží na věku ani situaci. Dávám 4/5, možná jsem přece jenom čekala díky anotaci ještě o maličko více.
Poslechla jsem doporučení autora a nepřečetla jí na jeden zátah, ale dalo mi to hodně práce :-) Milé pohlazení po duši, ke kterému se ráda vrátím.
Určitě lze číst na jeden zátah. Úsměvné a láskyplné příběhy, které vás pohladí na duši a budete se k nim chtít vracet.
Nějak to prostě nejspíš není můj styl. Sice díky knize si může každý rozmyslet, že i ta jeho láska je ta pravá a není o nic méně výjimečná než jakákoliv jiná láska, ale zároveň může člověk přijít o své romantické představy o lásce, protože tam žádný příběh není rozvedený dostatečně na to, abyste začali soucítit s hlavními postavami a začali věřit, že to, co mají oni, je opravdová láska. Takže bych řekla myšlenka hezká, ale tím to nejspíše končí, protože takhle to jsou jen obyčejné, velmi krátké příběhy, které si sice přečtete, ale za chvíli už ani nevíte.
Jak sám Fulghum na počátku radí, nečtěte na jeden zátah. Příběhy, které jsou často na jednu stránku, pouhých pár řádku a různými způsoby na mne zapůsobily.
Povídky, které Fulghumovi poslali samotní čtenáři, jsou ze života. Tím víc jsem se dokázala ztotožnit a prožívat je s nimi.
Citát: "Láska je to, co jsi s někým prožil."
Knihu jsem dala na tři zátahy. A vždycky po přečtení toho jednoho jsem se moc těšila na další.
To byl dobrý nápad sbírat příběhy lásky od různých lidí.
Mně utkvěl v hlavě příběh pána z nemocnice a jeho pečovatelky.
Na začátku knihy bylo napsáno: "Nečtěte tuto knihu na jeden zátah", ale já se od ní nemohla odtrhnout, tak jsme ji přečetla na dva zátahy. Příběhy byly velice zajímavé. Už se těším až si přečtu další pokračování :)
Pamatuji si to jako teď. Seděla jsem se svým vzorem z něžného světa u láhve Chardonnay, zrovna jsme slavili mé 21. narozeniny, já byla ve spokojeném vztahu a ona rozjížděla svou kariérní cestu kupředu. Tehdy vytáhla tu mini knížečku a čekala, až se podívám na obálku. Opravdová láska, zajímavé. Autora jsem neznala, ale měla jsem velkou radost za dárek od srdce. Avšak nebyla jsem schopna knihu přečíst. Možná to bylo titulem, který mi přišel moc nereálný v dnešní době? Uběhly dny, týdny, měsíce a až z toho byly roky. Několikrát jsme byla urgovaná, ať si ji konečně přečtu. Budu prý příjemně překvapena. Ale vnitřně jsem se tomu bránila, intuice mi řekla, že nejsem ještě připravena. Držela jsem tu bílou nanicovatou brožurku, převalovala jsem ji několikrát v rukou, ne nemohla jsem ani nakouknout o čem je a tak se na ni tlačily již přečtené romány a povídky po celých 36 měsíců. Až nedávno jsem ji vzala zpátky na milost, když jsem chtěla si zkrátit nudnou cestu autobusem. Už ji mám hezky přelouskanou a jsem okouzlena. Okouzlena až tak, že jsem odložila 50 odstínu šedi a chtěla si ošahat tu "opravdovou lásku" někdy surovou, bolestnou, nenáviděnou a někdy zase sladkou, navoněnou a fantastickou. Robert Fulghum dobře věděl, co stvořil a pro koho to stvořil. Nelituji toho, že jsem se dostala k těm opravdovým příběhům, krapet to trvalo, ale o to víc byla moje fascinace větší. Jsou to lásky nás obyčejných lidi, žádných upíru, super boháčů a naivních dívek, ale lidí co existují a byli zasaženi Amorem na prudko. Jeden příběh zabere maximálně jednu dvě stránky. Spisovatel dal dohromady všechny možně druhy lásek. Hezky pěkně pohromadě šťastné i nešťastné lidi a soucítíte s nimi, smějete se nebo si povzdechnete, protože to znáte anebo dokonce prožíváte. Jeden úsměv, dotek, pohled a i to je laská třeba par sekundová, ale je. Vité, že toho člověka už nikdy nepotkáte, pamatujete si jen těch pár okamžiku, ale stalo se to, zahryzalo se vám to hluboko pod šedou kůru mozkovou. Vřele doporučuji přečíst! Co bych chtěla ale zdůraznit, autor správně uvedl, že není dobře přečíst tuhle sbírku sladkého pocitu jedním hltem, ale par příběhu a pokračovat další den, protože pře mnoho lásky muže vzbudit i hořkost….
Příběhy o lásce, které psal život. Jeden nikdy nezapomenu, a to setkáni v hotelu po mnoha letech, kde si muž při oblékání pyžama rozbije hlavu.
Shodou okolností jsem před touto knihou četla "Ach jo", ve které RF vyhlásil anketu o povídky o lásce. Nenapadlo by mě, že to myslí vážně a že svůj nápad dovede do konce - tedy, že tuto knihu vydá. Skvělý nápad i skvělé povídky. Pan Robert Fulghum si mě prostě získal svou moudrostí, nadhledem a optimismem.
Jedna z mála knížek, které jsem četla dvakrát. Podruhé už to ale nebylo ono, ani nevím proč.
Tím, že jsou to z převážné většiny sebrané příběhy různých lidí, není to typický Fulghum, jak jsou čtenáři zvyklí. Takové hodně sladké čtení, doporučuji v období akutní zamilovanosti nebo naopak fáze zoufalství nad neopětovanou láskou - funguje jako kápézetka :).