Klub nenapraviteľných optimistov
Jean-Michel Guenassia
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300041/bmid_klub-nenapravitelnych-optimistov-XXd-300041.jpg
5
922
922
Paríž 1959. V časoch alžírskej vojny a rokenrolu sa dvanásťročný Michel Marini dostáva do sveta dospelých. V bistre Balto ho viac než stolný futbal priťahuje zadná miestnosť, kde sa stretáva tajomný Klub nenapraviteľných optimistov – emigrantov z východnej Európy, ktorí opustili svoje domovy, rodiny aj staré ideály. Počúva rozprávania o ich milostnom živote, manželkách, deťoch, ambíciách a exile za železnou oponou. Ich dramatické príbehy sa v nasledujúcich rokoch prelínajú s podobne dramatickými udalosťami v Michelovej rodine. Lásky a drámy k nemu už neprichádzajú iba zo vzdialeného sveta, ale znenazdajky sa objavujú aj v jeho živote.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2016 , PremediaOriginální název:
Le Club des incorrigibles optimistes, 2009
více info...
Přidat komentář
bylo mi doporučeno starším a intelektuálně zběhlejším kamarádem, do poloviny jsem se trápil, a pak jsem se najednou netrápil a bylo to skvělé. teprve u téhle knihy mi došlo, jaký je ve francii obecně sdílený komplex z alžíru.
Audiokniha
Načteno Markem Holým. Pro mne příliš mdlý, nevýrazný a pomalý projev. Bylo velmi těžké odlišit jednotlivé postavy a časové úrovně. Hudební doprovod se mi nelíbil, spíše mě obtěžoval.
Při poslechu této knihy bylo pro mne největším oříškem zorientovat se v postavách, v ději, čase a měnícím se prostředí. Kniha na mě po celou dobu působila poněkud nesourodě a roztříštěně. Dokonce jsem se v polovině knihy pustila znovu do poslechu úvodních kapitol, jelikož jsem měla v ději neskutečný a naprostý chaos. Nechápala jsem text, nechápala jsem autora. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se dokázala na autora naladit a začít si poslech užívat.
Velmi mě bavily krátké epizody z života emigrantů. Tajemnou a všemi nepochopenou postavou zůstává Saša. Kniha ovšem nevypráví jen o lidech, kteří byli donuceni opustit svou vlast.
Hlavní postavou a zároveň vypravěčem je Michel, klučina, který to v životě nemá vůbec jednoduché a kterého mi bylo po celou dobu líto.
Kniha je o lásce a svobodě, o politické situaci v poválečné Evropě.
Knihu jsem poslouchala poměrně dlouho a místy netrpělivě vyhlížela konec. Nicméně jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala a měla možnost poznat autorův styl.
Zo zaciatku som mala problem sa zacitat, nudilo ma to a bolo to velmi rozvlacne. Mam radsej akcnejsie knihy, kde sa na kazdej strane nieco deje a tak som dost bojovala. Ale potom zacal konecne autor rozpisovat osudy jednotlivych postav a zacali sa diat veci v Michelovej rodine a vtiahlo ma to. Je to trpky a smutny pribeh, ale zaroven zanechava akusi pachut optimizmu a nadeje.
Pohled na studenou válku a vztahy mezi lidmi v emigraci, poetická atmosféra šachová kavárny, kam chodí i J.-P. Sartre, zasvěcování hrdiny do světa dospělých a jejich vztahů, přátelství na život a na smrt, ale i nenávist až za hrob. Vynikající kniha!
Kniha se četla skvěle, navzdory své délce skoro jedním dechem a pocity z ní ve mně doznívaly ještě dlouho. Dlouho jsem ji (právě kvůli oné délce) odkládala, ale nakonec jsem se k ní naštěstí dostala. A rozhodně nelituju - doporučuju!
Pěkné vyprávění a vykreslení života, třídních rozdílů a vztahů. K poslední hvězdě mi tam ale přeci jen něco chybělo. Asi něco, o co by v knize skutečně šlo. Za přečtení každopádně stojí.
Těžko se mi hledají slova. Silné, drtivě smutné a přesto plné života. Komorní, civilní, mnohovrstevnaté, hluboce lidské a neuvěřitelně realistické (oxymoron, já vím :-) ) Tohle je Literatura s velkým L. Knihu jsem před chvílí dočetl a již nyní se mi stýská po společnosti členů Klubu.
První kniha autora, kterou jsem četla, a určitě ne poslední. Nejsem schopná říct, o čem to bylo, ale moc se mi to líbilo. Spíš než o konkrétní děj nebo osudy jde o celkovou atmosféru, kterou kniha dokázala navodit.
Bude to chtít sehnat druhý díl. Ale zcela jistě časem seženu i další knihy od J. M. Guenassia.
Pro mě zklamání. Po Vysněném životě...jsem čekala něco podobného,ale bylo to tak nezáživné,že v polovině odkládám.
Strhující román s nezapomenutelnou atmosférou. Odehrává se převážně v Paříži v rozmezí let 1950 - 1963, až na jakousi "Leningradskou mezihru" z roku 1952. Autor své čtenáře nijak nešetří: katapultuje je přímo doprostřed děje. A tak poznáváme klub, kde mají svou pevnou základnu "nenapravitelní optimisté" - emigranti z Ruska, kteří zde tráví čas nekonečnými šachovými partiemi, ztracené existence, které se rozhodně nehodlají vzdát. Osudy těchto zdánlivě "bezprizorních" exulantů se prolínají s osudem dvanáctiletého Michela, jenž se s nimi mezitím stihl spřátelit a jehož očima nazíráme na okolní svět.
Zprvu je skutečně těžké orientovat se v ději, čase, měnícím se prostředí a udělat si pořádek v postavách, text působí poněkud "roztříštěně" až chaoticky, ale jakmile se začteme a chvíli vydržíme, najednou vše začne do sebe zapadat asi jako dílky puzzle. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se "naladila na stejnou vlnu", na způsob, jakým autor píše. Jeho styl připomíná takové "postupné navlékání různobarevných korálků na jednu nit", hezky v řadě za sebou podle přesně stanoveného řádu. Napětí jednotlivých epizod pečlivě dávkuje, ve vypjatých okamžicích své hrdiny opouští, aby se k nim po čase vracel, čímž se spolehlivě postará o udržení naší pozornosti. Osudy svých hrdinů, jeden zajímavější než druhý, servíruje v podobě jakýchsi historek, ústně tradovaných tak dlouho, až se z nich stávají jakési žijící legendy. Tou pevnou nití, která celý text spojuje a udržuje pohromadě, se stává postava malého Michela: stěžejní bod, bez něhož by se koncepce celého díla rozsypala jako domeček z karet.
A tak mi brzy přirostli k srdci: taxikář Igor, zvláštní Werner, který ztratil paměť, maďarský herec Tibor, pilot Leonid, Vladimir, Viktor... Lámala jsem si hlavu nad jejich zdánlivě nepochopitelnou averzí vůči Sašovi, jako nečekané zpestření jsem vnímala okrajovou postavu Čecha Pavla Cibulky. Dozvěděla jsem se také několik šokujících informací ohledně praktik KGB v Rusku. Ale kniha nevypovídá jen o životě lidí, kteří ztratili vlast, o jejich traumatech a vyrovnávání se s novou situací v nové zemi: díky Michelovi odkrýváme závažné problémy a konflikty té doby a můžeme si udělat obrázek o tehdejší francouzské společnosti. Oceňuji i skvělý místopis daného místa a bravurně zvládnutý zápis rozehraných "bojových" partií šachových her. Věrohodnost některých faktů nechávám stranou: nemáme před sebou odborný text, jde o beletrii - ostatně i při psaní memoárů se jejich autoři mohou mýlit.
Knihu mohu jedině doporučit: její čtení je zážitek pro každého, kdo má rád mnohovrstevnaté, košaté a rozvětvené romány se silným příběhem. Četla jsem ji už před lety a k hrdinům jsem se ráda vrátila v podobě audioknihy, skvěle namluvené Markem Holým. Jde o jednu z mála knih, u níž jsem si v závěru říkala: a to už je jako vážně konec? Proto mě moc těší, že se jí po letech dostalo zaslouženého pokračování.
"V četbě je cosi iracionálního. Člověk okamžitě uhodne, jestli se mu kniha bude líbit, či ne. Očichá ji, ohmatá, a říká si, jestli má smysl trávit čas v její společnosti. Kniha je živoucí bytost."
Páni, tak to jsem nečekal. Už léta jsem nečetl takto napsanou knihu. Od začátku mě chytla a nepustila do posledního řádku. Vlastně až za poslední řádek, jelikož jsem okamžitě po dočtení koupil Zaslíbenou zemi a pokračuji ve čtení dál.
Teda lidičky, to je krása a pohlazení po duši. Sice se nejedná o právě veselé téma, ale to podání, ta pestrost jak příběhů, tak i charakterů, ta hloubka, ten humor, ta lidskost! Senzace. Řekla bych, že pan Guenassia je novodobý Remarque, hodně mi knížka připomněla Vítězný oblouk a doktora Ravica, a informace o SSSR, opět to všudypřítomné 1984. Audiokniha je načtená Markem Holým, který předvedl naprosto úžasnou práci. Vedle Brilky má další letošní nejoblíbenější knížka. Fakt pecka, to musíte slyšet / přečíst! A hlavně, už je druhej díl!!!
Na začátku na mě kniha působila zmateně, ale postupně se vše ujasnovalo a vše začalo do sebe zapadat.. zajímavý pohled úhlu od emigrantů žijících v Paříži
Asi jsem že začátku nebyla dost soustředěná, nebo co, ale chvíli mi trvalo, než mi došlo, o co tady jde. Než jsem se zorientovala a chytla nit, uteklo sice pár desítek stran, ale v celkovém množství se vlastně nic moc nestalo.
Příběh jedné poválečné generace ve Francii, která se v životě motá, ztrácí a pak hledá stejně jako každá jiná generace. A ve své podstatě je vše o tom nejdůležitějším v životě. O lásce a svobodě. A o mnohdy zapeklité cestě k ní.
"Paměť je nejhorším nepřítelem štěstí."
Tak tedy nevím. Rozhodně to není pecka, jakou bych čekala podle komentářů. Naopak začátek byl velké utrpení, popis množství postav, jejichž charakter stejně v dalším dění nehrál roli, popis rodinného života hlavního vypravěče, rovněž pro další dění ne moc podstatný, zbytečné dialogy a hlavně - krátké a úsečné věty, takže se po chvíli čtení dostavil pocit, že mě někdo šťouchá do mozku. Nedalo se vydržet číst dlouho v kuse. Zhruba od poloviny se děj trochu rozjel a začalo se i něco dít, zvykla jsem si na úsečný styl a začala být zvědavá, co se z toho vyklube. Ani tak nemůžu hodnotit příliš vysoko. Většina z nastíněných vztahů, které mohly zajímavě vyústit, končí ve ztracenu. Vyústění má vlastně jen jeden příběh, který začíná krystalizovat až na konci. Opět mi chyběla autentičnost a opravdové postavy, bylo celkem jasné, že autor chce spíš informovat o tehdejší politické situaci v Evropě. Takový povedenější Mlýn a lepší průměr. Jako četbu bych doporučovala spíše středoškolské mládeži.
Bál jsem se té extrémní délky, ale děj mě do sebe po určité době neskutečně vtáhl. Fantastické postavy se svými emigrantskými příběhy a tak smutné rozuzlení. Radost číst, hromada mouder navíc jako bonus, který potěší. Velmi inteligentní kniha.
Četla jsem již před pár lety a nyní jsem se k ní vrátila,protože vyšel druhý díl. Styl autorova psaní mám moc ráda a četla jsem od něj všechny knihy.V době,kdy Rusko opět dělá,to co dělá,je tato kniha více než aktuální. Schůzky emigrantů v Klubu mají své kouzlo a jsem zvědavá,jak budou jednotlivé postavy žít dál....takže pardon,ale už musím...
Překrásný příběh! Když jsem se dozvěděla, že autor na románu pracoval šest a půl let, šetřila jsem si čtení jak se dalo a vychutnávala jsem si každé písmenko. I přes velké množství postav jsem se v nich neztrácela a věděla, o kom je řeč. Klub nenapravitelných optimistů je plný emocí. Autora jsem si hned přidala mezi oblíbené a těším se, až se začtu do Zaslíbených zemí.
Štítky knihy
20. století Francie šachy francouzská literatura psychologické romány studená válka uprchlíci emigrace optimismus oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Klub nenapravitelných optimistů |
| 2016 |  Nezmar |
| 2015 | Stoprocentní riziko |
| 2014 | Vysněný život Ernesta G. |
| 2022 | Zaslíbené země |
Po českých autorech (kteří mají relativně podobné koncepční pojetí) jsem po dlouhé době sáhla k francouzkému autorovi a pisateli románů. Obecně mám v knihách i ve filmech ráda užití dětí nebo dospívajících, kteří vlastně jakoby začínají chápat věci a události kolem sebe a vysvětlování se tak stává takové harmonické. Příběhy se na sebe navazují. První část je opravdu trochu zmatenější, protože autor relativně rychle přeskakuje mezi různými pasážemi života Michela, nebo tím co se děje v klubu a životy jeho členů. Nicméně po zorientování se v jednotlivých postavách je opravdu krásné poznávat motivy každého jednotlivého z účastníků. Básně byly naprosto krásné a motivovala mě k tomu, pustit si hudbu Prokofjeva. Konec byl pro mě velice smutný, protože mi bylo líto Saši. Ale i tady jsem se vlastně ptala stejně, jako tomu bylo ve Vypravěčce - lze odčinit to zlo a břímě, které člověk napáchal?