Klub nenapraviteľných optimistov
Jean-Michel Guenassia
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300041/bmid_klub-nenapravitelnych-optimistov-XXd-300041.jpg
5
922
922
Paríž 1959. V časoch alžírskej vojny a rokenrolu sa dvanásťročný Michel Marini dostáva do sveta dospelých. V bistre Balto ho viac než stolný futbal priťahuje zadná miestnosť, kde sa stretáva tajomný Klub nenapraviteľných optimistov – emigrantov z východnej Európy, ktorí opustili svoje domovy, rodiny aj staré ideály. Počúva rozprávania o ich milostnom živote, manželkách, deťoch, ambíciách a exile za železnou oponou. Ich dramatické príbehy sa v nasledujúcich rokoch prelínajú s podobne dramatickými udalosťami v Michelovej rodine. Lásky a drámy k nemu už neprichádzajú iba zo vzdialeného sveta, ale znenazdajky sa objavujú aj v jeho živote.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2016 , PremediaOriginální název:
Le Club des incorrigibles optimistes, 2009
více info...
Přidat komentář
Oui! Jean-Michel drží otěže svého životního díla pevně v rukou, skvěle vykreslil dobovou Paříž a jeden Klub... Jedna z knih, které můžou změnit člověka. Jsem rád, že jsem ji četl.
Je to tak, a ne jinak.
Na jedné straně velmi lákavý název, na straně druhé objemná kniha, která až děsí. Přes všechny počáteční nevole a šok z prvních stran knihy se mi román vryl pod kůži a zůstane tam navždy. Mladý Michel a lidé, kteří ho obklopují, mi na pár dní udělali společnost jak málokdo.
Tak dojemný konec byl překvapivý, vzhledem k tomu, jak drsné poměry v knize panují. Je smutné, o kolik věcí, vztahů, okamžiků atp. se vlastní zatvrzelostí a paličatostí v životě připravujeme.
Asi ne pro každého, ale pro mě to bude určitě jedna z nezapomenutelných knih. Odrazovala mě ta tloušťka, ale lákal název a vysoká hodnocení. Po dočtení jsem si znovu přečetla první kapitolu. Také by mě zajímalo, jak Michel prožil oněch 15 let... A osudy ruských opuštěných manželek... A Cécile, Camille...
Ještě se musím zmínit o tom, jak mě dostal ten důkladný systém "úklidu nepřátel" včetně fotomontáží. Bylo (je) to zrůdné!
Příběh, který jsem nejdříve nemohla uchopit a pak se od něj odtrhnout, ve své paradoxnosti neobyčejně přitažlivý. Rozpory těsně pod hladinou vztahů, příběhy, které jsou vždycky jiné, než se zdají - a proti nim všudypřítomné "je to tak a ne jinak", sladěné a přitom tak rozporuplné dvojice, ideové souboje, které se na východě a západě řešily tak jinak... a mezi tím Michel, kterého to všechno formuje... a který až do konce svá dilemata nerozřeší, možná až časem. Stojí za přečtení, a možná ani ne za zamyšlení jako spíš za procítění.
Kniha má pozvolný rozjezd, žádná velká akce, ale o to silnější je na konci . Občas je k neuvěření, že to je psáno z pohledu 12- letého chlapce, ale když pomineme tento fakt, jde o zajímavý příběh, na který budu určitě vzpomínat. Někdo přirovnával román ke Knize o Baltimorských, snad jen stylem vyprávění, jinak je mnohem lepší, zajímavější, jak osud Michelovy rodiny a bratra, tak jeho "přátel" z Klubu. Je to příběh chlapce, co to v období svého dospívání nemá jednoduché, několik blízkých přátel ho opustí, rozpadne se mu rodina a on se dostává do šachového klubu, který tvoří uprchlíci z východního bloku vyrovnávající se se svými těžkými osudy, ale zachovávající si svůj optimismus a touhu žít.
Líbilo se mi, že je v knize popsán delší časový úsek, takže je možné sledovat vývoj postav. Na konci knihy má Michel 17 roků a jeho názory a myšlenky jsou více uvěřitelné. jsem ráda, že jsem si knihu díky Čtenářské výzvě přečetla.
Nevěřím sama sobě, že to tvrdím, ale potřebovalo by to ještě tak 100 stránek.
Příběh mě naprosto pohltil, potřebovala bych v pokračování příběhů pár z vedlejších postav.
Líbilo. Moc. Ale chápu, že pro někoho je téma nezajímavé. Já jsem litovala, že už je konec, chtěla bych znát další osudy Cécile, Francka i Leonida. Život v Rusku byl a zřejmě stále je jedna velká neznámá.
"Člověk nemá spřádat sny a považovat iluze za realitu"
Na tom něco bude:-)
Jsem nadšená, ač objemné, četlo se samo, stylem mi to připomínalo Knihu o Baltimorských. Velké množství jmen vyžaduje čtenářovu pozornost, odměnou je však vrstvité vyprávění o dospívání jednoho mladíka, zasazené do pařížských 50./60. let, protkané střípky osudů skupinky uprchlíků z různých zemí. Velmi hutné a obohacující, moc se mi to líbilo a ještě teď, už několik týdnů po dočtení, cítím lehkou nostalgii. Jednoznačně doporučuji! Od autora si rozhodně ještě něco přečtu.
Knihu jsem si vybrala na základě recenzí tady na Databázi, ale to nadšení všech úplně nesdílím . Začátkem jsem se hrozně prokousávala, ale od půlky knihy se to četlo líp, takže na 4 hvězdy.
Rozsah vyděsí příležitostné čtenáře... ale! Tolik navzájem se prolínajících lidských osudů by si klidně zasloužilo ještě 100 stran. Velmi zajímavý pohled na totalitní režim z pohledu emigrantů. A ještě se k tomu nádherně čte. Doporučuji.
Moc se mi líbily příběhy všech členů Klubu. Jediný, který mi vadil, byl ten Michalův. Bohužel je mu věnována velká část knihy. Proto nemůžu dát víc než 3*
Krásná kniha, čtení jsem si opravdu užívala. Ráda se k ní vrátím. Určitě doporučuji si ji přečíst.
Nejsem fandou knih nad 400 stránek, pařížská atmosféra v době alžírské války mne nezajímá a bývám alergický na příběhy vyprávěné v ich formě "předčasně neuvěřitelně vyspělým harantem". Přesto jsem si vyprávění předčasně vyspělého Michela Mariniho o šestistech stranách z Paříže přelomu padesátých a šedesátých let přečetl s velkou chutí a vřele doporučuji všem váhajícím.
Možná jsem měla díky hodnocení přílišná očekávání, ale ačkoliv mám tento typ knih velmi ráda, tato mne vůbec nevtáhla, absolutně se mi nedostala pod kůži.
Jedna z nemnoha knih, ke kterým se budu pravidelně a moc ráda vracet. Autora jsem neznala, příběh jsem neznala a k této audioknize jsem se dostala jenom proto, že ráda střídám žánry a ráda také poznávám nové autory a díla. A tato kniha, tento poklad byl mojí odměnou. V knize jsou dvě dějové linky, které se nakonec propojí. V té první, která mě z počátku bavila o něco víc, sledujeme osudy dospívajícího chlapce Michela, který miluje knihy a fotografování. Osudy lidí se kterými se Michael na své životní pouti setkává, jsou takové malé dějové odbočky a téměř ve všech případech, zůstávají otevřené. To je trošku škoda, protože každá z nich je nesmírně zajímavá. V této knize totiž nenajdete ani kousek hluchého, nudného místa. Druhá dějová linka nás postupně seznámí se členy šachového klubu, který se jmenuje: Klub nenapravitelných optimistů. Tento klub je tvořen skupinou emigrantů a my máme možnost postupně sledovat osudy všech jejich hlavních členů. To co dělá tento román tak výjimečným, je způsob vyprávění. Je to tak přirozené, že jsem měla pocit, že jsem součástí příběhu. Strašně ráda, bych si poslechla nějakou další knihu od tohoto autora, ale bohužel, jiná kniha zatím není načtená. Audioknihu čte pan Marek Holý a přispěl k celkovému zážitku z poslechu této zcela výjimečné knihy.
Tohle je zkrátka kniha s velkým K. Četla jsem ji po pár letech již podruhé a naordinovala jsem si ji jako povinnou četbu v tomto "podivném" čase koronavirovém. Snad proto, že jsem ji i poprvé přečetla jedním dechem, protože mě doslova pohltila. A stalo se tak i podruhé.
Příběh ruských emigrantů, resp. ruské inteligence, na počátku 60. let v Paříži na pozadí Alžírského konfliktu. Vyprávěné 12-ti letým (na konci příběhu již 16-ti letým) chlapcem, předčasně vyspělým. Ano, občas mi přišlo, že se Michael choval na kluka velmi dospěle, ale možná to bylo dáno dobou a společností, ve které se nacházel. Kluk, který má přátele mezi muži o několik desítek let starších a nesoucích si s sebou velké břímě z jejich minulých životů. Moc se mi líbilo členění knihy do částí, kdy postupně odhalujeme příběhy jednotlivých hrdinů. Každý z nich byl jiný a každý měl jiný důvod, proč odejít ze SSSR a začít svůj život ve Francii.
Konec knihy je neuvěřitelný, ale pravdivý. Když jsem dočítala posledních 50 stran této objemné knihy, slova se mi před očima měnila na film... napínavý, ale přitom tak skutečný a uvěřitelný. Musela to být hrozná doba, 50. léta v ČSSR byla poznamenána ponurou atmosférou, udavačstvím, strachem. A co teprve v Rusku! To musela být opravdu hrůza. Národ Dostojevského, Gogola a jiných velikánů pohlcen naprostým potlačením lidské důstojnosti. Člověk tam neznamená nic.
A tak jsem si v hlavě říkala, že ač teď čelíme pandemické krizi a situace kolem nás není vůbec veselá, máme vlastně štěstí. Známe nepřítele. A ten nepřítel je pro celý svět společný. Můžeme proti němu bojovat, i když velmi omezeně. Můžeme ho pojmenovat. Ale v době stalinismu byl nepřítel mnohdy nejasný. Mohl to být kdokoli, soused, přítel, kolega... nikdy si nikdo nemohl být jistý, z jaké strany přijde útok. Hranice zavřené. Lidé uzavření do sebe. To musela být opravdu hrůza.
V knize je spousta krásných komentářů a dialogů, týkajících se literatury.
Tak alespoň jedna ukázka, kterou jsem si založila: str. 255
" V četbě je cosi iracionálního. Člověk okamžitě uhodne, jestli se mu to bude líbit, nebo ne, ještě dřív, než si knihu přečte. Očichá ji, ohmatá, říká si, jestli stojí za to trávit v její společnosti čas. Je to neviditelná alchymie znaků na stránce, které se nám vtisknou do mozku. Kniha je živoucí bytost."
No, není to krásné? Klub nenepravitelných optimistů patří rozhodně mezi vrcholná díla tohoto francouzského autora a rozhodně stojí za to si ji přečíst a proniknout tak do její atmosféry.
Štítky knihy
20. století Francie šachy francouzská literatura psychologické romány studená válka uprchlíci emigrace optimismus oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Klub nenapravitelných optimistů |
| 2016 |  Nezmar |
| 2015 | Stoprocentní riziko |
| 2014 | Vysněný život Ernesta G. |
| 2022 | Zaslíbené země |
(Audiokniha)
Knihu jsem doposlouchala až napotřetí, dvakrát jsem se do toho nemohla dostat, ale za to napotřetí jsem to sjela skoro v kuse...knihu jsme si vybrala dle názvu naslepo a byla jsem velmi mile překvapena námětem. Michele nás vzal na cestu po Paříži, Alžíru a částečně i Rusku. Radosti a strasti emigrantů, šachový klub, dospívání v Paříži na prelomu 50-60. Let,několik krásných myšlenek, smutek, válka, rozvod, sebevražda, útlak, první láska, postavy, které nejsou ploché a nic není černobílé. Byl to nečekaně krásný a poetický zážitek.