Klub nenapravitelných optimistů

04.03.2015

Příběh působí na první pohled poměrně nenápadně, ale o to víc člověka zasáhne na duši a nutí na něj pořád myslet, jak je silný. Přidávám se ke všem obdivným komentářům a taky mě potěšilo, že jsem se v knize "potkala" s několika postavami z autorovy druhé knihy a budu jen doufat, že si od něj ještě někdy nějakou přečtu.

"Když se ti líbí román nějakého darebáka, neznamená to, že mu dáváš rozhřešení, že souhlasíš s jeho názory nebo že se stáváš jeho komplicem. Jen uznáváš jeho nadání, ne jeho morálku nebo ideály. A kromě toho, jsi snad ty sám úplně bez chyby?"

27.01.2015

Nevím, jak takové dílo popsat, aby to neznělo moc klišovitě. Je to neskutečný opus, ale počet stran (500+) je tak akorát, není tam nic navíc. Paříž v 60. letech je popisována očima kluka, který v těch zlatých časech zrovna dospívá. Možná moc brzo, možná tak akorát. Rusové, Češi, Rumuni, Poláci a jiní vyděděnci svých rodných zemí, jejich příběhy. Knihy! Šachy. I láska. Pro mě neuvěřitelně čtivé, kdybych měla víc času, netrvalo by mi přečtení celé tři týdny. Opsala jsem si mému srdci blízkou část, ale jsou jich tam stovky...:

"Měl jsem hrůzu z mrhání časem. Jediná věc, kterou jsem považoval za užitečnou, bylo čtení. U nás nikdo doopravdy nečetl. Matce trvalo rok, než přečetla Knihu roku, aby o ní pak mohla mluvit a okolí ji považovalo za velikou čtenářku. Můj otec nečetl vůbec a byl na to pyšný. Franck měl v pokoji politické knihy. Dědeček Philippe si cenil jedině Paula Bourgeta, v mládí miloval jeho romány. "Říkejte si co chcete, před válkou byla literatura něco úplně jiného." Kupoval si luxusní vydání knih v obchodech v ulici Odéon. Nečetl je, jen si je vystavoval do knihovny.
Pro mě bylo čtení nutkavou potřebou. Vynahrazoval jsem to za celou rodinu. Když jsem ráno rozsvítil, popadl jsem knihu a už ji nepustil z ruky. Matku rozčilovalo, když mě viděla s nosem zabořeným do knížky. "To nemáš nic jiného na práci?"
Nesnášela, když na mě mluvila a já ji neodpovídal. Několikrát mi knihu vytrhla z ruky, aby mě donutila k hovoru. Volat mě k večeři, to už vzdala, místo toho našla účinnější metodu. Z kuchyně mi v pokoji vypnula proud. Nezbylo mi než se k nim připojit. Četl jsem i u stolu, což dráždilo zase otce. Četl jsem při čištění zubů i na záchodě. Tloukli mi na dveře, abych je tam už pustil. Četl jsem v chůzi. Cesta do školy mi trvala čtvrt hodiny. Znamenalo to čtvrthodinku četby, která se protáhla na půlhodinku nebo i víc. Prodloužení jsem započítával do cesty a vyrážel o to dřív. Často jsem však přišel pozdě a mnohokrát byl za tři bezdůvodné pozdní příchody po škole. Vzdal jsem vysvětlování tupcům, kteří nás měli vzdělávat, že moje zpoždění důvod mělo, a to nevyhnutelný. Můj anděl strážný nade mnou bděl a vedl mé kroky. Nikdy jsem nenarazil do sloupu ani mě při přecházení s nosem v knize nic nepřejelo. Vyhýbal jsem se psím výkalům špinícím pařížské chodníky. Nic jsem neslyšel. Nic jsem neviděl. Chodil jsem jako podle radaru a do cíle dorazil vždy živ a zdráv. Při většině hodin ve škole jsem dál četl s knihou na klíně. Žádný profesor mě nikdy nepřistihl. Když mě pár napínavých stránek na blíže neurčitou dobu přibilo někde na chodníku na místě, dorazil jsem pak do školy pozdě. Nejhorší byly přechody. Několikrát jsem zmeškal zelenou a častokrát mě do reality přivedlo až zatroubení auta."

23.01.2015

"Ze zvědavosti jsem odhrnul závěs. Na dveřích stálo napsáno necvičenou rukou: Klub nenapravitelných optimistu. S bušícim srdcem jsem opatrně vešel. Čekalo mě největší překvapení mého života."

Tak nejak som dúfala, že toto bude kniha, ktorá sa ma dotkne. A nielenže sa ma dotkla, ona ma priam zasiahla. Niekde tam hlboko vo mne s myšlienkou na to, že takto by mala vypadať dokonalá kniha. Aj keď dokonalá je silné slovo, ale určite by sa zaradila medzi to najlepšie čo som kedy čítala.

Všetky postavy bez rozdielu boli svojim spôsobom fascinujúce. Nech uvažujem nad ktoroukoľvek, každá je nejaká. Každá nesie príbeh a zamyslenie. A ich vzájomne prepojenie a náväznosť dávajú dokonalý celok príbehu o nenapraviteľných optimistoch. Bolo mi cťou nazrieť do ich klubu, v tichosti a zatajeným dychom sledovať osud, ktorý im Guenassia predurčil.....škoda, že niektoré postavy sa vytratili bez jasnejšieho vysvetlenia. Ale ani to nenarušilo zážitok z knihy ako celku.

"Nikdo by si neměl stěžovat, když je na tom dobře, to je urážka těch, co nic nemají"

5/5

23.01.2015

Tuhle knížku jsem dlouho obcházela obloukem, přišla mi nezáživně tlustá, ale nakonec jsem ji přečetla za chvilku. Prostý, hladký styl vyprávění každodenních zážitků dospívajícího Pařížana Michela a jeho rodiny a přátel a osudy uprchlíků zpoza železné opony vytvářejí zajímavou kroniku dvacátého století. Za jednoduchým svižným vyprávěním se špetkou humoru se skrývají hluboké myšlenky a obtížná osobní dilemata.

"Na gulagu, genocidách, vyhlazovacích táborech nebo atomové bombě není nic nepředstavitelného. Jsou to lidské výtvory, vycházejí z našeho nitra, a nás drtí jedině jejich nehoráznost. Přesahují naše chápání, ničí naši důvěru v člověka a ukazují nás coby monstra. Ve skutečnosti jsou to nejdokonalejší formy naší neschopnosti přesvědčit druhé. Nejzazší bod naší tvořivosti."

"Olověný příklop dostával trhliny. Nečekané skulinky, neznámá místa, odkud přicházely závany svobody. Uděláte krok. Čekáte hvizd policejní píšťalky. Žádný četník tam není. Uděláte druhý krok, třetí a další. V jednu chvíli už jste tak daleko, že nemůžete couvnout. Musíte jít dál. Ať se děje, co se děje. Tomu se říká revoluce."

17.01.2015

Moc se mi líbilo spojení francouzské a ruské intelektuální tradice. Určitě patří mezi náročnější, dalo by se říct "školní" četbu, o to víc oceňuju čtivý styl.

10.01.2015

Podle mě poněkud přeceňovaný román. Předlouhý, únavný, tam se mělo škrtat a škrtat. Spousta nedotažených motivů, kvalitativně nevyvážená věc - na 10 opravdu silných a skvěle napsaných stránek vždy připadá aspoň 50 stran zbytečné vaty.

09.01.2015

Aby to pro mě bylo mistrovské dílo, musel by autor vynechat poměrně značné množství pro děj samotný nic neříkajících a nudných pasáží, které má člověk chuť přeskakovat, ale jinak knihu celkově hodnotím velmi kladně.

28.12.2014

Pro mě osobně čtenářský bonbónek. Možná to vypadá, že je kniha zbytečně obsáhlá a jsou v ní nudné pasáže, ale mi tam nic "nenadbývalo". Poutavě napsané, výborně vykreslené postavy (a je jich v knize opravdu požehnaně), skvělá atmosféra. Navíc se většina knihy odehrává v Paříži, kterou jsem osobně na "pár dní" viděl, o to více na mě vyprávění působilo. Knihu jsem na své průměrné tempo četl docela dlouho. Nelituji, vychutnával jsem si prosincové večery tímto nádherným literárním dílem...., které určitě doporučuji k přečtení těm, co se nezaleknou "tloušťky" knihy..:-)

14.12.2014

Dlouhý, dlouhý, dlouhý. Spousta stránek úplně o ničem. Ale hecnul jsem se a dočetl až dokonce, a ten byl teda perfektní. Já osobně bych vyhodil 400 stránek a byl to opravdu luxusní román!

02.12.2014

Úžasný literární počin z hlediska politické a lidské sondy jedné generace - zamyšlení nad politickými i lidskými situacemi, láskami i svobodou samotnou. Spisovatel opravdu směle otevírá všechny dveře tehdejších třináctých komnat a nechává na čtenáři, aby chápal, soucítil nebo dokázal snést.

29.09.2014

Uf, dočteno, pěkně rychle ..čtivé, napínavé.. když jsem v noci dočetla, jako bych přišla o rodinu. Zajímavé téma a spoustu příběhů bez konce.. pořád na postavy musím myslet.. po dočtení, když už jsem věděla.. znovu jsem si přečetla úvodní kapitolu.. a ještě jednou si konec příběhu užila.. :o))) moc doporučuju!

24.09.2014

Naprosto úchvatná kniha, až mi je líto, že jsem ji už dočetla. Téma uprchlíci z východního bloku je nevšední, podáno výborným příběhem. Nechybí láska, přátelství, dospívání, politika......Pro mne velká chyba, že neumím hrát šachy.

21.09.2014

V porovnaní s knihami podobného rozsahu mi prečítanie tejto knihy trvalo dlhšie. Ale nebolo to preto, že by sa kniha čítala zle. To nie. Čítala sa fantasticky a dej krásne plynul. Dôvod bol ten, že som s postavami v tomto príbehu chcela zostať čo najdlhšie. Vždy som si na knihu vyhradila pokojný čas, keď som vedela, že ma nikto nebude vyrušovať. A potom som o všetkých tých ľudských osudoch veľa premýšľala.

Kniha psaná zvláštním, nikoli však špatným stylem. Děj mě nepohltil hned od začátku, spíše plynule plynul a čím dál více mě uchvacoval. Líbilo se mi prolínání světa dospívajícího kluka a světa za "železnou oponou". Netradiční styl psaní podtrhoval jedinečnost této knihy. Děj jsem nezhltla během jednoho večera, četla jsem knihu asi týden, ale hodně jsem o přečteném přemýšlela a rozmlouvala v duchu s osobami v knize.. Doporučuji.

29.08.2014

Krásné, hluboce lidské, dojemné, pohlcující...To si zkrátka musíte přečíst!

25.08.2014

Trvalo mi se začíst, trochu jsem se bála politiky...ale nakonec příběh tak krásně plynul a vyplynul, že jsem nakonec byla potěšena...dokonalé vygradování osudů, které vás ke knize doslova přibije..

19.08.2014

Odpoledne jsem ji dočetla a stále ji mám v hlavě. Mám takové knížky hrozně ráda. Jsou vyjímečné, není jich mnoho.
Parádně mi sedla do "vláčné, letní, nepracovní" nálady.
Knížka je dlouhá, ale krásně jde, prolínají se tam životní příběhy jednotlivých členů klubu. A k tomu je hlavní příběh.Příjemně přechází jedno v druhé.
Kniha je plná přátelství, vzájemné pomoci, přesvědčení ale také pochyb o světonázoru, utrpení, odloučení od rodin. Je to těžké popsat ... určitě doporučuji přečíst.

03.08.2014

S tlustými knihami je potíž. Pokud jsou aspoň trochu dobré, neumím je odložit nedočtené a trápím se s nimi i několik týdnů. U téhle jsem podobný problém neměla a kdybych měla čas, přečetla bych ji nejraději za jeden den. Vyprávění, které se nečte, ale plyne přirozeně, odkrývá další a další osudy. Pro nás určitě zajímavý pohled z druhé strany železné opony, soužití různých národností, které spojuje trápení jejich života. Lásky a přátelství mladého hrdiny podané bez velkého patosu, ale o to silnější.

26.06.2014

Tato kniha a já, to je láska na první pohled (doslova, zaujalala mě už díky obalu v polici a to je vždy dobré znamení), která asi nikdy nevyhasne. Málokterou knihu jsem tak toužila mít v knihovně a jsem ráda, že tam má své místo, protože se k ní budu vždy ráda vracet a přemýšlet o lidech, o vztazích mezi nimi, o přátelství, o lásce, o lidstvu vůbec, o umění odpustit si.......
V tomhle nádherném, neskutečně silném a čtivě psaném díle lze nalézt spustu moudrosti, která je podávána nevtíravě, bez patosu, je vidět, že autor už má něco odžito a spoustu toho, co nám prostřednictvím úvah a promluv svých postav sděluje, pramení z běžné lidské zkušenosti. Dílo působí neuvěřitelně komplexně, každá z postav tu má své místo, nic nepřebývá ani nechybí, i příběh se Sašou tu podle mě má své pevné místo, bez něj by kniha nebyla úplná, nehledě na to, že na mě velice silně zapůsobil.
Uf, je to náročné se z toho všeho vypsat, po prvním čtení to nešlo (teď mám za sebou druhé a nejde to o nic líp, prostě přečtěte a uvidíte :-) Když tuto knihu dočtu, mám pocit nenadálé ztráty, na tolik se vžiju do postav, že mi pak neskutečně chybí.....musím rychle utíkat pro Ernesta G., ať trochu zmírním abstinenční příznaky :-)

"Dlouho jsem si vyčítal, že jsem nakonec na tom, abychom šli do kostela, netrval. Když člověk ví, co se stalo pak, jedna svíčka by nás nezabila. Jestli je na světě tolik lidí, kteří zapalují svíčky nebo věčná světélka, člověk musí věřit, že to k něčemu je a čas od času jeden z toho množství blikajících plamínků upoutá Boží pozornost, nebo možná ta světélka zapalujeme jen proto, abychom si v naší lidské temnotě dodali jistoty. Ale když člověk pomyslí na ty miliardy a miliardy světel, která byla od počátku lidstva, modliteb a klanění zažehnuta, může si taky říct, že Bůh, pokud existuje, od nás už nic nečeká." (citát z knihy)