Opuštěná společnost
Erik Tabery
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/350190/mid_opustena-spolecnost-C20-350190.png
5
1277
1277
Česká cesta od Masaryka k Babišovi. Žijeme v době, kdy jeden lživý příspěvek na Twitteru či Facebooku má větší dosah než systematická práce investigativních novinářů. Posilují populisté, kteří sbírají body kritikou establishmentu, i když sami mají z vlastního elitního postavení dlouhodobý prospěch. Výdobytky demokracie jako svoboda slova či nezávislost médií jsou necelých třicet let po listopadu 1989 zpochybňovány. Šéfredaktor týdeníku Respekt popisuje dobrodružnou českou cestu od vzniku republiky po současnost a zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. Je to svým způsobem rozmluva s minulostí o naší budoucnosti, v níž myšlenkový rámec dávají autorovi úvahy K. H. Borovského, H. G. Schauera, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky, Erazima Koháka či Václava Havla. S odkazem na velké kritické duchy demokratické tradice Tabery jasně ukazuje, že rizikům přítomnosti se nejlépe čelí nikoliv panikou, ale chladnou hlavou a rozhodností.... celý text
Přidat komentář
Kniha za níž je vidět spousta práce. Erik Tabery ukázal jak skvěle umí pracovat s historickými prameny, jak mistrně dokáže přejímat myšlenky světových intelektuálů a zasazovat je do historického kontextu a jak čtivě dokáže sumarizovat historické události a těmto pak přidat i jistý nadčasový rozměr. Ačkoliv osobně oceňuji Opuštěnou společnost v celé její komplexnosti, jsem přesvědčen o tom, že si v ní každý dokáže najít své "zásadní" myšlenky a idee, které se mu nesmazatelně vryjí do paměti. Opuštěná společnost získala ocenění Magnesia Litera za knihu roku 2018 a dle mého soudu zcela zaslouženě, ostatně sám jí hodnotím nejvyšším možným hodnocením.
Čteno jako audiokniha,a i když proti tomuto způsobu čtení mám výhrady ,tady musím uznat,že přednes obou pánů je skvělý a možná tím přednesem zdůraznili myšlenky těchto esejů více,než bych při normálním čtení v mém případě si těchto všiml tak,jak je potřeba.
A že je.
V této naší malé české ,spíše než opuštěné ,tak dle mého názoru rozdělené společnosti,je třeba takového díla.Které upozorní na to,že na naše rozdělení na sluníčkáře a ty ostatní a za jejich umělou řevnivost nemohou jen ti nahoře,ale MY SAMI.My ,kteří je zvolili a také ti,kteří k volbám nechodí,neb je to prý zbytečné atd..My ,kteří si nechali zmasírovat myšlení koupenými médii a ztratili důvěru v tištěné slovo,rozhlas ,televizi a v poslední době zjišťujeme,jak skvěle s námi manipulují různé sociální sítě.My ,kteří jsme zlenivěli sledovat ,myslet,pozorovat a hodnotit a nechali se okupovat sledováním slev v Kauflandech.
Které upozorňuje na ztrátu kritického myšlení v důsledku lenosti.
Eseje nabízí východisko ,ale to už si zájemci o něj a o autorův pohled na stav nejen naší ,ale i evropské společnosti ,přečtěte v této knize sami.
Doporučuji.
Kniha Erika Taberyho Opuštěná společnost má podtitul Česká cesta od Masaryka po Babiše a je nesmírně zajímavá. Pro ilustraci stačí vyjmenovat pár názvů kapitol – Češi a idea státu, Češi a idea státu po roce 1989, Miloš Zeman, Andrej Babiš… Kniha není rozhodně jenom prostým souhrnem historických (i současných) faktů, jak by se mohlo zdát z jejího titulu a není samozřejmě omezena geografickými hranicemi naší republiky (kapitola Východ, nebo Západ s podkapitolami Historická debata, Německo, Rusko, Jakou chceme Unii?). Každá kapitola je uvedená citátem nějaké význačné osobnosti, filosofa, umělce či politika a tento citát je jakýmsi mottem, které předznamenává její téma. Některé kapitoly jsou pojaty šířeji, obecněji, ale s konkrétními příklady, např Hledání nepřítele, Mladí lidé a střet generací. Určitě je velmi poučná kapitola Konspirační teorie nebo velmi aktuální téma Vliv sociálních sítí, které má obecnou platnost: „Lidé, kteří se v životě nepotkali a zřejmě ani nepotkají svádějí často na sítích vášnivé souboje, mnohdy doprovázené výrazy, které by si v běžné debatě nedovolili použít….Dříve vyžadovala podobná činnost jistou fyzickou aktivitu, nyní útočník nemusí opustit bezpečnou zónu svého bytu a mezi uvařením polévky a prostřením stolu rozešle mase lidí nenávistný útok na vybranou oběť nebo nasdílí zmanipulované video či fotomontáž. ….Facebook či twitter má i vliv na způsob komunikace některých politiků.“ Jsou zde uváděny konkrétní případy, konkrétních politiků.
Ani nevím jak knihu komentovat z hlediska literárního, což by asi bylo příslušné pro komentář v Databázi. Snad jenom tak, že je velice čtivá, na závažné téma vtipně napsaná
a každý tam může najít pro sebe část, s kterou se názorově ztotožní. Samozřejmě i naopak, se kterou naprosto nebude souhlasit a dokonce mu, jak se říká, „pohne žlučí“. To by ovšem byla věc na debatu. K tomu si jenom dovolím zase citát z kapitoly Hledání nepřítele: „Odborníci na lidskou mysl upozorňují, že kritické debatě je třeba se učit a je nutné ji cvičit. Otevřenost nám pak umožňuje nechat se překvapovat jinými myšlenkami a pohledy na svět“.
Bohužel jiný názor v naší společnosti vyvolává většinou myšlenku a reakci, že „Oponenti nejsou jen lidé s jiným názorem, ale nepřátelé. V tu chvíli se vypíná kritické myšlení a zapínají se pudy.“
Velmi doporučuji knihu k přečtení. Určitě za to stojí.
[audiokniha]
NÁROD JE BLÁZEN JE NEROZUMNÉ DÍTĚ, NÁROD SE DÁVÁ VÉST JEN CITEM A CITOVÁ POLITIKA JEST NEJHORŠÍ NEŠTĚSTÍ ZE VŠECH NEŠTĚSTÍ.
Erik Tabery vychází zejména z principů morálky a ideálů státnosti, na kterých se dá smysluplně vystavět společenství sebevědomých občanů, kteří zvládají dialog se stejně sebevědomou Evropou.
Evropa i Česko se honbou za ekonomickým rozvojem lidsky dostali kamsi, kde se často necítíme úplně dobře.
Kniha se pokouší z různých perspektiv situaci popsat z českého i evropského pohledu, motivovat k zamyšlení i veřejnému dialogu na tato témata. Je jen na nás, jak s nabízenými pohledy naložíme. O jakou svobodu stojíme.
Kniha pro opakované čtení a připomínání podstatného. Kniha do které se dá dorůst, se kterou se dá dospět. Ale taky kniha velmi tísnivých témat, která se neposlouchají úplně dobře.
Audiokniha načtena Jiřím Dvořákem a Ivanem Trojanem.
Kniha je skvělá, ačkoliv ji asi ocení jen ti, kteří jsou názorově na stejné vlně nebo mají opravdový zájem dozvědět se o věcech více. Pro mě, jakožto holku, která se o politiku zajímá zatím jen chvíli a dějepisu nikdy moc nedala, byla tahle kniha naprosto skvělá. Líbily se mi absurdní situace, které tam jsou uvedeny s takovou lehkostí a ironií, že tak to prostě bylo. Těžko popisovat, každý si v knize najde to své, co ho zaujme, potěší, udiví nebo rozčílí. Já jsem nadšená.
Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už dlouho a jsem ráda, že jsem si na ni konečně udělala čas. Když jsem ji pročítala, musela jsem obdivovat obrovský přehled autora a to, jak precizně dokládá svá tvrzení fakty, citacemi z velkého množství děl různých autorů i příklady z historie. Je hezké si po dlouhé době zase něco hezkého přečíst o lidech, ne které se poslední dobou hází špína, ať je to Masaryk, Peroutka či Havel. Nejzajímavější ale jsou pasáže analyzující současnou společnost a politickou sféru. Člověk si při čtení připmene, jak důležité jsou ideály a hodnoty (že to není něco, za co bychom se měli jako nenapravitelní snílci stydět) a hlavně si znovuuvědomí, že demokracie není navždy, že pokud se o ni nebudeme starat, můžeme o ni znovu nepozorovaně přijít.
Tuto knihu bychom si měli vždy před volbami znovu prolistovat, ale ti, kdo by ji měli studovat opravdu pečlivě, po ní asi nesáhnou, nebo autora odsoudí nějakou přiléhavou nálepkou.
Díky. Díky za tuhle knihu, kterou považuji za velmi důležitou.
Tabery odvedl obrovský kus práce ve snaze nabídnout vysvětlení věcí minulých i současných a zasadit je do kontextu, navíc s notnou dávkou objektivity. To se mu, myslím, povedlo naprosto bravurně. Dále upozorňuje na mnoho velmi nebezpečných fenoménů a jevů, které snad ani není v mých silách všechny okomentovat. Předesílám, že s většinou věcí, které Tabery nastínil, se vnitřně naprosto ztotožňuji. Znepokojení nad "naším" odklonem k Rusku, odvracení se od EU, manipulace ze strany nejvyšších představitelů a jimi ovládaných médií, znepokojení nad postupným utloukáním pilířů demokracie u nás, tak pozvolným, nenápadným... Podložení těchto niterných obav fakty, zkušenostmi a událostmi v okolních státech mi na optimismu příliš nepřidalo. Navíc je v knize i velmi hezky vystižena povaha nás Čechů jako národa a já se obávám, že dost trefně. Až člověka přemůže dojem, že si za to všechno, k čemu potenciálně může dojít, opravdu budeme moct úplně sami. A navíc si to ani nepřiznáme.
Je třeba budovat politickou uvědomělost a je třeba se o svoji svobodu starat, usilovat o ni, vážit si jí. Nebrat ji jako samozřejmost, protože samozřejmou není. A to je potřeba vzít v potaz. Opuštěná společnost na tuto skutečnost opakovaně upozorňuje. A i proto by si ji mělo přečíst co nejvíce lidí.
Ráda na konec svých komentářů přidávám citáty, které mě nejvíc oslovily nebo o kterých se domnívám, že nesou něčím obohacující poselství. V tomto případě bych musela odcitovat skoro celou knihu. Tleskám.
Už od vydání knihy jsem věděla, že po ní musím sáhnout. Koupila jsem si ji a čekala na vhodnou chvíli, kdy se do ní pustit, protože na tohle jsem chtěla mít dostatečně čistou hlavu a hlavně nervy. Přečetl si to tedy nejdřív manžel, potom moje maminka a nakonec ještě manželův kolega. Pak jsem ji po krátkém intermezzu z knihovny konečně vytáhla i já - a během necelých tří dní jsem to celé zhltla a dlouho jsem to pak v sobě ještě musela převalovat. Nějakou dobu jsem taky zvažovala, jestli knihu vůbec komentovat (a skoro bych mohla jen zkopírovat komentář např. Lenky.Vílky pode mnou a asi by to stačilo, protože se s ní na 99 % shoduji), ale nakonec se přeci jen ke knize (a k názorů jiných) trochu sama vyjádřím.
Mnohé pro mě bylo již známé, ale spousta faktů pro mě byla též nová. Nejvíce se mě dotkla vykreslená morální degradace - jak voličů, tak i aktuálně volených zástupců lidu. Asi je to něco, co každý (demokraticky a lidsky smýšlející) Čech kolem sebe vnímá, nicméně když to máte takhle strukturovaně naservírované, je to o to více do očí bíjící.
Pořád doufám, že se jako společnost poučíme a zase se vrátíme k morálním hodnotám. Podle mého je to hlavně věcí vzdělání, které však aktuálně v ČR není úplně v nejlepším stavu. Chce to učit diskuzi a práci s fakty a jejich ověřování, jedině tak můžou z dětí vyrůst kriticky myslící dospěláci. Především je pak třeba vzájemné pochopení a vstřícnost, to je podmínka pro to, abychom spolu vůbec mohli diskutovat.
A ke komentářům: Nerozumím tomu, že někdo zpochybňuje fakta (která jsou zde přeci dobře ozdrojovaná) a knihu hodnotí jako velmi neobjektivní. Samozřejmě že se v knize promítá i Taberyho názor na věc - není to vědec, ale novinář píšící pro liberálně demokratický týdeník, takže určitá míra subjektivity zde je. Není to však otázka zkreslování reality, ale vyjádření názoru - a to je sakra velký rozdíl!
Dílu chybí objektivita a profesionalita. Mám pocit, že autor staví více na svých pocitech a je vědomě či nevědomě tendenční. Dávám přednost ověřeným faktům na základě, kterých se mohu rozhodnout, nepotřebuji vést za ručičku předžvýkanou pravdou. Chybí vyváženost a kvalita. Nevím zda budu schopen vůbec dočíst...
Napsat komentář k téhle knize je těžké ale i zároveň snadné.
Můžu napsat, že s tím co Tabery píše, souhlasím. Jinak bych se do knihy nepouštěla. Prostě bych napsala nějaký urážející komentář do diskuze.
Mohu napsat, že je to dobře strukturovaná kniha. Všechno je dobře prokládané, aby v tom měl čtenář pořádek. A jo, většinu věcí znáte, ale tady je to dobře a přehledně dané, že i když by jste neměli přehled, tak vám kniha pomůže ho získat. A moc dobře chápu, proč má takový záběr. Hlavně do minulosti, kde ideál nebyl sprosté slovo a lidé se nestyděli za to, že chtějí pomoct své zemi. Aby z knihy nesálala taková deprese, kdyby se rozebírala jenom současnost, kdy jde jenom o "nebát se a nakrást".
A zároveň je vidět, kam se posunula společnost. A jelikož se často říká, že politika akorát odráží normální lidi, asi bych měla zalézt někam do lesů. Ať se tím necítím dotčena.
Já ty dva, co jsou momentálně nejvýš, nevolila. Přesto to neberu jako prohru svou, ale celého státu s tím, že dost lidí si myslí, že když zavřou oči, tak realita zmizí jenom proto, že jí nevidí. Ale takhle to nefunguje :(
(Ovšem, co mě štve jako u všech podobných knih. Mám raději poznámky a zdroj s čísly hned na té zmíněné stránce, ne všechno v seznamu na konci knihy.)
Tohle bylo smutné čtení o stavu české (ale též československé) politické reprezentace. O to smutnější, že kniha ukazuje lhostejnost, kterou my Češi máme v sobě nějak podivně zakořeněnou. Z toho plynoucí nezájem o věci veřejné je pak jen vyvrcholením současného stavu.
Databázi knih nepovažuji za platformu, kde bych chtěla vyjadřovat své politické názory, nicméně si neodpustím drobnou poznámku:
Je starým známým faktem, že politická reprezentace je odrazem společnosti, jež ji volila. Taberyho kniha nám ukazuje, že v současných letech naše volba do prezidentského úřadu ani do sněmovny prostě není dobrá, ani důstojná a už vůbec ne reprezentativní dovnitř, natož navenek.
Povinná četba pro všechny, kteří nehledají pouze jednoduchá a plytká řešení problémů.
Na to přece nemusíme být ani právdoláskařem anebo sluníčkářem, jen člověkem, kterému není jedno, kde a jak žije a kdo jej zastupuje. Protože ještě pořád, chvála bohu, žijeme v zastupitelské demokracii. Po přečtení této knihy jsem se opět utvrdila, že si ji nechci nechat vzít.
Knihu jsem si se zájmem přečetl. A nemohu se zbavit dojmu, že prvních cca 200 stran, kde samozřejmě nemohl chybět Havel a Peroutka, bylo napsáno, jen kvůli závěrečné kritice Babiše a Zemana.
Autorova profese předpokládá velký rozhled, ve svém díle jej však využil naplno současně se znalostmi novodobé české historie, díky čemuž poskytuje čtenářům ucelený pohled na politiku od doby před Masarykem až po současné dění u nás i ve světě. Právě excelentní využití historických pramenů, smysl pro předkládání souvislostí a pečlivě odzdrojovaná argumentace, dělá z knihy adepta na „povinnou“ četbu.
Ať už tedy máte zájem o české dějiny, politiku nebo se třebas věnujete problematice populismu či kritického myšlení, rozhodně věnujte Opuštěné společnosti pár volných večerů, stojí to za to.
Posloucháno ve skvělém audioknižním podání Jiřího Dvořáka a Ivana Trojana - vřele doporučuji!
Normálně většinou tento typ knih, článků, esejí nečtu. Jenže to je nejspíše celkem velká chyba, protože tahle kniha mi asi otevřela oči v tom, že bych si neměl žít jenom ve své bublině, ale začít se zajímat i o okolní svět. A být k věcem kritický a zároveň chápavý. Jistě se najdou lidi co s autorem budou nesouhlasit či hanit jeho práci, ale osobně myslím, že právě to knihu dělá skvělou. Pro mne jediná škoda, že jsem si ji nekoupil a nepřečetl už v roce vydání.
Velká část knihy týkající se "starších" dějin je zpracovaná kvalitně a opírá se o různé historické důkazy, ale novodobější část je z mého pohledu velmi jednostranná, například téma migrační krize je vykládáno velmi jednostranně - aneb 99% migrantů je hodných a měli bychom jim pomáhat a problémy jsou opravdu jen s výjimkami.. takže až na toto dobrá kniha..
Měl by si přečíst každý člověk, kdo má alespoň trochu zájem o demokracii a svobodě v našem státě.
Musím ovšem zmínit, že Taberyho náklonnost k jistým lidem je patrná, přesto to na významu knihy neubírá.
K této knize by čtenář měl přistupovat jako k názorové sbírce esejí, jež jsou podepřeny autorovou mnohaletou praxí profesionálního žurnalisty i řadou textů světově uznávaných elit. Takto jsem chápala knihu já, a proto jsem Taberymu odpustila občasné tendence glorifikovat některé osobnosti na úkor jiných a dávám i přesto plný počet hvězd. Nejsympatičtější mi bylo, že se autor neutíkal do dob dnes již dávno minulých; historii Československa použil pouze k podtržení svých tezí. Opravdu hodnotný počin plný podnětů k zamyšlení i dalšímu studiu.
Štítky knihy
Česko, Česká republika společensko-politická publicistika humanismus konspirační teorie stát populismus Magnesia Litera české osobnosti
Autorovy další knížky
| 2017 |  Opuštěná společnost |
| 2006 | Vládneme, nerušit: opoziční smlouva a její dědictví |
| 2006 |  Nemilosrdné příběhy českých dějin |
| 2008 | Hledá se prezident: Zákulisí voleb hlavy státu |
| 2024 | Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě |
Moc zajímavá a inspirativní knížka, autor skvělé popisuje naší společnost se všemi plusy, mínusy i ideály. Pomohla mi hodně věcí pochopit a zamyslet se nad spoustou témat, určitě jsem ráda, že jsem se ke knize dostala, hodně mi dala.