Ošklivá vévodkyně
Lion Feuchtwanger
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156350/bmid_oskliva-vevodkyne-156350.jpg
4
278
278
Do země se hrnuly peníze. Průmysl nabíral dech. Města vzkvétala a mohutněla. Kdy došlo k tomuto příznivému obratu? Od té doby, co se markrabě sblížil s krásnou Anežkou z Flavonu. Bylo očividné, že ona je ta vyvolená… Zato ta druhá, Pyskatá, byla poznamenaná... Historická freska o osudu zemí tyrolských, korutanských, bavorských a braniborských a panovnících, kteří měli načas ve svých rukou římskou říši - především o Janu Lucemburském, Ludvíku Vitelbašském a Albrechtu Habsburkém -, je postavena na protikladu dvou žen. A právě ta mocná Markéta Pyskatá prošla i našimi dějinami. Ve dvanácti letech ji provdali za Jana Jindřicha Lucemburského (bratra Karla IV.), před kterým posléze uzamkla srdce i hrad; zkrátka ho vyhnala a přimkla se k Ludvíku Braniborskému. Dala mu tři děti, žádné ji však nepřežilo, a panovníka nechala úkladně otrávit - stejně jako celou řadu těch, kdo jí překáželi politicky nebo ji už omrzeli. Rozkvět zemí v časech, kdy měla hlavní slovo Pyskatá a její poradci, neměl dlouhého trvání. Intrikami, především proti Anežce a jejím stoupencům, Markéta postupně ztratila všechno a zchudlá musela odejít do rodného Bavorska... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Die Schrekliche Herzogin, 1957
více info...
Přidat komentář
Letos uplynulo 650 let (3. 10.) od smrti Markéty Tyrolské. Jak jistě víte, tak obrázek na obalu knihy je karikatura od vlámského malíře Quentina Massyse. Ten obraz namaloval více jak 100 let po její smrti. Co ho vedlo k namalování takové „osoby“ nevím. Historikové tvrdí, že Markéta byla naopak pěkná, takže asi se mnohým nezamlouvala její přímočarost až drzost. V osočování pokračoval i Lion Feuchtwanger v tomto historickém románu. A opět si člověk pokládá otázku: „Proč?“ .
Bylo to celé poměrně nudné a mdlé. Prostě nic moc.
I když čtu knihy autora velice rád u tohoto jím vyprávěného příběhu "jsme si jaksi neporozuměli". Proč ? Autor měl zřejmě chorobně zafixován odpor k Markétě Tyrolské, Korutanské, přezdívané Maultasch - Pyskatá . Dle historických pramenů šlo prý ovšem o pohlednou ženu. V popisu její "ošklivosti" se L.F. doslova patologicky vyžívá v takové míře, až je to čtenářsky nechutné . Rád čtu knihy ve slovenštině, leč zde jsem měl smůlu, překlad Nory Krausové z r.1966 považuji za nedokonalý. Historicky zajímavé je, že čtenář získá hodně poznatků o Tyrolsku, Korutanech i okolí Bolzana, Merana a Rivy. Samozřejmě nechutného boje těch "u koryta" o každý kousek půdy. Považuji toto dílo za jedno z nejslabších od L.F.
Feuchtwanger je skvělým autorem historicých románů - zde neskutečně bravurně popsal intriky, podrazy, touhu po moci a bezmoci, nenávist, škodolibost a smrt, kterými byla a stále je politika prošpikovaná. Markéta byla neobvykle statečná politička.
I když máme v knihovně pár knih od tohoto autora, přiznám se, že se mi dost míjí. Ale teď jsem si vzala tuto knihu a docela mě překvapila. Autor jak je vidět tak historii uměl zpracovat do beletrie. I když dost věcí je k zamyšlení. Předem upozorňuji, že historie sice je mým koníčkem, ale někdy se spletu nebo se zmýlím v letopočtech.Ale tuto dobu zpracovávají i čeští spisovatele a koukám, že se dost odlišuje. Především český autor by napsal, že Markéta Tyrolská zesměšnila bratra Karla IV. a poté se Habsburkové stali dost silným vládnoucím rodem díky Rudolfu, který zfalšoval jisté listiny. Ale moc dlouho nevládly než je vystřídal rod Habsbursko- Lotrinský. Takže si myslím, že pak český národ byl ,, utlačován". Ale s druhé strany jsou tam opět napsány jak se mění politika a kteří panovníci se mezi sebou vedou urputný boj. No jako v každé době. Stejně lidstvo nikdy nedostane rozum
Je to asi pátá kniha od Feuchtwangera, kterou jsem četl po dlouhé pauze. Naposledy jsem Feuchtwangera četl před cca 10 lety. A zase se mi potvrdilo, že dobrý autor je prostě nadčasový. Člověk po něm sáhne po letech a zase ho to chytne. Nevím zda všichni ti dnes populární autoři (které samozřejmě taky čtu) budou takto nadčasoví. Některé historické či faktické nepřesnosti mi nevadí. Jedná se o románové zpracování ne o odbornou historickou literaturu. Každopádně doporučuji.
A celý ten čas som čakal, že ma tá kniha vtiahne... A nič sa nestalo...
Takmer žiadna priama reč je v historickom románe celkom ťažký oriešok na prilákanie čitateľa. Zástupy šlachticov, ktorý sa v celej knihe objavia raz a vy sa ich snažíte pre istotu všetkých zapamätať nie je veľké plus. Neviete kto vlastne s kým ťahá za jeden koniec, kto je pánom situácie, ...
V opise sa hovorí, že Margaréta je sebavedomá, múdra a tak ďalej. Ak by bola naozaj tak osvietená, dokázala by sa preniesť cez tie intrigy, urážky na jej vzhľad atď. Samozrejme, že človek nemôže vzdorovať večne ale takto rýchlo sa vzdať svojich ideálov... Nejde to dokopy.
Hlavná dejová línia a pointa sú jasné. Ale mnohé udalosti (prvá vzbura napríklad), omáčka okolo, vedľajšie postavy, to všetko je aj s pár svetlými chvíľkami stále zmätené. Koniec bol vytúženou úľavou.
Dobře se to četlo. Zase se přesvědčuji, jak nebylo dobře šmahem odmítat doporučenou školní literaturu. Nebo že by člověk dozrával a stárnul? Asi je pravda, že v sedmnácti letech by mě to moc neoslovilo.
Historie podaná čtivě a se spádem, ač s chybami v různých údajích. Ale však nejde o dokument a není to učebnice dějepisu! Odnáším si poznatek, že už ve 14.století přesvědčila spíš krása těla než krása ducha. Bohužel je tomu tak do dnešních dní.
Tento autor mě nemůže snad nudit. Kniha se mi četla dobře a ani jsem se neztrácela v titulech a postavách a majetcích..... zajímavé čtení.Člověk má po dočtení pocit, že je o nějaké vědomosti obohacen a přece není umučen datumy a rodovými liniemi
Kdo ví, jak to bylo doopravdy. Velmi subjektivní popis vynikajícího spisovatele je zavádějící. Ano, měla to stížené a jestliže vedle ní žila taková krasavice, z jejíž krásy se nohy podlamovaly, tak to je opravdu velká rána. Život je pes, někomu přeje jinému nedopřává.
Dalším tématem v knize byl judaismus. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. A historie má tendenci se opakovat, protože malomyslní lidé si nedají říct.
Autor se k židovské otázce obracet musí jelikož je mu blízká. Sám zažil i uvěznění v koncentračním táboře, o kterém pojednává v jiné své knize.
Kniha je směsicí faktů a fikcí, které jsou do sebe velmi příjemně sladěny a celý román se tedy čte velmi rychle, s určitou nedočkavostí pro ty, kteří tento osud neznají.
V knize je znát Feuchtwangerův rukopis, nicméně i přesto jsem se jaksi nemohla začíst. Chvílemi jsem se ztrácela v neustávajících výčtech hrabství a titulů a pořád jsem postrádala nějakou jiskru, která by mě vtáhla do děje. To se bohužel nestalo a knihu jsem dočetla takřka z posledních sil. Ale určitě mě to neodradí od dalších děl tohoto autora.
Čítalo sa to dobre, ale na Feuchtwangera to bolo mdlé, bezzubé. Skôr ako historický, trošku nepresný a dokreslený članok do nejakého history-bulváru, ktorým sa dnes tak darí.
Kniha se mi docela libila jako historicke ctivo. Zajimave je, jak autor hlavni hrdinku stale dokola shazuje a popisuje jeji ohavnost a prirovnava ji k ropuse, jako on sam by ji opovrhoval. Styl psani mi hodne pripomina Parfem - pribeh vraha od Suskinda.
Zatím nejslabší kniha od mého oblíbeného spisovatele
Přečteno a téměř zapomenuto.
Jsem trošku na rozpacích, jak knihu hodnotit. Příběh se četl dobře, stručnost mi nevadila, ale...kdyby autor na každé stránce pořád dokola a stejnými přirovnáními nepopisoval údajnou šerednost hlavní hrdinky, byl by počet stran poloviční. Také není možné, aby všichni lidé kolem Markéty souhlasili s její ošklivostí, i kdyby doopravdy byla šeredná...Všichni víme, že krása je pojem relativní a někdo může odpuzovat jedny a oslňovat druhé. A ještě co se týče vykreslení postav...proč jsou všechny ,,černobílé,,? Znáte někdo někoho, kdy by byl jen dobrý anebo jen špatný?
Tuto knihu jsem začala číst kvůli českým souvislostem. Mám ráda historické knihy, ale tahle mi nějak nesedla, už jsem od autora četla lepší.
Možná by bylo dobré, kdyby nám přibyla ještě "skříňka" s knihami nedočtenými. Tam bych odložila Markétu Pyskatou.
Sem tam se mi tam něco líbilo, ale spíš jako filmová scenérie koloritu tehdejší doby.
Zaujalo mě třeba tohle:
"Svíce planuly, v krbu hořel malý oheň s navoněným dřívím."
Vskutku jsem netušila, že dřevo do krbu se muselo předem navonět! Čímpak asi?
Historický román o zajímavé postavě první poloviny 14. století, dceři Jindřicha Korutanského, který byl na krátký čas českým králem. Byla to žena velmi vzdělaná, ale nade vše vynikala její ošklivost, kterou tedy autor s gustem popisuje, až bych řekl, že přehání. Román je zajímavý také tím, že mezi Markétou a Lucemburky došlo k několika diplomatickým i vojenským střetům, možná spíš jen šarvátkám. Mimoto jejím prvním manželem byl Jan Jindřich, mladší bratr Karla IV. Román to není špatně napsaný, ale nějak mi vadila jakási stručnost. Jako by ho Feuchtwanger napsal jen tak mimochodem, bez nějakého hlubšího ponoření se do historických pramenů a na to u něj nejsem zvyklý. A na závěr taková “perlička”: Markéta používala červené líčidlo z brazilského dřeva, a to je v první polovině 14. století docela síla, jak jistě uznáte.
Doporučil bych Hrefně i ostatním všem brát lekce z dějepisu a zeměpisu z učebnic a ne z historické beletrie. Ta se totiž dost často mýlí, autoři si vymýšlí nebo komolí děje, reálie, postavy. Mám za sebou pár stránek a už jsem narazil na závažné nepřesnosti. Jen namátkou:
Těžko mohl při svatbě Markéty a Jana Jindřicha asistovat olomoucký arcibiskup, když arcibiskupství je v Olomouci až od roku 1777, do té doby zde bylo pouze biskupství.
Těžko mohli v Tyrolech v polovině 14. století mít brazilské dřevo.
Těžko mohla Karlu IV. dát jeho matka náležitější vychování než Janu Jindřichovi, když Karel svou matku viděl naposledy ve svých třech letech.
Těžko mohli mít čeští a tyrolští páni problém s komunikací, když česká šlechta ve středověku běžně ovládala němčinu a na Janově dvoře se běžně německy hovořilo a Jan stejně tak němčinu ovládal, což je samozřejmé, když jeho Lucembursko leželo na pomezí Francie a Německa.
Eliška Přemyslovna nejspíš opravdu neměla ráda vdovu po králi Rudolfovi, to ale nebyla štýrská královna ale Eliška Rejčka ta taky neměla poměr s králem Janem, takže nemohla Čechy uvrhnout do občanské války. Autor si zřejmě krále Jana spletl s Jindřichem z Lipé, který s Rejčkou skutečně poměr měl.
Janu Jindřichovi nebylo při svatbě s Markétou 10 let ale pouhých 8 a je dost velký rozdíl jestli mezi nimi byly jen dva nebo čtyři roky rozdílu, když teto rozdíl hrál zásadní roli v krachu jejich svazku. A neviděli se poprvé na svatbě, Jan Jindřich v té tobě už tři roky v Tyrolech žil.
A především byla prý Markéta podle historických pramenů docela hezká a ne taková ohyzda, jak ji líčí autor zřejmě jen aby měl protiklad k její krásné sokyni.
Dost mi taky leze krkem počešťování německých zeměpisných názvů či jmen (Inšpruk, Vitelsbach)
Suma sumarum - vydržel jsem do strany 38, ale dál to číst nehodlám, bohužel další příspěvek do mého seznamu nedočtených knih.
Štítky knihy
středověk 13.-14. století historické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Židovka z Toleda |
| 2007 | Lišky na vinici |
| 1967 |  Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá |
| 1992 | Židovská válka |
| 1967 | Žid Süss |
Zprvu je to "pouze" příjemná četba, která potěší milovníky historie a vůbec všechny, jež se rádi probírají stránkami s kulisami dnes již dávno pohádkovými... Poslední třetina knihy ovšem překvapí výjimečně gradujícím dramatem s prvky krimi a snad i thrilleru. Téměř na každé stránce zde dochází k nečekaným zvratům - a pro obyčejného smrtelníka ke zcela nepředpokládaným intrikám - kde zanedbatelné není ani prostředí. Prodíráme se (se schvácenými hrdiny) temnými lesy nebo horskými masivy strmými a stejnou měrou lhostejnými k lidskému údělu... Autor zřejmě dost přibarvil děj, resp. jeho detaily, včetně vizáže hlavní postavy, ale tohle je román, nikoli faktologie.