Osm hor
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507228/bmid_osm-hor-6391ef5dd7a01.jpg
4
699
699
Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou – pro protagonisty románu Osm hor platí tohle tvrzení beze zbytku. V horách se do sebe zamilovali rodiče Pietra, jednoho ze dvou hlavních mužských hrdinů, v horách se Pietro seznámí s Brunem, svým nejlepším kamarádem. Výšlapy do hor se stanou výchovnou metodou Pietrova otce, samotářského chemika střádajícího v šedi Milána svůj vztek na celý svět i svůj stesk po horských vrcholech. Také Pietrův i Brunův dospělý život bude pevně svázán s horami… Bestseller Paola Cognettiho vychází ve třiatřiceti zemích.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , OdeonOriginální název:
Le otto montagne, 2016
více info...
Přidat komentář
Ačkoliv nejsem "horalem" a na horské vrcholy se ráda dívám z údolí, knížku jsem si se zájmem přečetla a líbila se mi. Příběh o síle přátelství, o vztahu k milovaným horám i o tom, co si po celý život neseme ze svého dětství a kam vlastně patříme, určitě stojí za přečtení.
Dovolte mi zde ocitovat, co mne nejvíce oslovilo:
"Jak to, že jste si tak jistí tím, že víte, co je pro život druhého člověka dobré?
Jak to, že vás nepřepadnou pochybnosti, že on to možná ví líp?"
"V dospělosti se vám místo, které jste jako malí milovali, taky může jevit úplně odlišné a přinést vám zklamání, anebo vám může připomenout to, čím už nejste, a zavalit vám velikým smutkem."
"Člověk najde své místo na světě méně nepředvídatelnými způsoby, než si myslí."
"Už jen se postarat sám o sebe je fuška. Člověk je stvořenej k tomu, aby to vždycky nějak zvládnul, když je šikovnej, jenže když si věří až moc, nakonec už všechno krachne."
"Člověk má dělat to, co ho naučil život. Možná když je hodně mladej, kdoví, to se třeba ještě může rozhodnout, že se vydá jinudy. Ale v jistý chvíli by se měl zastavit a říct: fajn, tohle dokážu udělat, tohle ale ne."
"... v jistých životech jsou hory, kam se není možné vrátit."
Knížku doporučuji a těším se na film, který byl podle této knihy natočen.
Z knihy je cítit autorova láska k horám a taky nostalgie, že časy a hory se mění a nic není, jako dřív.
Kniha si u mě krásně zapadla do pochmurné nálady, kterou v tomto ročním období mám a která je umocněna i vnějšími vlivy ovlivňujícími naše životy.
A abych si horské téma knihy doplnil i o sluchový vjem, tak jsem si pustil mé dvě oblíbené skladby......Ó hory, ó hory od Stromboli a Jdeme do hor od Tanga.
Kdo chodí do hor načerpat sílu a energii, tak tomu tato kniha pomůže utřídit vlastní myšlenky. No a kdo má rád českou hudbu "minulého století", tak tomu doporučuji četbu zakončit podobně jako já. Nemá to chybu.
Knihu jsem četl na základě doporučení mých oblíbených čtenářů zde na DK a nelituji.
"Přátelství je místem, kde zapustíš kořeny."
Silný a dojemný příběh o horách, vztazích nejen k otcům a jednom neobyčejném přátelství.
Příjemně mě překvapila i filmová adaptace s hudbou od Daniela Norgrena.
Kniha, ve které se vyvíjí pevné přátelství.
Schopnost Paola Cognettiho mě přenést na místa vyprávění je obdivuhodná a toto umění je důvodem proč jsou pro mě jeho knihy tak výjímečné.
Tato knizka mozno neni pro kazdeho, ale pro mne rozhodne byla! O krase hor a horalovi, ktery se sve hory drzel az do konce. Zhltla jsem ji na jeden zatah (podle mne teda ctive napsana i kdyz neni moc dejova) a jak tady nekdo psal, bylo to pohlazeni pro dusi :).
Krásný příběh o přátelství, lásce k horám.
Děj je sice jednoduchý, ale zároveň v sobě skrývá hlubokou myšlenku. O těžkém životě v horách a zároveň pochybnostmi v sebe sama. Výborný poslech audioknihy.
Postavy bez akýchkoľvek sociálnych zručností...hlavná postava je absolútne bezemočná.
Kupodivu čtivá, i když hlavně o horách. Potřebovala jsem na ni víc času, protože jsem se trochu ztěžka dostávala do děje, nicméně jsem spokojená.
Jednoduchy, a prece hodne slozity pribeh. Pribeh o pratelstvi, osudu, zivotni ceste, zasazeny do osamelych hor. Moc se mi to libilo.
Hluboký příběh o přátelství, horách a poznávání sama sebe. Místy děj pokulhává, ale to na knize neubere na kvalitě.
Kniha Osem hôr bola pre mňa príjemným spestrením, lebo sa svojim literárnym stvárnením trochu odlišuje od žánrov, ktoré bežne čítam.
Celkom jednoducho napísaný príbeh o rodinných vzťahoch, sile priateľstva a hlavne vášni k horám, ktorá núti človeka rozmýšľať a prehodnocovať svoje priority.
Veľmi sa mi páčili opisy malebnej alpskej dedinky a majestátnych hôr so všetkou svojou fascinujúcou krásou, tajomnosťou, ale rovnako aj krutosťou.
Trochu mi však prekážalo, že charakter postáv akoby splynul s prostredím. Žiadalo sa mi o niečo hlbšie preniknúť do psychológie postáv, viac priblížiť ich pohnútky alebo konanie. Veľa toho autor opisuje iba okrajovo alebo v náznakoch, približuje iba určité aspekty ich života a ja osobne som sa tak s postavami nedokázala úplne stotožniť.
Krásná knížka nejen o lásce k horám, ale především o přátelství a pochopení sebe sama. Já hory miluji, ale stejně jako maminka Pietra jsem spokojená v těch kolem tisícovky a v mandale osmi hor zůstávám jako Bruno u hory Sumeru. Užila jsem si to.
Äudiokniha.Velmi dobrá, jen jsem senedokázal nikomu nějak zvlášť fandit. Vypravěčova postava byla dost plytká a jeho osudy jen naznačeny, hlavně později, Ale asi to s příběhem hor a jejich milovníky a tudíž někdy i otroky nesouviselo. Kromě matek obou hrdinů byly postavy neukotveny a tápaly, Takže reálný život. Pan spisovatel umí a vzhledem k jeho věku mu dávám velkou budoucnost.
Vyloženě komorní příběh, ve kterém hrají nejdůležitější roli hory, především oblast Grana v italské části Alp, následuje síla přátelství a rodinné vztahy. Děj plyne zvolna, od dětství až do středního věku hlavních postav, drží se mírně melancholické nálady, nepřináší dramatičtější výkyvy. První polovina románu se nesla ve znamení prázdnin mimo město, poznávání drsného kraje a jeho obyvatel (i sezónních náplav). Zrodí se nejen pevné pouto mezi dvojicí povahově odlišných kluků z rozdílných poměrů, ale také láska k horám.
S dospíváním vypravěče Pietra přišel útlum, celou dobu se jako by hledal a nenacházel, nebo možná ani nehledal, nedokázala jsem v sobě zkrátka probudit sympatie k tomuto citově uzavřenému, neukotvenému charakteru. Horal tělem i duší Bruno v tomto ohledu převzal otěže; ač na stejném místě, posouval se... a zároveň neměnil. Snad mu autor mohl dopřát o něco více prostoru.
Příliš mi nevyhovovalo tempo knihy, přeskakující celé roky - leccos by zasloužilo rozvést podrobněji, místo pouhých náznaků a stručných epizodek jít do hloubky (Brunova rodina, Pietrovy pobyty v Tibetu atd.).
Jedna věc je jistá: od prvních stránek až do (předvídatelného) finále rozdmýchávalo „Osm hor“ mou touhu obout trekové boty a vyrazit kamsi vzhůru, k mrakům, do vůně borovic, rozvážně stoupat do ticha, rušeného jen přírodními zvuky - šuměním stromů, bubláním potoků, cvrlikáním ptactva… ach ano, a mým sípavým dechem. Žádná auta ani jiná technika, žádné davy, žádný stres. Tahle potřeba chůze přírodou, kdy cesta je cíl, zemřela nedávno s mým psem, věřím však, že na jaře znovu vykvete. 75%
Jednoduchý a zároveň hluboký příběh o síle přátelství, lásce k horám, o hledání svého místa v životě. Dobře vykreslené povahy a pocity jednotlivých postav, ale také krásy hor a přírody. Osm hor je kniha, která zaujme.
Krásná kniha. Mám ráda hory. Tato kniha se mi trefila do vkusu a nějak jsem se do toho prostředí ráda přenesla.
Pro mne naprosto atypická kniha. Kdybych ji četl v papírové podobě tak bych ji asi brzo odložil jako melancholickou slátaninu bez děje a vyvrcholení. Ale jako audioknihu, čtenou uklidňujícím hlasem Pavla Baťka, jsem si ji užíval. Byl to skvělý relax u kterého jsem si zavzpomínal na vlastní mládí a vlastní touhu se občas schovat do samoty.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství zfilmováno příroda italská literatura rodina Itálie psychologické romány hory a pohoří samota otcové a synovéAutorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2024 | Dole v údolí |
Občas se asi každému stane, že ho zaujme a baví kniha, která by ho přitom možná na první pohled zaujmout nemusela. Co asi tak já a hory, lezení po horách, život na horách a na salaši, venkov? Jenže v románu italského spisovatele Paola Cognettiho Osm hor (Le otto montagne, 2016) je vedle tohoto převládajícího prostředí, které je mi dost vzdálené, ještě mnoho jiného, a proto se mi ta kniha velmi líbí a čtu ji s nadšením. Jsou to témata vztahu rodičů a dětí, zejména otce a syna (a to je pro mě z osobních důvodů vždy dost zajímavé téma); přátelství mezi dvěma muži od dětství do dospělosti (což mě v životě bohužel minulo), ač jsou velice rozdílní, ale mnohé je spojuje; kontrast mezi životem ve městě (v údolí) a na horách a na venkově, v přírodě; postava otce s jeho rozpory a chladem, ale i citlivostí; rodinná minulost; osudové volby a jak málo by stačilo, aby šel život jinak; domov; samota...
Vypravěč Pietro vzpomíná na svůj složitý vztah s komplikovaným otcem a na přátelství s venkovanem Brunem a popisuje svoji lásku k horám a horolezecké výstupy nejen v Itálii, ale i v Himálaji. Úsporným stylem, čtivě, tak, že se od nedlouhého románu (220 stran) nemůžete odtrhnout. A možná dokonce zatoužíte do hor se vypravit...
Když ještě dodám, že román získal nejprestižnější italskou literární cenu Strega, stal se bestsellerem v Itálii i ve světě a že ho přeložila Alice Flemrová, je pozornost na místě o to větší. Vydal Odeon, 2017.
"Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou."
"'Když jde někdo žít nahoru, znamená to, že tam dole ho nenechají na pokoji.' / 'A kdo je tam dole?' / 'Panstvo. Vojska. Kněží. Vedoucí oddělení. To je různý.'"
"V dospělosti se vám místo, které jste jako malí milovali, může jevit úplně odlišné a přinést vám zklamání, anebo vám může připomenout to, čím už nejste, a zavalit vás velikým smutkem."