Osm hor

02.09.2023

Hrozně moc jsem ji nechtěla číst, protože jsem se bála, že mi tam bude někdo dvě stě stran skákat po horách a popisovat italský kopce, ač italský kopce miluju. Asi jsem úplně nebyla připravená na přírodní metafory a filosofování postarších Italů, ač postarší Italy taky miluju. A hele, ono to bylo tak krásný!
Strach, úžas, posedlost, životní zkušenost. Příroda, italská nátura, pocit nicotnosti oproti horským masivům a hutnosti života. Nádhera.
Co je víc, než když člověk ví, kam a ke komu patří?

27.07.2023

Očekávala jsem dobrodružnou knihu s nabitým dějem o zdolávání horských vrcholů. Tak to se trošku s mých očekáváním minulo. Knížka si tak pomalu plyne a je hlavně o vztahu otce a syna a o přátelství mezi muži. Jsou tady i krásné popisy přírody a hlavně těch hor. Celkově je laděná trošku depresivně, takové hledání smyslu života, ale trošku na mě působila bezútěšně. Přesto se četla velmi dobře, bavila mě a probudila ve mě touhu popadnout batoh a vyrazit do hor.

29.06.2023

Normálně bych k téhle knize nejspíš nepřišla, nebýt v jednom čtenářském klubu. A vlastně se mi to docela líbilo, i když celou dobu jsem očekávala úplně jinou zápletku (asi mě hlavně zmátla obálka). Popisy hor byly vynikající a já se těším, že si v nejbližší době pustím film a užiju si jistě i krásné scenérie.

17.05.2023

Knížka o otcích a synech. O celoživotní lásce k horám. O ryzím mužském přátelství, které nepotřebuje mnoha slov. O těch, kteří přicházejí a odcházejí, a těch, kteří zůstávají. O hledání svého místa na světě, kdy jednomu stačí jedna hora, aby jej našel, zatímco ten druhý jich musí slézt osm.

Film jsem viděla dřív, než jsem se v knihovně dostala ke knížce. Moc hezky se spolu doplňují. Film dodává vizuál majestátním Alpám a Himalájím a zároveň poetický hudební podkres příběhu, který se pomalu a bez velkých podrobností rozvíjí. Knížka zase přináší detaily, které byly ve filmu jen naznačeny nebo nebyly vůbec vyřčeny. Potěšilo lepší seznámení se s matkami hrdinů a také s jedním tragickým rodinným příběhem, který vysvětloval mnohé.

Možná je pravda, jak tvrdila máma, že každý má v horách svoji nejoblíbenější výšku, krajinu, která se mu podobá a kde se cítí dobře.

08.05.2023

Po zhlédnutí filmu Osm hor jsem přečetl i knihu. Děj filmu jede v kolejích knihy a při čtení zažíváte jeho Déjă vu. V dobře napsané knize mi ale citelně chyběl ,,třetí rozměr fílmu" a to je nádherný vizuální stálý pohled na krásu hor, které v různých podobách probíhal celým filmem. Proto doporučuji: nejdříve přečíst knihu a pak si vychutnat krásný film.

01.05.2023

Osm hor se čte samo. I když jsem si až po přečtení musela říct, že ten text nemusel být tak čiště surový a některé věci mohl autor více rozvést.
Stejnojmenný film z minulého roku nese naprosto identickou atmosféru jako kniha - klobouček režisérovi!

13.04.2023

Kniha byla ve výsledku úplně o něčem jiném, než jsem si myslela. Je vlastně dost krátká, ale pro mě tam chyběla nějaká touha číst a číst dal. Je to velmi stroze psané, přímo, bez nějakých větších popisu. Ale tohle všechno mě bavilo, i kdyz vim, ze nebudu mít potřebu se ke knize vrátit.

26.03.2023

Tento příběh byl zvláštní tím, že ho sám vyprávěl hlavní protagonista. Nejsem dost zvyklá to číst tímto vyprávěním. Na druhou stranu musím ale říct, že to bylo víc emoční, realistické a surová příroda hor byla opravdu k zamyšlení. Vůbec nevím, zda by tam plno lidí nacházelo útěchu. Dvanáctiletý Pietr přes léto se s mamkou nastěhoval do horské vesnice. Seznámil se se stejně starým klukem Brunem, který tam žil u tety a strejdy. Společně prožívali chvíle na horách, dokud se opět kvůli škole nerozdělili. Každý žil jiným životem, ale vždy v létě se opět scházeli na horách. Kamarádství drželi až do dospělosti, v horách si pak postavili společně dům a oba se tam vždy setkávali jednou za rok. U takového kamarádství nezáleží zrovna kde jste, ale je stále uloženo v srdci až do smrti. Myslím, že tento příběh právem dostal ocenění.

24.03.2023

Jestli milujete hory, hlavně Alpy, jestli se tam v létě čas od času vydáte a přemejšlíte, jaký by bylo trávit tam delší čas, nebo třeba celej život, tuhle knížku si užijete. Cognetti vás do Alp vtáhne jako výkonnej vysavač a pomocí svojí fantazie se budete rázem pohybovat na srázech pokrytejch řídkou trávou, kolem sebe vysoký kamenný masy, uslyšíte o překot se valící potok s právě roztátým sněhem a když nastražíte uši, někde v dálce zaslechnete zvony Brunovejch krav.

Tenhle příběh je o velkým horským přátelství, který mezi sebou můžou mít horal a kluk z města, kluk, kterej ale hory miluje skoro stejně jako jeho kamarád. Pietro sice většinu času tráví v Miláně nebo Turíně, ale o tomhle jeho životě se nic moc nedozvíme. Není to potřeba. To důležitý se odehrává mezi štíty, kde se probíjí životem Bruno, jeho nejlepší kamarád. K jejich hlubokýmu přátelství není potřeba moc slov, o těch jejich vztah není. Je o společně stráveným čase při stavbě domku vysoko v horách, o ochotě přicestovat přes celej svět, když vás ten druhej potřebuje, o respektu a schopnosti akceptovat, že každej má jiný touhy. I když jsou takový, který znamenaj konec života.

Ať si kdo chce co chce říká (včetně mistra Kinga), člověk vždycky nejlíp popíše svět, kterej dobře zná. A Cognetti hory zná dobře, vysoká míra autobiografie je v textu patrná. A taky ví něco o psaní. Tenhle text je totiž od zbytečnejch slov osekanej na dřeň.

20.03.2023

Zhlédla jsem film a sáhla po knize. Okouzlila mě svou atmosférou. V podhůří jsem strávila přes dvacet let a neskutečně mi chybí. Ty daleké rozhledy a hlavně klid a pokora před jejich silou. Kniha ve mně zanechala mnoho otázek i odpovědí. Rozhodně doporučuji strohý a zároveň čtivý autorův styl. Pokud stojím u toku řeky, kde je vlastně minulost a kde budoucnost?

19.03.2023

Velmi klidný, nostalgický příběh. Na pozadí majestátních hor se zde jakoby mimochodem bez zbytečných dramat řeší vztah otce se synem, vztah dvou dávných kamarádů z dětství, vše v souvislosti s pobytem/životem v horách. Moc příjemné čtení!

14.03.2023

Mně se to moc líbilo. Nejradši bych se do Grany rozjela a v nějaké chajdě tam strávila celé léto a všechny ty stezky a chodníčky si prošla.
A snad zvládla i nějakou tu horu.

08.03.2023

Osm hor je přesně ten typ knihy, který bych hned po dočtení nejradši začala číst znovu.
Moc se mi líbil film (který jsem viděla dříve - v lednu), ale rozhodně vám tady teď nebudu psát, jak je knížka lepší. Ten příběh je totiž dokonalý v obou podobách.
Je dojemný, zábavný, bolestný a nesmírně autentický.
Přesně a jednoduše pojmenovává rozdíl mezi civilizací a osamělým životem v horách a dokáže to vystihnout jen prostřednictvím jazyka. Zatímco Pietro z města používá abstraktní pojmy typu příroda, horal Bruno ji definuje konkrétně a ve všech jejích jednotlivostech, nemusí se schovávat za neurčité, nadřazené výrazy. Vyprávění je protkáno celou škálou podobných životních poznání a děj je v podstatě druhořadý, přesto příběh chytne a nepustí.

Dvě poznámky jako P.S.
1. Film na mě působil doslovněji, to vyústění v něm bylo zcela nezvratné
2. Knihu do audio podoby načetl Pavel Batěk - poslouchá se moc příjemně, jen hlasově neodpovídá mé představě Pietra. Možná je to ale dáno tím, že mám jako Pietra zažitého (z filmu) Lucu Marinelliho. O příjemném poslechu se bohužel nedá mluvit v případě hudebních předělů, ty tam určitě narval někdo, kdo netušil, o čem ta knížka je, protože jinak si to nedovedu vysvětlit.

19.02.2023

Byla jsem zklamaná, protože jsem čekala něco hlubšího. Přišlo mi, že autor klouzal po povrchu. Hlavní postava /vypravěč mi byl velmi nesympatický. Chyběly mi emoce. Byl to příběh o vztazích, ale vůbec se mě nedotkl. Moc pěkné byly popisy hor, ale postavy tam v těch chvílích byly tak nějak navíc.

08.02.2023

Kniha mě přenesla ho hor, které miluji a stejně jako autor v letním období, krásně popisuje jejich krásu, kouzlo a nelehký život lidí, kteří celoročně v horách žijí

07.02.2023

Paolo Cognetti je pro mě momentálně jeden z nejoblíbenějších autorů. Jeho knihy, ač úsporné, co se počtu stránek týče, překypují něčím, co ve mě zanechává na dlouhou dobu zvláštně hezký pocit. Jeho mistrovství popisu míst je kapitola sama o sobě. Jako by na vás hory shlížely přímo ze stránek knih. Rozhodně stojí z přečtení (i pro městské lidi).

07.02.2023

Občas se asi každému stane, že ho zaujme a baví kniha, která by ho přitom možná na první pohled zaujmout nemusela. Co asi tak já a hory, lezení po horách, život na horách a na salaši, venkov? Jenže v románu italského spisovatele Paola Cognettiho Osm hor (Le otto montagne, 2016) je vedle tohoto převládajícího prostředí, které je mi dost vzdálené, ještě mnoho jiného, a proto se mi ta kniha velmi líbí a čtu ji s nadšením. Jsou to témata vztahu rodičů a dětí, zejména otce a syna (a to je pro mě z osobních důvodů vždy dost zajímavé téma); přátelství mezi dvěma muži od dětství do dospělosti (což mě v životě bohužel minulo), ač jsou velice rozdílní, ale mnohé je spojuje; kontrast mezi životem ve městě (v údolí) a na horách a na venkově, v přírodě; postava otce s jeho rozpory a chladem, ale i citlivostí; rodinná minulost; osudové volby a jak málo by stačilo, aby šel život jinak; domov; samota...
Vypravěč Pietro vzpomíná na svůj složitý vztah s komplikovaným otcem a na přátelství s venkovanem Brunem a popisuje svoji lásku k horám a horolezecké výstupy nejen v Itálii, ale i v Himálaji. Úsporným stylem, čtivě, tak, že se od nedlouhého románu (220 stran) nemůžete odtrhnout. A možná dokonce zatoužíte do hor se vypravit...
Když ještě dodám, že román získal nejprestižnější italskou literární cenu Strega, stal se bestsellerem v Itálii i ve světě a že ho přeložila Alice Flemrová, je pozornost na místě o to větší. Vydal Odeon, 2017.
"Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou."
"'Když jde někdo žít nahoru, znamená to, že tam dole ho nenechají na pokoji.' / 'A kdo je tam dole?' / 'Panstvo. Vojska. Kněží. Vedoucí oddělení. To je různý.'"
"V dospělosti se vám místo, které jste jako malí milovali, může jevit úplně odlišné a přinést vám zklamání, anebo vám může připomenout to, čím už nejste, a zavalit vás velikým smutkem."

03.02.2023

Ačkoliv nejsem "horalem" a na horské vrcholy se ráda dívám z údolí, knížku jsem si se zájmem přečetla a líbila se mi. Příběh o síle přátelství, o vztahu k milovaným horám i o tom, co si po celý život neseme ze svého dětství a kam vlastně patříme, určitě stojí za přečtení.
Dovolte mi zde ocitovat, co mne nejvíce oslovilo:
"Jak to, že jste si tak jistí tím, že víte, co je pro život druhého člověka dobré?
Jak to, že vás nepřepadnou pochybnosti, že on to možná ví líp?"
"V dospělosti se vám místo, které jste jako malí milovali, taky může jevit úplně odlišné a přinést vám zklamání, anebo vám může připomenout to, čím už nejste, a zavalit vám velikým smutkem."
"Člověk najde své místo na světě méně nepředvídatelnými způsoby, než si myslí."
"Už jen se postarat sám o sebe je fuška. Člověk je stvořenej k tomu, aby to vždycky nějak zvládnul, když je šikovnej, jenže když si věří až moc, nakonec už všechno krachne."
"Člověk má dělat to, co ho naučil život. Možná když je hodně mladej, kdoví, to se třeba ještě může rozhodnout, že se vydá jinudy. Ale v jistý chvíli by se měl zastavit a říct: fajn, tohle dokážu udělat, tohle ale ne."
"... v jistých životech jsou hory, kam se není možné vrátit."
Knížku doporučuji a těším se na film, který byl podle této knihy natočen.

26.01.2023

Z knihy je cítit autorova láska k horám a taky nostalgie, že časy a hory se mění a nic není, jako dřív.
Kniha si u mě krásně zapadla do pochmurné nálady, kterou v tomto ročním období mám a která je umocněna i vnějšími vlivy ovlivňujícími naše životy.
A abych si horské téma knihy doplnil i o sluchový vjem, tak jsem si pustil mé dvě oblíbené skladby......Ó hory, ó hory od Stromboli a Jdeme do hor od Tanga.
Kdo chodí do hor načerpat sílu a energii, tak tomu tato kniha pomůže utřídit vlastní myšlenky. No a kdo má rád českou hudbu "minulého století", tak tomu doporučuji četbu zakončit podobně jako já. Nemá to chybu.
Knihu jsem četl na základě doporučení mých oblíbených čtenářů zde na DK a nelituji.