Osm hor
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537653/bmid_osm-hor-66338a7e2a898.jpg
4
666
666
Vrcholy byly bílé, obloha nezvykle modrá, pocit zázraku Chodit po horách bylo pro Pietra už odmala naprosto přirozené – bral ho do nich jeho otec, kterému učarovaly a z něhož se v kostkované košili, manšestrácích, vlněném svetru a pohorkách stával jiný člověk. Tenhle zaprášený, sluncem sežehnutý, unavený a šťastný horal nijak nepřipomínal samotářského a naštvaného chemika dusícího v sobě vztek na celý svět. Pietro putoval po horách se svým kamarádem, s nímž ho pojilo mlčenlivé, ale o to silnější přátelství, a vrátil se do nich, aby tu vlastními silami postavil dům. Hory se pro Pietra staly osudem, hory zůstaly navždycky v něm, i když jeho zavedl života jinam. Román Osm hor získal italskou literární cenu Premio strega a a stal se velmi rychle světovým bestsellerem, který vychází ve více než 30 zemích. „Snažil jsem se být mluvčím, prostředníkem mezi horami, nížinou a městem, které se zdají být tolik vzdálené. Snažím se vyprávět tento příběh těm, kdo jej neznají a žijí příliš daleko, a tím se snažím uchovat svět, ve kterém žiji.“ – Paolo Cognetti „Román jednoduše dokáže podnítit, abychom nahlédli do sebe samých: již od začátku příběh vyvolává vlastní vzpomínky z dětství, vede k zamyšlení nad vztahem k rodičům, připomíná někdejší potřebu uniknout a utéct, oživuje touhu po samotě. Nabádá také k úvahám o životních hodnotách a chápání přátelství. … Osm hor tak funguje jako odrazový můstek k cestě do vlastního nitra.“ – Eva Skříčková, iLiteratura.cz „Přímočarost Paola Cognettiho nám pomáhá vystoupat na horu bez dlouhých oklik: vede nás nevyšlapanou stezkou a neprozkoumanými zkratkami. Díky tomu brzy staneme na vrcholu. Následně nám ale už nezbývá než sejít do údolí, kde nás očekává voda minulosti.“ – Pavla Přívozníková, iLiteratura.cz „Výjimečný je román zejména stylem psaní. Každá scéna má svůj význam, každé slovo má své místo.“ – Monika Havlasová, Neoluxor Copyrights: Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena. Paolo Cognetti (* 1978) Pochází z italského Milána, kde přebývá v zimních měsících – léto tráví v alpské chatě v nadmořské výšce 2 000 metrů, protože jeho vášní jsou hory. Než se začal naplno věnovat psaní, vystudoval matematiku a byl autorem dokumentárních filmů se sociálně-politickou a literární tematikou. V roce 2016 mu vyšel román Osm hor, za který následující rok získal dvě prestižní italská ocenění a práva na jeho vydání se prodala do více než 30 zemí. Zařadil se tak mezi kritikou nejlépe hodnocené a čtenářsky nejoblíbenější italské autory. Z nejnovější tvorby zaujal také románem Sofie chodí stále v černém (Sofia si veste sempre, 2012) nebo deníky ze života v horách Chlapec z divočiny (Il ragazzo selvatico, 2013). Pavel Batěk (* 1975) Ještě během studia na pražské DAMU se stal členem souboru Divadla na Vinohradech, kde ztvárnil řadu významných rolí (např. Malcolm v Macbethovi, Malcolm McGregor v muzikálu Donaha!, irský teenager Ray v McDonaghově dramatu Kráska z Leenane nebo Véna v Topolově hře Kočka na kolejích). V roce 2009 nastudoval s režisérem Danielem Špinarem Büchnerova Vojcka, za něhož byl nominován na Cenu Thálie. Od roku 2015 je členem Činohry Národního divadla. Objevil se ve filmech Swingtime (2006), Stín smrtihlava (2012) nebo Zejtra napořád (2014) a známý je také z televizních seriálů (např. Obchoďák, Ordinace v růžové zahradě II, České století, Mordparta, První republika, Ohnivý kuře či Bohéma). Je frontmanem skupiny End of Colours (The Doors revival), kterou v roce 1995 založil se svým bratrem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Le otto montagne, 2016
Interpreti: Pavel Batěk
více info...
Přidat komentář
"...než se tam člověk vydá, je potřeba, aby je uměl rozeznat, a aby po nich dlouho toužil..."
Kniha, kterou jsem přečetla za pár hodin, neskutečně silný příběh, který mě chytil za srdce.
I proto, že sama hory miluji a navázala jsem v nich nejeden silný vztah...
"Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou."
Neskutečně pravdivá věta...Hory jsou mocné, dávají sílu, dávají svobodu, ale stejně tak mohou snadno vzít to, na čem vám záleží, něco, co v životě hor není nic než jen pomíjivý, chvilkový záblesk. Hory život berou, i ho dávají...
"...že v jistých životech jsou hory, kam se není možné vrátit..."
Zamilovala jsem se na první přečtení, na stěnu věším mapu kolem Balmenhornu...a plánujeme další italské dobrodružství.
Krásný a silný příběh. Je to jedna z mála knih, ke které se budu čas od času vracet. Kdo miluje hory a ten pocit být v nich ztracený, si při čtení užije pohlazení po duši. Další slova by byla zbytečná, takže už jen moje hodnocenÍ:
PŘÍBĚH : 5/5
SDĚLENÍ: 5/5
JAZYK: 5/5
Nečekaně silná knížka!
Nemyslím si, že je to knížka pro každého. Je to silně subjektivní vyprávění/vzpomínání a zároveň jakési hledání něčeho, na co člověk musí mít v sobě cit pro přírodu a kousek duchovna. Myslím, že hodně záleží i na rozpoložení. Není snadné se naladit na Paolovu vlnu, když na to člověk prostě nemá chuť. Pak knížka působí hloupě.
Ale jinak, jinak to stojí za to. Knížka mě přenesla k horalům. A doba tam byla skvělá.
(...) a není to třicet let, co se mě odsud pokoušíš dostat dolů? Nedělej si o mě starosti. Tyhle hory mi nikdy neublížily.(...)
Krásný příběh zanechávající po sobě pocit nedefinované tesknoty. Cognetti dokáže čtenáře lehce přenést stovky kilometrů do kamenných moří Alp a bez zbytečných slov vykresluje postavy se všemi jejich nedostatky i ideály.
(SPOILER) Na příběhu mi trošku vadilo, a to je samozřejmě jen můj osobní pocit, že si neumím představit život, jaký měl Bruno. Žít jen v horách, obětovat tomu lásku, peníze a nakonec umřít sám. Cítila jsem z toho takovou bezútěšnost. Navíc Cognetti umí výborně popsat vztahy rodičů a dětí, jak vlastně si z dětství neseme určité "traumata" a ovlivňují nás i v dospělosti a je jen na nás, jestli se budeme litovat nebo se tomu postavíme čelem. Tato kniha se mi líbila a opět mě dokonale přesunula do míst, o kterých se v příběhu psalo. :)
Syridlo je kúsok žalúdka. Bez kúska žalúdka by nebolo syra. A vymyslel ho starodávny človek, divoch, ktorý sa v ich nárečí volá Omo Servadzo.
Aj toto je príbeh o dvoch priateľoch z talianskych Álp. Osem hôr, je aj románom o nevypovedaných a zložitých vzťahoch medzi otcami a synmi. Rozprávač príbehu je malý prišelec s otcom a matkou unikajúcimi do prírody pred mestským životom v paralele s tuhým životom takmer nevzdelaného chlapca-horala a jeho mĺkvej rodiny. Ich osudy sú však preťaté už v momente nedokončeného chlapčenstva. Tvrdá a krásna príroda talianskych Álp, zmierená samota horských ľudí od zvyšku sveta, priateľstvo poznačené kladným aj negatívnym vplyvom svojich otcov, je hlavnou líniou tejto príjemnej knižky.
La pezza je červený smrek, smrekovec – la brenga, borovica limbová - l’arula, vysoké bralo kde sa dá ukryť pred dažďom je barma, Ale on dostal meno berio – skala. A to mu ostalo už navždy. Skala, ktorá sa snaží odolať nepriazni osudu a života.
Je to kniha s krásnym príbehom. Nie je to beh na dlhú trať, ale na takmer dvestopäťdesiatich stranách ponúkne v tieni zdanlivého pokoja obraz sveta, ktorý nemajú možnosť všetci navštíviť.
Příběh o vztazích. O vztahu k otci, matce, kamarádovi, horám. Pěkně napsaný, přesto se mi četl docela těžko. Možná jsem knihu četla ve špatnou dobu, nebo jsem o ní měla jinou představu? Nemohu říct, že by se mi nelíbila, ale nijak zvlášť jsem si ji neprožila. Za 3*.
Knížka se četla sama. Jednak je plynule napsaná - nepříliš květnatá, spíš civilním jazykem, ale rozhodně nepůsobí plytce. A jednak - hory!! Je to prostě o bytí v horách. Žádné zbytečné popisky nevýznamných epizod, jen hlavní příběh, v nádherných kulisách.
Moc pěkná knížka pro všechny, kdo mají rádi hory, kdo je vnímají jako důležitou součást života, jako místo, kam se chodí čerpat, nacházet odpovědi, kde se v potu tváře všechny trable přetaví v pokoru, pochopení a přijetí.
Je taky o nikdy nevyřčených slovech, o hledání souvislostí, o touze někam patřit. A samozřejmě o lásce. K horám, k přírodě, ale hlavně té otcovské a synovské, mnohdy tak zvláštně zakuklené.....
"Jako kdyby se tím, že se jednou za rok znovu vydává po téže staré stezce, nořil do vzpomínek a putoval proti proudu vlastní paměti."
Za mě krásná kniha o horách, je náhledem do mužské a chlapecké duše. Odrážela i mé myšlenky a rozpoložení, které se dostavují uprostřed ticha hor. Zajímavá propojení otce, syna a kamaráda i vztahu horala a jeho rodiny s přírodou. Dala mi i odpověď na otázku historie polorozpadlých horských domečků a hospodářství vysoko v horách. Děj se odehrává většinu času v Dolomitech a končí v roce 2014 v době, kdy hory dobývá moderní technologie a rekreační centra. I když jsou v knize těžší životní období, zůstal mi z ní příjemný pocit. Hezké vyprávění to bylo.
Až při čtení jsem si uvědomila, že jsem jako dítě vyhledávala příběhy o horách a horolezcích; čím víc sněhu v nich bylo, tím líp. Proto mi zdejší popisy krajiny ani života v extrémních podmínkách vůbec nevadily. Větší problém jsem měla se vztahovou rovinou, tím spíš, že knížku instinktivně pokládám do značné míry za autobiografickou. Pietro opouští svého otce, aby se časem v mnoha směrech vydal v jeho stopách. Má rád samotu, ale jakmile by měl potřebný čas a prostor odpoutat se a utřídit si myšlenky, už uvažuje o tom, jak by v místě odtrženém od civilizace uspořádal komunitní život. Samostatnou kapitolou je jeho vztah k ženám, které jsou ve většině případů bezejmenné a bezvýznamné, až jsem se nemohla zbavit myšlenky, že Monte Rosa je pro Pietra tak trochu „Zkrocenou“ horou… Zkrátka mě napadalo, že ta až okázalá necitlivost musí být způsobená nedostatkem pozornosti, ať už od otce, nebo od Bruna. Přesto uděluji 3,5 hvězdičky za nápad i odvahu.
hezké to bylo, měl štěstí, že s otcem našel něco společného .... a Bruno? Horál jsi a horalem zůstaneš ....
Jsem v životní fázi, kdy bych se nejraději zbalil a opustil každodenní shon a stres. Pokud máte podobnou touhu, tak tato kniha vám v tom nepomůže. Je v ní sice krásně popsán drsný život v horách, touha se horami brouzdat a šplhat na ně, ale pokud vás kopce a hory nelákají už z pohledu okna, pak tato kniha vás osloví jen málo. Těm ostatním ji mohu doporučit, pokud si chtějí trošku zafilozofovat nad civilizací, těžkým životem nebo jen poznat smýšlení horalů a milovníků hor. Kniha jistě stojí za přečtení, najdete v ní i pár myšlenek a důvodů k zamyšlení. Navíc je celkem útlá, takže ji přečtete rychle. Kniha neurazí, a myslím, že ani příliš nezklame. Přesto mám za to, že se dají sehnat lepší tituly.
Osm hor mě trochu zklamalo. Nemohla jsem se do příběhu vůbec začíst. Ačkoli by se mi to líbit mělo - málo postav, kniha o horách, o životě, o přátelství. Vyzařoval z ní klid, ale nejedná se úplně o jednoduché čtení - připravte se, že budete muset číst mezi řádky.)
Střídmý, ale velmi poetický příběh nejen o horách v jedné z nejkrásnějších oblastí italských Alp, u nás zatím příliš neobjevených. Kniha se silnou mužskou energií, o síle přátelství, vztazích otců se syny, hledání sebe sama. Poklidně plynoucí příběh bez výrazných dějových zvratů. Krásné poklidné čtení do dnešní doby.
"Minulost je v údolí, budoucnost na vrchu."
Velice příjemné překvapení jsem nalezl v této knize. Více než o objevování hor a stavbě chaty v horách je o přátelství a vztazích. Ale nevytvořili tyto vztahy a přátelství právě hory? To se můžete dočíst v knize
Na začiatku som s knihou bojoval a pokračoval v čítaní len preto, že bolo jasné, že autor odžil to, čo píše.
Oplatilo sa.
Je to taká poctivá knižka - občas mi pripomenula Kerouaca, občas Hemingwaya (chlapskosťou, nie štýlom písania).
A len na okraj, turistika a horolezectvo mi nič nehovorí.
Štítky knihy
přátelství zfilmováno příroda italská literatura rodina Itálie psychologické romány hory a pohoří samota otcové a synové
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
3,5/5
Osm hor pro mě bylo dost velké vystoupení z mé čtenářské komfortní zóny, světovku nečtu a proto je pro mě těžké knihu hodnotit, protože nemám srovnání.
Kniha mě zaujala svým tématem. Hory miluju a jejich popisy mě vážně neskutečně bavili a celou dobu jsem měla chuť se do hor hned vydat.
Bohužel příběh a postavy se mě nijak zvlášť nedotkly. Ano, napsané to bylo dobře. Postavy byly komplexní, děj smutný, ale celkově byl pro mě příběh vyprávěn strašně odměřeně a nedokozála jsem se do postav vcítit. Může to být tím, že jsem do světovky ještě nedorostla, může to být problém můj, problém konkrétní knihy, nebo problém celého žánru. Nevím.
Ale vím, že touto knihou mě provedly hory.