Osm týdnů v blázinci
Eva Lohmann
Osm týdnů v bláznici je autentický, působivý román o šílenství v časech normálnosti. Třicetiletá Mila se s diagnózou deprese octne na psychosomatické klinice. Její ambiciózní rodiče jsou z toho šokovaní a nejen u nich, ale i u Milina přítele vyvolá tento fakt jisté obavy a úzkost. Nikdo z těch, kdo se v takovém zařízení octnou, přece nemůže být normální, že? Ale nakolik je vlastně Mila blázen?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Acht Wochen verrückt, 2011
více info...
Přidat komentář
Pod lákavým názvem se skrývá jakýsi deníček vcelku nesympatické slečny s despektem pohlížející na ostatní klienty a personál kliniky. Povrchní, nezáživné a neekologické dílo (hrdinka spotřebovává enormní množství papírových kapesníčků).
No nevím, ale připadalo mi to jako příprava na slohovou praci někde na střední škole, bez výrazu, bez emocí,.. Za chvíli zapomenu o čem to bylo..
Žádný hluboký ponor do psychologie opravdu nehledejte, ale je to kniha psaná z pohledu pacientky, ne psychologa nebo psychiatra, takže jsem to ani nečekala. Je to příběh obyčejné holky, která už dál nemohla a bojovala s depresí. A která se na klinice měla čas zastavit a s pomocí si začít uvědomovat, kdo je, co chce, a činit rozhodnutí. Za mě dobrý.
Mně se to moc líbilo. Psychologie je pro mě dost atraktivní téma, ať už jde o filmy nebo o literaturu. Čtivě a s lehce úsměvným nadhledem popsaný pobyt na psychosomatické klinice. Není to odborná kniha, takže jsem v ní žádnou hlubokou psychologii nehledala a ani neočekávala. Přesto se tam objevilo několik myšlenek, které pro mne byly hodně zajímavé a přiměly mne přemýšlet nad problémy mého vlastního života. Hezké dílo. :)
Kniha se příjemně čte, ovšem některé pasáže by zasloužily lepší seznámení s čtenářem a obecně hlubší rozebrání
Kniha zapůjčená v knihovně(ještě před uzavřením).Kniha neměla moc velké hodnocení a trochu mě to odrazovalo.Teď jsem ráda, že jsem si jí přečetla. Styl psaní i samotný příběh Milenky se mi moc líbil.Příběh se odehrává v sanatoriu(blázinci),kde je Milena donucena strávil čas, neboť se zhroutila(vyhořela)v práci.Za mě určitě si ji přečtěte.
Takové neslané nemastné nic. Je to docela škoda, protože téma by si zasloužilo hlubší a propracovanější děj. Příběh je vyprávěn jen po povrchu, žádná extra terapeutická moudra se nedozvíme, konec je také poměrně rychlý, ale přečíst se to dá.
Kniha tak trochu o ničem a o něčem. Výprava Milady za zdi blázince, kde se má stát normální. Čtivé ano, spíše oddychovka, žádná bestsellerová tvorba.
Diagnózy a poruchy jen pro ukázku, není to odborná kniha, což zde oceňuji.
Neurazí ani nenadchne, na proložení mezi knihy, ideální volba.
Výborně čtivá kniha, velmi zajímavě popisováno. Přiblíží pohled na psychosomatickou kliniku a "bláznovství" dnešní doby z pohledu člověka, který si to celé prožil.
Témata, která jsou v knize otevírána (deprese, anorexie, bulímie, změna pohlaví,...) si zaslouží určitě lepší zpracování. CHápu, že tohle má být kniha pro masy a ne odbornou veřejnost, ale když jsem knihu četla, tak mi místy přišlo jakoby sama autorka knihu potápěla a zesměšňovala.
Jedna z těch knížek, která je pravděpodobně "odsouzena" k radikálně odlišným hodnocením. Pro lidi, kteří prošli něčím podobným jako postavy příběhu, bude ukázkou odvahy a potřebnosti o podobných věcech mluvit, a možná i nadějí, že své problémy mohou překonat (i když podmínky českého a německého zdravotnictví jsou jiné, stejně jde hlavně o práci na sobě, kdy terapeuti jsou "pouze" průvodci). Ti, kterým tato zkušenost chybí, budou v pokušení knihu odložit nedočtenou. Ale možná, že díky ní udělají pár krůčků k tomu, aby pochopili stále poněkud stigmatizovaný svět "bláznů", kterým se ale v dnešním bezduchém a odlidštěném světě může stát téměř kdokoliv, kdo ještě ze svého srdce nevystrnadil skutečnost, že je člověk.
Kniha se četla dobře, nabízí pohled na lidi, kteří mají psychické problémy, ale přesto jejich stavy nepopisuje do detailů. Příjemná oddychovka.
Kniha je jen jakési povrchní vyprávění. Nejde do hloubky problému depresí, což jsme právě od ní očekávala. Tak nějak jsem pořád očekávala až od poloviny jsem to vzdala, ale vytrvala. Jako první knížka autorky dobré, ale celkově dobré. Jen bych tomu příběhu asi nedala podtitul o šílenství v časech normálnosti, to mi přijde trochu divné. Šílenství je podle mě ten nejhlubší pocit psychického pomatení, či zoufalství...
Po téhle knize jsem měla období, kdy jsem si myslela ba dokonce i chtěla skončit v blázinci ;-;.. Ale dobré čtení!