Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502310/ostre-sledovane-vlaky-JoS-502310.png
3
4101
4101
Malou stanicí projíždějí za války nacistické vojenské transporty a tato skutečnost bezděčně prověřuje charaktery hrstky lidí, kteří na tomto zastrčeném místě pracují. Autor nesmírně plasticky vykreslil několik svérázných postav zaměstnanců nádraží od přednosty stanice přes naivní telegrafistku až k mladému, milostnými problémy se trápícímu elévovi, jehož ústy je celý tragikomický příběh vyprávěn. (v Městské knihovně Praha 2. elektronické vydání)... celý text
Přidat komentář
Válečné? Ne, jen příběh o klukovi, kterej má problém se svým "kámošem".
Uf, pár stránek a já čtu skoro týden. Nesedl mi styl psaní a příběh jako by nebyl.
Kdyby nám češtinářka neřekla, o čem kniha je, nepochopila bych to. Čekala jsem více informací o odboji. Těch sexuálních eskapád tam bylo na těch pár stránek docela dost.
Nebudu lhát, kdyby mi maturita neklepala téměř na dveře, po této kratičké novele bych ani nesáhla. Ale upřímně, jsem ráda, že jsem si vybrala právě toto dílo, protože jednak bylo opravdu krátké, výstižné a jednak mě bavilo a splnilo veškeré mé očekávání. Smekám před panem Hrabalem, že dokázal toho tolik sdělit do pár stránek bez zbytečných zdržovaček a s nesmírnou lehkostí, jak to uměl pouze on.
Chvilku mi trvalo se do knihy začíst, trošku mi dělalo problém zorientovat se v ději, který se z ničeho nic změnil. Jakmile jsem si na tento způsob vypravování zvykl, byl jsem vtažen do knihy a nevnímal okolní svět. Četlo se mi malinko obtížněji, příběh se může jevit jednodušší, přesto na mě kniha zapůsobila. Konec, který snad nemohl být ani jiný, mi zůstane v paměti hodně dlouho. Určitě si pustím i film, který jsem, jako jeden z mála adaptací Hrabalova díla, neviděl.
Knihu jsem poprvé četla jako povinnou četbu, tenkrát spíš z povinnosti a nebyla jsem z ní nějak zvlášť odvařená, měla jsem co dělat, abych ji dočetla, pak jsem viděla film, který mě nadchnul a znovu jsem se vrátila ke knize. Možná jsem k ní zatím dozrála a musím přiznat, že tentokrát mě chytila za srdce a zvlášť ten konec mě dostal. Hrabalova zvláštní poetika je naprosto originální a svá.
Chtěl bych nabourat tento hyenismus “mladých lidí”, kteří se s horším či ještě horším a nevybíravým způsobem vypořádávají s uměním Hrabalovým, aby se snad zbavili šrámů, které jim svými razítky obtisknutými prdelemi způsobil.
Vážně, Hrabal je poklad naší literatury. Jeho styl je jedinečný, nemístní a znechutí vám každé malé pohnutky vaší mysli, každý váš krok poplive a nacpe vám jej do obličeje, abyste se styděli za svůj krok a za svůj obličej.
Od Klubů poezie, přes Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, jsem se dostal k jeho Ostře sledovaným vlakům a tahle raketa jentak končit nebude. Problém nechuti k Hrabalovi je, myslím, zcela prostý. Pokud ho čte většina lidí na střední z povinnosti, čte ho i většina lidí beze vkusu nebo s předsudeční upřímnou nenávistí, povzbuzovanou školským systémem. Jinak si ale myslím, že milovníci českých autorů nebo litratury obecně si kHrabalovi cestu vždy najdou. Nebýt něho, mělo bychom pouze Čapka a museli bychom se spokojit s Kunderou a kuchařkami od Vládi Hrušky.
Když jsem Ostře sledované vlaky četla, byla jsem zmatená. Co na té knížce všichni mají? A proč hlavná hrdina nevyjadřuje skoro žádný city? A jaký má smysl psát jedno souvětí přes celou stránku? Knížku jsem i přes mé zmatení přečetla, ale každému, kdo se mě na ni ptal, jsem říkala, že za nic nestojí. Ale teď? Dívám se na ni s odstupem času a už chápu. Chápu genialitu, chápu originalitu Hrabalova stylu psaní. Ono je někdy potřeba si něchat něco proležet v hlavě a pak se člověk vyzná víc. V té krásné melancholické mlze, vtipu a lehké absurdě, která se přes těžký realismus prodírá ven.
Tahle kniha mne skutečně bavila. Chápu, že Hrabalův styl psaní asi nesedne každému, ale pro mne byla kniha silná hlavně tím koncem. Celou dobu působí kniha dost nenápadně, skoro až nudně a otravně, ale ten konec to dost pozvedá a v kontrastu s první polovinou knihu je jeho pointa do očí bijící. O to silněji to osobní hrdinství vyznívá. Za mne skvělé, skutečně skvělé. :-)
Ať je válka nebo ne, z Miloše Hrmy se rodí mladý muž. A to je tedy věc! Zábavné, úsměvné, odzbrojující. Každý si tím projde nebo už prošel. Tak se nechte unášet sladkým mládím Miloše Hrmy. Klasika, která patří do zlatého fondu naší literatury i filmu. Stále před sebou vidím ten užasle udivený výraz v obličeji jeho filmového představitele. Kdo by si ho nezamiloval?
Tentokráte zkusím být stručnější: ačkoliv považuji "Anglického krále" za vrchol Hrabalovy tvorby, tato útlá knížečka mi přece asi zůstane v srdci uložená nejhlouběji ... Něžné i surové, realistické i zahalené v jakémsi snovém oparu, v zimní mlze ... Intenzívní, a přece plynoucí svým vlastním tempem, tempem provozu onoho malého nádraží na sklonku války; plynoucí v čase relativním, kdy „... jiskřící krystalky sněhu tikají jako miliony vteřinových ručiček ...“, když si dovolím autora citovat... A co pak ten obraz Pánaboha, převlečeného za obrovitého zedníka, jenž už se mi z mysli nikdy nevytratí ...
Nutno ještě nezapomenout zmínit asi nejpovedenější Menzelovu filmovou adaptaci Hrabalova díla ;-)
Hrabalův styl je velmi osobitý. Mám ráda, jak si čtenáře pomalu omotává kolem prstu, táhne ho na linii zdánlivě neexistujícího příběhu a už ho nepustí. Příběh Miloše Hrmy je o lásce, strastech dospívání, nejistotě, hledání sebe sama. Je o válce a o tom, že i ti nejobyčejnější z nás se mohou stát hrdiny. Díky skvělému filmovému zpracování jsem měla navíc při čtení dokonalou vizuální představu.
Dílo je pěkné, čtivé a celkem i příjemné. Absurditou převyšuje hodně českých klasiků, ale pro mě naprosto neuchopitelné. Četla jsem to dvakrát + audiokniha a nějak pořád nevím, co tím chtěl autor přesně říct. Myslím si, že je v tom víc, ale čtení mezi řádky v této knize fakt nezvládám.
Dlouho jsem se chystala na knížky od Hrabala, Ostře sledované vlaky jsem si vybrala jako první. Myslím, že to byla dobrá volba, protože příběh i styl psaní se mi líbil. Avšak ne všechny myšlenky jsem dokázala správně uchopit, občas jsem se přistihla, že u čtení nedávám pozor a nevím, o čem vlastně čtu. Nicméně konec mě překvapil a rozhodně se chystám na další novely!
Pro mě těžce uchopitelné dílo.
Kniha se mi velmi špatně četla, nelíbil se mi styl, jakým je napsaná a často jsem se přistihla, že sice čtu, ale vůbec nevím o čem a v duchu přemýšlím nad něčím jiným.
Úplně si nemylsím, že by to bylo tím, že jí nedokážu pochopit jako spíš tím, že hlavní hrdina je mi krajně nesmypatický, prostředí se mi nelíbí a nebýt toho konce, dala bych hvědzu jednu..
Knizku jsem cetla jako povinnou cetbu...uplne jsem ji nepochopila, ale to je asi bohuzel problemem dnesni generace...musim ale rict, ze i pres nepochopenou pointu na me z knizky dychala atmosfera, takove vlastenectvi a ze bychom se jako narod nemeli vzdavat. Doufam, ze se ke knize jeste pozdeji vratim a treba ji poznam lepe, byla bych rada.
Knihu jsem si přečetla z povinnosti, ale hned po pár stránkách jsem věděla, že bude patřit mezi mé oblíbené. Vtipná, krátká, ovšem tragická. Konec mě opravdu mrzel, ale zároveň pobavil, když se i v těžké situaci objevilo: Měli jsme radši sedět doma na prdeli....Určitě se ke knize vrátím
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Absolutně jsem nepochopila o čem kniha je.. nejdřív se to bralo "humorně" a potom ten konec ... ? Asi si budu muset knihu znovu přečíst nebo se aspoň kouknout na film ale mě děj v knize nějak unikl, ani si už moc nepamatuji o čem jsem četla, no tohle se mi teda ještě nestalo.