Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502310/ostre-sledovane-vlaky-JoS-502310.png
3
4100
4100
Malou stanicí projíždějí za války nacistické vojenské transporty a tato skutečnost bezděčně prověřuje charaktery hrstky lidí, kteří na tomto zastrčeném místě pracují. Autor nesmírně plasticky vykreslil několik svérázných postav zaměstnanců nádraží od přednosty stanice přes naivní telegrafistku až k mladému, milostnými problémy se trápícímu elévovi, jehož ústy je celý tragikomický příběh vyprávěn. (v Městské knihovně Praha 2. elektronické vydání)... celý text
Přidat komentář
Zvolila jsem si tuto knihu kvůli výzvy. Přečteno, ale nijak mě pan Hrabal nezaujal.
Velmi čtivá novelka o prvních sexuálních zkušenostech Miloše Hrmy stojí za to. Mám moc ráda Hrabalův styl, to jak mísí tragické s erotickým, vážné s odlehčeným. Trpící zvířata ve vagónech jsem měla sklon přeskočit, ale pak by můj čtenářský zážitek nebyl kompletní. Prdeláči a ceckounci? To si musím zapamatovat:)
Opěvovaná klasika se mi četla celkem dobře až na některé příliš dlouhé odstavce. Od díla jsem čekala mnohem víc.
Nečekala jsem takový konec. :/ Kniha byla celkem zajímavá :) vybráno na maturitu.
Kniha řadící se mezi povinnou četbu pro středoškoláky se mě kdysi vyhnula. Knihu jsem nečetla a film jsem shlédla jednou a stačilo. Když jsem tuto útlou knihu našla v rodinné knihovně samozřejmě jsem si ji chtěla i přečíst. Nevím co na této knize vzbudilo kdysi boom, samotný film mě přišel jako kravina, ale co se týče knihy, bylo necelých 90 stran utrpení. Styl psaní tohoto románu mě nesedl, čtení psychologické na přemýšlení, postavy o ničem, dialogy bída a to Hrabala mám ráda. Očekávala jsem úplně něco jiného. Číst ji už nikdy nebudu.Kniha řadící se mezi povinnou četbu pro středoškoláky se mě kdysi vyhnula. Knihu jsem nečetla a film jsem shlédla jednou a stačilo. Když jsem tuto útlou knihu našla v rodinné knihovně samozřejmě jsem si ji chtěla i přečíst. Nevím co na této knize vzbudilo kdysi boom, samotný film mě přišel jako kravina, ale co se týče knihy, bylo necelých 90 stran utrpení. Styl psaní tohoto románu mě nesedl, čtení psychologické na přemýšlení, postavy o ničem, dialogy bída a to Hrabala mám ráda. Očekávala jsem úplně něco jiného. Číst ji už nikdy nebudu.
Tak toto dilko me uchvatilo... nikdy jsem nevidela ani film a ani jsem to necetla, takze jsem nevedela o co jde, ale byla jsem mile prekvapena a na konci i docela dost smutna - necekala jsem takovy konec...
Přestože mi je to velmi líto, nemůžu dát knize vyšší hodnocení. Snažila jsem se najít něco, co mě na zaujalo, bohužel mě kniha nebavila a špatně se mi četla. Jediným co stojí za zmínku je dojemný konec knihy.
Mladík Miloš se díky své první povedené sexuální zkušenosti stane nejen mužem, ale i odbojářem s tragickým koncem. Na můj osobní vkus místy trochu zvláštní vyprávění a hlavně mě to pokazilo vyprávění o oslepení býků. Ale autor to považoval za důležitou část tak to tam asi mělo být. To, že se mě to nelíbilo je můj problém, nebo nepochopení záměru.
Je nutné se v příběhu zorientovat, aby jej člověk pochopil. Jazykově výborná kniha plná přirovnání, pestrosti a iluzí. Opravdu těžká na pochopení.
Zcela upřímně mi tuto knihu hodně lidí hanilo,ale mne se to líbilo.Krátké srozumitelné,žádné nudné pasáže.Byla jsem spokojená
Než se člověk zorientuje jestli příběh stále pokračuje v přítomnosti nebo jestli Miloš vzpomíná je težké. Ideální pro maturitu - kraťoučké, myslím, že i celkem snadno pochopitelné.
Akorát se někdy člověk diví, jaké intimníscény jsou v knize, a kroutí hlavou, jak tohle může být v kánonu.
Hrabalovy Vlaky jsou jediným dlouhým nádechem, během kterého se vynořují postavy stojící na okraji společnosti, stejně tak jako asociální figurky zmítající se v kruhu přetvářky či sebevražedné přirozenosti, vždy však podtrhující svůj charakter - Miloš Hrma jako labilní introvert se sklony k sebevraždě, stejně jako sukničkářský výpravčí Hubička představují jistou naivně protikladnou stránku příběhu, kdy jeden je zmítán strachem z milostného aktu, druhý nezadržitelností tužeb po všech ženách. Podivínský chovatel holubů – přednosta stanice, pokrytec a pokřivený moralista lačnící po radostech těla nebo drážní inspektor zfanatizovaný nacistickou ideologií jako druhá strana češství, odvrácená tvář pospolitého národa.
Kniha se mi hůře četla, není to zrovna můj oblíbený žánr, skoro vůbec jsem nepochopila o co se v knize jedná. Mě osobně přijde, že kniha nedávala smysl. Bohužel, je ale součástí k mé maturitní zkoušce. Určitě , ale vím, že číst už ji nikdy nebudu.
Neoslovila mě. Musím se přiznat, že je to má první knížka od Hrabala. Tak nějak jsem čekala něco víc...
No, v některých místech bylo vyprávění zajímavé, ale popravdě mě kniha příliš nezaujala.
Melancholické a komické zároveň. Příjemné a vzápětí takřka odpudivé, přesto však stále stejně klidně plynoucí. Hrabal tohle všechno zkrátka skloubit uměl. (A komu se kniha nelíbí, a stejně si ji musí přečíst, může se uklidňovat tím, že je krátká - a to je před maturitou veliké plus!)
Povinná četba.
Nutit děti číst něco tak úzce spjatého s historickými událostmi mi nepřijde vhodné.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Tuto knihu (i přes Hrabalův styl) obdivuji, protože je psané s životní nadsázkou, do knihy jistě vkládal nějaké ze svých vlastních zkušeností a zážitků z války. Dojemné jsou hlavně autorem popisované vlaky s přepravovanými zraněnými vojáky a zvířectvem a v neposlední řadě tragický závěr. Ale co si budeme povídat, každý z nás si bude pamatovat hlavně situaci s tisknutím razítek :)