Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502310/ostre-sledovane-vlaky-JoS-502310.png
3
4100
4100
Malou stanicí projíždějí za války nacistické vojenské transporty a tato skutečnost bezděčně prověřuje charaktery hrstky lidí, kteří na tomto zastrčeném místě pracují. Autor nesmírně plasticky vykreslil několik svérázných postav zaměstnanců nádraží od přednosty stanice přes naivní telegrafistku až k mladému, milostnými problémy se trápícímu elévovi, jehož ústy je celý tragikomický příběh vyprávěn. (v Městské knihovně Praha 2. elektronické vydání)... celý text
Přidat komentář
Dílo se mi nádherně četlo, nemůžu si ho vynachválit. Zpočátku mi novela přišla docela nudná, ale ukázalo se, že hlavní zápletka se nachází až ke konci knihy. Zaujal mě motiv holubů, které choval pan přednosta, ale i celková práce na železnici. I když dílo končí smutně, tak v něm najdeme znaky přátelství, ale jenom protože zuří válka, nejsou naplněny. Dědeček byl sice v příběhu pouze zmíněn, ale jeho počin s tanky je legendární, stejně jako hubička s Mášou při malování plotu. Ke knize se určitě někdy vrátím, byla psána srozumitelně a navíc se u ní nenudíte.
Tohle jsem četla na maturitu jen proto, že to bylo tenké. No velká chyba. Absolutně mě to nebavilo, ani jsem to nepochopila a po přečtení jsem nebyla schopná přijít na to, o čem to vlastně bylo. A samozřejmě jsem si to vytáhla u té maturity a dostala čtyřku :D. Díky bohu pak za sloh a test. Každopádně mám stále jen špatné vzpomínky.
(SPOILER)
Psychicky naruseny jedinec, hlavni hrdina Milos. Kniha se spatne cte, i pres nizky počet stran jsem mela problem docist. Nechutne sceny umucenych zvirat a sexisticke narazky a komentare na zeny. Podle vseho se z chlapce stane muz, az kdyz smoci. A o to hlavnimu hrdinovi jde. Pak jeste chce vyhodit vlak do povetri a nakonec umira..
Nenasla jsem v tom tu poetiku, o které se tady mluvi. A ne, nejsem maturantka. Je mi 30 a nelibilo se mi to.
Famózní kniha famózního autora. Obecně nemám v oblibě čtení knih, které jsem již viděl zfilmované, u této knihy ale rozhodně nelituji. Je plná silných myšlenek a její děj je dojemný.
Ostře sledované vlaky byla první kniha, kterou jsem si od Hrabala přečetla a mám z ní rozporuplné pocity. Velmi se mi líbily pasáže, ve kterých se řešil na tu dobu poměrně otevřeně sex a další tabuizovaná témata. Dokonce i na dlouhá souvětí jsem si docela dobře zvykla. Na druhou stranu jsem měla problém se do knihy začíst a samotný děj mě příliš nezaujal.
S rukou na srdce přísahám, že Hrabala jsem zkoušela číst několikrát. A opravdu to není můj šálek a mám k tomu několik pádných argumentů. Zprvu, jeho styl psaní mi přijde umělý a zároveň prázdný úplně stejně jako svět, který v kniháh vytváří. Postavy se chovají uměle a téměř jakoby z jiné planety, vše je příliš afektované a nevytváří to dojem skutečného života ač o skutečném životě píše - (samozřejmě jen subjektivní názor). Ostře sledované vlaky jsem nejprve viděla (1966), film se mi líbil, vyprávěl o tom malém druhu odvahy, který v sobě může každý jedinec bez ohledu na výšku, váhu a věk nalézt...je to takový dobrý vývar, v němž sice není příliš zeleniny ale je tam chutné a libové maso. Kniha vedle toho je miska s horkou vodou, ve které plave několik koleček mrkve a pórku. Opět ze mě mluví zaujatost...
Ostře sledované vlaky - Bohumil Hrabal
Anotace:
Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství...
Recenze:
Hrabala nemá úplně každý rád, já ho znám díky Postřižinám a nevadí mi.
Ostře sledované vlaky jsem neviděla ani jako filmové zpracování, takže jsem se rozhodla přečíst si knihu.
A jako umím ocenit klasiku, ale toto… to teda ne. Krátká novela úplně o ničem. Jediné, co byla alespoň trochu zajímavé byl konec.
Příběh se odehrává za války, silný podtext té doby se tam zlehka odráží. Hlavní dějová linka je však o Miloši Hrmovi a kterak o panictví přišel. K tomu můžu také dodat, že Hrabal neumí psát o sexu.
Kdyby se možná soustředil míň na holuby, které na stanici chová přednosta a víc na lidské vztahy a popis té doby s jeho perfektní nadsázkou, kterou tak umí, tak by to pro mě bylo kvalitnější čtení.
Každopádně věřím, že někomu, kdo Hrabala zbožňuje se dílko líbit může. ️
2/5 ⭐️
Budu moc ráda, když mě pro další recenze budete sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme ️️️
Hrabalovy knihy jsou lidsky opravdové, autor v nich na čtenáře nic nezkouší, na nic si nehraje. Píše obyčejně o obyčejných lidech a možných osudech. Ale přes všechnu opravdovost se nestal mým oblíbeným autorem.
Vyprávění sotva dospělého mladíka, který nám jakoby jedním dechem přibližuje historii své rodiny a svého dosavadního života a v atmosféře konce války nám nenápadně předvede, co je to opravdové hrdinství obyčejných lidí. Byla jsem připravena na velkou nudu, ale nakonec mne kniha opravdu bavila.
Kniha sice velmi útlá,ale čtení velké trápení. Vůbec mě nebavila,ani pořádně nedokážu popsat děj..prostě mi nesedla..
Sice jsem čekal naprosto něco jiného, ale opravdu jsem si příběh oblíbil. Kniha sama o sobě byla přehledná, delší souvětí nejsou žádným problémem a naopak knize přidávají na hodnotě. Naprosto jsem si oblíbil postavu pana Hubičky, jako klasického pábitele. Celkově vzato bych Ostře sledované vlaky nazval jedním z vrcholných děl české literatury a rozhodně ho doporučil komukoliv jinému.
Hrabal prostě není a nikdy nebude můj šálek čaje, ale aspoň můžu říct, že mě toto dílo zaujalo o něco více než Postřižiny. Knihu jsem přečetla hned, ale bohužel nemohu říct, že by to bylo kvůli jejímu ději a její čtivosti, neboť za to opravdu mohl jen malý počet stránek, a tak jsem to chtěla mít co nejrychleji za sebou. Ke Hrabalovým knihám se vrátím možná tak, jestli ho budeme někdy probírat na nějaké přednášce/semináři, ale dobrovolně už rozhodně ne.
Uff, toto bylo opravdu náročné čtení.
Rád bych se vyjádřil k příběhu, ale ono to popravdě moc nejde, protože v knize téměř žádný příběh není. Celou dobu máte pocit, že čtete jedno velké nic a v ději se ani nedokážete zorientovat. Až tak moc to bylo zmatené.
Autor s psaním různě experimentoval, čímž pro mě vše jen zhoršil. Kniha má strašně dlouhé souvětí s notným využitím asyndetonu, a to především spojky a, na kterou jsem po těchto 76 stranách alergický.
Na začátku jste v hozeni do shluku naprosto nesmyslných informací, a když máte konečně pocit, že se chytáte, tak vás autor na dalším odstavci vhodí někam úplně jinam a většinou vás na to ani nijak neupozorní.
Je pravda, že jsem nad bodovým hodnocením chvilku přemýšlel, protože jsem si nebyl jist, jestli to bylo tak hrozné, abych udělil jen jeden bod. Pak jsem ale došel k závěru, že jediné dobré bylo, že se jedná o opravdu krátkou knihu, za což ten bod navíc opravdu nedám.
Určitě je možné, že si kniha své příznivce najde, protože má velmi osobitý styl, který si můžete zamilovat nebo ho nenávidět. Je asi jasné, do jaké kategorie spadám já.
kniha mě nebavila, ikdyž se jedná o velmi malou knížku, četla se mi velmi špatně, děj mi přišel nutný o ničem a nebavil mě.
Kniha mě nebavila, děj byl nudný. Často jsem se ztrácela v příběhu, kdy se skáče od jednoho k druhému.
Viděla jsem i film, který byl o něco lepší než kniha, ale přesto mě dílo nezaujalo.
Nic co bych doporučila k maturitě, v kánonu se najdou určitě lepší knihy.
Přesto na autora úplně nezanevřu a zkusím v budoucnu i jeho další tituly.
Dospívání v časech druhé světové války aneb co je pro jednoho odvaha v prvních sexuálních krůčcích, to pro druhého účast v ozbrojeném odboji. Vše lehké, lidské, slovně plynoucí, erotické, přitom nesklouzávající k vulgárnosti. Ve všech těch popisech zní až vesnická poetika... Nerozumím, proč nám ve škole neříkali, že knížka není "novela z doby druhé světové války", ale spíše o razítkování ženské zadnice, milostných problémech a odvaze. To bych se do ní jako gymnazista pustil a nedostal se k ní až teď...
Zároveň musím říct, že velkou část mého dojmu tvoří skvělá interpretace Jaroslava Plesla ve verzi autioknihy. Radost poslouchat... Například výměna Miloše s paní přednostovou bude pro mě nezapomenutelná.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Četní Ostře sledovaných vlaků jsem vnímala jako výlet do starých časů. Nahrával tomu jak květnatý styl Hrabalova psaní, ve kterém jsme nacházela neznámá slova a nebyla jsem si jista, jestli jde o zastaralé výrazy nebo Hrabalovy invence (jinováč, pucvole, hylák, švunk), tak i témata vyšlá z módy. V dnešní době pornifikované bychom se už sotva zasnili nad razítkem obtisknutým na něčí zadnici.
Lehký poetický styl této knihy je prošpikován naturalistickými výjevy, ze kterých se mi dělalo špatně (doprava zvířat na jatka, krmení husy). Je zarážející, jak už jsem v literatuře imunní obrazům z koncentračních táborů, respektive z transportů, ale jakmile někdo na místo vězňů dosadí zvířata, vnímám jejich bolest silněji.
Tak jako u všech svých knih se Hrabal při tvorbě Ostře sledovaných vlaků nechal inspirovat svým životem; za druhé světové války pracoval jako výpravčí. Zároveň stěžejní událost knihy se opravdu stala nedaleko stanice Podřipsko.
PS: U některých knih by měla být zvlášť sekce pro dobrovolné a nedobrovolné čtenáře. Ačkoli nevím, jestli bych nebyla stejný otrávený maturant, kdyby mi někdo v osmnácti letech předepsal tuto knihu.