Ostrov žen moře
Lisa See
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494333/bmid_ostrov-zen-more-FVw-494333.jpg
5
241
241
Historický román o přátelství nezlomných žen a dramatických dějinných událostech, které zasahují do jejich životů. Od autorky bestselleru Tajemství hedvábného vějíře. Ostrov žen moře vypráví osudy Mi-dži a Jong-suk, dvou dívek, které patří k jednomu z mnoha výlučně ženských potápěčských společenství na korejském ostrově Čedžu. Po stovkách ponorů a letech přátelství Mi-džu a Jong-suk rozdělí vnější síly, které nemohly nijak ovlivnit. Dlouhá desetiletí – počínaje japonskou kolonizací ve 30. a 40. letech přes druhou světovou válku a korejskou válku až po éru všudypřítomných mobilů a neoprenů – mezi oběma ženami přetrvává výjimečně blízký vztah, i když přátelství postupně vystřídá nenávist a vina, aby nakonec dospěly ke smíření a odpuštění. Román přináší vhled do jedinečné a neopakovatelné kultury ostrovního společenství, v němž mají hlavní slovo ženy, které se věnují nebezpečné fyzické práci pod hladinou i na souši, zatímco jejich manželé pečují o děti.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2021
,
Jota
Originální název:
The Island of Sea Women, 2019
více info...
Přidat komentář
Naprosto skvělá kniha. Měla vše, co od dobré knihy potřebuji, silný, neotřelý příběh, který je čtivě napsaný.
Vůbec jsem o henjo neměla tušení. A jsem ráda, že jsem knihu vzala do ruky!
Dočetla jsem ... a jen nechávám v sobě vstřebat celý ten příběh.
Než jsem začala číst, vůbec nic jsem nevěděla, netušila ... možná jsem jen kdysi zahlédla nějaký cestopis o henjo. A pak jsem si postupně vyhledávala slova a slovíčka, protože už z plynoucího příběhu jsem chtěla všechno znát. Netušila jsem nic o takových těžkostech, které tam kdesi daleko musely ženy (hlavně ženy) přežívat. A byly neskutečně silné, odvážné. Musím přiznat, že ta část knihy o surovostech se mi četla těžce. Překonala jsem to, zůstal jen obrovský soucit s veškerou minulostí ... jinak to ani nejde.
Chápala jsem i hlavní hrdinky knihy ... obě dvě. Neodpuštění, odpuštění - to se vlastně line celým tím těžkým, ale svým způsobem krásným příběhem.
Toto je kniha, na kterou se nezapomíná ...
Tak tahle kniha mě dostala. Díky ní a Pačinko dostávám chuť na korejskou a japonskou literaturu. Silný příběh, až skoro pohádkové vyústění hororového života. Hezké nahlédnutí do reálií obyčejných lidí, kteří neměli život vůbec jednoduchý. Zejména henjo ne. Nevěděla jsem, že vůbec nějaká taková profese existovala, jsem ráda za novou zkušenost s korejsko-japonskou kulturou.
Ostrov žen moře nás zavádí na jihokorejský ostrov Čedžu, který je proslulý ženskými potápěčkami a lovkyněmi mořských plodů zvaných henjo. Jong-suk prožije život, který je výrazně ovlivněn historií její země, a to ve 30. a 40. letech minulého století okupací země Japonci, následuje druhá světová válka a po ní období občanské války a umělého rozdělení Koreje na Jižní a Severní. Hrdinka se dožívá i moderní doby, které příliš nerozumí, v níž modernizace válcuje a ničí tradiční způsob života, včetně výjimečných potápěček henjo.
Jong-suk se odmalička přátelí s Mi-dži, ovšem jejich pevné přátelství se vinou vnějších okolností a událostí v průběhu doby mění, od neporozumění přechází po jedné tragické události až k nenávisti, jež ovlivní celou Jong-sučinu rodinu včetně jejích dětí.
Ačkoli se mi kniha líbila a dávám jí poctivé čtyři hvězdy, musím říct, že z autorčiných knih, které jsem zatím četla (Tajemství hedvábného vějíře a Čajová dívka z Kolibříkové ulice) mě tato chytla za srdce asi nejmíň. Připadalo mi, že v knize je více hlušších míst a místy na mě bylo popisování politické situace až příliš podrobné, ačkoli chápu autorčinu snahu všechno čtenáři co nejlépe přiblížit.
Hodnocení: 4* z 5*
Tato kniha mě dostala do kolen. Dojemné, krásné, smutné. Kniha má v sobě spoustu bolesti, zármutku, utrpení, ale také radosti do života a ženské síly.
Po přečtení ve mě zůstal pocit, že ženy dokážou vše.
"Osmkrát padneš, podeváté vstaneš"
Tohle úsloví, které v knize pronesla To-Seng své snaše, hlavní hrdince Jong-Suk, přesně vystihuje život henjo-potapěček z výhradně ženského spolku na korejském ostrově Čedžu.
Příběh je nejen o přátelství, nenávisti, vině a odpuštění, jak se dočtete na obálce knihy, ale dozvíte se podrobnosti i o masakru na Čedžu v roce 1948, při němž zemřelo až 30 tisíc lidí.
Tahle kniha mě naprosto pohltila, je tak krásná, ale tak smutná
Doporučuji všem k přečtení.
Opravdu mě překvapuje tak vysoké hodnocení u této knihy, protože já se teď ze svého subjektivního pohledu chystám napsat, že paní Lisa See moc psát neumí. Zaujalo mě téma tohoto románu a v žádném případě nelituji, že jsem se do jeho četby pustila. Dozvěděla jsem se totiž mnoho nových zajímavostí. Ale bavila jsem se pomálu. Autorka zvolila osvědčený způsob vyprávění. Minulost, jako hlavní dějovou linku a přítomnost, která postupně odhaluje neodkrytá tajemství z této minulosti. Román je to krásný a téma velice zajímavé, ale je to tak strašně ucajdaně napsané. Některé zcela obyčejné situace jsou popisovány velice zdlouhavě a mnohé se navíc hned několikrát v románu opakují. Děj se díky tomu, až neskutečně vleče. Ani audiokniha se příliš nepovedla, paní Ivana Milbachová má totiž značné potíže se správným frázováním.
Kniha mě zaujala názvem, krásnou obálkou a tím, že o tomto tématu nic nevím. A byla jsem opravdu velmi překvapena, čím si obyvatelé této země museli projít. Že i jižní Korea má svou černou minulost. Ke knize: čtivě napsaný příběh dvou žen, kamarádek. Nemohla jsem se odtrhnout, moc se mi líbil styl vyprávění. Určitě si od autorky přečtu další knihy. Knihu doporučuji.
Knížka mi hodně stylem i zpracováním připomněla předchozí Čajovou dívku, ale měla něco navíc. Stejně zajímavý byl náhled zase do jiné oblasti (znala jsem ji jen jako položku z křížovek, a to ještě jen jako "japonskou potápěčku", o nichž byla zmínka v doslovu), ale přidaná tematická hodnota bylo téma ne-odpuštění, ne-zapomínání, které dávají textu náboj až do konce. A pointa jen na jednom jediném řádku... Každopádně četba zajímavá, plynulá, opět poctivě zpracovaná co do informací - moje celkem oblíbená kategorie "příběh s přidanou hodnotou".
První kniha od autorky, další seznámení. Nekončíme, v přátelském "rohovoru" budeme jistě pokračovat.
Henjo - čínský výraz pro ženy moře . Umí se potápět do velkých hlubin a lovit plody moře v jeho vodách.
Ale o tom tahle kniha není. Je to hlavně příběh stare ženy, která se ve vzpomínkách, které nejsou zrovna hezké vrací do dob, kdy žila jako malá s rodinou a babičkou ve velkém domě. Ve vesnici, kde stejně jako většina obyvatel patřila k jedné ze sedmi společenství potápníků. Kromě porce odvahy k prvnímu potopení se musí skrývat před japonskými vojáky. V čase jsme se přesunuli do r.1938 - Japonci napadají vesnice a místní Korejce kromě jídla připravují o životy. Vzpamatovat se z takového masakru trvá rok, ale děj po útoku žraloků postupně dostává opět klidný nádech moře . Doporučuji!
Wow, tak tohle byla síla. Už předchozí knížky autorky se mi líbily, ale tahle mi přišla nejsilnější.
O Koree jsem z historických souvislostí věděla jen úplné základy, takže mi knížka značně rozšířila obzory a dozvěděla jsem se spustu nového. Mentalita místních obyvatel mi přišla v mnoha ohledech naprosto nepochopitelná, ale zajímavá.
Knížka je napsaná tak, že vzbuzuje silné emoce, třeba popis incidentu 43 byl brutální, syrový s neskutečně emotivní.
Knížku rozhodně doporučuji
Procítěný, realistický až naturalistický příběh ostrovní obyvatelky Čedžu. Prolínající se rodinné a přátelské vztahy, drsné prostředí, pro nás neobvyklé obyčeje, válka všech druhů. Zajímavě popsaný historický příběh s dosahem do naší doby. Někdy až mrazící po zádech. Kniha stojí za přečtení stejně jako i další romány spisovatelky. Rozšiřuje obzory. Doporučuji.
Hrozne zdlouhave, na me opravdu dost… posledni stranky jsem probrecela, casem zkusim i jinou od autorky. Kazdopadne mi v hlave zustala, v noci jsem diky ni mela i zly sen a par noci se me myslenky do pribehu vracely.
Po Čajové dívce se mi dostala do rukou další kniha této autorky a já jsem znovu nadšená. Děj knihy nás zavádí opět do Asie, tentokrát je to Korea, a jedná se o nesmírně zajímavý příběh o ženách, které se věnují potápění a lovení v moři, čímž živí své rodiny.
Taky jsem se hodně dověděla o korejské historii, o které jsem tedy nevěděla skoro nic - o Incidentu 43 jsem slyšela poprvé a při čtení mi doslova běhal mráz po zádech.
Je to úžasná a obohacují kniha, po jejímž dočtení jsem si musela hned na tabletu vyhledat dokumenty o henjo a ostrově Čedžu.
Já vlastně nevím, narozdíl od Čajové dívky a Tajemství vějíře se mi kniha nelíbila tak moc, rozhodně bylo zajímavé se dozvědět zase něco o jiné kultuře, ale prostě mě to tak moc nebavilo jako přechozí knihy.
Korejská historie, která vás jak ohromí, tak šokuje. Příběh nejen o přátelství, ale i o ohromné píli, skromnosti a cílevědomosti. Nádherně napsaná kniha, která vám nedovolí nepřemýšlet o jejím obsahu.
zaś krasne preaneseni do historie asijskeho statu o kterem jsem nemela ani paru ..
Lisa See nezklamala
Štítky knihy
historie, dějiny moře a oceány ženy ostrovy násilí Korea potápění, potápěči člověk a příroda osudy žen romány
Autorovy další knížky
| 2010 |  Tajemství hedvábného vějíře |
| 2020 | Čajová dívka z Kolibříkové ulice |
| 2021 | Ostrov žen moře |
| 2010 | Dívky ze Šanghaje |
| 2024 | Lotosový kruh paní Tchan |
Ze začátku mi nešlo se do knihy začíst,nějak jsem si nemohla zvyknout na pomalejší tempo vyprávění.
Ale pak se to zlomilo a příběh mě zcela pohltil.
Je to jedna z nejhezčích knížek co jsem letos četla. Chystám se i na další knihy autorky.