Ostrov žen moře
Lisa See
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541539/bmid_ostrov-zen-more.jpg
5
268
268
Ostrov žen moře vypráví osudy Mi-dži a Jong-suk, dvou dívek, které patří k jednomu z mnoha výlučně ženských potápěčských společenství na korejském ostrově Čedžu. Po stovkách ponorů a letech přátelství Mi-džu a Jong-suk rozdělí vnější síly, které nemohly nijak ovlivnit. Dlouhá desetiletí – počínaje japonskou kolonizací ve 30. a 40. letech přes druhou světovou válku a korejskou válku až po éru všudypřítomných mobilů a neoprenů – mezi oběma ženami přetrvává výjimečně blízký vztah, i když přátelství postupně vystřídá nenávist a vina, aby nakonec dospěly ke smíření a odpuštění. Román přináší vhled do jedinečné a neopakovatelné kultury ostrovního společenství, v němž mají hlavní slovo ženy, které se věnují nebezpečné fyzické práci pod hladinou i na souši, zatímco jejich manželé pečují o děti.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2021
,
Audiotéka
Originální název:
The Island of Sea Women, 2019
Interpreti: Ivana Milbachová
více info...
Přidat komentář
Po Čajové dívce se mi dostala do rukou další kniha této autorky a já jsem znovu nadšená. Děj knihy nás zavádí opět do Asie, tentokrát je to Korea, a jedná se o nesmírně zajímavý příběh o ženách, které se věnují potápění a lovení v moři, čímž živí své rodiny.
Taky jsem se hodně dověděla o korejské historii, o které jsem tedy nevěděla skoro nic - o Incidentu 43 jsem slyšela poprvé a při čtení mi doslova běhal mráz po zádech.
Je to úžasná a obohacují kniha, po jejímž dočtení jsem si musela hned na tabletu vyhledat dokumenty o henjo a ostrově Čedžu.
Já vlastně nevím, narozdíl od Čajové dívky a Tajemství vějíře se mi kniha nelíbila tak moc, rozhodně bylo zajímavé se dozvědět zase něco o jiné kultuře, ale prostě mě to tak moc nebavilo jako přechozí knihy.
Korejská historie, která vás jak ohromí, tak šokuje. Příběh nejen o přátelství, ale i o ohromné píli, skromnosti a cílevědomosti. Nádherně napsaná kniha, která vám nedovolí nepřemýšlet o jejím obsahu.
zaś krasne preaneseni do historie asijskeho statu o kterem jsem nemela ani paru ..
Lisa See nezklamala
Kdo všechno pochopí, vše odpustí.
Román nás zavede do exotického prostředí korejského ostrova Čedžu během dvacátého století. Do přečtení románu jsem znala jen japonské lovkyně perel ama z křížovek. Nyní jsem se seznámila s potápěčkami henjo, jejich tradicemi a kulturou. Velmi se mi líbilo, jak henjo respektují životní cykly v moři a chovají se k jeho darům s úctou. Podívala jsem se i na dokument čt o ostrově Čedžu, takže jsem si mohla porovnat, zda se má představa lišila od skutečnosti.
Příběh vztahu dvou přítelkyň, henjo, se odvíjí na pozadí událostí dvacátého století a je jimi ovlivňován a určován (pro mne bylo zajímavé, že hrdinky byly stejný ročník jako moje halmang). A že dějiny Koreje v dvacátém století jsou velice dramatické. Při líčení následků incidentu 43 mne mrazilo...princip kolektivní viny je stále používaný v Severní Koreji, zemi, ze které je jen pár znepokojivých svědectví... Je to pokaždé násilí páchané lidmi u moci na spoluobčanech.
Je to příběh o odpuštění, provinění, hlubokém přátelství, krásném a nebezpečném povolání. V knize je mnoho zajímavých pasáží se zvyky, šamanskými obřady a přiléhavými příslovími. Autorka si musela dát velkou práci s vyhledáním všech těchto reálií.
Na rozdíl od Čajové dívky mi u téhle knihy trvalo o něco déle, než jsem se začetla. Po Pačinku to byla v krátkém čase už druhá kniha o historii Koreje (navíc souběžně čtu také rozhovory N. Špitálníkové se severokorejskými uprchlíky) a já jsem opět byla lapena.
Profese, o níž jsem kdysi mlhavě něco zaslechla - a je celkem jedno, zda ji označujeme henjo, čamsu nebo čamnjo - ale vůbec jsem si nedovedla představit, co to obnáší. Ale hlavně jak zásadně se v těch místech proměňuje společenské uspořádání, všude jinde striktně patriarchální, jak se mění ženská svoboda a sebevědomí. Ostrov Čedžu byl v jihovýchodní Asii možná jediným místem, na němž bylo narození děvčátka vítáno se stejnou radostí, jako příchod chlapce (ovšem i ten byl důležitý, jak jsem posléze zjistila, i když ne jako živitel rodiny, ani jako rozsévač semene). A kolik přísloví mají na ostrově Čedžu: když zasadíš červené boby, sklidíš červené boby.
Skvělé vyprávění: neuvěřitelné, exotické - tolik detailů každodenního života ostrovanů, množství jejich bohyň (značka Samsung má pro mě nyní zcela jiný význam), výsostně ekologické soužití s vepři, obilnina zvaná bér. A vedle toho všudypřítomné sociální vazby: přátelství, láska, rodina, společenství. Historické události, bezmoc tváří v tvář nenávisti a násilí, Incident 43? Bylo hrozné zjistit, že "prasečí paznehti" byli nakonec tolerantnější než vymítači rudých, jakkoli ti druzí byli přece spoluobčané, příslušníci téhož národa.
Opravdu neuvěřitelné čtení, doporučuju, ve shodě např. s komentáři orinka3, intueri, intelektuálka, vendula5352, meluzena.
"Když se narodí děvče, je to oslava, když chlapec, je to rána."
Autorka mě nadchla v předchozí knize Tajemství hedvábného vějíře, to byla opravdu báječná knížka, takže na její novinku jsem se velmi těšila....pro našince je to neskutečná exotika, ostrov Čedžu, způsob života, ten místní matriarchát nematriarchat, exotická jídla (všechny ty ušně, ježovky a další mořské příšerky a kaše z nich, byly pro mé představy celkem silné kafe :) vlastně i historie ostrova, všechno to šokující násilí, které se vážně stalo..uf to bylo velmi silné. Přiznávám, že mi občas některá korejská jména dala zabrat. Celkově ale mega rozšíření obzorů, pomocí googlu se člověk podívá jak ostrov vypadá, jak vypadají dnešní potápěčky henjo ..no super.
Autorka dokáže vždy vybrat skvělé téma, to se jí opravdu nedá upřít. Příběh nejstarších potápěček světa je neotřelý, velmi originální, na pozadí historicky doložitelných (a opravdu děsivých) skutečností vzniklo velmi zajímavé dílo, které stojí za přečtení.
"Kdo je šťastný ve třech letech, bude šťastný do osmdesátky."
Podepisuji komentáře soukroma + Sidonka3 a odkládám. Neskutečně roztahané, byť místy rozhodně zajímavé detaily. Nahlédnout na Čedžu a poznat natolik odlišnou kulturu mě lákalo, ale styl autorky to za mě naprosto zabil. Vysokému hodnocení úplně nerozumím. Musela jsem se hodně nutit do čtení. Třeba dám autorce ještě šanci v jiné audioknize. . . .
Všechno už tady bylo řečeno, tak jenom dodám opravdu zaujme a nepustí až do konce. Zajímavé čtení o jiné zemi, zvycích a životě žen, pro většinu Evropanek nepředstavitelné.
Ano, souhlasím s tím, že toto je více ženská kniha. Souhlasím i s tím, že je v ní spousta bolesti, společenských zvyků, historický faktů k ostrovu Čedžu a k jeho odvážným obyvatelkám - potápěčkám, hejnu.
Hlavně souhlasím s tím, že to je silný příběh o přátelství, zodpovědnosti, bohužel také o ztrátách..., o vytvoření si kolem sebe bezpečných, imaginárních zdí, které zabraňují ostatním, aby nám mohli ublížit. Také je o úsilí a čekání v odpuštění, které se vždy nemusí dostavit... Kniha je pro mne i cizokrajným místem, kde život ve 20. století, mohl být stejně tak těžký, jako kdekoliv jinde, nebo naopak ještě mnohem více těžší...
Kniha za přečtení a rozšíření si obzoru..., rozhodně stála.
Výborné. Velmi čtivá beletrie, která zároveň poučí o historii. O ženách henja jsem vlastně nic nevěděla. Znala jsem fakt, že Korea byla rozdělena na Severní a Jižní, ale co vše bylo v pozadí ... a navíc je tu úžasná psychologická linka o vině a odpuštění. Mohu jen doporučit.
Já to mám prostě ráda. Poutavý příběh z exotického prostředí. Nahlédla jsem do společenství henjo - ženských potápěcích skupin, které jsem znala jen z křížovek. Dozvěděla jsem se něco z korejské historie. Musela jsem si ty místa vyhledat a prohlídnout. Občas pro jistotu najít definici výrazů, např. olle.
A pak samotný příběh:
„Z Ku-sun vyzařoval soucit, když se na mě upřeně dívala. Bolelo mě, že se nemohu změnit a nemohu odpustit, ale musela jsem lpět na svém hněvu a hořkosti z úcty k těm, které jsem ztratila.“
Příběh mj. dvou přítelkyň, které se milovaly, jak kamarádky mohou. A příběh o tom, že jedna milovala víc a o tom, jaké to je, když se člově rozhodne, že nemůže odpustit a pochopit.
Velmi zajímavý náhled na tradiční korejské henjo a jejich nelehký život v rytmu historických událostí ostrova Čedžu. Mám ráda tyto knihy s tzv. "přidanou hodnotou", kdy se kromě příběhu můžu dozvědět i něco nového.
Výborná kniha. Autorka hovorí o histórii ostrova Čedžu druhej polovice 20. storočia, o práci potápačiek - henjo. Kniha je skôr určená ženskému čitateľovi, Lisa See si dala s prácou okolo realít veľmi záležať, dej je pretkaný históriou Kórey. Hovorí o priateľstve dvoch žien a ich následnom rozkole. Kniha je miestami až drasticky krutá, ale taký ťažký bol život lovkýň mora. Kniha sa mi páčila, zaujal ma život potápačiek henjo, ale hlavne je to vynikajúci historický román.
Pevné přátelství Jong-Suk a Mi-dži, hlavních hrdinek knihy, sledujeme od jejich dětství až do zralého věku. Skládám hlubokou poklonu autorce knihy za to, jak pečlivě shromáždila všechna možná fakta o henjo a jejich nebezpečné, tvrdé práci při ošetřování podmořských polí a sklízení plodů z nich. Ještě nikdy jsem nečetla ani neviděla, co všechno to obnáší. Také rodinný život těchto žen zasluhuje velkou úctu. Na nich leželo břímě, jak uživit celou svou rodinu včetně (podle mě) víceméně zahálejících manželů. O incidentu 43 jsem nikdy neslyšela. O to víc byl pro mě šokující. Jen velká duševní síla mohla překonat takovou hrůzu, aby člověk zůstal nezlomený a pokračoval ve jménu rodiny, o kterou takovým způsobem přišel. Román je po každé stránce úžasný a mimořádně čtivý. Zasluhuje daleko víc hvězdiček.
Velmi ženská knížka. V románovém příběhu dvou kamarádek se dozvídáme spoustu reálií o ostrově Čedžu – o tradici henjo (lovkyň–potápěček) živících své rodiny a dějinách, které semlely kdekoho. Původní nezávislost ostrova vystřídala japonská okupace a pak američtí „ochránci“, jejichž krutost si s Japonci moc nezadala, a kteří v médiích „pravdivě informovali“ o všech událostech. Jen o 7 let trvající genocidě s nic neříkajícím názvem „Incident 43” se pod trestem smrti nesmělo mluvit 50 let. A aby toho nebylo málo, nakonec přichází modernizace – elektřina, televize, splachovací záchody, střechy z vlnitého plechu – a všechno tradiční jde do kopru, protože mladí chtějí mít pohodlný život (jako všude jinde na světě).
Autorka odvedla mravenčí práci, načetla stovky a stovky stran a shlédla množství dokumentů, navštívila pamětníky, vědce a „místa činu“ (zdroje vypisuje v doslovu).
Když knihu budete brát jako „román pro ženy“, můžete si ji dost užít. Příběh je to drsný i bohatý jako život sám. Je to ale hlavně příběh o ženách, takže se to tam hemží bohyněmi, lidovými příslovími a ženskou moudrostí.
Ale ta spousta korejských jmen… A korejské výrazy pro výbavu henjo... Pokud už musely zůstat korejské, uvítala bych slovníček či obrázky.
---
„Kdo je šťastný ve třech letech, bude šťastný do osmdesátky.”
---
„Každá žena, která vstupuje do moře, si nese na zádech rakev.”
---
– A kde je můj manžel? Práce v továrně je určitě lehčí než ta, co musím zastat já.
– Manžel ti aspoň posílá peníze!
– Jenomže je příliš daleko, aby zamíchal hrnec.
Woaw, já jsem chvilkami i ztrácela dech. Po dočtení hledám slova, kterými bych mohla vyjádřit své pocity a pokusit se ohodnotit knihu.
Během čtení mi běhal mráz po zádech. Z mnoha věcí, které se v knize děly.
Bylo to super!
Doporučuji!!!
Je to síla. Kniha je skvěle napsaná. Ani nevím, jak to popsat. Jiná kultura, jiné obyčeje, obrovská síla žen a kult ohledně předků a moře. Vůbec jsem netušila, že na tom Korejci byli tak zle. Válečné hrůzy a okupace. Co lidé dokážou udělat jiným lidem. A je jedno kdo byl na jaké straně. Trpěli všichni. Hlavní hrdinka má můj obdiv a chápu její chování v pozdějších letech. On život není černobílý a ani se nedá žít bez nějakého toho hříchu. Nečetlo se to lehce, ale stálo to za to.
Štítky knihy
historie, dějiny moře a oceány ženy ostrovy násilí Korea potápění, potápěči člověk a příroda osudy žen rományAutorovy další knížky
| 2010 |  Tajemství hedvábného vějíře |
| 2020 | Čajová dívka z Kolibříkové ulice |
| 2021 | Ostrov žen moře |
| 2010 | Dívky ze Šanghaje |
| 2024 | Lotosový kruh paní Tchan |
Hrozne zdlouhave, na me opravdu dost… posledni stranky jsem probrecela, casem zkusim i jinou od autorky. Kazdopadne mi v hlave zustala, v noci jsem diky ni mela i zly sen a par noci se me myslenky do pribehu vracely.