Osud tažných ptáků
Maarten Hart
Mokřady západního Nizozemí jsou útočištěm ptactva, které fascinuje nadějného biologa Maartena. Pravidelně vyplouvá na svá pozorování, aby v přírodě našel harmonii, kterou postrádá mezi lidmi. Příběh se plynule pohybuje mezi přítomností a minulostí. Minulost čtenáři odkrývá přísnou kalvinistickou výchovu jedináčka v rodině zelináře v padesátých letech, v přítomnosti sledujeme Maartenovu láskyplnou péči o umírající matku, jeho badatelské výpravy a snahu o sblížení se ženami, které komplikují jeho vnitřní strachy. Cit pro vnímání přírody, jemné psychologické postřehy a intenzivní dramatické scény zajistily autobiografickému románu přízeň evropských čtenářů. Knihy, která byla též zfilmována, se prodalo již dva a půl milionu výtisků.... celý text
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 2019 , ProstorOriginální název:
Een vlucht regenwulpen, 1978
více info...
Přidat komentář
Úžasný zážitek tahle knížka....člověk úplně cítí přírodu kolem sebe a jako by sám těmi mokřady proplouval. Jak se ale Maarten dokázal sžít s přírodou, to mu chybělo ve vztahu s lidmi. Ale já už teď vím, jak vlastně vypadá vodouš šedý, skorec, luňák....atlas ptáků jsem měla při ruce :-)
Tak ráda bych měla z přečtení podobně nadšené dojmy jako autorka komentáře přede mnou. Ale budu upřímná - bylo to úmorné čtení a stejně jako u Královstí Elmet, jsem měla úplně jiné představy o příběhu, hrdinovi, o celé knize. Je to ten druh umělecké literatury, který nedokážu ocenit, není pro mne. A ano, občasné popisy ptáčků byly pěkné, bohužel se ztrácely v celém tom tragickém příběhu a chumlu vzpomínek, pocitů a nekonečně dlouhých vět. Už jsem četla mnoho knih s postavami zvláštních a citlivých mužů, ke kterým jsem v průběhu čtení pocítila aspoň nějakou sympatii, pochopení - tentokrát to bylo velmi těžké, nedařilo se.