Osudy dobrého vojáka Švejka I-IV
Jaroslav Hašek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524903/bmid_osudy-dobreho-vojaka-svejka-i-iv-6533ceb12e1c8.png
4
1426
1426
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Od čtení knihy mne dlouho odrazovalo ztvárnění Švejka Rudolfem Hrušínským. Nakonec jsem se odhodlal a nelitoval. Haškův Švejk je opravdu někdo jiný než ten blb z filmů.
Možná se divíte tak nízkému hodnocení, ale Švejk mě nijak neoslovil. Netvrdím, že kniha není napsaná čtivým způsobem, ale nějak nemohu uvěřit, že někdo je tak hloupý, že se mu tohle všechno může přihodit. Mé racionální já tuto skutečnost nedokáže přijmout, a tak mi bohužel unikl celý vtip této knihy. Možná jsem příliš mladá. Zkusím se k ní za pár let vrátit, třeba se můj názor změní.
Knížku jsem četl ještě v pubertě, filmove zpracování viděno několikrát a audio poslouchání doslova za odměnu.
Švejk je prostě klasika nejklasikovější. Často se v různých situacích jako Švejk sám cítím, častěji ale postrádám ten pravý švejkovský náhled na svět a mnohdy jsem to já, kdo dělá z komára velblouda.
Asi nemá smysl rozepisovat se o ději. Stačí vlastnoruční autorův námět: "Pitomec u kumpanie. Dal se sám vyzkoušet, aby vystupoval jako řádný vojín."
Kdybych si na pustý ostrov mohl vzít jednu knihu, tak si vezmu tuhle. Četl jsem ji už v dětství a bavila mě tehdy i dnes. Pro mě je Švejk koncentrovaná dávka češství, českého humoru, improvizace, vyčůranosti, atd. Je taky o mně blízkém přístupu k životu: být nad věcí, a nedělat z komára velblouda.
Pro mě Švejk je hlupák, vždyť to i sám autor napsal, tak nevím, proč je o tom taková diskuze. Jenomže Švejk je hlupák "přiznanej".
No a za války se potkává se spoustou hlupáků, kteří si myslí jak jsou důležití a chytří, a přitom jsou mnohem hloupější než on. A Švejk to ví a tak toho sem tam využije. Hlavně pro to aby pobavil okolí, a taky sem tam, aby ho rovnou nezastřelili a asi taky aby se z toho všeho sám nezbláznil. V tom jsou trochu Osudy dobrého vojáka Švejka podobné Hlavě XXII (zajímalo by mě, jestli autor Švejka četl).
Samozřejmě nelze nezmínit i dokonalé filmové zpracování Karla Steklého a skvělé načtení knihy Janem Werichem.
Asi nemá smysl dál tady pět chválu. Kdybych měl přece jenom něco vytknout, tak je to množství německých vojenských pojmů, ve kterých jsem se opravdu moc neorientoval. Ale taková prostě byla doba. :-)
PS: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!"
Nehodlám tu rozepisovat náturu hlavní postavy (ostatně - takových debat je k dohledání snad na tisíc), ale rozhodně doporučuji si tuto klasiku přečíst a udělat si na ni vlastní názor.
Mně osobně se kniha čte hezky a často se přistihuji při jemném úsměvu.
Geniální proti válečný román od Jaroslava Haška patri mezi nejpřekládanější českou knihu na světe škoda jen že nestihl dokončit
(RE-EDIT) Vím, že budu, a to ještě v lepším případě, za rozumbradu, co musí zkazit každou legraci, ale když mě teď nějak fakt praštilo do očí, jak chmurným čtením vlastně ve svém jádru Švejk je; vždyť i celá ta „ztracená“, poválečná generace, s Remarquem v čele, ještě něčemu věřila. Na kost cynický Hašek ne, on rezignuje na vše (láska, dobro, smysl...jasně, haha; zas úplně je ale taky zavrhnout nejde, ne? nebo jo?...a to je ono, ta slova jsou pro smích). V jeho vnímání neexistuje, krom bezprostřední, „z ruky do úst“, reality, nic. Přičemž pak marnost takového bytí, coby pískáním ve tmě, přebíjí halasným výsměchem a alkoholem. Nevykládejte si má slova zle; jeho trefný humor má co říct, jen mě zpětně zaskočilo, jak je ve své okázalé bodrosti zároveň...bezútěšný; můžete namítnout, že je to právě humor a smích, co skýtá útěchu, ale věřte mi, že bez víry (v nejširším smyslu slova) i ten časem zhořkne v ústech...jako jasně, furt lepší, než brečet, ale dlouhodobým „řešením“ není (a i když chovám filmovou sérii s Rudolfem Hrušínským v úctě, tak mám pocit, že celkové vyznění své předlohy posunula, hlavně hudbou a jakýmsi, vším prostupujícím, optimismem lehce jinam)
Možná i v tomhle smyslu jsou Haškovy Osudy opravdu velkým dílem, neboť ve svém (bezděčném?) proroctví odráží hlubší skutečnost (vnitřní společenské proměny) než by se na první pohled mohlo zdát. Jen si nejsem jist, zda o tom chci do třetice číst všechny čtyři díly, jejichž kvalita je, marná sláva, sestupná.
4 trochu posmutnělé ****
PS: ááh, zas víra bez smíchu je jak racek bez křiku nad, na pláži vyvalenou, hostinou ze zdechlé velryby, zkrátka pojde hlady :) Šmarjájosefe, kam jsem se to dostal...
První dva díly super, druhé dva slábnou. Za sebe mám stejně nejraději část, kdy je Švejk u feldkuráta Katze. Film je taky fajn, i loutkový, za top audio pak považuju verzi pana Wericha, kdy Katze mluví Vlasta Burian.
Stejně jako Hellerova Hlava XXII - dílo má velmi specifický náboj pro příslušníky ozbrojených sil. "Nebojte se, i zmatené rozkazy vás nakonec přivedou do zákopů."
Klasika klasik. Ale již poněkolikáté jsem si ověřila, že mě baví hlavně ten notoricky známý začátek až po nadporučíka Lukáše, pak se má pozornost ztrácí. Alespoň jsem díky ČRo objevila verzi absolutně fantasticky načtenou Oldřichem Kaiserem a protože jsem to nestihla doposlouchat, než vypršela, "dorazila" jsem se paneme Somrem.
Knihu jsem četla kvůli povinné četbě...a nedočetla. V podstatě o ničem, jediný o čem se mluví je alkohol a ulívání, podlézání...no prostě přesně Češi. A jak se říká, knihu buď milujete nebo nenávidíte. Já se řadím do té druhé skupiny.
Je Švejk hlupák, nebo naopak génius, který ze všech situací vyklouzne? Nevím. Každopásně je to geniální kniha. Čtu opakovaně, to se neochodí. A třeba Poláci to vědí už dávno - těch soch a náměstí věnovaných Švejkovi a Haškovi!
Nejznámější česká foják v akci!
Nadčasové, vtipné, nesmrtelné!!!
„Neslevíš?“otázal se Švejk, „tak já ti to vysvětlím ještě jednou. Tady si slyšel, že se musíš držet podle toho, jakej duch panuje v armádě, že budeš věřit v svatýho Josefa, a když budeš vobklíčenej vod nepřátelů, že budeš koukat, kde tesař nechal díru, abysi zachránil sebe pro císaře pána, pro nový vojny. Teď tomu snad rozumíš a uděláš dobře, když se nám vyzpovídáš trochu důkladněji, jaký si ty nemravnosti páchal na tý mlejnici, ne ale abys potom vypravoval něco podobnýho, jako je v té anekdotě vo té děvečce, která se šla zpovídat k panu faráři a potom, když už různý hříchy pověděla, začala se stydět a řekla, že každou noc páchala nemravnosti. To se ví, že jak tohle pan farář uslyšel, hned mu začaly téct sliny z papuly a řek: ‚No, nestyď se, milá dcero, já jsem přec na místě božím, a vypravuj mně pěkně dopodrobna vo svejch nemravnostech.‘ A vona se mu tam dala do pláče, že se stydí, že je to taková hrozná nemravnost, a von ji zas upozorňoval, že je otec duchovní. Konečně vona po dlouhým zdráhání začala s tím, že se vždycky svlíkla a vlezla si do postele. A zas z ní nemoh dostat ani slovo a jen se ještě víc rozeřvala. Von tedy zas, aby se nestyděla, že von je člověk hříšná nádoba vod svý přirozenosti, ale milost boží že je neskonalá. Vona se tedy vodhodlala a s pláčem povídala: ‚Když jsem si teda lehla svlečená do postele, tak jsem si počala vybírat špínu mezi prsty u nohou a čichala jsem k tomu.‘
Tak todle byl oříšek na několik desetiletí, ale dávám pět hvězd, jakkoli mám k tomuto dílu komplikovaný vztah. Zkoušela jsem to číst v deseti letech, to dost neklaplo, ačkoli jsem v té době zhltila Kytici, Babičku, Raise i Světlou, ale Švejka jsem nedala. Dál jsem to zkoušela na gymplu, tehdy mi to připadalo naprosto excelentně blbé a slyšela jsem i teorii, že by se Švejk dospívajícím děvčatům neměl snad ani dávat ke čtení, není tam jediná postava, se kterou by se čtenářka mohla identifikovat, takže fakt provar. Po třicítce jsem to dala a bavilo mě to, v podstatě se skláním před Haškovou praštěnou genialitou ALE: mám už něco načteno a pobírám ten historický kontext. Ale doporučovat toto dílo děckám na základce a nejspíš i na střední je totální fail.
Klasika, kterou netřeba představovat. Velice vtipný a čtivý román, který se může číst dokola, protože je prošpikovaný hláškami, které se nezapomenou.
Moje velká srdcovka.
Volejte sláva a tři dny se radujte. Fakt jsem nevěřila, že to někdy dočtu. Ke Švejkovi jsem byla skeptická už několik let předtím, než jsem ho v dubnu otevřela a rozhodla se přečíst kvůli svému literárnímu přehledu, řekněme. První díl byl vlastně docela dobrý, nemůžu říct, že bych to shledávala geniálním, ale občas jsem se zasmála a říkala jsem si, že možná chápu, proč tahle kniha sklízí takový úspěch i po sto letech. I druhý díl se ještě dal vydržet, objevilo se zde pár nových charakterů a anekdoty ještě měly vtip. Třetí díl šel však s kvalitou už hodně dolů a čtvrtý, který už ani nepsal Hašek, byl prostě jen omíláním toho samého pořád dokola. Vážně, za prvních sto stránek Osudů dobrého vojáka Švejka bych dala pět hvězdiček (zvlášť když připočítám ilustrace Josefa Lady), jenže s tím zbytkem... No, určitě ze mě milovník Švejka nikdy nebude, ale teď už aspoň můžu říct proč vlastně.
kniha i filmy jsou klasika, jsem ráda že teď znám obojí. Postava Švejka je legendární, kromě nich se mi zalíbily postavy feldkuráta a Lukáše.
Z tohoto díla jsem poněkud zmatená...nemohu říci, že se mi líbilo, ani že se mi nelíbilo. Divím se, že jsem byla schopna přečíst všechny čtyři díly, jelikož čtení to nebylo až tak záživné a mnoho lidí v mém okolí Švejka nedočetlo, nebo ho raději ani nechtěli číst. Samotná osoba Josefa Švejka je možná milá a komická, ale v kontextu války je vskutku absurdní. Většinu díla jsem jím byla znechucená, byť byl místy vtipný, spíše mi byl nesympatický. Myslím, že pan Hašek splnil na jedničku žánr, ve kterém je Švejk psán, ale nejedná se bohužel o žánr, který bych vyhledávala. Proč jsem tedy Švejka četla? Asi to bude hlavně tím, abych si na něj udělala vlastní názor a mohla hrdě říci, že toto dílo znám a četla jsem jej. Jakožto milovník jazyka německého si velmi cením germanismů a německých vět. Bohužel někdy jich bylo až příliš. Ze čtyř dílů se mi nejvíce líbil první, kde se vyskytuje postava feldkuráta Katze. Možná i protože znám filmovou adaptaci, ve které je scéna jeho kázání zahraná velmi humorným způsobem. Během četby jsem byla místy velmi zoufalá, jelikož najít většího idiota než je Švejk, by bylo velmi těžké. Myslím si, že k této knize se jen tak nevrátím, ale kdyby náhodou ano, jistě by to bylo hlavně k prvnímu dílu. Myslím, že by bylo nasnadě komentář zakončit citací snad nejznámější věty ze Švejka: "Tak nám zabili Ferdinanda." Paní Müllerová to hold vystihla.
Vzdy som mal podozrenie, ...ze Svejk "to sve svejkovstvi" jen hraje. A ano, je v pribehu X pripadov, ktore to dokazuju. Ako moze maly cloviecik celit zhovadilosti doby a masinerii systemu? No humorom. A v tom je hlavny odkaz tohto diela. Citane kazde snad dva tri roky, vypocute snad vsetky verzie, Werichovu uz aspon 50 krat, po nociach ked sa nechce spat mi ide bud Svejk alebo Cimrmani. Vecna skoda ze nie je dokoncena.
K této knize mám rozporný vztah. Nemohu říci, že jsem byl při četbě nadšen, ale ona není zase tolik špatná. Některé postavy jsou vynikající a ze života (třeba hospodský Palivec, nebo fízl Bretschneider), některé jsem nesnášel třeba sapéra Vodičku. Také jsem neuvažoval s komentářem k této knize až do chvilky, kdy jsem si přečetl první kritické ohlasy z r.1920 na toto dílo.
Autory jsou dvě opravdu rozdílné osoby:
Ivan Olbracht v Rudém právu: "..když se optáte literárně vzdělaného člověka, ten se shovívavě usměje a řekne rozpačitě Mnnnno" !
Viktor Dyk v Národních listech: "...Cynism Švejkův hoví duchu této doby, jejímž hlavním nutkáním je pováleti se v bahně a chrochtati, ale není to dobrá služba době špatnou službou v budoucnu" ?
(Citováno k knihy "Literární kronika I.republiky , str.88).
Ano, jsou chvíle, kdy se to čte výborně. Ale "za břicho jsem se nepopadal".
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno armáda Rakousko-Uhersko antimilitarismus vojenští duchovní vojáci Švejk pikareskní romány čeští vojáci v 1. světové válce
Haškův Švejk zůstává v české literatuře jedním z nejméně pochopených románů vůbec, a to ukazuje na dvě věci. Za prvé: na záhadnost a nejednoznačnost Haška, kterého by mnozí rádi odbyli coby alkoholika a povaleče, ale bohužel se jim to tak úplně nedaří, a za druhé: na totální nepochopení obsahu díla, o čemž svědčí klišé, které skoro každý (i literárně vzdělanější vrstvy) už sto let omílá pořád dokola.
Švejk není o české povaze, stejně ani tak o rakouské, či jiné povaze a dokonce postava Švejka není ani jediným hrdinou románu. Stejně tak pražský místopis je zastírací manévr. Co chtěl autor románem ve skutečnosti sdělit, je záhada hodná šifry mistra Leonarda a obávám se, že ji už nikdy nerozluštíme. Pro ty, kdo se s tímto vysvětlením nespokojí - možná je román o tom, že, my lidé, jsme veskrze všichni totální hovada.