Osudy dobrého vojáka Švejka (kompletní vydání I-IV)
Jaroslav Hašek
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/334077/mid_osudy-dobreho-vojaka-svejka-PHl-334077.jpg
4
1425
1425
Jednu z nejznámějších českých knih, která se dočkala nesčetných překladů a inspirovala několik filmových zpracování, není ani třeba představovat. Její hrdina, prostoduchý Švejk, je v průběhu své vojenské kariéry konfrontován s absurditami a zrůdnostmi války stejně jako se zkostnatělostí tehdejšího režimu. Toto stěžejní dílo české literatury, které jeho autor nestihl dokončit, nabízíme ve dvou svazcích: první svazek obsahuje první a druhý díl, druhý svazek obsahuje třetí a čtvrtý díl. Původní dva díly jsou nyní v jedné knize.... celý text
Přidat komentář
Je to Dílo s velkým D. Bohužel, blbců je na světě nejvíc (jsou v každém lidském společenství, ať už jakkoliv definovaném) a proto si blbci v Česku Švejka přivlastnili a hrdě se hlásí k jeho "odkazu" nebo k tomu, co za Švejkův odkaz považují. Hašek byl postava podivná; při čtení "Komisařem města Bugulmy" si člověk nějak nemůže srovnat v hlavě, co ho vlastně vedlo k tomu, že se tím komisařem stal. Ale spisovatel to byl náramný a Švejk je veledílem světové literatury - ať už si o něm komunita blbců myslí cokoliv.
V dobách školních let byla moje náklonost k povinné četbě zcela anulována takovými přeceňovanými "skvosty" české literatury jako je třeba Babička. S odstupem času a s moudrostí, která k člověku přichází zároveň s blížícím se třicátým rokem života, jsem se odvážil znovu dát šanci alespoň tomu nejzákladnějšímu dílu klasické české literatury, které i překročilo hranice naší malé země, a teď múžu říct, že právem. Do poloviny je to více než dobré, ale potom to začne drhnout, vtipu méně, nudných plkú více. Rozhovory Švejka s "jednoročním dobrovolníkem" jsem přeskákal v domnění, že se propracuji ještě k něčemu lepšímu, ale to už se bohužel nestalo. Kdyby Hašek umřel trochu dřív a své dílo tím utnul někde v púlce mohl bych hodnotit čtyřmi snad i pěti hvězdami, ale to bych po něm chtěl asi trochu moc.
(všechna čest výbornému filmovému zpracování)
Jedna ze zakladnich knih, kterou bych si vzal s sebou na pusty ostrov. Cetl jsem mnohokrat a zrejme jeste mnohokrat cist budu. O Svejkovi lze hovorit a psat strasne dlouho jak z pohledu tech, co jej radi nemaji (nicmene to nedelaji, jelikoz jej vetsinou necetli) tak tech, co jej zboznuji. Nebudu se poustet do nejake fundovane recenze ci rozboru, na to nemam ani chut, natoz cas, byt jsem jednou v jedne hospudce stvoril fundovanou srovnavacku MASH a Svejka; samozrejme vitezne pro Svejka. Kratce, Svejk je jedna z nejsyrovejsich, nejotevrenejsich, nejpravdivejsich knih, ktera jednoznacne pritakava zivotu a snahou prezit i v tech nejsilenejsich a v pravde pekelnych podminkach. A uz jenom timto, si od nas Svejk zaslouzi, pred nim v nemem uzasu pokleknout na kolena.
Ach, ten Švejk! Nejnepochopitelnější a nejnepochopenější postava literárních dějin. V době masového šílenství, v době kdy generálové neváhají zmasakrovat 60 tisíc lidí denně, nezbývá prý příčetnému člověku než zahrát si na blázna a doufat, že štěstí tentokrát opravdu sedne především na vola! Ve skutečnosti má Švejkův postup podivuhodně daleko ke hře na jistotu. Švejk se ze svých anarchistických eskapád často vymotá spíš zázrakem než svou "vychcaností" a celé to podezřele připomíná chůzi na ostří nože. Jeho blbství není blbstvím, ale důmyslně maskovaným výsměchem a sabotáží kolabujícího systému Rakouska-Uherska. Švejk, vážení, byl totiž Anarchista jako jeho autor! A s tou naší Českou povahou, jak se sám autor zlobí hned v doslovu k prvnímu dílu, to nemá do činění už vůbec nic. Hašek tu neukazuje na nějaké specificky české vychcánkovství, ale na všeobecný lesk a bídu lidské rasy a to neuvěřitelně přesně, s hlubokou znalostí a hlavně beze stopy jakékoliv ideologizace nebo moralizování! To dokáže opravdu jen "pomazaný" a pokud se mu to podaří, čtenáři většinou ohrnou nos a řeknou: "No jo Švejk, to je jenom taková blbina." A hodnotí tím sami sebe.
Švejkovy hlášky jsou plné hodně černého humoru a nebezpečně nekorektních vyjádření. To se snad nedá popsat jinak než citacemi.
...
"Vás tedy nezajímá ani ta vražda v Sarajevu?" "Mne vůbec žádná vražda nezajímá, ať je třeba v Praze, ve Vídni, v Sarajevu, nebo v Londýně. Od toho jsou úřady, soudy a policie. Jestli někdy někde někoho zabijou, dobře mu tak, proč je trouba a tak neopatrný, že se dá zabít." To byla jeho poslední slova v této rozmluvě. Od té doby opakoval jen hlasitě v pětiminutových přestávkách: "Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej."
...
"Jednou se pamatuji, jedna ženská byla odsouzena, že uškrtila svoje novorozená dvojčata. Ačkoliv se zapřísahala, že nemohla uškrtit dvojčata, když se jí narodila jen jedna holčička, kterou se jí podařilo uškrtit docela bez bolesti, byla odsouzena přece jen pro dvojnásobnou vraždu. Nebo ten nevinnej cikán v Záběhlicích, co se vloupal do toho hokynářskýho krámu na Boží hod vánoční v noci. Zapřísáh se, že se šel vohřát, ale nic mu to nepomohlo. Jak už něco soud vezme do ruky, je zle."
...
"Náš obrlajtnant Makovec, ten nám vždy říkal: ,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.` A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach."
Během přečtení prvních dvaceti stran jsem se zasmál víc než za celý poslední rok.
Přiznám se, že až na pár vtipně popsaných epizod mě Švejk vůbec nenadchl. A švejkovská povaha jako typicky česká? Moc mi to ke chlubení nepřijde... Švejk se mi jeví jako celkem bezpáteřní osoba, která se vždy snaží z každé nepříjemné situace nějak uniknout nebo z ní naopak profitovat, a i když to dělá způsobem, který vyjde jako velká legrace, moc obdivuhodné mi to nepřijde. Chápu, že jsem asi svým názorem ojedinělá.
Velmi skvělá kniha, co pobaví kdykoliv a kdekoliv, jen škoda že nebyla dokončena.
Jeden z mála českých románů , ne který bychom měli pohlížet jako na rodinné stříbro . Zrcadlo nastavené českému maloměšťáctví , kolaborantství , přisluhovačství . K tomu naprosto geniálně jednoduché kresby od Josefa Lady .
Osobní poznámka : Nestálo by za úvahu dnes , kdy na hradě sídlí Zeman , změnit uniformy Hradní stráže na ty vykreslené panem Ladou ?
V doslovu prvního dílu se Hašek strachuje, aby byl jeho (anti)hrdina dobře pochopen, nechce tedy, aby bylo na Švejka pohlíženo jako na blba; jak tu tak koukám, z některých čtenářů by autor věru radost neměl. Co my víme o Švejkovi? Nic. Tedy skoro nic - je Pražák, svobodný, bezdětný,... a krade psy. Jak vypadá, kolik mu je, to je čtenáři utajeno. Charakterizuje ho vlastně jen jeho vyjadřování - přirovnání, obecná čeština, vulgarismy a spousty příhod ke každičké situaci. Všimněte si, milí čtenáři, že toho Švejk mnoho namluví, ale vlastně vůbec nevíme, co si myslí. V jeho projevu je genialita, šikovná zbraň, kterou bojuje o svůj holý život; k čemu by měl být hrdinou, když ve válce je to skoro vždy synonymem pro mrtvolu. Švejk nechce být ani jedním. Geniálně (?) si přenastaví logiku neúprosného režimu a doby, každý rozkaz sice vykoná do puntíku, ale jak? Josef Švejk si vede takový osobní zápas s dějinami a ví, že nemůže vyhrát, tak si nastaví vlastní pravidla, kterými (v kulisách světového konfliktu) vlastně konflikt znemožňuje... Švejk není blb, neměli bychom se zlobit, když nás někdo srovná s touhle postavou a už vůbec bychom se neměli hněvat, když někdo řekne, že Češi jsou národ švejků, naopak bychom měli být patřičně hrdí. Když budeme vnímat román v dobové souvislosti, kdy Češi (a Slováci) stavěli novou republiku, novou společnost - byla to doba rozpadu státu, hodnot, národního mýtu poraženectví - přichází nový mýtus národní odvahy a hrdosti - legionářství. Obyčejný člověk "buduje" stát, pokládá za něj život. Hašek se tomuto mýtu směje, nemůžeme přeci stavět novou společnost jen na nějakých ideálech, proto vytvořil hrdinu (také českého vojáka!), který stát nestaví, ale destruuje. Svět se v jeho nekonečných promluvách, které nemají logickou souvislost, rozpadá do útržků, fragmentů a nad vším vítězí banalita... Už jen na okraj - hodně tu čtu, že je román nabitý vtipem, to jistě, sám jsem se u něj lámal smíchy, ale všimli jste si, čemu se vlastně smějeme? Schválně si přečtěte nějakou humornou pasáž a zjistíte, že je vlastně ve své podstatě tragická, jen forma je úžasně protikladná. Haškovi není nic svaté, kritizuje byrokracii, která je jen továrnou na zaměnitelné postavy bez názoru, a které jsme se do dnešních dnů nezbavili, kritizuje církev, která jménem jednoho Boha světí zbraně oběma stranám, kritizuje školství,... Geniální dílo.
Normálně bych po takhle staré knize nesáhl ani náhodou, jenže na gymplu sem na ní musel dělat referát a jsem tomu moc rád. Další díly se už nepovině zhltly samy a teď je mám komplet načteny i podruhé. Nikdy bych nevěřil, že to může být napsané tak současným jazykem. Jo, a abych nezapomněl, taky je to vtipný.
reedit; původnímu hodnocení jednu hvězdičku ubírám (6.4. 21)
Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím jsou pro mě filmy, která znám téměř na zpaměť a vždy se na ně v TV rád kouknu. Avšak díky tomu, jsem nebyl schopen na knihu nahlížet z jiného pohledu, Švejk se mi vybavoval jako filmový Rudolf Hrušinský, který je přihlouplý, avšak vše myslí v dobrém, jen pro jeho okolí to špatně dopadá. Možná až časem se mi podaří vidět v tom i něco jiného.
Ja neviem. Prečítal som v rôznych etapách svojho života Švejka trikrát, ale nijako ma nenadchol. Možno mi chýba niečo v mentálnej výbave, možno neparticipujem na kolektívnej sentimentalite, možno mi chýba nejaká zložka vnímania humoru ... možno to Slovák nevie správne uchopiť. Neviem. Českú literatúru zbožňujem a je jedno, či je to Vančura, Hrabal, Seifert alebo Švandrlík. Ak nerátam preklady z ruštiny, viac mi dokonca vyhovujú české preklady, presnejšie, keď knihu dočítam a spýtate sa ma, či bola v češtine alebo v slovenčine, tak proste nebudem vedieť, ale Švejk mi nejde dole čitateľským hrdlom. Alebo som ešte na Švejka nedozrel. Úžasný pán Zdeněk Mahler povedal, že v Biblii je skoro všetko ale v Švejkovi všetko. Ja tam nenachádzam skoro nič. Škoda.
Ale určite milujem v klasickom filmovom spracovaní Kopeckého feldkuráta Katza, to je božské.
U Švejka je největší škoda, že Hašek neměl příležitost dovést jeho osudy do uceleného konce. Dílo končící uprostřed čtvrté knihy ve mě vyvolalo akorát smutek, protože poslední věta představovala konec autorova života. Jinak čtivo je to kvalitní, má to své lepší i horší pasáže. Kladné pocity převládají, i když přelouskat to úplně celý chce trochu té trpělivosti.
Mám za sebou pouze první díl a na další se nechystám, protože zde je film s Hrušínským opravdu dokonalý a věrně kopíruje předlohu. Švejk je člověk, který jde z hovna do sraček, vždy s úsměvem a dobrou náladou. Pro většinu blbec, ale je jasné, že blbci jsou ti ostatní
Já prostě Švejka nemusím. Film jsem nikdy nedokoukala, knížku jsem nedočetla, ač jsem se snažila. Druhý díl už ani nebudu začínat. Přijde mi to jako snůška zbytečných řečí...
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno armáda Rakousko-Uhersko antimilitarismus vojenští duchovní vojáci Švejk pikareskní romány čeští vojáci v 1. světové válce
Česká klasika. Při čtení jsem si už stejně představoval Švejka jako Hrušínskýho :)