Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Jaroslav Hašek
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69281/osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svetove-valky-69281.jpg
4
1427
1427
Dobrý voják Švejk je jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších postav nejen české, ale i světové literatury. Svědčí o tom spolu s četnými vydáními doma a v zahraničí také skutečnost, že se z díla stala v pravém slova smyslu klasika, která se neustále čte a cituje. Možná bychom mohli mluvit i o součásti naší národní povahy, ať už v dobrém nebo pejorativním smyslu. Švejk, hostinský Palivec, polní kurát Katz, nadporučík Lukáš, sapér Vodička, Baloun a další postavičky nadále žijí svým životem.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení Haškova díla mám novou kategorii na posuzování lidí kolem tzv. jaký názor na tohle geniální dílko (a geniálního autora) mají. A taky bych chtěla pozdravit mé učitelky ze základní školy (pokud neumřely, čarodějnice jedny), že mě svýma kecama o Haškovi alkoholikovi od četby odradily a já si to mohla vychutnat v zralejším věku.
Nejznámější a nejdiskutovanější postavička českých literárních dějin - světově nejuznávanější a nejvěhlasnější - přesto samotnými Čechy povětšinou naprosto nepochopená a mylně vykládaná. Sám Hašek v doslovu knihy píše, že Češi špatně chápu Švejka, když se říká „hloupý jako Švejk“. Označení humoristický román je rovněž na hraně. Švejkovy osudy jsou sice bizarní, místy vtipné - ale po celou dobu plíživě děsivé. Kde je Švejk, tam se ukazuje absurdita vojenského panákovství a nepochopitelné válečné romantiky, stejně jako zbytečnost formalit a úřednických systémů. Švejk boří, hroutí, demoralizuje, destabilizuje a transformuje svět pokrytecké monarchie utápějící se ve vlastní důležitosti v nepokrytou hloupost. Přitom to není hrdina ani žádný „bad guy“. Josef Švejk, to je dobrý chlap sázející na svou důslednost a ukecanost typické české drbny. Všechny a všechno převálcuje slovy a nikdy nekončícími příběhy, které posbíral při povalečství v pražských hospodách. Na co narazí Švejk a co narazí na něj, to se nenávratně změní - zlidští, zjihne, ztratí bublinu, masku.
Osudy dobrého vojáka Švejka nejsou komedií ani blbostí. Jsou detailní mozaikou krutých a samozvaně dokonalých válečných monster, satirou válečného hrdinství, všech těch medailí a vyznamenání, kritikou dobového řádu a lidského masakrování.
Autora knihy, Jaroslava Haška, staví vytvoření Švejkovy postavy do pozice génia nejen české, ale především světové literatury.
„Vlak jel pomalu po čerstvě zbudovaných náspech, takže celý batalión mohl důkladně vnímat a ochutnávat válečné radosti i při pohledu na vojenské hřbitovy s bílými kříži, které se bělaly na planinkách i na svahu zpustošených strání, připravovat se pomalu, ale jistě na pole slávy, která končí zablácenou rakouskou čepicí třepetající se na bílém kříži.“
Tuto knihu jsem prvně četl někdy v padesátých letech. Od té doby jsem to zkusil několikrát, ale Švejkovi jsem na chuť nepřišel. Vnímám to jako svou slabinu. Haškův humor je pro mě příliš prvoplánový. Ani žádné z filmových zpracování mi neučarovalo. Mám mnohem raději suchý anglický humor
Ať chci nebo ne, už navždycky budu v Josefu Švejkovi vidět pana Hrušinského, ale taky Ladovu ilustraci, ... dobrácký, kulatý obličej skromného, bezkonfliktního :-)? človíčka, který se snaží každému zavděčit a svoje okolí tím přivádí k nepříčetnosti až zuřivosti :-), ... a který přežije snad úplně všechno, vážně, včetně několika pádů letadel, výbuchu skladu se střelnou bavlnou, atp., prostě všechny myslitelné i nemyslitelné katastrofy ... jediné, co ho snad trápí, je revma :-).
S psychologickým profilem našeho milého Švejka, to je už poněkud složitější ... označení jako „notorický blb“ ve Švejkově podání, je dost nedefinovatelná kategorie :-), tedy alespoň neměřitelná běžným měřítkem inteligence ... ono to s ní totiž nemá až zas tak moc společného ... ono je to s ní totiž tak, že celý tenhle příběh je „románem o lidské blbosti“ ... a co si budeme povídat, pro nikoho není zrovna příjemné, vidět vlastní blbost vykonávanou druhým :-) ... a náš dobrý voják Švejk na blbost nejen ukazuje, a to, kudy chodí ... i kudy jedná :-) ... je s ní v tak nejtěsnějším kontaktu, až se sám za blba považuje ... a taky je za něj úředně prohlášený ... a taky je se svou vlastní blbostí smířený: „Každej nemůže bejt chytrej, pane obrlajtnant, ti hloupí musejí dělat výjimku, poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk blbej.“
Řekla bych o sobě, že mám celkem dost načteno, a to z různých žánrů, a přeci pro mě není snad žádná z literárních postav tak těžko uchopitelná, jako právě Josef Švejk, jemuž naprosto schází základní lidsky instinkt, pud sebezáchovy, a přesto vždycky odchází jako vítěz?, jak se to vezme, téměř za všechno, co se kolem něj děje, vděčí svoji řeči, tedy, lépe řečeno, svým řečem, protože právě ty ho dostávají do nepříjemných situací, ale pak ho z nich vždycky zas vytáhnou :-), mluvíc nespisovně, taky vulgárně a vysmívajíc se všem a všemu, ... o čem se ostatní bojí třeba promluvit, nebo i jen pomyslet:
„Správně bylo kdysi řečeno, že dobře vychovaný člověk může číst všechno. Nad tím, co jest přirozené, pozastavují se jen největší sviňáčci a rafinovaní sprosťáci, kteří ve své nejmizernější lžimorálce nedívají se na obsah a s rozčílením vrhají se na jednotlivá slova.
Před léty četl jsem kritiku jakési novely, ve které se kritik rozčiloval nad tím, že autor napsal: „Vysmrkal se a utřel si nos.“ Příčí se prý to estetickému, vznešenému, co má dát národu literatura.
Toť jen malá ukázka toho, jaká hovadí se rodí pod sluncem.“
PS: a ještě jednu postavičku musím připomenout ... feldkuráta Katze, a vřele doporučuji věnovat pozornost jeho podnapilému kázání :-) ...
„Já bych se měl dnem a nocí za vás modlit, aby milosrdný bůh, vy kluci pitomí, vlil svou duši ve vaše studená srdce a svou svatou milostí smyl hříchy vaše, abyste byli jeho navěky a aby vás, vy darebáci, vždycky miloval. To se mýlíte. Já vás do toho ráje uvádět nebudu – .“Polní kurát škytl. „A nebudu,“ opakoval umírněně, „nic pro vás neuděláme, ani mne nenapadne, poněvadž jste nenapravitelní ničemové. Po cestách vašich vás nepovede dobrota Páně, dech lásky boží vás neprovane, poněvadž milému pánubohu ani nenapadne se zabývat takovými lotry.“
... abyste nepropásli varování, před ztrátou smyslu života a promarněnými šancemi na spásu svých duší :-) ...
Švejk někam přijde, něco udělá a je to dobře, místní ho mají rádi, pak jde jinam, tam něco řekne a je to špatně, místní ho tam pak nesnášejí. A tak pořád dokola. Přečetla jsem snad 3/4 té knihy a na chuť jsem jí nepřišla, musela jsem ji odložit na neurčito.
Tohle je tak známá kniha, že nemá cenu k ní nic psát. Já se odhodlal k jejímu přečtení po návštěvě míst, kde Hašek trávil své poslední chvíle a vyslechl si pár historek s ním spojených. Tím mohu všem, kdo si Haška zamilovaly, doporučit návštěvu Lipnice nad Sázavou. Krom spisovatelova muzea je tu především nádherný hrad od kterého měl Hašek klíče a tak když byl v dobrém rozmaru a v hostinci měly zrovna zavřeno jal se role průvodce. Jeho legendární prohlídky prý trvaly i přes tři hodiny a přesto, že na jeho výkladech nebylo zhola nic pravdy, návštěvníci prý vždy odcházely nadmíru spokojeni a pobaveni.
Úžasný román, plný krásného humoru, ale i stínů válečných hrůz ...
Génius Haška tkví v něčem jiném, než si spousta českých "Švejků" myslí. Jeho schopnost číst a znát lidi a všemožné jejich typy (variace) pramení bezesporu z jeho bohatého "hospodského" života. V mysli mi vyvstává jméno Karel Čapek, který je dle mého v tomto směru stejným velmistrem ...
Dle mého, duch Švejkův je - a zůstává věčnou otázkou, zda autor tuto interpretaci zosobňuje v jeho postavě vědomě, či tato charakteristika krystalizuje jaksi přirozeně, nechtěně - metaforou podstaty člověka jako organismu. Organismu, jenž neřeší rodinu, lásku, ideje, Boha ... jeho jedinou a hlavní vlastností jest schopnost adaptace a přežití.
Dílo samotné je také velmi cennou historickou kronikou a sondou do tehdejšího osudového dění.
V podstatě tragikomický příběh převeden do formy vtipného vyprávění. Jednání s některými postavami zachycuje smutnost doby rozpadu monarchie a první světové války. Příběhů a Švejkova vyprávění je ve všech čtyřech částech tolik, že si je čtenář nemůže zapamatovat. Ke knize se určitě opět někdy vrátím. Ilustrace Josefa Lady jsou nezaměnitelné.
Čítanie inak, ako vo forme klasickej tlačenej knihy ma nikdy nechytilo. Napriek tomu som si v lete 2016 na iBooks zaobstaral toto vyslovene klasické dielo a na ďalších pár mesiacov sa pre mňa stalo čítaním číslo jeden. A to, že elektonické čítanie nemám rád a predsa som túto knihu prečítal, je len ďalším dôkazom, že táto kniha dokáže zaujať v hocijakej forme.
Táto kniha je zvláštna v tom, že hoci si ju nemusíte obľúbiť ako celok, budete ju milovať. To vďaka mimoriadne zaujímavým a vtipným postavám. Mená, ktoré boli v tejto knihe, snáď ani nemusím vypisovať. Užijú si hlavne empatickí čitatelia, ktorí sa naozaj vžijú do (občas smiešnych) Švejkových starostí. Takýto okamih nastane napríklad v prípade, keď Švejka považujú vo vojenskej nemocnici za simulanta, či keď ho odsúdia na trest vo väzení. Máte zmiešané pocity - na jednu stranu vám Švejkove problémy prídu zábavné, na stranu druhú je vám ho ľúto.
Jazyk používaný v tejto knihe je síce miestami archaický, je ale čitateľný a dokonca pútavý. Miestami (ale naozaj iba miestami) je dej dokonca morálne obohacujúci, hovorí o hrôzach druhej svetovej vojny či o tom, prečo by sa takáto vojna nemala odohrať znovu. Osobne si myslím, že túto knihu mnohí zaškatuľkujú ako šialenú hlúposť, obsahuje ale veľa múdreho a pre mňa ide rozhodne o české dielo číslo 1
Je to skvělá kniha a četl jsem ji 3x. Přesto že ji chválím, vždy mi zbylo několik desítek posledních stránek, které jsem nikdy nedočetl. Snad proto, že i když jsem se při čtení skvěle bavil, hlavní postava je pro mne jen těžko zařaditelná, co to seká hlava nehlava a jeho jednání je často ode zdi ke zdi. Konec konců to se týká i samotného autora. Často jsem dumal nad tím, zda kdybych v té době žil a měl s Haškem co do činění, tak jestli bych byl ten co mu spílá a nemůže přijít na jméno, nebo bych jeho kousky bez výhrady schvaloval....no spíš asi to první...
Osudy dobrého vojáka švejka jsem četl ještě na průmce - a to dřív, než jsem mohl vidět filmové zpracování. Vydání z roku 1944 (ještě z knihovny po mém tátovi) - a nejen ty čtyři díly, ale i další dva dopsané mým skorojmenovcem Karlem Vaňkem. A jedna perlička: Na hřbetech knih je překlep: "Osudy bobrého...". Za ty první čtyři díly se nedá dát Haškovi nic jiného, než pět hvězdiček, ale Vaňkovi bych dal pouze tři (roztahané, ukecané, přisprostlé), proto je nehodnotím.
Nekde jsem cetla, ze clovek by za svuj zivot mel precist minimalne dve knihy, Bibli a Svejka, ve kterych je obsazeno vse. S tim se neda nez souhlasit. Kniha je vyborne napsana, ac je celou dobu brana s nadhledem a humorem, casto ctenare mrazi naznakem hruz prvni svetove valky, ktera je popisovana v cele sve nesmyslnosti a hruznosti. Je jen vecna skoda pro cesky narod, ze pan Hasek nestihl knihu dopsat.
Četla jsem taky v rámci všeobecného přehledu, ale tento humor mně neoslovil. Proto dávám tři hvězdy.
Klasika, kterou znám z filmu nazpaměť. Přesto mi trvalo prokousat se všemi šesti díly docela dost dlouho. Švejk je postava veskrze zábavná a poučná. Přemýšlíte, jestli je opravdu tak blbý nebo tak chytrý. Osobně mám ráda nadporučíka Lukáše a nenažraného Balouna.
Čtení mi ale ztěžovala spousta německého textu, kterému jsem, jakožto němčinou nepolíbený člověk, vůbec nerozuměla a občas to dokonce překáželo porozumění textu.
Přiznám se, že jsem občas měla chuť Švejka za jeho vypravování uškrtit a pár takových pasáží jsem i přeskočila, každopádně i tak musím dát 4 *.
Švejk je ůžasná kniha, myslím si že takový základ každé dobré knihovny, když člověk potřebuje "vypadnout" z dnešní uspěchané a podivné doby a zasmát se od srdce :)
přečetla jsem v podstatě jen z povinnosti - patří ke všeobecnému vzdělání; ale nikdy nebudu patřit do spolku jeho skalních fanoušků ;-)
Nejoblíbenější kniha mého tatínka, tudíž přečteno v rámci čtenářské výzvy. Jako dítě jsem chodila kolem rodinné knihovny, kde se vyjímalo krásné vydání Švejka. Další vydání, ohmatané a v né příliš ideálním stavu, měl tatínek v ložnici u postele. Jako malé mi něco málo předčítal. Říkal ale, že jsem nezažila vojnu, tak ho nepochopím. Jedna z mála věcí, se kterou s ním nesouhlasím. Lidská blbost je věčná a je jedno, jestli ji někdo na vojně zažil na vlastní kůži nebo ji zažil jinde. Tatínek miloval i film, jen litoval, že tam není jeho oblíbená postava jednoroční dobrovolník Marek. Mně tam nechybí. Marek je vlastně takový jiný Švejk. Oba ukecaní jak rádio. Ale mile. Hašek byl bohém, ale tolik historek, co sypal z rukávu, to je obdivuhodné. Když najednou román skončil, bylo mi smutno, protože bych klidně pokračovala ještě dalšími a dalšími díly. I když musím přiznat, že postupující Haškova nemoc se na posledním díle podepsala. Neměl takový švih, ale to je pochopitelné. Jsem ráda, že kvůli výzvě jsem Švejka dala celého (ne jen fragmenty, jak dříve). Za nějakou dobu mi nebude vadit, že si ho dám ještě jednou.