Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Jaroslav Hašek
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83409/bmid_osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svet-KgW-83409.jpg
4
1427
1427
Tento okřídlený výrok je však třeba ještě rozvést dále: každá česká umělecká generace, která se chce duchovně osamostatnit, by si měla nalézt svůj vlastní pohled na ústřední dílo naší literatury, Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Nový zorný úhel překvapivě po dlouhá léta scházel, snad proto, že kresby Josefa Lady se všeobecně považovaly za klasické a v Čechách tudíž za posvátné a nedotknutelné. Nová edice nejčastěji vydávaného českého literárního díla je proto příjemným překvapením. Čtenáře jistě potěší padesáti vynikajícími moderními kresbami Karla Klose, které posunují geniální Haškovu klasiku na úroveň dneška.... celý text
Přidat komentář
Se Švejkem jsem toho prožila víc než s kýmkoli jiným, při opakovaných pokusech o něm něco vyplodit i celkem peklo, ale stejně mě pořád baví. Baví mě tonout ve Švejkových výkladech i mapovat si různé interpretace, adaptace a parafráze Haškova textu. Četla jsem zatím (jen) dvakrát a šla bych do toho zas.
Poslušně hlásím, že Švejka jsem četl již podruhé, a jelikož jsem samozřejmě viděl i jeho filmové zpracování, tak si pod touto postavou představuji automaticky Rudolfa Hrušínského a tím se i zvyšuje můj kladný sentiment k tomuto dílu.
Popravdě ovšem musím přiznat, že i když příběhy zachycené v knize mají občas zajímavou pointu a vtip, tak celek (zřejmě vlivem životního stylu autora) působí jako vyprávění a pábení hospodských štamgastů nad pátou sklenicí piva. A já jsem se pak bohužel cítil jako náhodný host, který si zcela střízlivý přisedl k jejich stolu a po nějaké době se začal všemi těmi opileckými historkami nudit.
Vyčůraný a pasivně agresivní „dobrák“ Švejk se totiž na svých cestách negativním světem potkává se samými blby, nezřídka z vojenského prostředí a již opilými či se zrovna zpíjejícími pod obraz. Jako na orloji tak před čtenáři pochodují různé postavičky, které se ovšem po oběhnutí celého kola začnou opakovat: blb, hovado, ožrala, dobytek, pitomec, primitiv, představitel úřední moci (rozuměj idiot 1. řádu), blb, hovado, ožrala, dobytek…
Genialitu tohoto díla jsem tedy opět neobjevil a ani nevidím důvod, proč Švejkovu literární postavu vydávat za nějakého „vzorového“ Čecha. Jsem přesvědčen, že jím není a i pokud se mýlím, tak že by se tímto vzorem snad žádný člověk či dokonce národ nemohl chtít chlubit.
Zde už není mnoho co dodávat. Snad jen otřepané klišé: toto je nadčasová klasika. I přes značný počet stran jsem knihu přelouskal za život už několikrát a je nadmíru zajímavé sledovat sám na sobě, jak se vnímání stejné knihy mění. Jako kluk jsem si užíval Švejka jako humoristické dílo (ovlivněn znalostí filmu), později už člověk vidí, že ta řachanda je jen zástěrka. Ve skutečnosti jde o vrcholně antimilitaristické, v mnohém anarchistické dílo (viz výklady Haškova alter ega jednoročního dobrovolníka Marka). Hrůzy války Hašek popisuje velmi naturalisticky a přitom jen tak jakoby mimochodem. Znepokojující je taky brilantní analýza lidské (nikoli jen "typicky české" jak bývá někdy interpretováno) malosti. O Josefa Švejka vlastně nakonec ani tak moc nejde.
Jedna moje známá se snažila číst Švejka a stěžovala si, že to nejde, že u každé hlášky vidí Hrušínského a že dokonalá znalost filmu jí jaksi překáží. Já Švejka v podání Rudolfa Hrušínského znám taky, nicméně rozhodně ne zpaměti, takže jsem si mohla četbu užít.
Švejkovi průpovídky jsou nezaměnitelné, ale postupem času se mi začalo zdát, že jaksi pořád na jedno brdo. To bylo asi ve druhém díle, který mě moc nebavil, sáhodlouhé výklady jednoročního dobrovolníka Marka byly děsné. Ve třetím a čtvrtém díle to dostalo zase šťávu. A dostala jsem chuť mrknout na Poslušně hlásím :-D
Byl to typický český průměr. Tím, že tam bylo tolik vojenských názvů nevěděla jsem, co to znamená. MOhla jsem se domýšlet, což mi vadilo (aspoň pro mě, jako pro holku). Ale Švejk je prostě Švejk. I v dnešní době znám případů, kdy se takový Švejk najde. Ještě jsem nečetla snad nic, kdo by o něčem takovém psal. Hašek byl expert na témata.
"Nesnáším Švejka!?!" - to bylo moje motto, dokud jsem nepoznala kouzlo Haškova psaní. Ovlivněná neustálým opakováním filmové verze, minimálně šestkrát do roka, jsem nesnášela jak R. Hrušínského, tak i obraz opilecké armády.
Až teď jsem dospěla do věku, kdy mi pan Hašek přišel chuti. Čistá satira a nádherné zobrazení všech neřestí a neschopností vojska od pěšáků až po vysoce postavené generály, ministry a pana Procházku.
Nejlepším vojákem co se morálky, disciplíny a přesného plnění rozkazů je právě "idiot" Švejka - a protože armáda je stejně dobrá jako ten poslední voják, můžeme si domýšlet, že rakousko-pruská armáda byla/je idiotská.
Knize ubírá jen to, že Hašek už svá dobrodržství nedokončil.
1.díl je skvělý a svižný, zbylé též velmi dobré, byť děj již ,,pomalejší". Kniha celkově nádherná
Jeden z vrcholů a klenotů české i světové literatury. Naprosto geniální shrnutí existence člověka vrženého do světa, který nelze pochopit. K tomu přidejte i vynikající humor a dostanete v pravdě okouzlují koktejl, který si vás položí víc než láhev železité vody na ex.
urcite klasika ceske literatury a neni jednoduche vybrat mezi 5 nebo 4 hvezdickami, pro uzachovani jiste literarni objektivity jsem se rozhodl pro hvezdicky jen 4 a to proto,ze pribeh postupne ztracel dynamicnost a myslim, ze Svejka mohl Jaroslav Hasek srovnat i stema jeho nescetnyma pulitrama do jednoho knizniho vytisku
Asi ani nespočítám, kolikrát již jsem Švejka četl. Vždycky si v něm najdu něco nového a staré gagy, které si pamatuji, mi přijdou pořád stejně vtipné. Je až s podivem, jak dokázal Hašek v tomto románu zachytit běžný život a jak často se Švejkovy hlášky dají používat v popisu běžných životních situací. A ač je Švejk kniha humoristická a značně zábavná, a bývá často zjednodušovaná právě do této roviny, je to kniha zároveň silně antimilitaristická (i s dost drsnými pasážemi), protiměšťácká a libertariánská. Hašek byl geniální v tom, že pod rouškou jednoduché zábavy dokázal propašovat silná poselství a myšlenky. P.S: Myslím si že Hašek sám sebe nejvíce projektoval do postavy jednoročního dobrovolníka Marka.
Nádherný román. Že tam není děj? Jaký děj byste ještě, proboha, chtěli? Nejdřív Švejka zavřou, pak se dostane k tomu polnímu kurátovi, pak k Lukášovi, po průšvihu se psem vlakem směrem na frontu, průšvihy ve vlaku, cestou se zdržel kolem Budějovic, zas ho zavřeli a pak pustili, pak putovali vlakem dál a dál, pak ho znova zavřeli jako ruskýho zajatce a pak znova na frontu a konec. Nevím, jak ještě byste chtěli, aby byl děj propracovaný. Myslím že se toho tam dělo až až.
Po první třetině nuda? Ale kde že, po celou knihu se tu nacházejí skvělé historky, skvělé vtipy, srandovní situace. Ty Švejkovy (a nejen jeho) historky krásně ukazují tehdejší život a jsou to dobré vsuvky do toho válečného děje. Škoda že ne všechny scénky se dostaly do filmu, ale to by těch filmových dílů muselo být 5 a ne jen 2. Nudné části s jednoročním dobrovolníkem? Taky to tam patří a byly to skvělé pasáže.
Bavil jsem se po celou dobu čtení. Žádná pasáž se mi nezdála nudná, bavil jsem se pořád.
Švejk nebyl blbcem, nebyl hlupákem, jen se mu daří každým průšvihem tak nějak proplout takovým tím svým charismatem, cynismem a citem, jak si udělat legraci z vyšších pozic.
Švejka bych přirovnal k Pupl Fiction. Přirovnávat americký biják z devadesátých let k české literární klasice z první republiky?! Já vím, je to trochu na hlavu... V devadesátých letech se k nám dostávaly americké akčňáky - Smrtnostná past, Terminátor, Predátor atd. a teď na jednou je tu jakýsi Pulp Fiction. Hraje v tom Travolta, Wilis, Jackson a je to o gansterech! Tak to bude nášup. Pak na to člověk kouká a nechápe, kde je ta akce, výbuchy, střelba? Vždyť tam jenom kecají! Pak se to ale nějak zlomí a divák pochopí, že ty kecy, to je to hlavní!
A stejně je to se Švejkem. Kdo čeká propracovaný děj, bude asi zklamaný. Nějaký děj tam je, né že ne. Ale fakt nečekejte nějaké promyšlené zápletky, zvraty či popis epických válečných řeží. Pořád víceméně někam cestují (nebo spíše jsou přesouváni) a přitom kecají, kecají a kecají. Ale jak! Neuvěřitelně jsem si užíval každou pitomou Švejkovu historku. Ale není to jen Švejk, oblíbil jsem si i Marka. Dole někdo píše o tom, že přeskočil to povídání dobrovolníka Marka, když jsou se Švejkem ve vězení. Vždyť to je jedna z nejlpeších pasáží!
Švejk a jeho stvořitel Hašek jsou géniové!
Švejk je klasika. Pre svojský humor, pre výpoveď o nekonečnej ľudskej hlúposti a tiež ako s veľkým nadhľadom kreslený obraz svojej doby. Pre mňa ale jeho humor či tempo rozprávania trochu v dobe vzniku diela ostávajú. Po lopate – dnešný humor je iný. Nemyslím si, že Švejk má potenciál poslať dnešného čitateľa do kolien. Nepovažujem tú knižku za stratu času, to iste nie, no do mojej siene najslávnejších klasických diel sa žiaľ nezaradí. Snáď som Švejkovi len dobre neporozumel. Možno keby bolo dielo o čosi kratšie. Ku konca sa situácie, respektíve modely správania postáv už stávajú známymi a všednými, úplne to stráca iskru. Švejk často nevedel, kedy prestať rozprávať svoje dlhé histórie, kedy je čas znova prejsť „k veci“. A v tomto sa mi zdá Hašek podobný. Neodhadol tak celkom, kedy je už všetkého dosť a že aj dobré sa omrzí, keď je ho mnoho...
Diskuze o tom jestli je Švejk skutečně takový blb nebo jestli to jen hraje, je myslím zbytečná. Každému kdo čte knihu pozorně by neměla uniknout místa, v nichž se na tuto otázku nalézá jednoznačná odpověď. Švejk je ovšem především literární postava, je to konstrukt autorův a Hašek jím jednoznačně vyjadřuje své vlastní pocity z vojny a z Válčení. Otázka přitom nestojí jestli je Hašek pacifista či komunista, zrádce Rakouska nebo eventuálně i demokratického Československa, neboť Hašek si dělá legraci v podstatě ze všeho a ze všech. Jeho kniha je především dokonale absurdní a libující si v nesmyslnosti. Pokud tedy Hašek něčím je, pak, minimálně v rámci této knihy, je dokonalým nihilistou, který na žádný lepší svět prostě nevěří. Ostatně není jistě náhodou, že děj knihy místy vcelku připomíná například Alfréfa Jarryho s jeho Králem Ubu a s patafyzikou. Švejk je ovšem jaksi "domáčtější", zdánlivě méně výbušný a drsný a jeho "poetika" je ryze hospodská. Velké podobnosti bychom ovšem našli i s Hrabalem, jehož strýc Pepin působí téměř jako Švejkovo "alter ego". Hrabala mám ovšem přece jen podstatně radši, neboť pro něj je tohle pivní pábení pouze jednou z mnoha poloh, zatímco Haškův Švejk s ní téměř stojí a padá. Ostatně, i v rámci Haškova díla shledávám mnohé texty zajímavějšími, což se týká především některých jeho povídek a fejetonů, dokonale vystavěných a vypointovaných. Švejk vedle nich působí dojmem příliš rozsáhlé a ne zcela zvládnuté knihy. To může být dáno tím že mu chybí závěr, ale jistě se na tom podepsaly i okolnosti za nichž kniha vznikala. Každopádně je veliká škoda že Hašek knihu nemohl dopsat a Švejk tudíž chtě nechtě zůstává, přes svůj olbřímí rozsah, nedokončeným torzem... Celkový dojem: 85%