Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války I., II., III. - IV.
Jaroslav Hašek
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290351/osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svet-RGs-290351.jpg
4
1425
1425
Dobrý voják Švejk je jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších postav nejen české, ale i světové literatury. Svědčí o tom spolu s četnými vydáními doma a v zahraničí také skutečnost, že se z díla stala v pravém slova smyslu klasika, která se neustále čte a cituje. Možná bychom mohli mluvit i o součásti naší národní povahy, ať už v dobrém nebo pejorativním smyslu. Švejk, hostinský Palivec, polní kurát Katz, nadporučík Lukáš, sapér Vodička, Baloun a další postavičky nadále žijí svým životem.... celý text
Přidat komentář
Díky této knížce jsem přestala podceňovat hlupáky a konečně jsem pochopila, že nejchytřejší je jen a pouze ten, kdo se směje naposledy :)
Ano.Je to klasika.Malý český človíček bojuje svým humorem proti celému světu.Hlavně umět všechno dobře ,,okecat" a raději ze sebe udělat pitomce.Protože je to tak pohodlnější.
Přesto mě kniha příliš nebavila.Asi nemám patřičné pochopení pro švejkoviny.
Může být větší klasika? Kniha která pobaví svým humorem....ale ten současně dává otázku dodnes nezodpovězenou - kde končí vtipkování a začíná blbost. Švejk vtipkuje nebo je blbej? Nebo je chytrej a voni jsou blbci? Kniha která je prostá svým jazykem, ale současně dává možnost citovat i v nejintelektuálnějších diskusích a textech. Kniha, která je plná vulgarit, které by byly dnes vypípány, ale současně není sprostá. Kniha ukazuje, že s blbostí se nedá bojovat chytrostí, ale jen ironií a ještě větší absurditou. Kniha, kterou jsem četl mnohokrát a ještě mnohokrát ji číst budu. Určitě mezi TOP 10.
Jako malá jsem filmy o dobrodružství vojáka Švejka nikdy moc nemusela. Až po několika letech jsem se znovu dobrovolně podívala na filmy. Kniha mě neskutečně bavila. Je sice pravdou, že některé pasáže byly trochu zdlouhavé, ale jinak mi kniha krásně plynula pod rukama. Humorně napsané dílo, které vás chytne již od věty: "Tak nám zabili Ferdinanda." Knihu doporučuji všem, kterým nevadí osobitý humor a styl psaní Jaroslava Haška.
Paráda. Hrozně jsem se té knížky "bál", protože jsem znal filmy a vlastně se mi v jistém ohledu nelíbily (jsou prostě "provařené" a dost mi ovlivnily četbu - protože jsem si známé scény představoval stejně jako ve filmech). Kniha je trochu jinší než filmy. Nejvíc na díle oceňuji Švejkovy příběhy (a vždy mě dokáže naštvat, když ho nějaká postava zarazí a on příběh nedopoví) a pražské reálie z přelomu století. Je fajn vědět, že některé známé putyky existují dodnes. :-)
S postupujícími díly jde ale kvalita dolů. Ke konci už se děj opravdu vleče a některé postavy jsou vyloženě nudné (nejotravnější je důstojník Dub, který furt říká to samé). Na úplném závěru mi to přišlo, že to snad už nepsal Jarosalv Hašek (možná je to tím, že knihu nedopsal a závěr "nedopiloval"?). Příběh začal být oplzlejší a trochu přímočarější. Nechápu ale obecně, že si tolik lidí stěžuje na Švejkův jazyk - Hašek se sice v doslovu holedbá, že píše to, co se opravdu říká a nebude psát slušně. Ale drtivou většinu sprostých slov obchází, zamlčuje nebo vytečkovává. Možná, že v době První republiky to bylo i tak "drzé", dnes na tom ale není nic. Žádné sprosté orgie se nekonají. I sexuální scény jsou velmi kulantně napsané. To se týká i násilných scén nebo fekálních. Vše je v takovém odlehčeném duchu. O to víc ale oceňují nečasté, ale zajímavé vstupy autora do vyprávění, kdy sám popisuje, jak co bylo... ono si to v tom humoru, i kvůli filmu, člověk neuvědomí - ale vždyť ta kniha je plná násilností, které páchal tehdejší režim, případně armáda. Ať už jde o poslání paní Müllerové do koncentráku, různé nemoci, neschopné lékaře, mučení různých menšin od Rusínů po Židy, znásilňování apod. Není to jen sranda v kulisách války, ono to o té době něco vypovídá... rozhodně dobré je si toto dílo přečíst (Vaňkova pokračování jsem odmítl číst).
Slavnostně házím flintu do žita. Prokousala jsem se až na neuvěřitelnou 465. z celkových 610 stran a konečně uznávám, že dál nemá smysl se trápit. Jde pořád o jedno a totéž, nepřetržitou smyčku, kdy se "nebohý" voják Švejk stále znovu a dokola potýká se svým přiblbaným okolím, putuje z maléru do maléru a ze všeho si dělá tak trochu prču, jsa dokonalým exemplářem smějící se bestie. Prvních 100 až 200 stran to bylo vcelku zábavné, pak mi začala plejáda postav reprezentujících lidskou blbost splývat, přestalo mě to bavit a čtení jsem prokládala stále delšími pauzami, až jsem definitivně ztratila nit a tedy i důvod pokračovat dál. Možná to jednou zkusím znova, pokud se dožiju důchodu.
Je těžké oddělovat od sebe knihu s filmy, kde hlavního hrdinu perfektně zahrál pan Hrušínský. Obojí to jsou fenomény, oba stejně skvělé. Haškův humor je chytrý (až vychytralý), jeho jazykolamy, myšlenkové přesmyčky, všecko. Doposud se vedou spory o tom, jestli je Švejk tak hloupý, nebo tak geniální. Mně vždycky připadalo, že pravda je na obou stranách – od každého trochu. Každopádně tuhle klasiku miluju, a pokud máte rádi inteligentní humor, určitě by vás tahle kniha neměla minout.
Když jsem četl první část této knihy, tak se mi velice líbila. Byla dosti vtipná a originální humor, Hašek se nebál vulgarit a to se mi líbí. Ale ten zbytek!
V druhé části, jsem přečetl asi 100 stránek a furt nic pořádného se nedělo. Bylo to časem ten humor spíš trapný než vtipný. Vtipy se začaly opakovat a bylo to všechno předvídatelné.
Podle mě by kniha tohoto žánru zasloužila méně stránek. Až moc zbytečně dlouhý. Mám rád delší knihy, ale do tohoto žánru se to nehodí. Když už je kniha dlouhá, tak spíš vážnější žánr. :)
Já dám odpad ne pro tu podstatu že je to Švejk zfilmovaný jak ho známe, ale že takhle kniha je právě to, jak ho neznáme.
Knihu film okopíroval, takže tam jsou repliky slovo od slova přesné, takže nepřekvapí.
To, co je navíc, jsou tuny stran plné násilí, vulgarit, hnusnému chování ke zvířatům no a protože jsme ve válce, tak miliony stránek o nicneříkajících rozhovorech.
Velká spousta řeči je taky v němčině a vojenské hovorové řeči, takže lidé nemusí všemu rozumět.
Dítě školou povinné by asi nemělo číst o ustřihlých psích uších, zčernalých mrtvolách v "sanatoriu simulantů" apod., že?
Myslete si co chcete, ale Švejkem je pro mě ten film a ne tenhle hnus, kde se Hašek ještě obhajuje, že psat vulgárně prostě bude.
Vykreslil tam všechny jako trotly a tak si muselo zahraničí o nás myslet pěkný věci.
Prostě ne, hnus.
Výborná kniha. Akorát si nedovedu úplně představit, jak jí četli lidé neznalí němčiny, protože německých pasáží je tam nečekaně hodně a ne všechno si člověk může jen domyslet. Stejně tak si nedovedu představit, jak jí četli lidé, kterým vadí hrubější mluva, protože z tohohle museli šednout. Každopádně je to kniha nabitá skvělým, neopakovatelným humorem a jen málo komu by se i nyní podařilo napsat podobně kvalitní a vtipnou knihu. Škoda že celou sérii pan Hašek nestihl dopsat..
Jedna z mála knížek, které jsem nedočetla do konce. Možná mě odradila ta tloušťka a stránky popsány hustě drobným písmenkem. Spíš jsem si měla v knihovně půjčit jen jeden díl a ne rovnou čtyři v jednom.
Kniha je dobře napsaná a film podle ní je naprosto skvělý a docela mě udivilo, že je tak věrný předloze. Dobrá kniha, ale přesto se raději podívám na úžasný film, než to číst znovu. Tímto se panu Haškovi omlouvám... :-)
Švejka mám od dětství zapsaného jako extrémně karikaturní postavičku. Říká se co Čech, to Švejk a v tomto tvrzení nechybí nádech určité trpkosti. Jenže ona Švejkova postava žije dál a to tak trochu bez kontroly. Tahle karikaturní postavička vlastně ani není svému skutečnému literárnímu předobrazu zase až tak podobná.
No a jak na mě tahle ikona české literatury vlastně působila? Určitě lidsky a vlastně tak nějak obdivuhodně. Místo toho, aby si stěžoval na své útrapy, stavěl se ke své smutné situaci s humorem, nepřestával se zajímat o svět a ostatním se snažil zpříjemňovat jejich těžkou situaci. Podobný lehký přístup k životu je určitě obdivuhodný a jen podtrhuje kontrast s krutostí války.
Nejsem fanynka Švejka a jedno přečtení - uff - mi stačilo. Raději se občas kouknu na Švejka Rudolfa Hrušínkého a na polního kuráta Katze v podání Miloše Kopeckého...Taková naše údajná česká klasika. Nesnáším zobecňování typu "co Čech (nedej bože Moravan nebo Slezan!) - to Švejk"....
Dílo klasické a kultovní, zároveň ale přeceňované. Poloviční rozsah by nejznámější české knize stačil a prospěl.
K této knize se opakovaně vracím, oblíbených pasáží jsou desítky. A ilustrace od Josefa Lady? Co k tomu dodat? Nenapodobitelné, jedinečné etc. etc. Kdysi jsem někde četl, nebo slyšel, že v Bibli je obsaženo skoro všechno, kdežto ve Švejkovi je všechno... Hašek byl svým způsobem génius.
Jedna z nie tak veľa kníh, ku ktoým sa príležitostne vraciam a v knižnici má svoje čestné miesto (slovami Palivca "Mouchy na ní neserou"). Okrem samotného Švejka som si veľmi obľúbil aj množstvo viac či menej iných postáv - feldkuráta Katza, poručíka Duba či už spomínaného Palivca.
Vtipné historky, ktorých má vždy Švejk naporúdzi nepreberné množstvo, spolu s prepracovanou charakterovou komikou (feldkurát Katz, poručík Dub a pod.) vytvárajú výnimočné dielo.
Za pozretie stojí i film (presnejšie, oba diely), ale hoci Hrušinského výkon nemá chybu, na knihu v mojich očiach nikdy mať nebude - množstvo drobných príbehov totiž logicky muselo ustúpiť časovo obmedzenej stopáži. Preto ak si chcem niekedy pripomenúť Haškovo majstrovské dielo, siahnem výlučne po knihe.
Nejoblíbenější kniha mého tatínka, tudíž přečteno v rámci čtenářské výzvy. Jako dítě jsem chodila kolem rodinné knihovny, kde se vyjímalo krásné vydání Švejka. Další vydání, ohmatané a v né příliš ideálním stavu, měl tatínek v ložnici u postele. Jako malé mi něco málo předčítal. Říkal ale, že jsem nezažila vojnu, tak ho nepochopím. Jedna z mála věcí, se kterou s ním nesouhlasím. Lidská blbost je věčná a je jedno, jestli ji někdo na vojně zažil na vlastní kůži nebo ji zažil jinde. Tatínek miloval i film, jen litoval, že tam není jeho oblíbená postava jednoroční dobrovolník Marek. Mně tam nechybí. Marek je vlastně takový jiný Švejk. Oba ukecaní jak rádio. Ale mile. Hašek byl bohém, ale tolik historek, co sypal z rukávu, to je obdivuhodné. Když najednou román skončil, bylo mi smutno, protože bych klidně pokračovala ještě dalšími a dalšími díly. I když musím přiznat, že postupující Haškova nemoc se na posledním díle podepsala. Neměl takový švih, ale to je pochopitelné. Jsem ráda, že kvůli výzvě jsem Švejka dala celého (ne jen fragmenty, jak dříve). Za nějakou dobu mi nebude vadit, že si ho dám ještě jednou.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno armáda Rakousko-Uhersko antimilitarismus vojenští duchovní vojáci Švejk pikareskní romány čeští vojáci v 1. světové válce
Vícekrát jsem slyšel názor, že Švejk je kniha, ve které je všechno. Já jsem dočetl ani ne do čtvrtiny (dospěl jsem krátce za místo, kde se Švejk stal pucflekem u nadporučíka Lukáše), takže nevím, ale v té části, se kterou jsem měl tu čest, mi toho chybělo docela hodně.
Nejvíc mi tam chyběla láska – a ne, nemyslím to tak, že by si Švejk měl najít děvče. :-)
Nejčastější se o Švejkovi říká, že svojí (hranou?) blbostí bojuje s byrokracií a armádní mašinérií. Jako by se tím naznačovalo, že pokud by svět byl jiný, i Švejk by byl jiný. Že jeho chování je jen reakcí na válečnou krutost. Jenže Švejk se podváděním lidí živil už před válkou...
Nejsilnější vzpomínku si odnesu na následnou epizodu: Dva řadoví vojáci, kteří vězněného Švejka eskortují, se nad nim slitují (poté, co jim lživě sdělí, že ho vedou na popravu) a zajdou s ním na „poslední pivo“, jeden z nich dokonce sanuje útratu prodejem vlastních hodinek. Když se tito vojáci následně vinou tohoto provinění dostanou do kázeňských potíží, Švejk jim nejen nepomůže, ale ještě se na ně oboří. Na chlapy, na jejichž účet ještě před pár hodinami popíjel – a kteří v žádném případě nepatří do nenáviděného důstojnického sboru.
Před pár dny jsem měl před očima krásnou sekvenci vět z Dostojevského Karamazových A přestože jsem četl Bratry před pár lety, vůbec jsem si ji nevybavoval, protože za pár let se změnila moje optika natolik, že myšlenka, která tehdy zapadla, dnes okouzluje.
Proč o tom píšu v komentáři ke Švejkovi? Protože mi to ukazuje, kolik skvělých knížek si přímo říká o to, abych si je přečetl znovu. A že tedy nemá smysl marnit čas a trápit se s románem, který mi evidentně nic nedává a zaměřit se na to, co mě obohacuje. Možná o něco přijdu, možná to v následujících kapitolách bude lepší, možná by všechno až na dalších stránkách začalo dávat smysl. To už se nedozvím.