Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války I. – IV.
Jaroslav Hašek
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387414/bmid_osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svet-xuT-387414.JPG
4
1426
1426
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Prostě Švejk,četla jsem asi před dvaceti lety ale teď mě kniha bavila více.Zřejme jsem dospěla do Haškovskeho stylu psaní.
Jak mám hodnotit Švejka? Vždyť jsme národ takovýchto Švejků, Balounů, Vaňků, Palivců, a Dubů...
"Tak nám zabili Ferdinanda." - tak začíná jedna z nejznámějších a nejpřekládanějších českých knih. Stejně tak mnoho dalších hlášek zlidovělo. Jsem však překvapen, nakolik k sobě (k Čechům) tuto knihu vztahujeme. Podle mě je to kniha relativně obecná a univerzální, která může platit všude a kdykoliv na světě. O tom podle mě svědčí četné překlady do cizích jazyků. Za fantastické považuji především I. a IV. díl, které si v budoucnu ještě několikrát rád přečtu. Humorná (někdy až překvapivě přímá a drsná) satira, která si bere na paškál policajty, soudce, lékaře, vojáky, kněze atd. Občas jsem byl unavený epizodičností, tj. neustálými novými a novými groteskními situacemi, postavami... Ale poslušně hlásím, že těch geniálních věcí tam ale bylo!
Prokousal jsem se prvním dílem. Asi hold nejsem ten správný Čech a nebo mi nesedí Haškův styl psaní.
Mně by se to i líbilo, ale ty neustálé historky, schválně ze sebe dělat blbce... Jo jasně, je to součástí absurdity R-U, ale proč se to sakra přetavilo do typické české povahy a říká se tomu švejkování? Eh, to je něco, na co jsem fakt alergická a protože se přes to nedokážu přenést, odráží se to i na mém postoji k dílu. Bohužel...
Když jsem tuto knihu četl, znal jsem již její filmovou adaptaci. Čtení jsem si tolik neužil, jelikož mi děj přišel poněkud utahaný a to zejména v její druhé polovině. Jeden z Mála případů, kdy mi film připadal prostě lepší, zábavnější...
Švejka snad všichni znají.Humorná kniha,dá se říct totožná s filmem.Za polovinou knihy přesun do bojových pozic trochu nuda,pak už famózní.Bomba.
Vynikající, velkolepé dílo, které patří mezi nesmrtelné. Vždyť i dnes najdeme ve svém okolí spoustu lidí, kteří se až nápadně podobají hlavním i vedlejším hrdinům knihy.
Přečtené první dva díly. První super (defacto totožný s filmovým zpracováním s úžasným Rudolfem Hrušínským), druhý díl už jaksi ztrácí dech kvůli rozvláčným historkám všemožných Haškovských postaviček. Tudíž se raději do dalších dvou dílů nepouštím a dávám čtyři hvězdy.
Švejk. Co ke knize dodat. Všichni znají, většina četla. První polovina best of, druhá za mě těžce dře prdelí o zem.. Jinak mě film oslovil více.
Můj dědeček tuhle knihu četl mnohokrát... tak jsem se k ní také odhodlala a musím říct; že je zajímavá... chvílemi neskutečně vtipná, chvílemi se poměrně táhne a místy stává nepřehlednou, až zmatenou...přesto musím říct, že jsem jí oslovena a rozhodně obohacena :) začátek je zcela geniální, později to trochu ztrácí šmrnc, ale i tak moc dobrá kniha.
Nikdy jsem to nedokázala dočíst do nějaké fáze, ve které by mě to chytlo. Vždycky mi to přišlo jako kniha pro chlapy, aby se mohli utvrdit v tom, že válka je vůl a důstojníci pitomí, což si ženy číst nepotřebují, protože jim to přijde samosebou. I v případě filmu jsem viděla pouze první díl. Vždycky mi lezla na nervy ta Švejkova pitomost, to jeho řetězové tlachání a vršení nesmyslů a ze všeho nejvíc to, když někdo tvrdí, že „my Češi jsme všichni Švejci“, jakože na všechno vyzrajeme. No nevím. Jakmile jsem objevila, že text je vydaný jako audiokniha, kterou čte Jan Werich, napadlo mě dát tomu šanci a zkusit v tom objevit něco, co některé muže přiměje k tomu, aby to četli opakovaně a citovali z toho dlouhé pasáže. Právě díky tomu, že to četl někdo mně, navíc někdo, kdo číst umí, se mi podařilo překonat ten notoricky známý začátek a dorazit se Švejkem konečně do Budějovic, přičemž samotná cesta vlakem, než z něj konečně vypadl a šel pěšky, mi silně připomínala cestu týmž dopravním prostředkem a víceméně týmž směrem, kterou jsem absolvovala s klienty psychiatrické léčebny, kteří celou cestu vymýšleli jednu hovadinu za druhou a unavili by i vola. Jakmile jsem se s v knize dostala do pro mě neznámých vod, přestalo to být tak třeskutě vtipné a konečně jsem pochopila, proč je to tak překládaný text, jak mimořádná výpověď z Velké války to je a jak mistrně dokáže Hašek zprostředkovat konec mocnářství, každodenní nesmyslné harcování se válkou, přibližování fronty a zachytit tím nejen ducha doby, ale vyseknout některé charaktery tak, že už kolem sebe vidím ty nedožery Balouny, agilní hňupy Duby nebo horlivé blby Švejky a říkám si, kdo z nich všech jsem vlastně já?
Jednou si tu knihu určitě přečtu osobně, ale musím říct, že v podání pana Wericha (a částečně Vlasty Buriana) je přímo neuvěřitelně autentická, protože interpretovat všechny ty německé nadávky s patřičným důrazem je mistrovství málo vídané a předčí dokonce i filmovou předlohu s R. Hrušínským v hl. roli (a to je co říct).
Co se týče obsahu knihy, ještě dnes se mi otvírá kudla v kapse a rosí záda odporem, když si vzpomenu, jak se naše češtinářka na střední urputně snažila vtlouci nám do hlavy definici "selský rozum" pro chování Josefa Švejka. Tak tohle teda fakt ne!! Na postavě Švejka snoubil mistr absurdního humoru Jaroslav Hašek veškerou zvrácenost války a armády tím, že ho nechává všemu tomu hloupému patetismu, nadměrnému vojenskému drilu a předstíranému vlastenectví souhlasně přikyvovat. Jeho v románě tolikrát proklamovaná "blbost" totiž není ničím jiným, než právě tím souhlasným postojem, který Švejk neustále a s líbezně nevinnou tváří zachovává. Jeho heslem v podstatě jest: "Co císař a jeho armáda činí, dobře učiní. A ještě houšť a větší kapky."
Kultovní záležitost, ale nejen to: fenomenální satira. Švejk a Hlava XXII, nejlepší zbraně proti válečné zblbělosti.
Poslušně hlásím, že jsem dočetl Švejka. Měl jsem ke knize vzhledem k četným shlédnutím legendárních filmů s R. Hrušínským velká očekávání. První díl jsem si naplno užil a koukal, co všechno je ve filmu věrně ztvárněno a co se do něj nevešlo. Horší už to bylo u dílů dalších, druhý díl byl ze začátku opět dobrý, nesmyslné zacházení se Švejkem v Putimi, zavírání a následné propouštění je vykresleno dobře, stejně tak příhody v Királyhidě. Ve třetím díle to pro mě už trochu pokulhávalo, nekonečné cestování vlakem často bez jídla mělo pointu (pokud mělo poukázat na "organizaci" armády), ale táhlo se pak už dlouho a v nesčetných konverzacích a výpravách jsem se začal ztrácet. Skvěle ale byly vykresleny vztahy mezi postavami (Švejk - Dub, Švejk - Lukáš, Dub - Lukáš atd.). Čtvrtý díl jsem si ale opět užil a opravdu by mě zajímalo, co s příběhem J. Hašek zamýšlel. Po přečtení posledních třech dílů jsem také ocenil filmové ztvárnění Poslušně hlásím, jelikož muselo být těžké vybrat právě takové útržky příběhů, jaké se ve filmu objevily. Jsem zvědav na pokračování K. Vaňka.
Jedna z mála knih, kterou můžu číst pořád a pořád dokola, protože mě baví. Nejraději mám první díl, ty ostatní jsou už slabší (z mého pohledu), což je umocněno i znalostí filmového zpracování s excelentním výkonem pana Hrušínského. Klobouk dolů před Haškovou prací, jeho satyrickým humorem atd.
Hašek nedělá nic jiného, než že bojuje s nejvyšším nasazením proti (nejen vojenské, ale vůbec) lidské blbosti. Švejk je nepřeberná studnice ironických - a řekněme: chytře ironických - výpadů proti různým typům blbců, blbů, pablbů, hovad či pakoňů včetně tzv. "slušných" lidí, protože takový "slušný" člověk, resp. ten, co má tu drzost se takto samozvat, je v prvé řadě takový, který chce, aby všichni byli jako on - neboť hlavním znakem této jeho "slušnosti" je ryzí netolerance... Švejk je někdy krásně rozverný, to když např. popisuje ústy tlustého jednoročáka, kterak tento dělal redaktora v časopise Svět zvířat a vymýšlel si tam nové zvířecí druhy, čímž uváděl renomovanou vědeckou obec na pokraj šílenství a majitele časopisu (takto svého chlebodárce) až za tuto hranici... Avšak občas z jeho jízlivosti spíše mrazí:
"A jeden mrtvej, kterej ležel nahoře na dekungu nohama dolů, kterýmu při forikungu šrapák utrhl půlku hlavy, jako by ji seříz, ten se v tom posledním vokamžiku tak podělal, že to z jeho kalhot teklo přes bagančata do dekungů i s krví. A ta půlka jeho lebky i s mozkem ležela zrovna pod tím. Vo tom člověk ani neví, jak se mu to stane."
Anebo:
"Neexistují hrdinové, ale jatečný dobytek a řezníci v jenerálních štábech. A nakonec se jim to všechno vzbouří, a to bude pěkná mela. Ať žije armáda! Dobrou noc!"
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno armáda Rakousko-Uhersko antimilitarismus vojenští duchovní vojáci Švejk pikareskní romány čeští vojáci v 1. světové válce
Švejk mi nikdy nesedl. Zkoušela jsem ho na konci základky (byla jsem čtenářsky dost vyspělé dítě), zkoušela jsem ho na gymplu... ale nikdy jsem se nedohrabala dál než na konec prvního dílu. Dostat se přes cestu vlakem s poručíkem Lukášem (myslím?), kterej mele držkou a mele a mele a mele... bože, to ta kniha fakt má z pekla štěstí, že v tu chvíli neletí oknem. :)
Prostě mi to nic neříkalo. Válečnou literaturu miluju, ale taková ta válečná humoristická za každou cenu... to prosím ne-e. To fakt nedávám. Podobně těžce mi nesedlo Ryanovo Jak jsem vyhrál válku. Švejk i Goodbody jsou totální mimoni, kteří sice svou existencí poukazují na totální selhání a nekompetentnost armádních struktur a jedinců, to ano, a humor je vlastně nejlepší způsob kritiky... ale jen o tom válka není a já to jaksi fakt blbě nesu. Válka je hlavně místo, kde se lidi mění a bojujou i sami se sebou. A v těchhle čistě humoristických válečných knihách mi to schází.
Takže díky, určitě je to dílo významné a povedené, ale ne pro mě. Určitě tomu ale ještě někdy budu chtít dát šanci, třeba Švejkův čas přijde.