Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177600/osvetimska-knihovnice-177600.jpg
5
1374
1374
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2013
,
Akropolis
Originální název:
La bibliotecaria de Auschwitz, 2012
více info...
Přidat komentář
Klasický příběh z druhé světové války. Nedozvěděla jsem se nic moc nového. Příběh české dívky očima francouzského autora se četl snadno. Již tolikrát zpracované téma utrpení nevinných lidí, jak v knihách, tak ve filmech, bylo ozvláštněno existencí tajné knihovny v Osvětimi. Kladně hodnotím to, že je příběh založen na vyprávění skutečné ženy, s níž autor strávil nějaký čas. Také se mi líbilo povídání o knihách, co vše mohou pro člověka znamenat, jak si jich lidé dovedou vážit. Vadilo mi střídání slovesných časů v začátku knihy, jež ve mně vzbuzovaly pocit amatérského psaní. Mezi knihami s válečnou tematikou, jež jsem četla, zaujme tato asi nejnižší pozici.
Surové, kruté, dechberoucí. Přečteno jedním dechem.. byla jsem smutná, chvílemi šokovaná. Cítila jsem společně s Ditou naději i bezmoc.. strach.
Jistě, kultura není zapotřebí k tomu, aby člověk přežil. K tomu slouží chléb a voda. Je pravda, že s chlebem k jídlu a s vodou k pití člověk přežije, aby však přežilo lidství v člověku, to nestačí. Nedojímá-li nás krása, nezavřeme-li oči a neuvedeme-li do pohybu mechanismy představivosti, nejsme-li schopni klást si otázky a spatřit hranice naší nevědomosti, jsme buď mužem nebo ženou, nikdy však člověkem. Není nic, co by nás odlišilo od lososa, zebry nebo tura pižmového.
Pro mě tato pasáž ze závěru románu skvěle vystihuje nejen tuto knihu.
Příběh,který byl mnohokrát napsán podstatně lépe.Tento je vystavěn ze skutečných materiálů,pospojován hodně řídkou maltou fikce.Dvě hvězdy za Švejka a Ditu(Editu).40%.
Velmi syrově, ale přitom přirozeně a nenásilně popisované hrůzy a děs prostředí i nelidského zacházení s vězni. Člověka až mrazí, když čte o selekcích, o hygienických podmínkách, o hladu, o umírání nebo pohřbívání. Je až šokující, že si dokázali udržet zdravý rozum a vést "jakous takous školu". Tahle část historie je tak otřesná a tak nepochopitelná, že takovýto upřímný příběh, řekne tisíckrát více než učebnice dějepisu.
Krásná kniha plná smutných příběhů lidí o Osvětimi.
Srdce mi pláče při vzpomínce na Hirsche, Ditu i její skvělou maminku a ostatní duše, které si na zemi poznali peklo.
Těžko se popisují pocity z této knihy, těžko popsat tíseň, chlad a smutek, který to na každého čtenáře dýchne. Jakoby Vám sama smrt vyprávěla příběhy lidí, které odvedla na druhý břeh.
Šokující příběh, který stojí za to si přečíst. Pro nás knihomoly důkaz, že knihy dokáží přes hory přenášet. Doporučuji
Skvělá kniha. Moje první, kde je po celou dobu popisovaný život v koncentračním táboře. Díky knihy jsem se dozvěděla, že existoval tábor BIIb, který byl rodinný (a nacistům nakonec na nic nebyl, protože Červený kříž nakonec nepřijel do Osvětimi). A že v něm byla, v baráku 31, tajná škola, kterou vedl Fredy Hirsch, o něm jsem taky předtím neslyšela.
Dita mi byla sympatická postava, které pomáhaly knihy přežít tu hrůzu. Taky jsem byla ráda, že se v kížce objevuje i dr. Josef Mengele. Na konci mě potěšilo pár stran, kde bylo napsané co se s některými lidmi stalo a taky tam bylo napsané jak kniha vznikla.
Jsem ráda, že knihu vlastním a určitě ji doporučuji.
PS.: Horší než Osvětim mi přišel tábor Bergen-Belsen.
Do knihy jsem se nejprve musela zacist, ale zahy jsem byla odmenena sokujicim pribehem.
S Ditou mame cosi spolecneho.. uminenost.. budu cist tolik knih o druhe svetove valce a vyvrazdovani zidu dokud nepochopim.. je to zrejme nepochopitelne, ale presto na to musim prijit...
Kniha ve Vas zustane jeste dlouho a mela by byt zarazena v povinne cetbe k maturite..
A jen pro zajimavost - knihu jsem cetla paradoxne ve Spanelsku (odkud je autor a je pry nejctenejsim romanem ve Spanelsku) a Margit s tatinkem se odstehovala do Teplic kde ziju cely svuj zivot :)
Barvitě líčený příběh mladé dívky v koncentračním táboře. Po přečtení takové knihy mi ostatní připadají ploché a bezvýznamné. Vše ostatní už bylo řečeno.
Doporučuji! Doporučuji všem náctiletým, kteří si stěžují, že není v lednici jejich příchuť džusu a že kolísá signál wifiny... Když si uvědomím, kolik lidí tohle zažilo, kolik lidí tam umřelo, mrazí mě. Myslím, že si ani nedokážeme představit, jaké to bylo.
Moc se mi líbí citlivý příběh Dity na pozadí holocaustu a 2. světové války. Člověk by řekl, že je toto téma již vyčerpáno, ale tento dílčí příběh (byť na pozadí fikce) opět ukazuje, jak silní lidé dokážou být! Jakou sílu a odhodlání uvnitř dokážou vykřesat!
U srdce mé hřeje, jakou naděj, lásku dokážou knihy v lidech vzbuzovat.
V teto knize autor krasne spojuje fikci se skutecnymi udalostmi. Kniha je ctiva, dej je poutavy. Vystizny popis fungovani zivota v Osvetimi. Obdivovala jsem s jakou odvahou Dita prezivala dlouhe dny v Osvetimi. Jak neztracela nadeji a bojovala o svuj zivot kazdou minutu, i kdyz nemela jistotu, zda to peklo, ve kterem je, prezije.
Citlivě popsané utrpení mladé dívky v koncentračním táboře. Odvaha a síla vše přežít. Až dojemný vztah k několika knihám, které dávají v tom hrozném prostředí alespoň trochu naděje na normální život.
Velmi chválím dodatek ke knize, ve které se autor zmiňuje o setkání se samotnou Ditou Krausovou , je zde také přiložen seznam některých postav, které se v knize objevily, s krátkým vysvětlením toho, jak skončily.
O Osvětimi už jsem něco přečetla, ale nejvíc mě dostaly popsané podmínky v Bergen-Belsenu. To si člověk ani nedokáže představit =/
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura knihovníci, knihovnice Fredy Hirsch, 1916-1944 podle skutečných událostí rodinný tábor BIIbAutorovy další knížky
| 2013 |  Osvětimská knihovnice |
| 2018 | K otevřenému nebi |
Knih z 2. světové války odehrávající se v období holokaustu je velmi hodně. Samozřejmě čtenáře už asi nepřekvapí žádné nové informace, přesto jsem se dozvěděl nové zajímavé informace a to, že určití Židé včetně dětí se vyhnuli selekci a byli umístěni do bloku 31 v Osvětimi. Pozoruhodné je také, že bylo pod vedením Fredyho Hirsche schováno několik knih, podle kterých předčítali dětem. Dita, hlavní představitelka románu, 14. letá dívka, byla zvolena jako strážkyně knih, což byl nelehký úkol, a pokud by se zjistilo, že přechovává knihy, určitě by ji neminul trest, možná i smrt. Přesto přijala tento úkol. O samotě také knihy četla. V knize se nacházejí také úryvky z knih, které opatrovala. Mě osobně například zaujala kniha Kouzelný vrch, kterou napsal Thomas Mann. Časem si knihu přečtu.
V knize se dozvíme také o životě Dity před transportem do Osvětimi, v knize nalezneme plno smutku, utrpení i lásku, která se v těchto nelidských podmínkách zrodí. K knize se také vyskytne jedna událost, nad kterou Dita neustále myslí a nenechává ji klidnou. Chce zjistit pravdu za každou cenu...
Kniha je velmi obsáhlá, celkové zpracování knihy se mi líbilo. Kniha je založená na skutečných událostech, nalezl jsem v ní hodně myšlenek. Určitě to není kniha, kterou by čtenář přečetl na jedno posezení. Myslím si, že čtenáři, kteří čtou knihy tohoto žánru, nebudou zklamáni a dozví se zase nějaké nové informace. Některé události byly velmi napínavé, až se mi zastavoval dech, když jsem je pročítal. Rovněž jsem obdivoval rozhodnutí jednoho muže a říkal jsem si, že málokterý člověk by něco takového udělal. V knize se také setkáme s Dr. Mengelem, "doktorem smrti", ze kterého mají všich hrůzu a právem!!! Jeho zvrácené pokusy jsou strašné!!!
Myslím si, že mělo smysl číst dětem knihy, anebo být "živou" knihou, vyprávět jim příběhy vlastními slovy, aby alespoň na chvíli zapomněli na hrůzy, kterými jsou svědky každý den, a mohli se zasnít do příběhů, mohli zapomenout na zvěrstva, která jsou pro mě nepochopitelná.
V závěru knihy se dozvíme, že se autor této knihy osobně setkal s Ditou, která uvedla některé věci na pravou míru a také v knize nalezneme přílohu s názvem CO S NIMI BYLO?
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Když jsou lidé zavřeni, zmačkáni a zabíjeni po tisících jako zvířata, nakonec sami uvěří, že jsou obyčejnými kusy dobytka. Smích a pláč jim připomenou, že jsou ještě lidmi.
Odvážní nejsou ti, kdo nemají strach. Ti jsou lehkomyslní, neznají nebezpečí a vystavují se mu, aniž si uvědomují následky. Ten, kdo si neuvědomuje nebezpečí, může ohrozit kohokoli ve svém okolí. Takové lidi ve své skupině nechci. Potřebuji takové, kteří se třesou, ale neustoupí, kteří vědí, co riskují, a přesto kráčejí kupředu.
Líbil se mi také citát od samotného autora, který se nachází v závěru knihy. Uvádím jen určitou část:
Knihy neléčí nemoci, ani se nemohou použít jako zbraně k porážce vojska katů, nelze jimi naplnit žaludek ani zahnat žízeň. Jistě, kultura není zapotřebí k tomu, aby člověk přežil. K tomu slouží chléb a voda. Je pravda, že s chlebem k jídlu a s vodou k pití člověk přežije, aby však přežilo lidství v člověku, to nestačí. Nedojímá-li nás krása, nezavřeme-li oči a neuvedeme-li do pohybu mechanismy představivosti, nejsme-li schopni klást si otázky a spatřit hranice naší nevědomosti, jsme buď mužem nebo ženou, nikdy však člověkem. Není nic, co by nás odlišilo od lososa, zebry nebo tura pižmového.