Osvětimský proces
Annette Hess
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428004/bmid_osvetimsky-proces-6jO-428004.jpg
4
297
297
Příběh rodiny, které osvětimský proces obrátil život naruby Frankfurt nad Mohanem 1963. Eva, absolventka tlumočnické školy a nejmladší dcera rodiny Bruhnsových, má krátce před zásnubami, když ji její agentura nečekaně požádá, aby překládala u mezinárodního tribunálu výpovědi bývalých polských vězňů, kteří přežili koncentrační tábor v Osvětimi. Její rodiče i budoucí manžel jsou zásadně proti: jde totiž o první poválečný proces proti nacistům, který se má konat v jejich městě. Eva o hrůzách v Osvětimi nikdy neslyšela, ale dá na svou intuici a postaví se rodičům na odpor. V tu chvíli ještě netuší, že proces století neodvratně změní nejen její zemi, ale i její vlastní život.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
Deutsches Haus, 2018
více info...
Přidat komentář
2,5 * Asi jsem neměla čekat příliš moc; nebyla bych teď zklamaná...
V názvu knihy vidíte velkým červeným písmem slovo proces. Očekáváte tedy, že velká část děje se bude procesem zabývat. Proces samotný je zde ale spíše okrajovou záležitostí. Autorka naznačila, že kniha má být především sondou do německé poválečné společnosti. Poznáme tedy pár hlavních i vedlejších postav a máme možnost po dobu několika let sledovat jejich osudy. Tato forma pojetí příběhu je sama o sobě zajímavá a neměla bych s ní nejmenší problém, ale...
...vypořádat se se stylem psaní pro mě byl boj. Čekala jsem daleko propracovanější a uvěřitelnější postavy a také to, že autorka vtáhne čtenáře do děje. Větší část textu bohužel připomínala pouhý výčet událostí. Nemůžu si pomoct, ale kniha jako celek na mě působila naivně, asi jako bych četla deník pubertální školačky.
Pokud by šlo o příběh samotný, přečetla bych si knihu ráda znovu. Kvůli stylu psaní už po ní ale nejspíš nikdy nesáhnu.
Upřímně řečeno jsem očekával mnohem více od této knihy. Přestože hodnocení čtenářů nebylo příliš vysoké, rozhodl jsem se knihu přečíst. Osvětimský proces byl zahájen v roce 1963 ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu. V závěrečné poznámce je uvedeno, že autorka čerpala z řady materiálů, částečně použila výběr originálních citátů, na jiných místech výpovědi spojila dohromady. Napsala: „A skláním se před těmi, kdo se v procesu znovu vystavili svým traumatickým zážitkům a předstoupili před pachatele. Dali tím světu obsáhlé a trvalé svědectví o tom, co byla Osvětim.“ Oceňuji, že autorka studovala materiály k této knize, určitě nad nimi musela strávit hodně času, jenže z mého pohledu byla kniha průměrná. Knihu hodnotím na 60 %.
Kniha má 4 části. Jedná se o první knihu (debut), kterou autorka napsala. Vypráví o tlumočnici Evě, která tlumočí výpovědi svědků, kteří byli v Osvětimi. V knize se hodně řeší vztahy a na samotný osvětimský proces zbývá málo prostoru. Spíše bych přivítal, kdyby autorka více zapracovala na samotném procesu u soudu, kdyby tato oblast byla, více propracovanější, kdyby svědecké výpovědi byly více rozebrány do hloubky a více bych cítil atmosféru soudního procesu než líčení různých vztahů v Evině rodině i mimo ní. Samozřejmě, že výpovědi byly smutné a myslím si, že každý čtenář bude pociťovat smutek, když je bude pročítat. Když se kniha blížila do závěru, tak děj více nabírá na gradaci. Některé události jsou mi dosud nejasné a mám nad nimi otazníky. Pokládám si otázku, jestli jsem to dobře pochopil, anebo jsem nečetl pozorně a unikla mi nějaká informace, anebo autorka zapomněla na to, co napsala už dříve. Asi to budou první 2 možnosti, ale kdoví.. Nepochopil jsem chování jedné ženy a potom informaci o jednom muži a doteď nevím, co si mám o tom myslet..
Myslím si, že určitě existují lépe zpracované knihy na toto téma, které jsou více, čtivější a jdou k jádru věci a pojmou téma komplexněji a hlouběji. Pokud by autorka více přidala v tomto hledisku a ubrala v místech, kde by to bylo ku prospěchu, knize bych udělil lepší hodnocení. Zajímavé byly také názory jednoho muže ohledně partnerských vztahů a jaký byl na to pohled některých činitelů, kteří pracovali u soudu.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Můžete o Osvětimi vědět všechno, ale být zde na místě, je něco úplně jiného.
To není Bůh, kdo je zodpovědný za utrpení na tomto světě. Je to člověk.
Knížka spíš průměrná. Do půlky knížky se řešili nepodstatné věci pak teprve začal proces.
Po přečtení některých názorů na knihu jsem měla trochu rozporuplné pocity. Teď po dočtení jsem ale velmi spokojená.
Přestože (nebo možná právě proto), že příliš nevyhledávám válečné příběhy, mě tahle kniha zasáhla a přečetla jsem ji jedním dechem. Jedná se propojení historicky věrných událostí z prvního osvětimského procesu a propracované psychologie jednotlivých postav na pozadí 60. let v Německu, kdy si Němci konečně začali uvědomovat, co vše bylo napácháno. Hrůzy války jsou popsány nepřímo, ve vyprávění obžalovaných i svědků a možná o to silnější je zážitek ze čtení.
Kdo chce tuto knihu číst jako "tuctový milostný příběh", ať si poslouží - ale myslím, že je dobře napsaná, že záměr je čitelný a eventuální neobratnosti či úhyby stranou pochopitelné a nijak devastující hlavní dojem. A tak v příběhu o Osvětimském procesu, který proběhl ve Frankfurtu v roce 1963 a na straně jedné vyvolal zděšení a na straně druhé neznamenal vůbec nic, čtu hlavně zprávu o tom, jak moc je těžké být člověkem, byť to zní pateticky. Je těžké nést vinu svých rodičů, ale hlavně vinu svou, odpuštění a útěcha jsou často nemožné, touha po tom, aby mě někdo potřeboval, může být stejně zničující jako touha po blízkosti a lásce - a nic není jednoduché a jednoznačné, když to člověk vnímá s otevřeným srdcem; kdo z nás má právo soudit a podle jakého klíče, to je otázka další a podobně nezodpověditelná. Za mne by kniha mohla skončit návštěvou Osvětimi, protože tam někde vnímám emocionální vrchol knihy a nepotřebuji dopovězení příběhů všech postav - ale je pravda, že každý z nich je částí celkového obrazu a jiní čtenáři to třeba mají jinak... Pokus zprostředkovat pocity člověka, který patří k následující generaci, nebyl osobním účastníkem holocaustu, sám ho nezažil, ale týká se ho osobně a před následky nemůže utéct, je originální a odvážný - a značně nepříjemný pro čtenáře (pro mne rozhodně) - protože byť jsme dál o další dvě generace, úvahy o tom, jak by se člověk v té které situaci zachoval a zdali se náhodou tyto situace v nových variacích neodehrávají právě teď, se vtírají až neodbytně...
Námět xkrát opakovaný, ale tohle zpracování je zase dosti jiný, svým způsobem poněkud výjimečné. Prolínání "obyčejného" života se zásahem nacistických zvěrstev, dokonce z historie vlastní rodiny. Silné, opravdu.
Nepříliš strhující, průměrný román. Linka poválečných soudních procesů je nejsilnější a působí věrohodně.
Na tuhle knihu jsem se dost těšila,problematika 2.sv.v.mě zajímá,ale něco mi tam nesedělo.Nevím sama,jak to upřesnit,ale asi to bylo v tom samém zpracování.Je fakt,že když dočtete,pak vás to nutí se zamyslet,co kostlivci schovaní tak dlouho ve skříni,udělají jak s jednotlivci,tak s celými rodinami.No,prostě,k zamyšlení ano,ale vrátit se k tomuto dílu ne.
Když kniha vycházela, říkala jsem si, že si ji musím koupit. Nakonec jsem si ji půjčila z knihovny a myslím, že jsem udělala dobře...
První půlku knihy jsem si říkala, když už to konečně začne... Dozvěděla jsme se spoustu nepodstatných věcí o oblečení Evy, o práci její sestry atd., ale o samotném procesu skoro nic. V druhé půlce už se to trošku rozjelo, ale stále mi chyběly nějaké bližší informace o procesu, ale ty jsem nenašla... Kniha mi přišla neosobní a strohá, bez jakýchkoliv emocí. Nedokázala mne udržet.
Na druhou stranu se mi líbilo, jak autorka popsala myšlení Němců po válce... Prostě válka skončila, musíme jít dál a už o tom nebudeme mluvit. Ale na Židy a cizince se dívali stále stejně. V tom se od války za těch 20let vůbec nic nezměnilo. Ta nenávist vůči ostatním a nadřazenost Němců zůstala...
Eva své vzpomínky zasunula velmi hluboko, ale díky procesu vycházejí najevo. A díky němu najde i kostlivce ve skříni své rodiny.
Linku s Jurgenem nebo Annegret jsem nepochopila. Ta mi tam vůbec neseděla a nepochopila jsem smysl této postavy.
O KT jsem toho již přečetla hodně, tohle byl pohled po dvaceti letech od konce války. Čekala jsem více informací, tohle jen tak klouzalo po povrchu a moc jsem se nedozvěděla, je to škoda, dalo by se z toho vytěžit mnohem více. Německý název knihy je jiný, tohle byl dle mého jen marketingový tah, aby si knihu koupilo více lidí. Škoda.
Ani poradne nevim, jak knihu hodnotit nebo komentovat, kostlivci zavreni ve skrini jsou zkazou rodiny a o svedomi se ani nebavim radsi.. Kniha nebyla spatna, prvnich 100 stran prakticky o nicem, ale pak uz jsem v ni nasla co jsem hledala a docetla rychle, jen me trochu zarazilo, jak dopadl pribeh Annegret, tohle si nezaslouzila
Pokud bych měla zvolit jedno slovo, které pro mě vystihuje pocit ze čtení, tak řeknu SMUTEK. Celý příběh na mě působil neuvěřitelně smutně. Smutně z toho, jak rychle se lidé po válce oklepali z hrůz, jak se snažili (a snaží) zapomenout, jak bylo vůbec možné, že zodpovědní si nepřipouštěli žádnou vinu, že německý národ si možná nikdy pořádně neuvědomil (a těžko říct, jestli se o to vůbec pokoušel), co všechno se za války vlastně dělo jeho jménem. Nejsem příznivcem paušalizování a házení všech Němců do jednoho pytle, to v žádném případě. Jenže zrovna ze vzpomínek a chyb - zejména z těch obrovských - bychom se měli všichni poučit, takže pro zatajování válečných hrůz před dětmi jsem nikdy pochopení neměla. Román není až tak moc o procesu (zde je český název opravdu zavádějící) - ač zprostředkovaně se samozřejmě dozvídáme o některých hrůzách v táboře, není ani tak o rodině tlumočnice Evy, i když zde se také sešly zajímavé exempláře. Je to především o vině. O vině a o jejím zpracování. O tom, jak se netrápí ti, co by měli, jak se s výčitkami perou ti nepraví, jak se neslavná minulost zatajuje a jak taková špinavá tajemství ničí životy a rozvracejí rodiny. Příběh nebyl tak brutální, jak příběhy o Osvětimi většinou bývají, ale byl silný a důležitý. Jeďte se všichni podívat do Osvětimi a čtěte příběhy o ní, jinak se lidstvo nikdy nepoučí.
Běžně knihy s tématem 2.sv války nečtu, ale tahle kniha mne hned po vydání zaujala anotací.
Příběh se odehrává po válce, kdy hlavní hrdinka Eva přijme práci jako tlumočnice v Osvětimském procesu. A až tam se vlastně dozvídá, z výpovědí svědků, co za hrůzné a bestiální chování se v Osvětimi odehrávalo.
Sledujeme její chování, co to s ní udělá a jak ji to poznamená, v jejím dalším životě. A jak se snaží vyrovnat s vinou, kterou cítí i přes to, že s tím neměla nic společného.
Kniha útlá, ale čtivá a stojí za přečtení. :)
Hodně čtivá knížka, zajímavé téma... Nikdo nic nevěděl, nikdo se nechce vracet k minulosti, 20 let po válce v Německu...
Dobře se četlo, ale nic tam není rozvedeno trochu do hloubky, ani samotná hrdinka, ani její rodina, její sestra, přítel.. a už vůbec ne proces. Dobré téma, hezky psané, ale asi velké sousto pro paní Hess.
Jinak originální název knihy je rozhodně lepší, tento je opravdu zavádějící.
Řekla bych, že s procesem toho tato kniha měla docela málo, ale byl pro příběh důležitý. Kniha se četla moc dobře, ale jak říkám název je zavádějící.
Paní Hessová, díky! Unést vinu svých rodičů, prarodičů. Stále je to aktuální. Kolik let uplynulo od konce druhé světové války? V lidském životě jsou to generace, ale nepoučíme se a nepoučíme se. Každá generace si nese další a další odkazy svým dětem. Opět se lidstvo přiklonilo k zlu, opět se děti nepoučují z varování svých prarodičů, rodičů. Komunismus nebo nacismus, vědomé zlo. Bylo napsáno tolik knih, bylo promítnuto tolik filmů o těchto zhoubných ideologiích...
Upozorním na větu na str. 283, 7 řádek od zdola, mnoho vypovídá.
Kniha byla zajímavá a čtivá, přečetla jsem ji za jeden večer. Nutno podotknout, že název Osvětimský proces je velmi zavádějící, neb dej se odehrává spíše na jeho pozadí a věnuje se hlavně hlavní hrdince překladatelce a její rodině. Nechápu, proč český vydavatel zvolil tento název, protože originál v němčině je Deutsches Haus, což je Německý dům, což je název restaurace, kterou vlastní rodina hlavní hrdinky a kde se odehrává též značná část příběhu. Myslím, že šlo o nalákání čtenářů po různých ukolébavkách, tatérech, fotografech a knihovnicích z Osvětimi. Osvětim prostě přitahuje pozornost a český vydavatel toho využil.... Nicméně nic na tom nemění fakt, že kniha byla krásná, napínavá a četla se jedním dechem.
Příběh rodiny z Německa ,který se odehrává v 60 letech.Eva hlavní hrdinka příběhu pracuje ,jako tlumočnice a proto je požádána ,aby překládala výpovědi poláků ,kteří si prožili hrůzy v Osvětimi.Kniha na toto vážné téma není tak drsná ,ale stojí za přečtení .
Štítky knihy
Osvětim (koncentrační tábor) německá literatura válečné zločiny poválečná doba holokaust, holocaust
Osvětimský proces
Jeden z nejhorších překladů, jaké jsem kdy četla... obraty typu "Evina matka scházela do sklepa naložená špinavým prádlem...", nebo "buzerace v zádech", jakožto popis ischiasu... Ve druhé větě první kapitoly praští do očí pravopisný skvost "lechce zasněžená ulice"... neuvěřitelně odfláklá práce :-(