Otec neznámý
Julie Clark
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480582/bmid_otec-neznamy-7G8-480582.jpg
4
127
127
Svět genetičky Paige Robsonové se otřásá v základech: její osmiletý syn Miles se snaží zapadnout v nové škole a začíná se ptát na svého biologického otce. Paigein pečlivě budovaný život se pomalu hroutí, protože pravda o Milesově otci by mohla zničit vše, co pro ni dosud bylo cenné. A když dojde k neštěstí, Paige musí čelit důsledkům sdílení tajemství, které zná jen ona. Autorka New York Times´ bestselleru Poslední let Julie Clark ve své prvotině s lehkostí a vtipem ukazuje, že zatímco věda je fascinující, řešení intimních tajemství, kdo jsme a odkud pocházíme, probouzí emoce složitější než vlákna DNA, jež nás utvářejí.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Přidat komentář
Povedená kniha, jen já osobně jsem vynechávala po čase ty odborné články, ale věřím, že někoho mohly hodně zajímat a pomoci.
Jinak čtivá kniha, a určitě si přečtu od spisovatelky i další díla.
Ale thriller to není určitě, správně jak píše čtenářka Šánka.
Kniha mě příliš nezaujala. Byla až snad moc průhledná, často naivní a průřez do genetiky celkem o ničem. Nejvíc mě dostalo tvrzení o tom, že genetická mutace neplodnosti se přenáší z otce na syna. Spíš nedoporučuju.
Bylo to takové odpočinkové čtení s mikrokurzem z genetiky. Chvílemi mě Paige (i s autorkou) rozčilovala, ale poslední třetina mě dojala k slzám. A to jsem ji dočítala v tramvaji cestou domů a doufala, že si mých mokrých očí nevšímají ostatní spolucestující :-).
Nevím, proč je kniha zařazena jako thriller, ten to rozhodně není a někdo může být i zklamaný. Řekla bych, že je to psychologický, či společenský román a především výborný debut Julie Clark, od které jsem četla loni Poslední let, ten se mi také moc líbil, byť skončil v modrých číslech.
Příběh genetičky Paige je proložený krátkymi pohledy do světa genetiky, které možná nemusí každého chytit, mě to bavilo, ale hlavně vše krásně zapadlo a dovysvětlilo děj. Román o tom, jak moc nás v dospělosti ovlivní naše dětství, dospívání, o vlivu prostředí, v němž vyrůstáme. Ale také o tom, co dostáváme v naší DNA, co je nám dané a neměnné.
Krásný příběh s emočně vypjatými momenty za sebe musím už jen doporučit.
Krásný, námětem originální příběh nejen o tom, jak prožité dětství může ovlivnit i váš dospělý život, o životním rozhodnutí a rodičovství, o síle rodiny a o ženském přátelství, které projde těžkou zkouškou . Já tyto silné rodinné příběhy mám moc ráda a když je napíše Julie Clark, jejíž styl psaní mně opravdu sednul již v knize Poslední let, na velkou spokojenost a vysoké hodnocení je zaděláno :-). Moc jsem si tento křehký příběh užila, Paige jsem držela palce od první do poslední stránky a za konec knihy, nadějeplný a dojemný, moc děkuji. Tato autorka mě velmi baví a v této knize mě i poučila o mnohém z genetiky. Moc hezké čtení, zkuste ho.
Od Julie Clark jsem vloni četla její Poslední let, ke která se mi líbila i jsem k ní měla jisté výhrady. Ovšem příliš dlouho jsem nepřemýšlela, zda se do knihy pustím, jelikož mě anotace nesmírně zaujala. Otec neznámý by se mohl zdát jako thriller, ovšem jedná se o dramatický či psychologický román pro ženy. Naprosto oceňuji námět této knihy, který mě velmi nadchl. Kromě příběhu samotného je v knize i celá řada zajímavých informací o genetice. Každou kapitolu předchází nějaká zajímavá informace, která je důležitá i pro děj samotný. Tyto informace mě velmi bavily a rozhodně jsem si z nich hodně odnesla.
Než se pustíte do čtení, asi raději nečtěte anotaci, která toho na můj vkus opět prozrazuje příliš. Na druhou stranu i ze začátku anotace je patrné, že se bude řešit kdo je chlapcův otec a že to bude pointa celého příběhu. Přes sto stránek s hrdinkou prožíváte její běžný život a nic moc se neděje. Pak přijde odhalení a vzápětí přijde zlom, který mi vyrazil dech! Za tuto skutečnost tleskám ale zároveň musím podotknout, že mi to zlomilo srdce. Druhá polovina knihy je opravdu skvělá ale zároveň velmi emočně náročná. Bude vás u ní bolet na duši.Závěr samotný je možná trošku moc pohádkový, nebo možná jen život zkrátka má i šťastné konce.
Nečekejte napětí. Těšit se však můžete na zajímavou zápletku obohacenou o edukativní pasáže z oboru genetiky. Knížka se mi líbila, přestože některé reakce hlavních postav mi neseděly. Nemělo to však u mne špatný vliv na hodnocení příběhu, chápu, že každý koná dle svého založení. Naopak, možná to bylo dobře - donutilo mne to více přemýšlet o konání aktérů v dané situaci. A o genetice jsem se poučila ráda.
Od autorky jsem už četla Poslední let - psychologický thriller o výměně dvou žen, které se snaží utéct ze svého života, tak se prohodí. Docela se mi líbil, i když jsem si z něj nesedla na zadek. Proto jsem se rozhodla přečíst si další autorčinu knihu, od které jsem však neměla příliš velká očekávání.
.
Příběh vypráví Paige, matka osmiletého chlapce, který mezi vrstevníky nezapadá. Hledá sebe a moc by mu pomohlo, kdyby znal identitu svého otce. Ale problém je, že ji nezná ani ona. Sama se vypořádává s absencí svého otce, který je stále dokola opouštěl. Vybudovala si okolo sebe ochrannou zeď a bojí se kohokoliv, kromě svého syna, pustit za ni. Poprvé v životě má vztah, ale plácá se v něm jako ryba na suchu. Do toho zjistí velké tajemství, se kterým si neví rady. Jediným únikem jí je práce genetičky, díky které zapomene na okolní svět.
.
Tahle kniha předčila má očekávání. Mezi kapitolami jsou vsuvky o genetice a mě to zajímalo (Abyste pochopili, nikdy jsem neměla ráda biologii/chemii, takže mě to vážně překvapilo. S Paige jsem se neztotožnila úplně ve všem, ale některým jejím rozhodnutím jsem rozuměla a na jejím místě bych se zachovala stejně. Postavy mi přirostly k srdci, prožívala jsem s nimi všechny strasti a křivdy a bolelo mě to za ně. Nečekala jsem, že příběh bude tak smutný (ano, párkrát mi ukápla i slza).
Od autorky jsem četla Poslední let a byla jsem hodně spokojená, podobné je to s novinkou Otec neznámý. Stejně jako v předchozí knížce se mi nejvíc líbila prokreslená psychologie postav, všechny byly uvěřitelné a tak živoucí, za to skutečně tleskám, atraktivní bylo i prostředí genetické laboratoře a etické otázky točící se kolem početí a dětí, jež se narodí díky dárcovství spermatu. Taky mám ráda, když se v knížce bleskne naděje, že dlouhodobě špatné rodinné vztahy, které přinesly spoustu bolestí, se přece jen dají trochu napravit, a vždycky si říkám, kéž by to tak v životě opravdu bylo, neboť v tomhle jsem dost velký skeptik, lidi se podle mě nemění... Zklamáním pro mě byla velice nepravděpodobná náhoda, která se objevila asi v polovině knihy, pak to pro mě ovšem autorka vylepšila nepředvídatelným překvapením, jež dění posunulo jinam, než by původně čtenář očekával... Závěr tedy zní, že velmi doporučuju...
Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐
Jedná se o příběh mámy - genetičky a jejího syna. Dětství nebylo dle jejích představ a podle toho se odvíjí další život.. Snaží se být dobrou mámou, dcerou, sestrou, kamarádkou, přítelkyní, ale bohužel ji stále ovlivňuje dětství a vztah s otcem. Určitě to není thriller, ale je to moc pěkný román s originální zápletkou. Jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky.
Také souzním s názorem autorů předchozích komentářů, že kniha nemá s thrillerem nic společného.
Četla jsem od Julie Clark její prvotinu POSLEDNÍ LET a musím říct, že me zaujala o fous více. Nadchl mě její originální námět a zápletka a vlastně i závěrečné rozuzlení mi v posledním letu přišlo zajímavější a překvapivější.
Rozhodně ale nelituji, že jsem si knihu OTEC NEZNÁMÝ přečetla. Musela jsem se, pravda, trochu víc soustředit u krátkých kapitol o genetice, ale určitě jsem se při nich nenudila, naopak některé se mi obzvlášť líbily.
Na konci knihy je tzv. příručka pro čtenářský klub (s čímž jsem se u knihy ještě nesetkala) a u čtení otázek k diskuzi jsem si říkala, ze by mě vlastně docela bavilo být součástí nějakého klubu knižních nadšenců.
“Když chcete vést šťastný život, měli byste se obklopit lidmi, kteří mají takové rysy, které byste chtěli mít vy sami. Časem je začnete absorbovat a budou se projevovat i u vás.” Tak jo!!
Teda - to byla jízda. Jak je již psáno níže, jedna se spíše o společenský román, který pojednává o genetice a jejím vlivu na další generace. Přesto, že se toto téma může zdát na první pohled složité a kniha tak může působit nezáživně, četla se mi mnohem lépe, než Poslední let.
Hlavní hrdinka využije spermabanku a nyní sama vychovává syna. Při velké touze po dítěti ji ale nenapadlo, jaký kolotoč to cele způsobí…
Kniha je plná zvratů a když už tušíte, co se stane, tak vás autorka překvapí a celý příběh otočí vzhůru nohama. Přestože je v knize plno genetických vysvětlivek, je to kniha o životě, o ztrátách i nálezech, o bolesti i radosti… zkrátka o všem, co se může přihodit každému z nás…
Rozhodně se to nemuze radit mezi thriller. Mozna psychologicky nebo spolecensky roman. Cetlo se to dobre, ale Posledni let me bavil vic.
Pro mě teda zklamání. Děj až přehnaně předvídatelný. Pro mě určité části naprosto nevěrohodné. Nijak zvlášť mě kniha nezaujala. Genetické vsuvky mě vysloveně nudily. Měla jsem z knihy pocit , že chce čtenáře poměrně násilně poučovat o to , jak je těžké mít dítě z dárcovského materiálu. Co se týče mužů mám zkušenost, že ti se svým materiálem moc nešetří s jestli mají někde děti o nichž neví nebo se k nim aspoň nejsou nuceni se přiznat nijak zvlášť to neřeší. Tady se nám předkládá spíše pohled ženy.