Otec prasátek (limitovaná sběratelská edice)

05.12.2020

Pratchett by byl skvělým vrchním číšníkem v nějaké nanejvýš luxusní restauraci, protože to, CO v téhle knížce servíruje, a způsob, JAKÝM to servíruje, si nezadá ani s šarmem pana „Krrálýka“ ve Vrchní, prchni.

Do mojí čtvrté ÚZ jsem nešel s nějakým velkým očekáváním. Ani Barva kouzel, Stráže!, nebo Pyramidy mě nějak nestrhly (byť poslední dvě zmíněné byly v rámci žánru, případně série, docela dobré). Jako součásti jednoho univerza byly dobré, ale cosi mi na nich chybělo. No a to jsem po této zeměplošské odyseji našel v Otci prasátek.
Jeden prostě nemůže nemilovat vánoční příběh, vybavený kostlivcem převlečeným za Ježíška, bohem zvratků a společenské unavenosti, sprchovým koutem, který vám věnuje gejzír vzrušení (doslovně), (panickými) mágy s nevyřešeným vztahem k Vánocům, počítačem, který k správnému fungování potřebuje mraveniště a malého plyšového medvídka, bandou koledujících žebráků, jejichž intelektuálně nejsilnějším členem je pes, jakož i velice výkonným vrahem, který vyznává vskutku bondovskou premisu „nejprve cukr, pak ocel“.
Přidejte k tomu i různé odkazy, hlubší, docela temná patra a mimosérijní přesahy (mikulášovský Smrť lidské vlastnosti rozebere daleko důkladněji, než Burtonův podobný Jack Skellington z „Ukradených Vánoc“), a máte novodobou (nejen) vánoční klasiku.

Obzvláštní poklona patří i panu Kantůrkovi, který zde češtinu ohnul do tvarů, jaké by nezvládl ani Kaiserův tělocvikář. I díky němu je kniha plná Janků Mrázů, Martinů Cengáčů, skřetvílů Bradavčáků, Žlučoblijů, či víl Fajnálad. Díky tam nahoru.

Na závěr si dovolím na své poměry zcela nezvykle citovat, a to pasáž, věnovanou popisu vynalézavosti jednoho nedomrlého vynálezce, která mne na nějaký čas rozbila:
„Výsměšek otočil kohoutkem s nápisem 'sprška' a uskočil stranou, protože jedna jeho část si stále ještě uvědomovala, že Johnsonově vynalézavosti často nestačilo hodit dopis do schránky, ale že mnohdy prošla až na poštu a na druhé straně vylezla ven stěnou třídírny.“

Tak tady je to za čistokrevných 6* z 5.
(Poznámka- česká verze disponuje nemalým množstvím překlepů)

22.11.2020

Čtvrtá Pratchettovka. A po předešlém Těžkém Melodičnu (které u mě na tři hvězdy zachraňoval jen Smrť se Zuzankou) jsem byl opět spokojen. Uznávám, že jsem ji vybral i kvůli Smrťovi. Ten mě opravdu baví. A pobavil i tentokrát.
KVÍK.
Jo dobře, tak teda nejen kvůli Smrťovi, ale i kvůli Krysímu Smrťovi. Spokojen?
KVÍK.

09.09.2020

Vynikající příběh z vánoční doby (na Zemeploše Svátek prasečí hlídky), parodie na Santa Clause, ale zároveň pocta Vánocům jako takovým. Smrť, Zuzana a další v plné parádě.
HO, HO, HO.

Nemohu nezmínit tyto ukázky:
"... Ona je schopna utlouct obludu pohrabáčem?"
"No, já myslím, že je to chytrý nápad. Když si malé holčičky vezmou do hlavy, že je ve sklepě bubák, zajdete tam s pohrabáčem a zatímco dítě nad schody poslouchá, několikrát tím pohrabáčem do něčeho udeříte a všechno je zase v pořádku."
...
Pak se ozval strašlivý řev.... Bylo slyšet tupé údery, pak kňučení, které zesláblo v tiché bublání. Zuzana otevřela dveře. Pohrabáč byl ohnutý do pravého úhlu.
Zazněl nervózní potlesk a uznalé pochvaly. "Dobrá práce. Dokonale psychologické..."

"...Podívej, oni zavěsí půlku kokosáku, volskou kůži od špeku, nasypou tam hrst dýňových semínek a myslí si, co všechno neudělali pro přírodu. Vidím tam nějaké oči? Vidím tam nějaké vnitřnosti? Nikoli. Nejchytřejší pták ve všech středních šířkách a mám houby jen proto, že se neumím zavěsit nohama a dělat "Típ, típ". Koukni například na červenky - jsou to odporní, zlí malí grázlíci. Rvou se jako šílení, ale stačí, aby udělali "štíp-štilip-štilip" a lidi je zasypou drobečky. Zatímco já umím recitovat básně a opakovat množství komických vět.. ."

" Kdo jste? "
" Jsem tvá nejhorší noční můra," odpověděl Časnačaj.
Muž se otřásl. "Myslíte tu s obrovskou hlávkou zelí a vířící věcí s čepelemi?"
"Prosím?"
"Nebo jste ta, jak v ní padám, ale ve skutečnosti je všechno pode mnou?"
"Ne-"
"Ale ne... nejste ta, kde... Jak bych to jen... kde je všechno jakoby z bláta... a pak to najednou zmodrá?"
"Já jsem..."
"A do psí boudy... Tak to musíte být ta, jak tam jsou ty dveře, ale za nima není podlaha a pak se objeví ty drápy a..."
"Ani ta ne," řekl Časnačaj a vytáhl z rukávu dýku. "Já jsem ta, kdy se odnikud objeví chlap a udělá z vás studenou mrtvolu."
Strážný se usmál.
"Jo tahle... Ale ta není zrovna nijak zvlášť..."
Pak se prohnul v pase a téměř zakryl Časnačajovu ruku s dýku, jejíž ostří mu zmizelo v těle.

Pokoj lidem dobré vůle byla fráze ražená někým, kdo se ještě nesetkal se Starým Smrďou Rumem.

A to s tím Sluncem na závěr... prostě skvělé.

07.09.2020

Dětská vychovatelka Zuzana (vnučka Smrtě) musí do rána nalézt Otce prasátek, jinak Slunce nevyjde.
(2009)

12.06.2020

Měla jsem tu smůlu, že Otce prasátek jsem četla bez předchozí průpravy v Zeměploše. A na první čtení (a vůbec setkání s tak barvitým, promyšleným světem) to byl tvrdší oříšek. Podruhé už to dávalo větší smysl a mohla jsem si příběh víc vychutnat. Co zůstalo stejné, byla ta úžasná dávka humoru a Pratchettova třeskutá originalita, které mě okouzlují napoprvé, i třeba na podesáté... Na to, že u dalšího dílu se Smrtěm se zase budu lámat smíchy, věřím jako bubáci na Zuzanin pohrabáč.
"Byli jste hodní, anebo jste zlobili?", "HO HO HO!" :-)

11.06.2020

Celá kniha je protkaná humorem a absurdními situacemi, které se mohou dít snad jen na Zeměploše. O víle Zubničce nebo Santovi jsme už slyšeli, ale Oh-Bůh Kocoviny? Krysí Smrť? Janek Mráz? Houfná personifikace těchto entit musí každému čtenáři vyloudit minimálně úsměv na tváři.
Hrozně se mi líbilo poselství, které jsem si z přečtení odnesla. Důležitost VÍRY v malé i větší věci.
Na Smrť (také musím - HO HO HO) se těším vždycky a ani v Otci prasátek nezklamal. Jeho bezelstná povaha, snaha pomáhat chudým přes všechny pravidla a jeho fascinace lidmi,("kteří toho na světě mají tolik, přesto dokázali vymyslet nudu"), nikdy neomrzí.

08.06.2020

Tak už došla rada aj na Santu. Pratchett sa do toho oprel zodpovedne a tak tu máme hneď viacero originálnych príbehových línií, ktorým dominuje snaha tzv. Auditorov o zlikvidovanie antropomorfnej personifikácie ktorá na Deň Prasačej hliadky nadeľuje deťom darčeky. Do toho sa Smrť ujíma tejto náhle uvoľnenej pozície, čo pochopiteľne nejde tak hladko ako by si predstavoval. Je tu toho ešte mnoho viac - námatkovo vypichnem boha kocoviny, vílu Fajnáladu, Krysí smrť a hovoriaci havran - povedal by som až priveľa. Vznikol tak celkom komplikovaný guláš, ktorý je ale vďaka pretlaku skvelých nápadov stále veľmi zábavný na čítanie. A ani veľmi nevadí, že hlavnou hrdinkou je (pre mňa) nevýrazná a nezaujímavá Smrťova vnučka Zuzana. 7+/10

12.05.2020

Kniha 19, přeložil Jan Kantůrek. Dokázal nemožné. Přeložil Pratchetta.
Velmi dlouho jsem si myslela, že si pan Pratchett prostě jen dělá prdel. A pak jsem přečetla Otce prasátek a všechno najednou dávalo smysl!

03.05.2020

Po predchádzajúcich dvoch častiach, ktoré sa mi (konečne) celkom páčili, som sa tešila aj na túto. Ale bola som trochu sklamaná. Je tu síce Smrť, ktorý je ako postava fakt skvelý, ale časti s ním mi prídu dosť zmätené a aj tu som sa v deji dosť strácala.
V tejto časti zmizne Otec prasátek (chodí v červenom, je pri tele a nosí darčeky). Jeho úlohu teda prebral samotný Smrť (HO. HO. HO.). Do toho sa vloží aj Zuzana, Smrťova vnučka, ktorá sa snaží prísť na to, že prečo to Smrť robí. Časť knihy sa odohráva aj na Neviditeľnej univerzite, kde si dokonca aj mágovia všimli, že niečo nie je v poriadku (hlavne keď sa zjavia bohovia, ktorí dovtedy neexistovali, či rôzni škriatkovia, ako je napríklad skřet Bradavčák).
Táto časť ma teda veľmi nezaujala. Smrť aj Zuzana sú síce veľmi zaujímavé postavy, ale v deji som sa často strácala, nebolo mi jasné, o čo ide a do čítania som sa musela celkom nútiť, vôbec mi to neutekalo. Ani humor mi veľmi nesadol, aj keď rozhovory Smrťa s Albertom boli skvelé. Dúfam, že ďalšia časť ma bude baviť viac.
BYLI JSTE HODNÍ, NEBO JSTE ZLOBILI? HO. HO. HO.

24.03.2020

Pre mňa jeden z tých slabších "Pratchettov" písaný štýlom "chaos od začiatku a svetlo sa objaví až na samom konci tunela"... v tomto prípade bola cesta k tomu svetlu o niečo menej zaujímavá a miestami až nudná.

28.02.2020

„Ne, ne, ne!“ rozčiloval se Albert. „Musíte do toho dát trochu života, pane, teda nic osobnýho, když dovolíte. Musí to být takový ten bohatýrsky, masitý smích. Musíte....musí to znít jako smích někoho, kdo čurá brandy a kadí švestkovej puding, pane, dámy prominou.“

Otec prasiatek bol pre mňa jeden z najlepších zážitkov z Terryho Zeměplochy. Smrť, ako samotný Santa Claus, niečo neskutočné. Humor tu bol snáď na každej stránke. Ak som sa nesmial na samotnej Smrti, tak chýbajúci humor dopĺňali mágovia z univerzity. Aj v tejto knižke chce Terry na niečo poukázať, a v tomto diele sa zameriava na nádej a vieru. Dialógy medzi Smrťou a Albertom neskrývajú len spomenutý humor, ale aj krásne úvahy a rozdiely medzi bohatstvom a chudobov. Najkrajšia pasáž samozrejme v obchodnom dome, kde sa Otec prasiatok venuje deťom. K tejto knihe sa určite ešte vrátim v čase vianočných sviatkov, pričom si hlavne spomeniem na legendárnu vetu Smrti: "HO. HO. HO. Třeste se ubozí smrtelníci!"

Samozrejme doporučujem.

08.02.2020

Nejdřív to vypadalo, že jde o další Pratchettův laboratorní experiment, v němž spustí své postavy do světa, kde někdo důležitý pro běh světa zmizel (tentokrát zeměplošská obdoba Santy). Nakonec se z toho ovšem vyvinula zábavná hříčka o dalších antropomorfních personifikacích (ano, Smrť je zde rovněž: HO! HO! HO!) Z těch musím vypíchnout skřeta Bradavčáka, roznášejícího v koupelnách kožní nákazu, vílu Fajnáladu, která všem vymýšlí hry na deštivá odpoledne a pláče, když je nikdo nechce hrát a v neposlední řadě geniálního boha kocoviny Žlučoblije (jejky, jejky, mě je tak špatně). K tomu přidejme jednoho vraha s něčím jako Aspergerovým syndromem (představte si zákonně zlého Sheldona Coopera) a dostaneme klasickou pratchettovku, která se sice jako obvykle v závěru zvrhne v chaos, ale to od ní přece všichni čekáme. 85%

07.01.2020

U této knihy bych tošinku v hodnocení ubral, protože mi asi unikla pointa. A nebo si ji budu muset přečíst znova.

29.12.2019

Celkem fajn kniha, lehký humor, docela zajímavý námět a čteno těsně před vánoci, takže to dodalu trochu té atmosféry. Co bych vytknul a vadilo mi to celkem dost, bylo že se to zcela nestrukturovaně proplétalo - paralelní děje se střídaly třeba po 2-3 větách a to přepínání kdo že to aktuálně hovoří a čí dějovou linku čtenář sleduje na mě působilo spíše rušivě než příjemně. A taky jako drobné mínus pro mě bylo, že se vůbec nevyznám v tradicích jež jsou s vánočními svátky spojené v anglo-americké kultuře a tedy chyběly mi souvislosti a někdy mi asi unikaly různé vtipné narážky a odkazy. Ale nebylo to vůbec špatně a přečetl jsem si to rád.

14.12.2019

Skvělá takhle před Vánoci (✷‿✷)

08.07.2019

Knihu jsem začínala číst na 3x. Nevím, proč, ale vůbec jsem se nemohla začíst. Když už jsem se začetla, tak opět jedna dějová linie byla dobrá (Smrť), ale ta druhá Mágové již tolik ne. Pro mě hodně nudné a zbytečné.

28.05.2019

Opět skvělá parodie. Epizoda v obchoďáku nemá chybu a přál bych podobné zážitky všem obchodníkům, kteří začínají s Prasečnicemi už někdy začátkem října. Dále potom, tolik známých postav v jednom dílu, který byl napěchovaný humorem nemělo chybu a do toho nakonec i krapet filozofie, prostě a jednoduše 5* a jde se na další díl.

Ča-snač-aj je naprosto úchvatný, stejně tak bubáci a další obludy. Budu si muset taky pořídit jeden pohrabáč. Chudák Žlučoblij, jak mu rozumím. A myšlení Smrtě...co dodat, stále je to můj hrdina.

03.05.2019

5* už jen za Časnačaje, který je nejlepším psychopatickým vrahem v dějinách literatury.