P.S.
Aňa Geislerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267961/bmid_p-s-rvn-267961.jpg
4
1915
1915
Soubor fejetonů, kterými herečka Aňa Geislerová přispívala do magazínu ELLE, nyní vychází knižně. V souhrnném vydání vyvstává příběh, který mohl dříve čtenářům snadno uniknout; příběh části života, ve které jako by se odehrálo úplně všechno. Příchod nových členů rodiny, odcházení těch starých, lásky, pády, úspěchy, problémy. Pět podivuhodných let, k nimž autorka přidala ještě několik dříve nepublikovaných textů.... celý text
Přidat komentář
Neurazí ale ani nijak nezaujme, milé čtení na zkrácení času v čekárně u lékaře :-)
Já moc nemusím knížky od celebrit, protože je jasné, že vydavatelství od nich vezme všechno, protože je jasné, že knížku budou lidé rádi a hodně kupovat, a podle toho taky často vypadá kvalita. P. S. není nutně špatná knížka, docela mě i bavila, je poměrně oddechová a klidná, jenže jsem si nevšiml žádné převratné literární hodnoty. (Magnesia Litera?!) Nějak nechápu, proč se o knize jednu dobu tolik mluvilo. V knize jsem nepřečetl nic, co by mě nutilo přemýšlet... Fejetony mi jen tak projely hlavou a nic víc.
Kdyby P.S. napsal kdokoliv jiný, nakladatelství by se rozhodně texty nezabývala...
PS: Ilustrace jsou moc hezké! Proti nim nic!
Krásná knížka s postřehy ze života, v nichž se nejeden najde. Byla bych moc ráda za pokračování!
Aňu mám jako herečku moc ráda. Žádná spisovatelská senzace se nekonala, ale fejetony byly zábavné, vtipné, občas ze života. A ty ilustrace ? Nádherné
Naprosto me okouzlily ilustrace Lely Geisleové. Krasne barvy, rada si knihou listuji pro potechu oka. Do textu jsem se nezacetla.
Fejetony mi trochu připomínají vykradené sloupky Carrie Bradshaw ze Sexu ve městě (hlavně její typické řečnické otázky). Témata se hodně opakují, a některé pasáže (historky) jsou ve více fejetonech. Autorka bourá předsudky v tom, že i herečka se základním vzděláním dokáže pěkně zformulovat text a oslovit tolik čtenářů. Přiznám se, že některé fejetony jsem přeskočila, protože mě jejich začátek neoslovil a raději jsem si dlouho prohlížela ilustrace, které se opravdu povedly.
Nebudu lhát, kniha mě především zaujala svým obalem, vzhledem - je prostě nádherná. Slova v ní také, nádherné myšlenky a postřehy nad kterými je čtenář nucen zamyslet snad i kdyby nechtěl :D. Výborná oddechovka, krásně zpracovaný každý detail. Doporučuji na odpočinkovou dovolenou v jakémkoli ročním období.
Kniha ve formě krátkých fejetonů, a la zápisky z deníku týkající se běžného života ženy - snění, studu, lásky, strachu, pokory, bezmoci, naděje, vzpomínek a rodiny jsou velmi čtivě napsané, že se u nich člověk nejen zamyslí, ale velmi často i zasměje.
Někteří možná konečně pochopí, že i slavná herečka je doma jen obyčejná žena a máma od rodiny, která nejraději lenoší v teplákách na gauči a která sice sní o tom, jak by mohl obyčejný den s malými dětmi vypadat, ale většinou to není pravda.
Toto je kniha, kterou by si měla přečíst každá žena - at už matka, nebo nematka, protože pro obě kategorie je tady hromada myšlenek, které za to rozhodně stojí.
Jako bonus je kniha prostě nádherná - obrázky Aňiné sestry, které ilustrují celou knihu jsou nádherné a dodají úsměv na tváři.
Oceňuji taky pár zadních volných stran k vlastním poznámkám a vydání s vázáním na gumičku, kdy kniha vypadá opravdu jako deník.
Celé tohle dílko je krásné a já jsem si ho zamilovala na už na 1.straně.
Dostává u mě čestné místo v knihovně a jedná se pro mě zatím o nejkrásnější ženskou literaturu za rok 2020 :)
Skvělá oddechová knížka. Líbil se mi styl psaní, její myšlenky/postřehy/názory byly krásně zachycené, bylo z toho cítit dost emocí :-) A ilustrace k tomu velmi povedené. ♥
Tohle je taková milá knížka, ideální na léto a nicnedělání. Občas se nad ní člověk zamyslí, občas ne. Občas Aňa zachytí myšlenku, nad kterou se mi ostatní bojíme pozastavit. A za ty nádherné ilustrace dávám hvězdičku navíc.
„P.S. Je ideální čas na psaní deníku. Jednak je léto … a jednak není nad to, mít všechno písemně, pro případ, že by vám pak (prostě kdykoliv později) … přišlo těžké uvěřit.
P.P.S. … dejte si pozor … na horké noci, kdy vám padající hvězda vnukne pocit, že si něco máte přát, a ono se to pak bohužel i stane … Tak na to bacha.“
Knižně vydávané blogové zápisky osobních vzpomínek, niterních pocitů, vtipných postřehů ze života soukromého i pracovního, a samozřejmě taky ze společnosti, jsou na českém knižním trhu asi poměrně lukrativní záležitostí, a návštěva v kterémkoliv knihkupectví to jen potvrzuje, je jich opravdu spousta, určitě si mezi známými osobnostmi z různých sfér společenského života, které se rozhodly o ně podělit, vyberete.
Tenhle druh literatury nijak zvlášť nevyhledávám, ale ani nezavrhuji, i já si občas v široké nabídce vyberu, osobu mě sympatickou, anebo mě prostě to, co dělá, čím se zabývá, nějakým způsobem zajímá. Aňa Gaislerová, jako herečka, mi sympatická je (za všechny Želary), ale o ní, jako o člověku – mámě, manželce, milence, přítelkyni, dceři, sestře (však víme, že žena má spoustu životních rolí) jsem nevěděla skoro nic, kromě toho, že má 2 sestry, a jedna z nich maluje – taky, její obrázky, které tuhle knížku provázejí, bylo to první, co mě na ní zaujalo – tahle knížka se opravdu povedla, sama o sobě je krásná!
Tak teď třeba vím, že má i bratra, a že dělá „strašně moc chyb a některé pořád dokola“ … a stále doufá, „že jednou budu mít pocit, že to bylo k něčemu dobré“ … a protože je Aňa v celé knize, řekla bych poměrně optimisticky vtipná, a protože si dělá seznamy a taky se nebere příliš vážně (alespoň většinou), mě si tím (jsem taky takový „životní doufač“ – v pozitivním slova smyslu :-), získala. Povětšinou se taky snažím, věřit, „že všechno se děje správně“ … tudíž, „že se rozhoduji správně“ … a v důsledku doufám, „že žiju správě“ :-).
Aně tenhle styl psaní sedl … posbírané letmo poletující myšlenky, řazené jedna za druhou … tak, jak přijdou, nesnaží se je nijak uspořádat, jen je občas proloží otázkou, nenechává je tedy jen tak, ale přemýšlí si o nich … odpovědi ovšem nehledá, prostě si je tím jen jakoby třídí sama v sobě … samovolným řazením nakonec dospěje k pointě, která neznamená řešení, ale je vtipná a vytvoří ze slov a vět, které se nakupily, ucelený minipříběh.
A mě zas docela sedlo tohle lehké prázdninové čtení … o pokusech o plánování, o iluzích, o snech, o ženách a mužích a o lásce, o dětech a boji sama se sebou, a taky o dobré náladě, „která mi vydržela do chvíle, než se ozval hlad. Proč se lednička neplní sama?“
„PS: Prý je dobré dávat si lehko dosažitelné cíle. Mám tři. … Koupit si sukni a svetr přesně na jaro, barevný tenisky a zlatý hodinky. …
P.P.S.: Radši vlastně taky barevný hodinky. Na jaro. Nebo léto.“
Krásný ilustrace, opravdu moc. To bylo první, co mě po otevření knihy zaujalo.
Jinak co se týče textu - naskytly se části, ze kterých si něco vezmu a budu si je pamatovat. Z některých částí si ovšem nepamatuji nic.
A celkově, na tento typ knih asi úplně nejsem, mám raději prostě plynoucí příběh.
Ale věřím, že své čtenáři si kniha P.S. najde.
Čtu po delší době. Pořád děcka a takový ty ženský kydy. Nářky na postavu a to, jak vypadá a straaaašně žere. Taková Halina dvě prostě. To akorát člověka odradí, protože to jsou nářky člověka, kterej žádnej problém nemá, tak proč o tom ale píše žejo.
Halina se sama sebe zhostila správně.
Tady ta tyčka, když fňuká že je špek, je akorát trapná.
Malby by někdy ušly, někdy už rozgajdaný a splantaný moc.
Před lety jsem dala za pět.
Dnes dám...asi ani nic.
Milá Aňo,
tak si čtu zdejší komentáře, a - ano, znovu a znovu je všechno také o tom, do které fáze života se nám jaká knížka trefí, co máme za sebou (popř. před sebou) a čemu vstříc máme momentálně oči a uši nejvíc otevřené. A připadá mi moc hezké, co píše Vesmich 2. 11. 2018. ( Já jsem se totožně úplně nebála, že to "bude pitomé" :)), jak ona v humorné nadsázce použila, spíš jsem si říkala, že asi primárně spíš relaxační - ehmmm, pokouším se obejít formulace typu "čtení do vlaku" a pod.).
Líbilo se mi Vás poslouchat - a nebojte se, grafickou stránku knížky si ujít nenechám.
Já měla zrovna otevřené nejen oči a uši, ale také duši. A dělaly mi radost netoliko četné Vaše zajímavé úvahy, vzpomínky a ledasjaké zmínky, ale také mimořádná způsobilost je adekvátně zprostředkovat. A neméně jsem ocenila, že jste dokázala předložit mnohé, aniž byste pozbyla smysl pro nezbytnou přiměřenost. Takže budu ráda doporučovat dál, a Vám přeju ještě mnohá a mnohá P. S..
milary
Hezká oddechovka u které se člověk zasměje, ale i zamyslí nad životem. Jelikož text v komentáři nesmí obsahovat ostré závorky, vkládám jedno srdíčko, alespoň slovně.
Takové milé, vtipné fejetonky, často i o úplně "obyčejných " věcech... Minimálně ale jedna hvězdička navíc je rozhodně za krásné ilustrace a celkové grafické zpracování.
Pokud bych jednou za měsíc narazila v časopise na fejeton autorky, ráda bych si ho přečetla. Ale nemůžu se tvářit, že je jedná o plnohodnoutnou knihu. Příběhy dojáží bavit jen chvilku, později se stávají nudnými. Teď tak časté sebrání článků z blogu nebo z časopisů a vydání v podobě knihy podle mě není cesta.
Kniha, plná hořko-sladkých fejetonů od Ani Geislerové. Fejetonů plných smutku, jídla, pravdy a lásky. Ač Aňu příliš nemusím, díky této knize si mě získala. Ani ve snu by mě nenapadlo, že si ji někdy zamiluji. P. S. pro mě ale není kniha, kterou přelouskám za jedno odpoledne, ač by to šlo. Po každé kapitole jsem potřebovala a vlastně i chtěla nechat doznít, co mi vlastně Aňa chtěla skrz řádky sdělit. Často jsem se v jejích myšlenkách našla a asi i díky tomu se mi kniha tolik líbila. Navíc je celá kniha naprosto DOKONALE ilustrovaná! Takže je to pastva nejen pro duši, ale i pro oči. Aňa tyto fejetony psala celých 5 let a investovaný čas stál opravdu za to. Člověk se zasmál, posmutněl, vyhladověl. Jednotlivé kapitoly mají výstižné a krátké názvy, které mluví za vše. Po přečtení budete milovat život! A jídlo!
Štítky knihy
prvotina česká literatura ze života Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2015 |  P.S. |
| 2023 | Co tě nezabije |
| 2021 |  Dopisy Ježíškovi |
| 2019 | P.S. – diář 2020 |
| 2022 | Dobrý rok 2023 |
Vizuálně atraktivní, stejně jako jméno autorky. Jinak ale texty po třetí povídce začaly být nudné, stejnavé, bez nápadu. Časopisecké výkřiky, je mi líto.