Pacient
Jasper DeWitt
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475271/bmid_pacient-pQR-475271.jpeg
4
105
105
Psychiatr Parker H. začne pracovat v léčebně v Nové Anglii.Hned první den se dozvídá o místním nejzávažnějším případu – když tohoto dnes již čtyřicetiletého muže do léčebny přijímali, bylo mu pouhých šest let. Nemá určenou diagnózu. Zdá se, že jeho symptomy se postupně vyvíjejí. Každý, kdo se mu pokusil pomoci, buď zešílel, nebo spáchal sebevraždu. Zoufalé a vyděšené vedení nemocnice se tedy snaží tohoto pacienta držet co nejdál od veškerého personálu. Jsou přesvědčeni, že jeho propuštění na svobodu by znamenalo katastrofu. Mladému psychiatrovi to ovšem nedá. Chce vědět, co za tím vším je. A to je chyba. Celé jeho vyšetřování se rychle vymkne kontrole – změní se v něco, co ho nenapadlo ani v jeho nejdivočejších představách a Parker je nucen ptát se na věci, o nichž si myslel, že dávno zná…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2021
,
Kalibr
Originální název:
The Patient, 2020
více info...
Přidat komentář
Takto psaný téměř hororový příběh jsem ještě nečetla a musím napsat, že se mi opravdu líbil. Kniha skvěle překvapila.
(SPOILER)
"Byli trénovaní, aby čelili bláznovství beze strachu."
PACIENTOVA anotace mě velmi zaujala, proto jsem byla nadšená, když jsem knihu dostala od své sestry. Před měsícem jsem přečetla MLČÍCÍ PACIENTKU, ke které je PACIENT připodobňován a byla z ní nadšená. A z počátku jsem byla nadšená i z DeWittova debutu...
Moc se mi líbil styl psaní autora - pozvolný, s postupně budovaným napětím. Vyprávění podané formou jakéhosi blogu mě nadchlo a upoutalo. Za dva dny byla kniha přečtená. Je dobře, že neměla více stran, neboť děsivá a bezútěšná byla na můj vkus až dost.
Přestože jsem si oblíbila postavy i prostředí, krásně rozehraný děj pokazil hororový konec. Nemám nic proti nadpřirozeným prvkům - ostatně mám ráda příběhy Stephena Kinga i jiných, kteří hrajou tyto "vyšší" hry, ale tady mi to přišlo jaksi... Nepatřičné není to správné slovo. Nesedlo mi to.
Zlo, které autor vytvořil je velmi těžko uchopitelné... Nedá se vlastně ani představit. Mně se to alespoň moc nepovedlo.
Je snad za tím vším jistá metafora? Pokud ano, její obrysy vidím rozmazaně a nedokážu ji sebejistě přečíst...
To, co se z Joea vyklubalo je vlastně jediným důvodem, proč knize nedávám plný počet hvězd. Její čtení jsem si jinak velmi užila a pokud Jasper DeWitt napíše něco dalšího, určitě si to nenechám ujít.
PACIENT není jednoduchý... Možná stojí za vícečetné přečtení. Možná je geniálnější než tuším... Ale to zjistím třeba napodruhé... Budu se těšit, co z něho vytěží mí blízcí.
"Ať už budete dělat cokoliv, ani za nic neříkejte dětem, že monstra, která vidí, jsou součást jejich představivosti. Protože jestli je jen kousek toho všeho pravda, posíláte je na popravu."
Velmi zvláštní kniha o psychatrické léčebně a jednom speciálním pacientovi (překvapivě).
Zajímavý styl psaní, vše je podáno formou blogových zápisků a hlavní hrdina skrz ně promlouvá přímo k vám, ale jinak bohužel docela tuctovka, která se pokouší o příběh à la Stephen King.
No to byla blbost.. musela sem se hodně premahat abych to dočetla a už nikdy víc.
Tak já nevím Kinga jsem ještě žádného nečetla, takže jak někdo přirovnává, já nemohu. Dál někdo píše, že to je trochu horor, ale jsou knihy u kterých jsem se bála víc nebo jsem měla takové divné šimrání v břiše. To se tady nestalo. Oceňuji autorovo psaní ve formě deníku nebo jakéhosi blogu. Kniha uměla vtáhnout do děje, ale poslední 2 kapitoly mi přišly takové rychle ukončené.
To, že nevěříte na démony, ještě neznamená, že oni nevěří ve vás…
Pacient Jaspera DeWitta je čistokrevným hororem, hrajícím si se čtenářovou představivostí a důsledně se vyhýbající jakémukoliv explicitnímu násilí. Na necelé dvoustovce stran přitom autor zvládá odehrát drama, které by mu mohl závidět leckterý modernista. V tomhle ohledu je DeWitt příjemně archaický, vystačí si s několika mála postavami, střídmými kulisami a jednoduchým motivem, který vám dost možná bude povědomý odjinud – a přesto z něj dokáže vytřískat maximum. Deníková forma vyprávění pak nádherně dává vyniknout hrůze, jež se pomaličku plíží do čtenářova týla skrze rafinovanou cestičku ukrytou mezi řádky. A aby toho nebylo málo, ještě se stihnete dozvědět o lidských psychózách víc, než jste si kdy přáli vědět.
Tohle je parádní jednohubka, která dokazuje, že síla hororu nespočívá v přemrštěném počtu stran. Ovšem rozhodně nedoporučuji číst před návštěvou některého z Bohnických pavilónů, ať už dobrovolnou nebo vynucenou.
Tak jo, to se mi líbilo hodně. Psychiatr Parker s námi komunikuje, pomocí zápisků nám vypráví o svém setkání s podivným pacientem. Je to hodně čtivé a zajímavé, ono i to prostředí tomu přidá. Vůbec jsem nečekala takový vývoj událostí, až ke konci, když jsem kulila oči, mi došlo aha takhle teda.
Toho, s nímž se kniha srovnává moc nečtu. Z těch pěti knih, které mám přečtené mi nepřijde podobnost. Spíš mi to rozuzlení připomíná někoho úplně jiného. Ale to už by byla pranice kdo je král.
Ale nejlíp nesrovnávat, autor psal za sebe a na první knihu...i lepší čtyři.
Kombinace thrilleru, hororu a psychologie. V anotaci je uvedeno, že tato kniha je pro fanoušky Mlčící pacientky a Stephena Kinga. Od Stevena Kinga jsem četl pár knih a myslím si, že čtenářům, kteří mají rádi Kinga, by se tato kniha mohla líbit. Čtenáři, kteří nečtou knihy od Kinga, tak je asi tato kniha úplně neosloví.
Jedná se o autorovu prvotinu. Kniha je vyprávěna formou deníkových záznamů, což se mi líbilo. V některých okamžicích bylo na mě hodně psychologie. Kniha není špatná, hodnocení bych viděl na 80 %.
Už mi přijde blbý to opakovat, když to tu zaznělo několikrát, ale ano, trochu z toho cítím Kinga, nicméně ne tak okatě a připadá mi, že tady se autor opravdu jen inspiroval. Takže mi to vlastně nevadilo.
Knihu jsem přihodila do košíku náhodou, protože jsem potřebovala do výzvy něco z lékařského prostředí a z anotace jsem měla pocit, že půjde o nějaký supr jednovečerový psychothriller. A to jsem taky dostala, minimálně v prvních 2 třetinách. Samotná zápletka mě dost překvapila, protože jsem čekala úplně ale úplně něco jiného. A to je vlastně jedna z věcí, která za mě knihu vytáhla na 4/5.
Pacient je hororově napsaný napínavý příběh z psychiatrické léčebny, kde je několik desítek let zavřený pacient, jehož diagnóza je nejasná a ke kterému smí vstoupit jen vybraný úzký okruh zdravotnického personálu. Vše kolem něj je obestřeno tajemstvím, takže začínajícího lékaře takový případ zákonitě přitáhne...
Tento příběh nepůsobí originálně, naopak jakoby všechno - prostředí, postavy, samotná zápletka - už bylo v jiných knihách. Já to nepovažuji za mínus, náměty v knihách se často opakují. U těchto příběhů je důležité poutavé zpracování a tato kniha je napsaná tak svižně a chytlavě, že se nedá odložit před dočtením.
(SPOILER) Kniha sa mi zapáčila, hneď ma zaujala a začítala som sa.Velmi ma to bavilo cca tak do dvoch tretín, no a potom už som to len tak docitavala, ze aby sa nepovedalo, Áno, majú pravdu tí, čo tvrdia, že je to podobné Kingovi, áno majú pravdu tí, čo sa im páčia nevšedné námety, len bohužiaľ ja až tak nemusím "duchariny", preto ma to už ku koncu prestalo baviť.Nechcem ísť do podrobností, určite, že pre istý okruh ľudí to bude pecka , mňa to však až tak nenadchlo.Asi nie som cieľová skupina, uznávam.
Mně to nepřišlo špatné. Kdo má načteného Kinga, už trochu tuší... je to trošku vykrádačka. Ale přečteno za dvě hodinky, prima oddechovka.
To jsem si zas jednou koupila knihu podle přebalu a recenze s pocitem, že to nebude marná investice. Hned druhý den jsem se pustila do čtení s tím, že místo toho abych šla ven a využila tak pěkného počasí, zase sedím doma a snažím se obhájit svou lenost novou knihou. Dobře jsem udělala! Jakmile jsem se za absolutního ticha pustila do čtení a příběh se začínal rozvíjet, ke své (ne)libosti jsem musela konstatovat, že dokud se nedozvím jak to vlastně celé je, tak snad ani neusnu. Už od prvních momentů s Pacientem jsem si říkala "tady něco nehraje / nesedí", říkejte si tomu jak chcete. Přestože jsem netušila, co přesně mi uniká a vysvětlení přišlo později s dalšími stránkami, (ne, nejsem geniální a nenapadlo mě to), stále jsem byla skeptická a nejistá v tom, co mě čeká. Popravdě, pořád mi vrtala hlavou věta z přebalu "Tenhle pacient zničí všechno, v co kdy věřil..." Doporučím vám, ponořte se do příběhu, zcela a bez předsudků, přestože inteligentní čtenáře bez pochyb napadne několik teorií o tom, co se tu vlastně děje. Nepřemýšlejte o ničem jiném, čímž myslím "tohle jsem četl /viděl/slyšel v jiném příběhu". Dovolte Pacientovi proniknout do Vaší mysli a nezklame Vás.
Za mě teda dobrý...jediný zklamání je konec,ten bych si dovedl představit reálnější...moc se mi líbil autorův styl psaní, skvěle se to čte...určitě zkusím další knihu až bude...