Pálenka: Prózy z Banátu
Matěj Hořava (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233121/bmid_palenka-prozy-z-banatu-661fae6e89a5b.jpg
4
314
314
Mladý český učitel přijíždí učit místní děti číst a psát. Ony ho učí podpalovat oheň v kamnech kukuřičnými středy. Toulaví psi, rozšlapané moruše, kvetoucí zlatobýly, vzdálený hukot Dunaje. A postupně přicházejí vzpomínky, jako by se věci přiházely znovu: léta strávená v gymnastické tělocvičně, divadelní prkna, studia v Německu, samota různých pobřeží a cest. Tváře lidí, prchavé momenty blízkosti. Mladý autor Matěj Hořava přichází s meditativní, autobiograficky laděnou a stylisticky výraznou prózou. V krátkých, hutných kapitolách, psaných barvitým jazykem, krouží kolem podstatných životních událostí i zdánlivě prchavých pocitů, které si však člověk kdovíproč pamatuje až do smrti: určitý úhel světla, pohled ženy, která bude či nebude jeho, vytí vlka na stráni. Před čtenářem se tu postupně rýsuje jedno zvláštní mládí, jeden svérázný způsob existence.... celý text
Přidat komentář
Pálenku doporučuju všem, kdo "učtou" hutný lyrizovaný text neveselého obsahu, který je pohladí na duši svou krásou a hloubkou. Je třeba dávkovat si jednotlivé kapitoly po malých kouscích, číst více kapitol najednou je náročné. Nelehké čtení, které jsem si po celou dobu užívala. Zklamala mě jediná věc (pro mě celkem podstatná, proto jedna hvězda v hodnocení dolů) - závěr. Tak nějak jsem čekala, že autor knihu zakončí stylověji. Když už si dal tu práci a vypiloval celý text k dokonalosti, chybějící třešnička na závěr mi chyběla o to víc.
Tato kniha je jiná, jiná než všechny, které jsem dosud četla. Tak trochu vyčnívá a každý popis bude vysoko přesahovat. Próza? Poezie?
Je to jako být přítomen usebrání přítele. Autor vzpomíná, ale na pozadí jeho vzpomínek vyplouvají vzpomínky vlastní, ryzí, nešizené. Neuhýbá před něžným popisem každodennosti ani před těžkými ranami života. Celá kniha je o kruté kráse bytí. A slova v ní zastavují čas...
Přečetla jsem si ukázky a musím říct, že je to krásné, prosté a krásné. Nemám osobní vztah k Banátu, ale už teď jsem si jistá, že se budu snažit přesvědčit spolučtenářky z klubu, aby se tenhle skvost stal naší příští četbou měsíce. Jdu si koupit Pálenku.
O den později: "Jak jsem řekla, tak jsem udělala. Zakoupila Pálenku a včera jsem se do ní pustila. Stále trvám na tom, že je to krásné a že je to můj tip na další četbu pro náš klub. Nicméně už tolik netrvám na tom, že je to prosté. Naopak začínám mít pocit, že je to trošku složitější, než jsem si na začátku myslela. A je jisté, že je to setsakramentsky dobré."
O pár dní později: "Kniha mě neskutečně baví, ale cítím, že mi pořád něco uniká. Každopádně nevím, co to znamená "Mantelfrau" a ani přítel Google mi moc nepomohl."
A ještě o pár dní později: "Dočteno. Byl to skvělý zážitek. Některé věci zůstaly pro mě tajemstvím. A to mě hrozně baví, protože mi to pořád vrtá v hlavě. Stále nevím, co je to "Mantelfrau" ani co přesně se stalo na těch spadaných moruších. A byly to vůbec moruše? Snad ano, protože ta druhá možnost, co mě napadá..."
Opravdu silný a nevšední debut, který mě osobně ozvěnou připomněl ukrajinské autory Mychajla Kocjubynskije a Vasyla Stefanyka. Z českých autorů jsem si pak vzpomněl na prózy tasovského spisovatele Karla Švestky. Z klasiky pak na Marcela Prousta; v případě Pálenky ve skromnější a pro mě osobně snesitelnější podobě.
Předností Pálenky je lyričnost a to, že se texty táhnou a chutnají stejně dobře, jak správně nalitá a vychlazená slivovice. Texty jsou to reflexivní a prolínají se do nich jak vzpomínky autora na dětství, tak krátká zamyšlení a usebrání na pomezí prózy a poezie, spíš je to ale ta poezie. Výhradu tak mám jen k té lyričnosti, které je někdy až moc užvaněná, ale to je čistě osobní pohled, protože ono to asi k tomu kraji, který stále ještě žije napůl v mýtu, a kde se vše vtěluje do příběhů a legend, neodmyslitelně patří. A pak je tu taky ten všudypřítomný pocit osamělosti, kterou se zřejmě autor snažil nejednou (neúspěšně) přechlastat a propsat se z ní.