Pád Gondolinu
J. R. R. Tolkien , Christopher Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406174/bmid_pad-gondolinu-l9N-406174.jpg
4
428
428
Pán prstenů série
Čtenáři Hobita a Pána prstenů vědí, že J. R. R. Tolkien zasadil tyto příběhy do propracovaného světa, jehož kořeny sahají do mnohem hlubší minulosti. Některé příběhy z dávnověku jeho světa známe zdíky úsilí Christophera Tolkiena, který otcovy příběhy rekonstruuje z rukopisných verzí. Po Silmarillionu, Nedokončených příbězích a Húrinových dětech tak nyní přichází Pád Gondolinu, pojedávající o boji dvou nesmiřitelných mocností: Morgotha, který je vtělením zla, a Ulma, Pána vod, který je druhým nejmocnějším z božských Valar. Morgoth usiluje o zničení města Gondolin, jež vystavěli Noldor, elfové, kteří se vzepřeli bohům a opustili bájný Valinor. Jeho úhlavním nepřítelem je Turgon, vládce Gondolinu, ukrytého před Morghothem mocí kouzel. Ulmo své záměry prosazuje skrze Tuora, kterého dovede do Gondolinu, kde Tuor dosáhne výnamného postavení, ožení se s Turgonovou dcerou a zplodí s ní syna Eärendila. Když se v Gondolinu najde zrádce a Morgoth město najde a zničí, Tuorovi i s rodinou se podaří uprchnout; jeho potomkové pak účinkují v pozdějších obdobích tolkienovské mytologie - například jeho vnuk Elrond, kterého známe z bojů o Prsten.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
The Fall of Gondolin, 2018
více info...
Přidat komentář
Tato kniha je tak trochu nejslabší z Tolkienových děl ale zároveň je to úžasné dílo. Začátek je mírně slabý a dělalo mi problém se do toho začíst, jelikož i celkově je tato kniha méně poutavě napsaná, jako Tolkienova ostatní díla. Jenže tato kniha má obrovskou výhodu a to takovou, že zde dojde k velké gradaci, která čtenáře opravdu hodně zasáhne a najednou ho donutí na jeden zátah zhltnout celý příběh. Přesně v té gradaci je mocná síla udělat z jaksi pomalého začátku velký příběh, který Tolkien zkrátka umí moc dobře. Je to krátký příběh, spojený s výklady syna Christophera a různými verzemi příběhu, což není úplně vhodné pro začínající čtenáře, tudíž tato kniha by měla být čtena až s mnohem větším povědomím o tomto světě. Ač mě kniha nezaujala natolik, jako např. "Húrinovy děti", Tolkien mě zde opět mile překvapil.
Když jsem kdysi dávno před lety četl Silmarillion, objevil jsem v textu odkaz na příběh Pádu Gondolinu (který byl v samotném Silmarillionu rozepsán do pouhých pár vět). Pokoušel jsem se tehdy více dohledat o této povídce, ale moc úspěchu jsem neměl a rozčarování bylo veliké.
Čas utíkal a já jsem na Gondolin zapomněl, až najednou (patnáct let poté) jsem narazil na samostatně vydanou knihu Pád Gondolinu. Po přečtení pár recenzí (abych si ověřil, že se mi to nezdá) jsem si ji hned pořídil a začetl se do ní.
Po prolouskání prologu a vysvětlení, že se vlastně nejedná o jeden příběh, ale sbírku všech jeho verzí a analýzu vývoje příběhu v čase. Hned první (nejdelší, ale i tak relativně krátký: 45 stran) příběh je klíčový: *** spoiler alert:*** vypraví celé Tuorovo putování do Gondolinu, roky, které zde prožil, poslední bitvu tohoto města a následný úprk přeživších. *** spoiler ends***
Je na povídce poznat, že se jedná o jednu z prvních, které Tolkien napsal (o elfech např. často hovoří, jako o Gnómech), chybí spousta návazností na jiné příběhy ze Silmarillionu a způsob vyprávění také není tak květnatý, jak jsem u autora zvyklý. Ale i tak je povídka velmi dobrá a hlavně, jako jediná opravdu detailně popisuje pád Gondolinu jako takového.
Po prvním příběhu následuje (na 25 stranách) několik kratších, velmi stručných textů, na kterých je hezky vidět vývoj příběhu a jeho postupné zasazování do širšího kontextu okolního světa.
Druhá klíčová část knihy je pak na 35 stranách rozepsaný mnohem vyspělejší poslední příběh, psaný stejným stylem, jako Silmarillion. Jeho velkou nevýhodou však je, že nebyl dokončen, vyprávění končí ve chvíli, kdy Tuor přichází před brany města. Příběh je mnohem detailnější a také propracovanější, protkaný spoustou odkazů na jiné události, které se ve Středozemi staly, je již opravdovou součástí Silmarillionu. Z textu je cítit, že pokud by jej Tolkien dokončil, jednalo by se bezesporu o jednu z jeho nejlepší pověstí.
Kniha končí srovnáním jednotlivých verzí příběhu (za mě dost zbytečné, rozdíly byly docela viditelné) a spoustou dodatečných poznámek k dokreslení příběhu.
Závěrečné hodnocení: jasných 5 z 5. Samozřejmě bych byl radši, kdyby povídka byla dokončená, ale i tak je tato kniha to nejlepší, co se k tématu dalo vydat.
Nemám co napsat nového, co už nebylo řečeno. Tolkien je pro mě srdcovka a když dočtu jeho knihu, jsem smutná, že je konec (až na Finn and Hengest, to jsem si čtení, navíc v angličtině, protrpěla).
Pád Gondolinu neni nic pro lidi, co si nepotykali s Hobitem ci Panem prstenu. Dokonce si dovolim tvrdit, ze se hodi i zakladni znalost Silmarilionu. A krom toho Christopher nesestavil knihu tak ctive, jak to udělal kupříkladu u Húrinových dětí. Spíše jako odborné literární dílo, které se zabývá vývojem příběhu o Tuorovi, pádu Gondolinu a vzestupu Earendila. Porovnáváme dvě nejdůležitější (nejstarší a nejmladší) verze pověsti Pádu Gondolinu, sledujeme jak jsou podstatné rysy příběhu zachovány, ale jejich význam se proměňuje, to jak Tolkien přicházel téměř neustále s novými prvky a to už od roku 1916. Christopher musel přelouskat několik set stránek, psaných třeba jen obyčejnou tužkou, které už byly sotva čitelné, aby pro nás tento příběh zapsal v té nejvíc odpovídajcí formě. Místy jsem se s tím prala, dokonce jsem při čtení začátku nadávala. Jakmile ten prekonate, jede to jako po masle. Misty.
Pád Gondolinu není však jen smutný příběh elfského města a jeho hrdinů. (Například elf Glorfindel a jeho boj s balrogem). Dojdeme i ke střípkům z Tolkienova života. Chtěla bych vypíchnout dojemný dopis, který J.R.R. Tolkien psal nakladatelství Allen and Unwin. Tolkien doslova žadonil o vydání “alespoň” Pána prstenů, kterého zrovna dokončil. Věděl, že čas Silmarilionu v poválečné Británii ještě nenastal. I tak stále považoval Pána prstenů za pokračování spíše jeho, nežli Hobita. Cituji: Pro mě je hlavní, že jsem se zbavil posedlosti celou tou záležitostí a osvobodil se od ní, napsal nakladeteli těsně po dopsání Pána prstenů. Sám byl překvapen tím, jak je dílo obsáhlé. Tyhle malé střípky z Tolkienova života, kdy přiznává, že nemá peníze na opatření strojopisu a proto ho musí psát sám - mě bodají do srdce a vlévají mi slzy do očí. Ačkoli je Pád Gondolinu velkým příběhem, Christopherovy poznámky, úvod a závěr mi daly daleko více. Přiblížili mi člověka, který dychtil po dracích víc, než po penězích. Dneska už se takový snílek těžko hledá. Westu hál. Ferðu, Tolkien, Ferðu
Hurínovy děti aPád pojednává o boji dvou nesmiřitelných mocností:Morgotha,který ja vtělěním zla a Ulma,Pána vod,který je druhým nejmocnějším z božských Valar.Morgot usiluje o zničení města Godolin,jenž vystavěli Noldor-elfové.Kniha se mi líbyla,je zde plno válečných akcí v podobě skřetů a draků.Nádhera.
Mě by teda ani nenapadlo že se na tuto knihu, stejně jako na Húrinovy děti či Beren a Lúthien vrhne někdo kdo není v jakémsi kontextu obeznámen ze Silmarillionem, tedy stěžejnim dílem Tolkiena, která vyrostla v jeho srdci jako Strom a jako ten se rozrůstala a kořenila celý život. Jeho i ten náš. Je to jeho svět, to ostatní je jen pozadí. I když krásné pozadí.
Pád Gondolinu v této podobě je jakési dovolení pohlédnout hlouběji dál....
Nikdo není ostrov a Tolkienovo příběhy tím méně, jsou ukotveny v prostoru a čase společně a nepatří jen sami sobě,ale každý přelévá neco z minulých do budoucich.
Většina komentujících má svatou pravdu. Kdo hledá další příběh ze Středozemě a nemá za sebou alespoň Silmarillion, ten ať se o Pád Gondolinu ani nepokouší, protože bude těžce zklamán. Naopak ti, kdož přelouskali jedním dechem Nedokončené přípěhy (a nebo i elita tolkienofilů, která má ve své knihovně ohmatanou Historii Středozemě v angličtině) budou v sedmém nebi, protože jim tato kniha opět umožní prohloubit jejich znalosti o vývoji našeho oblíbeného alternativního světa v mysli autora v průběhu jeho života už od raného mládí.
Já jsem někde mezi těmito dvěma skupinami. Silmarilion jsem si užil až v dospělosti obklopen mapami a internetovou tolkienologickou encyklopedií, Knihu ztracených pověstí i Nedokončené příběhy jsem však již nedal. Pád Gondolinu jsem přečetl tak, že jsem se s jistým vypětím prokousal přes rané verze příběhu s Gnomy, pak se ponořil do Poslední verze a prožil zklamání z toho, že je nedokončená; též jsem z těch, kdo od tohoto díla čekal něco jako od Húrinových dětí. Dávat kvůli tomu nízké hodnocení ale nechci, protože to by bylo něco jako stěžovat si, že Bídníci Victora Huga jsou proti muzikálu rozvleklí a nezábavní. A Christopher Tolkien si za své celoživotní dílo nezaslouží nic jiného než 5 hvězd, protože toto je už opravdu to poslední okno do tohoto báječného světa.
Že je to nedokončené? No a co? Jistě - je to škoda, ale na druhou stranu máme možnost nahlédnout Mistrovi do kuchyně. Způsob, jakým k publikaci fragmentů příběhu Tuora a Gondolinu přistoupil C. Tolkien, odhaluje, že nic na Ardě nevzniklo přes noc, vše mělo svůj vývoj a hluboký význam. Oceňuji zejména to, že se vždy jedná o „původní znění“. V první verzi příběhu, kde dominuje především samotný boj o Gondolin, jsou tak místo elfů Gnomové, půlka vlastních jmen má nezvyklý tvar, a spousta věcí je ještě zahalena v mlze. Poslední, neuvěřitelně epická verze, je z hlediska reálií již téměř taková, jak je známe z jiných příběhů. Téměř se ale neodvažuji si představit, jak by v této verzi vypadal závěrečný útok na Gondolin, který je jinak v Silmarillionu shrnut ve dvou odstavcích...
„Tmou může člověk dojít ke světlu.“
Další z nádherných příběhů mistra fantasy pan Tolkiena a vlastně částečně i jeho syna Christophera. Veliká škoda, že tady nemohl být o nějakých 50 let více, to bychom se dočkali možná dokončení spousty jeho dalších děl. Úžasná preciznost, se kterou měl svoje myšlenky sepsané, příběh se utvářel v několika verzích během let. Bohužel mu autor už nestačil dát konečnou podobu, skončil před branami Gondolinu. Škoda toho času, kdy byl "zklamán" v poválečných letech problémy s vydáním Pána prstenů (jak popisuje jeho syn), navíc si myslel, že jeho dílo nebude zase tak mnoho čtenářů zajímat. Kdyby se dožil současného věhlasu svých děl, pak by mu to jistě vehnalo novou krev do žil a spoustu svých rozpracovaných příběhů by dokončil. Nicméně zásluhou jeho syna se nám dostává do rukou další z jeho příběhů a to, co v něm chybí dává prostor naší fantazii. Dalším bonusem této knihy jsou samozřejmě nádherné ilustrace Alana Leeho.
Za mě si nemyslím, že těch pouhých 82% je na místě. Jasně.. jsou to jen zápisky a různé poznámky a je veliká škoda, že J. R. R. Tolkien toto dílo nedokončil ale i tak, je velmi promyšleno a krásně napsáno.
Rovnako ako pri Húrinových deťoch by som aj v prípade Pádu Gondolinu odporúčal prečítať najskôr Silmarillion. Hoci som príbehmi z Tolkienovho sveta uchvátený musím priznať, že tentokrát som sa ku koncu knihy už trošku "trápil". A to predovšetkým kvôli štýlu akým je písaná. Samotný príbeh je opäť nádherný, nechýba mu nič z tolkienovskej atmosféry, no neskoršie porovnávanie jeho niekoľkých verzii/úprav môže byť úmorné a verím tomu, že niekoho po čase kniha začne nudiť. Určite by som Pád Gondolinu odporúčal iba tým, ktorí sa o Tolkienov fantasy svet zaujímajú podrobnejšie a baví ich do detailov skúmať jeho príbehy.
Hodnotit tuto knihu je těžké.
V první řadě je opravdu jen pro nadšence tolkienovského světa. Ostatním moc nedoporučuji. Já úplný nadšenec nejsem, takže mi kniha přišla místy úmorná, ale nepopírám její kvalitu - je pouze nutné zdůraznit, že jde o několik verzí jednoho příběhu a rozbor jeho vzniku.
Z literárního hlediska docela fascinující (připadalo mi, jako bych četla analýzu pravých historických událostí / starých textů), z hlediska čistě čtenářského už horší.
Na rozdíl od Húrinových dětí a Silmarilionu, mě tohle pohltilo. Četl jsem dvakrát a bavilo mě sledovat, jak se ten příběh proměňoval. Nevím proč. Asi proto, že to má sroumitelnější dějovou linku a že to vlastně není jen o hrdinovi, ale o konci jedné epochy. Je dobře, že se k tomu Christopher přece jen dokopal.
Pýcha a pád Prvního věku, příběh hrdinství a zrady.
Pozitiva:
Pád Gondolinu završuje celoživotní dílo Christophera Tolkiena, který nám zpřístupnil krásy Středozemě daleko přesahující díla vydaná za života jeho otce. Nelze než litovat, že se J.R.R. Tolkien nedožil doby kdy byl o jeho dílo skutečný zájem a své příběhy ze zklamání nedokončil.
Příběh Tuora a jeho vzestupu z lidského psance na knížete v nejslavnější z legendárních říší elfů je podán rozděleně, ale když si čtenář příběh poskládá a "prožije" v jeho plnosti, tak musí uznat že je to jedna z nejúchvatnějších částí mytologie Středozemě. Tuor je příjemně lidský a Ulmo zase božský, elfové jsou vznešení ale zkostnatělí a pyšní, Morgoth je všehoschopný a na vrcholu svého triumfu. Líčení krajiny, které neustále nutí vracet se k mapě Beleriandu je dechberoucí, patří k tomu nejlepšímu co Tolkien napsal. Epika klíčových momentů příběhu je až děsivá: průchod Bránou Noldor, získání Labutí zbroje ve Vinyamaru, průchod sedmi branami Gondolinu, Maeglinova zrada a jako vrchol všeho líčení zoufalé obrany města a ztracené bitvy a útěku hrstky přeživších po smrti krále Turgona.
Negativa:
Forma kterou je kniha zpracována není nejlepší, aspoň pro běžného čtenáře. Kdyby postupoval Christopher Tolkien stejně jako u Húrinových dětí a jednotlivé úseky příběhu organicky napojil a aktualizoval aby byly kompatibilní s logikou poslední verze, tak by příběh byl mnohem ucelenější a mocnější. Namísto toho zvolil postup spíše jako v "The History of Middle-earth", (které se bohužel nejspíš český čtenář v překladu nikdy nedočká), kdy je téma představeno chronologicky tak jak vznikalo a jak se finální verze rodila a byla uváděna do souvislosti s další látkou. Tyto věci mohl editor vložit do závěru a poznámek kde by si jich Tolkienův milovník užil úplně stejně.
Celkové hodnocení:
Jako milovník díla a myšlenkového světa J.R.R. Tolkiena nemohu jinak, než dát 5 hvězd, protože mi četba přinesla skutečné potěšení. Běžný čtenář si může jednu až dvě odečíst, i tak ale stojí kniha za přečtení.
V některých věcech budu jen opakovat mé před-komentátory, avšak nelze s nimi nesouhlasit.
- prvně pokud očekáváte plynulý děj a knihu podobnou Pánu prstenů, tak raději zbystřete, neb se o takovou knihu nejedná. Nejmladší syn J.R.R. Tolkiena, Christopher, se pokusil zrekonstruovat ze řady různých rukopisů příběh pádu Gondolinu. Jedná se spíše o odborné literární dílo, než klasickou beletrii. Christopher již dříve stál u volby, zda domyslet nenapsané části a poskládat příběh podobný strukturou Pánovi prstenů či Húrinovým dětem, avšak podle mne správně se rozhodl spíše nic nedomýšlet a vydat příběhy pouze tak jak byly napsány, seč mnohé chybí, či rozporuplně nenavazuje. Zatímco první přístup by mohl zvolit kdokoliv v budoucnu a dopracovat, tento přístup je pozoruhodný a neopakovatelný.
- celkem 4x prožijeme stejný příběh, vždy se zajímavými komentáři vydavatele a Christophera, vždy s jinou úrovní detailů, či hrdinu najdeme/opustíme v jiný moment. 4x prožít tento kolosální příběh je skvělý zážitek, možná trochu pokažený tím, že vydavatelství již tradičně píší jak příběh dopadne na obal knihy. Nicméně Tolkienův fanoušek již stejně zná jednu z variant příběhu z Silmarilionu nebo Nedokončených příběhů.
- Celkově dávám 5 z 5, za originální přístup (typický pro Christophera) a zpracování. Dále také nedoporučuji číst před tím, než máte za sebou alespoň Pána Prstenů, Hobita a Húrinovy děti. Naopak kniha Nedokončených příběhů, či Silmarilion vám sice vytvoří mnohé znalosti a vztah k prostředí pádu Gondolinu, na druhou stranu Vás obeznámí s detaily příběhu, která vám mohou snížit zážitek a překvapení.
Škoda, že Tolkien Pád Gondolinu ve své pozdější tvorbě nedokončil. Takhle je kompletní buď stručná verze, kterou známe ze Silmarillionu nebo plná verze, napsaná však v době, od které udělal profesor spoustu změn ve jménech a vývoji postav a dějin. Tyhle změny, ať už kosmetické nebo větší, mě při čtení hrozně vyrušovaly. Ta poslední verze je skvělá, bohužel končí v půlce...
Inspirován přečtením Životopisu Tolkiena jsem se rozhodl ,že si přečtu nějaké jeho dílo a vzpomenu a ujasním si svůj postoj ,starý už několik desetiletí(jak ten čas běží..) a zapomenut,(trochu chladný k Pánu prstenů a Silmarillionu) a třeba zreviduji své názory.
Obě verze zlomků příběhu o Pádu Gondolinu mě zaujaly velice,jak autorovou fantasií,popisem bitev(za sebe si myslím ,že to byly dozvuky vzpomínek ze zákopů Velké války),tak poetikou,a ... pro mne spíš nesnesitelnou perfektností ,týkající se vlastně vůbec všeho,co chtěl pan profesor zveřejnit.Tahle umanutost ,hrátky s textem , nám na jedné straně dává nepopsatelný požitek ze ČTENÍ a VNÍMÁNÍ profesorových světů,na druhé straně zklamání ,že toho je tak málo a nedokončeného....
Vidím to tak,že své ediční plány do konce roku odhazuji v dál a prioritu dostává dílo pana Tolkiena .
Začnu Silmarillionem.
Gradující frustrace vrcholící absolutním zhroucením.
To je podle mě nejlepší popis této knihy v jedné větě. Ale stejně jí dávám nejlepší možné hodnocení. Působí to maličko zavádějícím dojmem?
V průběhu čtení jsem poslal mému známému zprávu: „Připadám si maličko jako idiot, když teď potřetí čtu jeden příběh a vím, že ještě jednou mě to čeká.“ Nepřipsal jsem k tomu, že už jsem ho jednou četl v Silmarillionu, tudíž poslední verze v této knize – nepočítám-li ještě vývoj příběhu – byla pátým dočtením. Byla to naprostá pravda a chápu, že to mnohé od knihy zradilo a nebavilo je to. Mě také ne. Ale svým způsobem zase ano.
Pokud jde o příběhový obsah knihy, toho je tam vlastně na cca osmdesát stran. Ale hlavní snahou této knihy nebylo představit příběh, ale mysl tvůrce. Příběh známe ze Silmarillionu a bohužel se žádná delší ucelená varianta nezachovala, respektive nevznikla. Tedy ne taková, aby zastala samostatnou knihu. To hlavní co dělá tato kniha, je přesný popis vývoje pana Tolkiena. Jsou nám předloženy čtyři texty: Pověst, Náčrt mytologie, část Quenty Noldorinwa a Poslední verze. Tyto texty nám úžasně ukazují neuvěřitelnou fantazii pana profesora, ale také vývoj jeho vypravěčského génia. Každá verze se čte lépe, navazuje na okolní svět a dokonce někdy na variantu předchozí. Člověka to může frustrovat, ale například mě to i přes to mimořádně nadchlo. A nakonec se dočtete k Poslední verzi. Dočtete ji a! A to je to zhroucení.
Poslední verze Pádu Gondolinu je neuvěřitelný text. To je pravý mistr vypravěč, kterému se jenom málokdo vyrovná. Úžasné plynutí textu, vývoj děje, dokonaly dílek dokonale pasující do dokonalého světa Prvního věku. A konec. Příběh se sotva dostává do… no ani ne poloviny a konec. Pan Tolkien přestal bojovat. Autor, editor, i čtenář došli vyvrcholení frustrace. Autor s vypětím všech sil dokončil masiv Pána prstenů a jeho prokletí bylo zrušeno, frustrován a vyčerpán končí. Editor – Christopher Tolkien -, i čtenář jsou zničeni ze stejného důvodu. Krása byla useknuta, propadla se v nicotu.
Čtenář se nediví autorovi, ale bolest přetrvává. A právě tuto bolest považuji za následek čehosi velikého. To je znak dobré knihy.
Poznámky Christophera Tolkiena jsou opět brilantně provedené a člověk se dozí neuvěřitelné množství informací. Ale jedna věc mi přeci jenom velmi vadila. Nemůže za ni nikdo jiný, nežli nakladatelství. Celou knihu se editor odkazuje na svou předchozí knihu, Berena a Lúthien. A tato kniha z nějakého důvodu – nevím jakého, doufám, že dobrého – posud nebyla vydána v českém překladu. A tak Argo přeskočilo jednu knihu a vrhlo se na další, ve které se ovšem editor velice často odkazuje na tu předchozí. To mě opravdu maličko… nedělalo radost. Ale jinak se jednalo o velikou knihu, která po sobě zanechala veliké znalosti a veliké emoce.
Jako všechny povídky z období prvního věku byla povídka velmi zhuštěná a nepropracovaná. Podle informací v knize nebyla ani nikdy řádně dokončena. Bylo by vůči ní - i vůči čtenářům - ohleduplnější nechat ji tak, než vydat tenhle nečitelný paskvil
Příběh jako takový dobrý. Jen mě tam trošku otravoval ten text mimo. Vůbec jsem nevěděla, že tam něco takovýho bude.