Silmarillion
J. R. R. Tolkien , Christopher Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151646/silmarillion-151646.jpg
4
2910
2910
Pán prstenů série
>
J. R. R. Tolkien stvořil ve své Středozemi celý nový svět, který osídlil rozličnými plemeny rozumných i nerozumných bytostí, dal mu tvar, jejž zachytil v mapách, dal mu jazyky i písmo. V Silmarillionu jsou shromážděny dějiny Středozemě od jejího stvoření božským Ilúvatarem přes vyprávění o jejím utváření a osídlování až k hrdinům, kteří jí přinesli slávu. Součástí této historie je i povstání nepřítele, zosobnění temné moci, který se ve své pýše postaví moudrosti a dobru, je sice poražen, ale znovu se vzmůže a vrací.... celý text
Literatura světová Fantasy Mytologie
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
The Silmarillion, 1977
více info...
Přidat komentář
Spočiatku som mala problém takpovediac naladiť sa a vôbec začítať sa (vo veľkej miere za to môže miestami kostrbatý a ťažkopádny slovenský preklad). Už som myslela, že knihu odložím na neurčito. Premohla som sa však, veď ide o Tolkiena, a neľutujem, že som sa "prehrýzla" ďalej, keďže príbehy sú čím ďalej zaujímavejšie. V každom prípade však Silmarillion nie je tak "čtivou" knihou ako Hobit či Pán prsteňov... Škoda.
Nádherné a barvité pojednání ze Středozemě, které pomůže více pochopit celou zápletku Pána prstenů.
Asi bych netvrdila, že jde o Bibli Středozemě, protože Silmarillion (resp. část věnovaná Válce o silmarilly) se věnuje především Noldor a jejich historii v Beleriandu, ostatní Elfové, lidi i trpaslíci, jakož i jiné lokace jsou stranou zájmu vyprávění (i když... Bible také nepojednává o všech lidech, ale jen vyvoleném národu, a geograficky také nezahrnuje celý svět, takže ten příměr je vlastně namístě :-)).
K ruce jsem si vzala Atlas Středozemě, během čtení si dělala výpisky a malovala rodokmeny (jak je řečeno níže, není radno podceňovat jména, protože čtenář pak rychle ztrácí orientaci), a přestože je tento styl četby poněkud pomalý (nechápu svého muže, který čte tak, že si k ruce vezme výkladové slovníky a když jej něco zaujme, odloží knihu a jde si najít příslušné heslo), knihu jsem přečetla velmi rychle a tentokrát si z ní pamatuji i mnohem více než při prvním čtení. Nyní bych dokázala (s občasným nahlédnutím do taháku) děj převyprávět a popsat i příbuzenské vazby postav. Oproti prvnímu čtení však trochu opadal pel onoho okouzlení a totální fascinace světem, který pro mne byl nový.
Všem, kteří s Tolkienem začínají, doporučuji "klasický postup", tzn. začít od Hobita a přes Pána prstenů dojít k Silmarillionu. Pokud by někdo začal posledním jmenovaným, mohl by autora zavrhnout pro přílišnou hutnost, a nebo by se ochudil o kupu věcí, které jsou v PP odkryty (narážím na Válku o prsteny, která je v Silmarillionu jako knize sice stručně, ale zmíněna - zejména co jsou zač některé postavy, které se zprvu zdají být podezřelými, ale pak se ukáže, že jsou víc než jiné...).
Sice jsem si k svátku nechala nadělit ilustrovanou verzi (Ted Nashmith), ale při čtení jsem se z nostalgie vrátila k vydání z roku 1992. A tak se mi podařilo odhalit i tiskovou chybu v příběhu o Túrinu Turambarovi. Z nového vydání jsem se potěšila obrázky a této knížce bych vytkla jen to, že obrázky jsou v knize zařazeny bez ohledu na kapitoly, takže mnohdy jsou vetknuty do příběhu, kterého se netýkají + chybí u nich popisky a odkaz na stránku, ke které se vážou (jako to mají třeba Verneovky).
Po opětovném přečtení Silmarillionu též znovu rehabilituji Petera Jacksona a jeho filmové ztvárnění Hobita a PP, protože zejména u Hobita jsou ve filmu scény, které sice neobsahuje samotná kniha, ale které vycházejí ze znalosti dějin Války o prsten a dějin Středozemě. Nicméně se stále domnívám, že je to příběhu na škodu, protože pokud pak divák naváže trilogií, ochudí se o mnohá překvapivá rozuzlení a pointy (a navíc stále nemohu vytěsnit z hlavy obrázek, jak Galadriel vynáší v náručí Mithrandira z Dol Gulduru...).
Na závěr jen drobnost: protože svazky mezi Eldar a Edain byly výjimečné a v Eruově hudbě měly vždy nějaký účel, pochybuji o tom, že by Kili a Tauriel v sobě našli takové zalíbení, jak nám předkládá filmový Hobit. Trpasličí láska je navíc velmi hamižná (viz dodatky k Návratu krále) a pochybuji, že by se nějaký elf nechal takovým poutem svázat. Nehledě na to, že takový svazek Prvorozených s Aulëho dětmi by vyvolal velikou nelibost Valar a Ilúvatar by pak vyvolal pohromy, které by Středozemi změnily více než svržení Thangorodrim :-).
Baví mě historie i Tolkienovy knihy, proto jsem si samozřejmě oblíbila Silmarillion. Obdivuji jeho komplexnost a krásný jazyk - jak český překlad, tak anglický originál. Monumentálnosti díla (světa), které profesor Tolkien vytvořil, musím vzdát hold.
Zrovna jsem tuto knihu dočetla a vrátila se zpátky ze Středozemě... Žasnu nad tím, jak jsou Tolkienova díla propracovaná! Pro ty, kdo knihu ještě nečetli- nezapomeňte pracovat s mapkou a už hned od počátku nepodceňujte orientaci ve jménech ;-). Pomáhají ještě více se vžít do příběhu, ba stát se jejich součástí a proniknout do světa smrtelníku, elfů, trpaslíků či jiných podivuhodných bytostí... Doporučuji!
"Válka dobra se zlem"- setkáváme se s tím dennodenně... Stojí za to žít pro Ilúvatara, je přítomen i v našem světě.
Přečteno až na poněkolikátý pokus, ale stálo to za to. Přináší to člověku opět úplně nový pohled na celou historii Tolkienova světa a zároveň doplňuje spoustu otázek.
Ať začnu kdekoli, kdykoli a s jakýmkoli příběhem, vždy mě to znovu chytne. Stokrát a stále poprvé... První setkání s knihou ale bylo velmi rozpačité, paní překladatelka si nedokázala poradit se spoustou jazykových oříšků a češtině vůbec dávala na frak. Originál se mi čte lehčeji. Překvapivě.
Moje druhá Bible, čtu to témě neustále, moji přátelé mi občas nadávají a občas se mi smějí, že mám jít někam přednášet dějiny Středozemě. Nemůžu si pomoct, pro mě je to skutečnost a jsem ráda, že se Tolkien vytvořil i "vedlejší produkty" jako byl třeba Hobit nebo Pán Prstenů. Jeho vyprávění je komplikované, komplexní a neobyčejně působivé. Člověk si na tuhle knihu musí udělat čas a musí mít chuť se do těch příběhů ponořit.
Tak málo stránek, ale tolik přemáhání! Nejdříve jsem knihu odložil. Pak mi to nedalo a dočetl jsem. A jsem za to rád. Alespoň chápu co a jak.
Pán Prstenů je příběh ze Středozemě, zato Silmarilion je pseudohistorická kniha popisující mytologii Středozemě. Kniha je nabitá údaji, událostmi včetně stvoření Středozemě a příchodu prvních elfů a lidí. Není to nic lehkého načtení, ale pokud má někdo opravdu zájem poznat Tolkienův svět a ocenit jeho puntičkářskou práci, je tato kniha určena právě jemu.
Myslím že bychom neměli posuzovat jednu knihu,je součástí celého světa který vymyslel Tolkien,měli bychom posuzovat celé jeho dílo a za mně ,,úžasné" a já děkuji za tento svět plný fantazie pane Tolkiene.
Teď čtu Silmarillion už poněkolikáté a nikdy mě nebavil tak, jako teď. Důvod? Uplynulý rok jsem věnovala studiu pozadí a předchozích děl převážně severské mytologie, ze kterých J.R.R.T vycházel. Hledám v textu odlišnosti i podobnosti, mnohem více se mi daří propojovat jména a vůbec...
Sem tam zalistuji v Atlase Středozemě a ujasním nějakou tu geografii (jak jsem mohla bez téhle knížky žít?). A paradoxně mě nejvíce baví první části knihy, o kterých se v Pánu prstenů příliš nehovoří. Pokaždé najdu v Silmarillionu něco nového a dříve nepovšimnutého. Jde o hluboce propracovaný svět, jak už tu bylo řečeno.
Ale je pravdou, že první čtení jsem doslova přetrpěla - pletla se mi jména, ztrácely se souvislosti. K téhle knize musí zkrátka člověk dozrát. Teprve potom si ji patřičně vychutná a užije. Osobně se mi Silmarillion z celého profesorova díla líbí nejvíce, ale mám plné pochopení pro lidi, kteří nechtějí číst více než 1x. Už to zkrátka není tak úplně ta dobrodružně-románová fantasy literatura, kterým se svět Středozemě čtenářům obvykle otevírá.
Tak před tímto dílem musím smeknout. Je to něco neuvěřitelného. Jednu chybu to má a to, že jsem před touto knihou četla Pána prstenů a to způsobilo, že mě přednostně zajímaly osudy hlavních postav Pána prstenů a vše co s nima souvisí, ale na tom nic nemění, že to je nepopsatelné dílo v dobrém slova smyslu a pan Tolkien je pro mě "Bůh" fantasy světa. Tuto knihu lze buď milovat nebo odložit a více se k ní nevracet. Osobně jsem ráda, že jsem ji zvládla přečíst, protože jsem se dozvěděla mnoho o světě Středozemě a o tom, co bylo před tím, než byly vyrobeny ty prsteny a tak nějak to všechno do sebe zapadlo, no prostě bomba.
Přečetl jsem to jen tak tak, vážně bylo obtížné pořád sledovat jména, názvy míst a zemí atd. Tedy ne že by to nebylo ke čtení, je to skvělý, jen namáhavý na paměť. ale pak jsem si pořídil audioknihu, kde Silmarilion nádherně předčítá Vladimír Čech, a je to pohodlíčko. Pustím si to rovnou z počítače, při tom si klikám na příslušné mapy Středozemě, abych se v tom vyznal, a nemá to chybu.
Dokonalost sama. Asi i nejtěžší knížka o středozemi ve smyslu orientace se v ději. Já osobně jsem neustále listoval v rodokmenech a mapách, abych se vůbec mohl orientovat ve všech těch názvech a jménech, ale stálo to za to. Středozemi oceníte až potom co si přečtete tuhle knihu. Kdyby se udělovala i šestá hvězda tak ji z celé série dostane právě tato. Mrzí mne jen to, že byla na můj vkus velmi krátká a že jsem ji četl až po Hobitovi a Pánu prstenů. Smekám před Christopherem Tolkienem, že našel čas a sílu sesbírat otcovu práci do tohoto veledíla.
Velice propracovaná fantasy učebnice historie. I když autor volí relativně strohý, popisný styl výsledná knížka rozhodně stojí za přečtení. Navíc může sloužit jako nezbytný podklad pro všechny fandy pána prstenů, jelikož se zde dozvíme mnohé, co později určuje celkový ráz a problémy Středozemě.
Je to už dost let zpátky, co jsem tuto knihu četla a třebaže si jednotlivé legendy pamatuji jenom matně, dosud si vzpomínám na uchvácení, s jakým jsem obracela jednotlivé stránky. Tohle je prostě veledílo... snad už ani ne tak fantastické, jako spíše historické. Neměla bych problém s tvrzením, že tyto stránky obsahují legendy skutečných národů, skutečné země tak, jak byly zaznamenáván v průběhu staletí. Nemá cenu zde vychvalovat velmi vysokou stylistickou úroveň knihy. Ta je nesporná. Mě osobně mrzí snad jenom jedna věc - že jsem četla Silmarilion později než Pána prstenů a určité souvislosti v Tolkienově nejznámější trilogii mi tak částečně unikly.
...a hudba a ozvěna hudby vycházely do Prázdna a ono nebylo prázdné...